Další motocyklista Martin Michek zažil nejsložitější chvíle na dvou kolech, Libor Podmol zase viděl hodně zraněných.

V dunách opatrně

Ve 4. etapě Dakaru pilot Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou získali výborné 4. místo a v celkovém pořadí kategorie kamionů tak postoupili na cennou 2. pozici. První 4 kamiony přitom v cíli dělilo jen 22 sekund. 

Po sérii vyrovnaných výkonů tak závodníci soukromého sedlčanského týmu Big Shock! Racing dokazují, že zvládnou statečně konkurovat i zdánlivě neporazitelným Kamazům a Mazům. V etapě je čekala velice náročná navigace, tu ale František Tomášek hladce zvládl, jen jednou se musel žlutý kamion o kousek vrátit. Také v dunách jeli čeští závodníci opatrněji, než by museli, protože ještě měli v paměti převrácené kamiony z předchozí etapy. 

Rallye Dakar, 5. etapa: Prokop ve znamení úspěšné pětky

Únava v cíli nebyla příliš znát. Macík, Tomášek a Švanda si několikahodinovou jízdu zrádným terénem a honičky se soupeři na špici kategorie kamionů evidentně užívají. I když je trať občas hodně náročná. „Jsme v cíli! Obrovská výhoda, že jsme jeli bez prachu, startovali jsme po 2 minutách, to nám také pomohlo. Letěli jsme, jak jsme uměli. Bylo to rychlé. Navigačně náročná etapa, v kaňonech, ale Ferry dal super výkon, jen jednou jsme se drobně vraceli. V dunách jsme jeli opatrněji. Bál jsem se, potom co šly včera 3 kamiony na budku. Tam by se dalo ještě zrychlit. Ale zbytek etapy úplně v cajku. Jsme trochu vydrnčení, auto dostalo zabrat, protože ve 140kilometrové rychlosti to posíláme do takových nesmyslů, že vůbec nechápu, jak drží,“ popsal v cíli etapy pilot Martin Macík.

Posádce se v letošním ročníku zatím parádně daří a podává úctyhodné výkony. „Myslím, že je to spousta věcí dohromady. Musíš mít skvělou techniku, dobrou strategii a hlavně šikovné lidi. A ty se v našem případě povedlo dát dohromady. Troufám si říci, že máme jeden z nejschopnějších mechanických týmů, z Františka se stal opravdu dobrý navigátor, každý z kluků ví, co je jeho úkol. Současně je třeba, aby někdo vše efektivně řídil, to dělá dobře táta. Martin Pabiška je zkušený týmový manažer, který dokáže pomoci. Ve všem máme systém. A pomáhají nám zkušenosti. S nimi víš, co máš dělat v závodě, ale jsou nepostradatelné i pro vývoj techniky,“ říká Macík. 

Přesto na Dakaru do hry vstupuje ještě jeden zásadní faktor, který není možné ovlivnit, a to je náhoda. Protože na trati dlouhé přes 7000 kilometrů zkrátka dochází k událostem, se kterými ani po 19 dakarských startech nikdo nepočítal. „Samozřejmě, na Dakaru je vždycky potřeba i dávka štěstí. Vidíte, že nepředvídatelné události tu provázejí každého. Otázkou je jen kolik se toho stane a jak si s tím dokážeš poradit,“ říká šéf týmu, Martin Macík starší.    

Rallye Dakar, 4. etapa: Macíka čtvrté místo nemrzí

Let odnesla motorka

Motocyklista Martin Michek si i ve 4. etapě Dakaru udržel vysoký standard. Největší manko nabral v závěru, ale nad ním s úlevou mávl rukou. „V rychlosti 120 km/h jsem narazil do velkého kamene a letěl asi třicet metrů. Ustál jsem to jen absolutním zázrakem, ale odnesla to motorka. Posledních sto kilometrů jsem jel bez zadní brzdy,“ uvedl Michek. Jeho týmový kolega Milan Engel obsadil 28. příčku.

