Pětiválec Audi se objevil poprvé před 40 lety

V polovině 70. let nedisponovaly čtyři kruhy zdaleka takovou image, jakou mají dnes. Jistě, najdou se hnidopichové, kteří řeknou, že prakticky pořád nejde o nic jiného než o dražší a luxusnější Volkswagen. Jenže chyběly vyloženě velké modely a také sportovní úspěchy, které přišly až později. Výrazným krokem vpřed byl i debut zážehového motoru s atypickým lichým počtem válců, který není v automobilové konstrukci příliš obvyklý, dodnes jej používá ještě Volvo, ale tam mu zvoní umíráček.

Stovka

Druhá generace Audi 100 (C2 alias Typ 43) dostala před čtyřiceti lety zážehový pětiválec 2,14 l s výkonem 100 kW/4800 min^-1 a točivým momentem 185 N.m v 4200 otáčkách. Marketingové posunutí směrem výše samotného modelu i značky, kterou vzkřísil Volkswagen v polovině 60. let po převzetí koncernu Auto Union, se plánovalo už od začátku dekády, vývojáři se se čtyřválci rozhodně nehodlali spokojit. Přidání dalších dvou však změnilo rozložení hmotnosti a takový motor by zabíral vpředu opravdu hodně místa. Proto byla dána přednost pětiválci z konstrukční řady EA 827, navíc s moderním vstřikováním paliva místo karburátoru. Audi 100 5E se začalo prodávat v březnu 1977.

V dubnu 1978 se objevil menší motor 1,92 l (74 kW/4800 min^-1, respektive 132 N.m/2800 min^-1), jehož palivo putovalo do válců ovšem klasickou cestou, existovala dokonce rovněž karburátorová verze toho většího s parametry 85 kW a 166 N.m. Ke slovu se dostal také první diesel stejné koncepce, ještě atmosférický. Z dvoulitrového objemu dával 51 kW (70 k) a 123 N.m. Vývoj ovšem pokračoval dál. Přišla turbodmychadla, čtyřventilová technika a snižování škodlivých exhalací. První na řadě byl výfukový „doping“ pro benzinovou verzi. Ta díky němu posílila na 125 kW (170 k) a velmi slušných 265 N.m, nepoháněla však řadu 100, nýbrž odvozený prestižnější model 200 5T. Turbodiesel v řadě 100 měl 64 kW a 172 N.m, ovšem až o pět let později, počínaje rokem 1983, to znamená v nové řadě s jinou karoserií.

Quattro

V osmdesátém roce mělo v Ženevě premiéru dvousetkoňové Quattro se stálým pohonem všech kol a točivým momentem 285 N.m, jeho pětiválec, stále 2,14 l, dostal ještě mezichladič stlačeného vzduchu. O jeho soutěžní kariéře se netřeba dlouze rozepisovat. Hlavně čtyřkolka znamenala revoluci ve světě rallye, Fin Hannu Mikkola získal ještě s původním dlouhým modelem titul mistra světa 1983 (značkový Audi sebrala Lancia). Sport Quattro z IAA 1983 dostalo širší rozchod a o 24 cm kratší rozvor. Jeho celohliníkový, už čtyřventilový agregát dával v prodejní verzi pro běžné silnice 306 koní (225 kW) a 350 N.m. Vzniklo pouze 214 kusů nutných pro homologaci.

V roce 1983 debutovala sériová větší 2,3litrová jednotka s plně elektronickým zapalováním a katalyzátorem, ta poskytovala nejprve 100 kW (136 k) a 188 N.m, v některých verzích ale ještě méně, jen 98 kW (133 k) a 186 N.m.

Soutěžní speciály skupiny B měly od debutu na Rallye Pobřeží slonoviny 1984 celých 450 koní (331 kW). Africká soutěž byla předposledním podnikem sezóny, do té doby se na erzetách proháněla tovární Quattra A2 s 360 koňmi (265 kW) a 450 N.m. Ani pozdní nasazení nové techniky nezabránilo Stigu Blomqvistovi v zisku titulu. Ač se to zdá k nevíře, legendární Švéd byl mistrem světa jen jednou... Ingolstadt získal konečně i ten ve značkách.