Tak rychlou etapu jsme ještě nejeli, shodli se oba závodníci ze stáje ORION – MOTO Racing Group. Z výsledků to možná patrné není, ale oba by na ni nejraději zapomněli. „Já to jen tak nevymažu,“ řekl po dojezdu Michek. „Začátek byl krásný. Časově jsem se pohyboval do desátého místa, cítil jsem, že jedu fakt dobře, protože jsem vyjížděl před Rickym Brabcem a Pablem Quintanillou a když jsem dojel k tancovačce, tak za mnou pořád byli o pár minut,“ líčil.

Poté slavná rallye ukázala svoji jedovatost. „Na 210 km jsem se mrknul do roadbooku a když jsem zvedl hlavu, tak se přede mnou zjevila taková malá skalka. Nestačil jsem ani ubrat plyn a vzneslo se to. Bylo to, jako když najedeš na rampu, která tě vymrští do vzduchu. Měl jsem štěstí, že jsem na to najel nějak milimetrově přesně a nespadl, ale kvůli tomu nárazu do kamene se mi přesto před očima udělaly bílý hvězdičky,“ popsal Michek. „Takovou krizovku, takový brutální strach jsem neměl opravdu dlouho. Budu to mít v hlavě celý život. Rozdýchal jsem to a jel dál, kvůli všem, kteří mi drží pěsti, jsem do toho zkusil dát ještě maximum a etapu dojel,“ sdělil 17. muž průběžného pořadí.

„Jsem v pohodě, ale odnesla to motorka, zachránila mě. V tlumičích se něco zlomilo, protože cvakají a odešla mi i zadní brzda. Posledních 100 kilometrů jsem jel bez ní a to nebylo při té rychlosti jednoduché, takže jsem tam ztratil asi čtyři minuty. Ani nevím, jak bych motorce řekl, vzala to všechno na hrb. Patří jí velký dík za to, že stojím na nohou. Kdyby to bylo trošku jinak, tak by z toho byl velký průšvih,“ vyprávěl rodák z Českých Budějovic.

Michek nebyl jediný, který se na onom nebezpečném místě dostal do potíží. „Dost se tam padalo a bylo tam i nějaké vážné zranění. Dneska jsem to prostě i přes ztrátu na konci vyhrál, jsem v cíli a jsem celý,“ odfoukl si. Jeho týmový parťák Engel byl v maratonské etapě osmadvacátý a průběžně je třicátý. „Bylo to strašně dlouhý a moc rychlý. Na trati nás čekalo pár dun, které byly nebezpečné, hrozně ostré. Občas jsem vůbec nevěděl, kde je spád. Naštěstí se všechno potěšilo bez pádu,“ potěšilo ho.

Trochu ho však zamrzelo, že měl ke konci problémy s navigací. „V závěru jsem bloudil. Organizátoři to udělali určitě naschvál, aby zamíchali pořadím. Celý den se člověk snaží, postupně se dostává dopředu a pak přijde tohle. Ale snad každý měl problémy,“ doplnil jablonecký rodák.

Po 3. etapě Dakaru: Lopraise bolí tělo, Ouředníček unikl vyloučení

Podmol zajel nejlepší výsledek

Motocyklista Libor Podmol dosáhl ve 4. etapě Dakaru zatím nejlepšího výsledku. Nováček na slavné rallye dojel nejdelší trasu letošního ročníku na 36. místě se ztrátou 32 minut na vítězného Španěla Barredu Borta. „Byla to hrozná palba. Písek v dunách byl dobrý, ale pak byly na trati na pistách takový nepříjemný šutry, které navíc často nebyly dobře vidět,“ prohlásil rodák z Ostravy, který je v průběžném pořadí osmačtyřicátý. „Zaslechl jsem, že tovární týmy si chtějí jít stěžovat organizátorům na moc nebezpečnou a rychlou trať. Ani se jim nedivím.“

Podmol nastupoval do maratonského dne Dakaru povzbuzen po úterním povedeném výkonu, díky kterému se posunul před pomalejší jezdce do první padesátky. A hlavně se konečně vyhnul problémům. „Potřebuju si ale odpočinout a trochu nabrat síly,“ přál si před další várkou kilometrů.

A že jich ve středu bylo. Etapa celkem měřila 813 kilometrů, z toho 337 jich bylo měřených. „Jsem rád, že jsem v cíli v jednom kuse. Výsledek dobrý. Hlavně, že jsme zdraví. Viděl jsem i jedno vážné zranění, kdy jezdce ostatní závodníci resuscitovali. K místu letěl vrtulník. Rozhodně to nebylo  nic příjemného, ale pak se kluk naštěstí probral,“ hlásil Podmol po dojezdu. Mluvil o indickém motocyklistovi CS Santoshovi, který musel po pádu ze soutěže odstoupit a nyní se kvůli zraněním hlavy zotavuje v rijádské nemocnici. „Shodou okolností jsem si s ním o den dříve povídal. Stalo se to kousek přede mnou. Snad bude v pohodě.“

Podmol už při své dakarské premiéře také nedobrovolně ochutnal písek pouště Rub al-Chálí, poslední dvě etapy však zvládl bez potíží. Závod je podle něj neuvěřitelný. „Je to super crazy sport pro magory. Máme za sebou prolog a čtyři etapy a je to fakt záhul. Musím zase pořádně zrelaxovat. Čeká nás další osmistovka,“ dodal bývalý mistr světa ve freestyle motokrosu. 

Rallye Dakar, 3. etapa: Čechům se dařilo, Enge bez problémů

Pořád plyn na podlaze

Velmi rychlá etapa z Vadí Ad-Davásiru do Rijádu zakončila první třetinu 43. ročníku Rallye Dakar. Čtyřem posádkám týmu Buggyra Racing etapa lidově řečeno „sedla“ a jezdci vyhlíží další výzvy slavné soutěže. Profil středeční etapy připomenul loňský Dakar, na který se sneslo ze strany jezdců hodně kritiky. Prostě plný plyn a letecký den. Po třech úvodních etapách, se ovšem jednalo o vítané zpestření. 

Povedenou etapu bez technických problémů má na svém kontě Tomáš Enge. Přestože startoval ze zadních pozic, podařilo se mu zajet sedmý nejrychlejší čas své kategorie. „Pohoda, jen jednou jsem zastavil a koukal se na zadní nápravu. Jelo se totiž v tak měkkém písku, že auto klouzalo ze strany na stranu a nějak se mi to nezdálo. V technice ale problém nebyl. I když jsme včera zajeli dobře, pořadatel nás dnes nepustil do časovky ve stanovený čas, startovali jsme o patnáct minut později a předjelo nás mnoho aut. Dakar je ale super,“ uvedl Tomáš spokojeně v cíli. Do problémů se naopak dostal Josef Macháček, který servisoval ještě před startem etapy. Do cíle dorazil se ztrátou čtyřiceti minut. 

Rychlosti si dosyta užili také piloti Tatra Buggyra Racing. Vždyť čtyři nejrychlejší kamiony dělilo v cíli jen dvacet vteřin! V rámci vnitro stájového souboje byl rychlejší, Ignacio Casale, ale stalo se tak až ke konci etapy. „Dnes to byl vlastně první den, který se obešel bez technických problémů. Profil se podobal loňskému, pořád se letělo sto čtyřicet. Jeli jsme dvě stě kilometrů za Ignaciem a Jardou Valtrem, oba jsme pak předjeli v dunách. Před cílem jsme dokonce dostihli kamaz, hodně se ale prášilo, takže jsme všichni zabloudili a museli se vracet. Ale nebylo to nic hrozného a s etapou jsem spokojený.“ Martin Šoltys obsadil sedmé místo, Ignacio Casale dojel o jednu příčku výše. „Ke konci speciálky jsme dojeli i Kamaz, ale s Alvarem jsme se rozhodli zpomalit a soustředit se na navigaci, což se nám nakonec vyplatilo. Tatra funguje také skvěle, jen s manuální převodovkou to máme v dunách trochu složitější,“ řekl už šestý muž průběžného pořadí kamionů.