Tovární tým Audi zmizel z rallyeového MS ještě během sezóny 1986 po tragických událostech, které vyústily v zákaz skupiny B. Pak se sice na chvilku vrátil, ale už s „áčky“. Ve šňůře sportovních úspěchů pokračoval za oceánem. Walter Röhrl triumfoval v „Závodě do oblak“ 1987 na coloradské hoře Pikes Peak časem 10:47,85 min. Speciál Sport Quattro S1 E2 byl odvozen od poslední ospoilerované evoluce extrémního soutěžáku a jeho výkon se dostal k hranici 440 kW (598 k). Audi se dařilo i v místním okruhovém mistrovství IMSA, v roce 1989 ovládlo kategorii GTO. Pětiválce siluet typu 90 měly stále objem těsně nad dva litry, ale z nich se podařilo vydolovat brutálních 530 kW (720 koní) a 720 N.m!

TDI

Produkční 200 Quattro C3 posílilo v roce 1988 na 162 kW (220 k) a 309 N.m z nového čtyřventilového motoru 2,2 l s uzavřeným chlazením, moderní diagnostikou a dokonce už dvojicí katalyzátorů.

Frankfurtská IAA 1989 viděla debut taktéž sériového Audi 100 TDI. Přímovstřikový turbodiesel 2,5 l se chlubil 120 koňmi (88 kW) a 260 N.m, v tomto ohledu ale předstihly koncern Volkswagen konkurenční automobilky Fiat a Rover, i když pouze se čtyřválci. Historie pokračovala legendární S4 (2,2 l turbo/169 kW/350 N.m). Z jiného soudku bylo kombi RS 2 Avant (1994) vyvinuté ve spolupráci s Porsche. 315 koní (232 kW) a 410 newtonmetrů z objemu necelého 2,23 l z auta udělalo raketu, do které se ovšem vešla rodina i náklad... V devadesátém čtvrtém bylo dvouapůllitrové „tédéíčko“ posíleno na 103 kW (140 k) a 290 N.m.

RS 2 byla odvozena z poslední řady 80 (B4), kterou na podzim 1994 nahradila první generace A4 s kódem B5. V ní pětiválce postupně nahradily agregáty V6. 2.5 TDI a 2.3 Turbo ale přežily v řadě A6/S6, důkladném faceliftu „stovky“ C4, až do roku 1997. Poté se z útrob vytratily... ovšem jak se později ukázalo, nikoli definitivně.

Návrat

Velký comeback přišel o dvanáct let později spolu s druhou generací kupé a roadsterů TT. Dostaly verzi RS, kterou poháněl napříč umístěný zážehový pětiválec, opět přeplňovaný a s přímým vstřikem a navíc znovu konzumoval výhradně benzin jako na počátku. Motor 2.5 TFSI 2,48 l s výkonem 250 kW (340 k) a točivým momentem 450 N.m vyvinula divize quattro GmbH. Cestu si našel i do RS 3 a má své místo i v nejvýkonnějším SUV Q3, opět s písmenky RS, jen s nižším výkonem 228 kW. Před čtyřmi lety se objevila ještě výkonnější verze plus s 265 kW (360 k) a 465 N.m.

Moderní dvouapůllitr zvítězil sedmkrát (počínaje sezónou 2010) v anketě Motor roku ve třídě do 2,5 l. V současnosti má ve špičkovém TT RS třetí generace rovných 400 koní, tedy 294 kW, RS 3 Sportback nabízí menších 270 kW a 465 N.m, stejně jako špičková Q3 RS pefromance.

Pětiválce Audi požívají takřka kultovního statutu, hlavně díky svému zvuku. Audi připravilo k výročí výstavu „From zero to 100“ (Od nuly do stovky) v neckarsulmském Foru, k vidění je tu až do 6. listopadu nejen první pětiválcová „stovka“, ale i motor TDI z roku 1989.