„Jede se neskutečné tempo a každá chyba vyjde draho. Obě Tatry se drží mezi nejlepšími bez vážnějších problémů. Ignacio si premiérovou účast za volantem kamionu náramně užívá, předvádí neskutečný výkon a společně s Martinem se derou dopředu. Dojetí do bivaku je základ. Tomáš s Pepou jsou oba bojovníci, ale nejsme ještě ani v půlce a výsledek se bude hodnotit až na konci,“ shrnul výkony posádek týmu Buggyra Racing tiskový mluvčí Jan Kalivoda.

Defekt, kde se to stalo?

Přestože se Aleš Loprais na Dakaru 2021 poprvé nevešel v hodnocení etapy do první desítky, jednalo se z pohledu Instaforex Loprais Praga Teamu o relativně poklidný den. Navíc výsledek, který pilota Pragy V4S DKR nepotěšil, může zítra paradoxně znamenat výhodu. Do následující velmi náročné etapy totiž vyrazí oba týmové kamiony krátce po sobě.

Čtvrtá etapa z Vadí ad-Davásiru do Rijádu sloužila především k přesunu celé soutěže ze západní do východní části země a s 813 kilometry byla nejdelší z celého letošního ročníku. Rozestupy mezi vozy na absolutní špičce byly minimální. Proto i pouhá výměna kola mohla ve výsledcích dne znamenat ztrátu několika pozic. A právě defekt pneumatiky museli Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora řešit. 

„Ze začátku jsme letěli fakt pěkně. Pak jsme dojeli jeden Maz a v prachu někde udělali defekt. Jednoznačně to byla má chyba a mrzí mě, že se nemám z čeho poučit, protože nevíme, kde se to stalo. Byl to pomalý defekt, chvilku jsme ho dohušťovali, ale pak jsme se rozhodli kolo vyměnit. Pneumatika už byla velmi podhuštěná a bál jsem se, abychom jízdou na takové ‚papuči‘ autu něco neudělali,“ vysvětluje Aleš Loprais.

Červeno-bílá Praga V4S DKR dorazila do cíle jako jedenáctá se čtvrthodinovým odstupem od dnešního vítěze a leadera průběžné klasifikace Dmitrije Sotnikova s Kamazem. V průběžném hodnocení zůstává posádka Instaforex Loprais Praga Teamu pátá (+ 51:40 min). „Výměna nám klasicky trvala asi jedenáct minut. Další čas jsme ztratili, než jsme se znovu dostali do tempa. Ve druhé části etapy jsme se snažili, ale nedalo se stáhnout tolik, kolik bychom si představovali, protože etapa nebyla příliš dlouhá a byla hodně rychlá. Z výsledku radost nemám, ale jelo se mi nádherně. Auto šlape jako hodinky a z toho mám naopak radost obrovskou. Udrželi jsme páté místo. Sice jsem dneska chtěl víc, ale ještě není konec. Naopak. Nejsme ani v polovině. Budeme muset zatáhnout a těším se na to, protože auto funguje dobře a čekají nás duny a písky. Věřím, že v nich bychom se mohli dostat víc dopředu,“ říká Loprais.¨

Jan Tománek s Tomášem Kašpárkem a Jiřím Strossem postoupili s Tatrou Jamal – Queen 69 na patnácté místo celkově. „Jednodušší a spíš rychlá etapa s malým dunovištěm. Asi dvanáct patnáct kilometrů, nic náročného. Duny byly sice velké, ale výjezdy a sjezdy byly poměrně jednoduché. Až asi posledních osmdesát kilometrů se trať motala mezi skalami a bylo to navigačně těžší,“ popisuje Jan Tománek a dodává: „Myslím, že jsme to zvládli dobře, ale zase jsme se trošku potýkali se ztrátou výkonu. Kvůli nekvalitní místní naftě dochází k přilepování vstřiku. Proto se snažíme sehnat nějaké aditivum pro zlepšení kvality paliva. Zítřejší etapa bude hodně náročná a výkon budeme potřebovat. Čeká nás sto deset kilometrů dun. Tak doufejme, že do další části soutěže vyrazíme v plné síle.“