Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Po 3. etapě Dakaru: Lopraise bolí tělo, Ouředníček unikl vyloučení

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 5. 1. 2021 • 09:02
45
Zobrazit náhledy (45)
Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Jantar Team Jantar Team Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Big Shock Racing Libor Podmol Libor Podmol Libor Podmol Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team Orlen Benzina Team

Třetí etapa letošního 43. ročníku Rallye Dakar byla pro české barvy pozitivní. Všichni účastníci jsou v bivaku ve Vadí d-Davásiru a mají za sebou kilometry, s jejich průběhem mohou být vesměs spokojeni.

Ve třetí etapě (630 km, 403 km RZ), kterou tvořila smyčka se startem a cílem ve Vadí d-Davásiru, dostali všichni účastníci pořádnou porci dun, které byly rozprostřeny v několika polích.

Loprais: Tohle je správný Dakar

Posádka Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora s Pragou V4S DKR patří po třetí etapě pátá příčka průběžné klasifikace kategorie kamionů. V okružní etapě, která startovala i končila ve Vadí ad-Davásiru, si posádka Instaforex Loprais Praga Teamu svou pozici pohlídala sedmým časem.

Na 403 kilometrech rychlostní zkoušky zaostala česko-dubajská trojice za nejrychlejším Sergejem Vjazovičem (MAZ) o šest minut. Po první čtvrtině závodu dělí Lopraise 36 minut od vedoucího Dmitrije Sotnikova a třináct minut od průběžně třetího Antona Šibalova (oba Kamaz).

Druhý saúdskoarabský ročník nejslavnější maratonské rallye světa si Aleš Loprais zatím naplno užívá a netají se nadšením nad jeho podobou. „Stalo se přesně to, co jsem před závodem čekal. Po stížnostech spousty účastníků na relativně jednoduchou loňskou trať nám to organizátoři vrátili jako bumerang a řádně nám naložili. Letošní ročník je krásný, technický, náročný, s rozmanitým terénem. Opravdu Dakar se vším všudy a nádherným drajvem. Pořadatelé nachystali velmi tvrdou, ale zajímavou trať. Už cítím celé tělo, což znamená, že Dakar je přesně takový, jaký má být,“ usmívá se 40letý pilot z Frenštátu pod Radhoštěm.

Přinejmenším stejně spokojený je i s dosavadním průběhem soutěže. „Lady šlape úžasně a v kabině panuje dobrá atmosféra. V úterý jsme trošku ztratili na začátku, protože jsme startovali jako desátý kamion a delší dobu se nám nedařilo předjet van den Brinka. Nakonec nás pustil, ale mohl to udělat výrazně dřív. Ale nevadí. Mám radost, že jsme to ustáli a nikde nic nevyvedli. Rychlost je slušná, auto funguje výborně a zítra už budeme mít lepší startovní pozici. Tak valíme dál,“ těší se Aleš Loprais na další ostré kilometry v terénu Arabského poloostrova.

Do tempa se postupně dostává také druhý vůz Instaforex Loprais Praga Teamu, za jehož volantem se už stihli prostřídat Jan Tománek s Tomášem Kašpárkem. Společně s palubním mechanikem Jiřím Strossem si polepšili o čtyři pozice. „Další krásná etapa. Nádherné prostředí mezi skalami a nejrůznějšími skalními útvary, hodně těžkých dun,“ popisuje Jan Tománek. „Nastupovali jsme s menším hendikepem, protože nám nejde horní řada půlek, takže řadíme jenom celé kvalty. Je to složitější, protože tak dochází k většímu propadu výkonu. Musíme se s tím poprat, ale s tím jsme do toho šli.“

„I dnes nám motor několikrát fungoval jen na pět válců. Nestalo se to mnohokrát, ale když se oba problémy potkají v jednu chvíli, pak je hodně náročné prokličkovat dunami tak, abychom v nich nezůstali stát. Ale svezli jsme se pěkně. Čas je dobrý, moc jsme neztratili, spíš jsme něco ze včerejška stáhli a zítra budeme mít lepší startovní pozici. A to je velké pozitivum,“ uzavírá první pilot posádky se startovním číslem 520, jejíž modrá Tatra Jamal – Queen 69 je zatím šestnáctá.

Michek s Engelem přenastaví motorky 

Motocyklista Martin Michek zazářil také ve 3. etapě Rallye Dakar. Jezdec týmu ORION – Moto Racing Group dojel na 18. místě a průběžně je sedmnáctý. „Ke konci etapy jsem měl maximálku 166 km/h a Milan,“ říkal také na adresu  týmového kolegy Milana Engela. Český tým bude přemýšlet o jiném nastavení motorek KTM. 

Organizátoři Dakaru slibovali, že letošní trať zpomalí. Místo obtížných úseků dominují v Saúdské Arábii velmi rychlé pasáže. Opět… A úterní třetí dějství dlouhé 629 km, z nichž činila 403 km rychlostní zkouška, nebylo výjimkou. „Duny tvořily nějakých deset procent. Přitom v těch rychlých pasážích ztrácíme nejvíc. Tovární stroje jedou o 15 km/h rychleji a to na sto kilometrech udělá patnáct minut, což už je dost,“ vysvětlil Michek, který si však sériové KTM jinak pochvaluje. „I tak jim díky naší šikovnosti dokážeme zatápět, což si uvědomují. Vyvíjíme si totiž vlastní technické komponenty a těžíme z týmového know-how.“ 

Rodák z Českých Budějovic ztratil na vítězného Australana Price 17 minut. Přitom tovární týmy svůj materiál vyvíjely přímo na Dakar a mají neomezeně peněz, aby motorku mohly vyladit do maximálního detailu. „V technických pasážích a v místech náročných na navigaci takový rozdíl mezi námi není, když se však jede po rovinatých vypalovačkách, tak jim prostě s našimi sériovými motorkami nestačíme. Rozhodně se o to ale budeme pokoušet,“ pospal realitu Michek. „Po těch písčitých pláních jsem jel v průměru kolem 130 až 140 km/h. Měl jsem strach, aby mi nedošel benzín, takže jsem raději trošku zpomalil. To mě stálo umístění a cenné minuty. Možná jsem to měl risknout a jet na plný plyn. Ale je to ještě dlouhý závod,“ konstatoval Engel.

Oběma závodníkům týmu ORION – Moto Racing Group by mohla pomoci úprava ve vyladění motorky. Pak by ale riskovali technické problémy. „Moc operativního prostoru není. Připravovali jsme se na techničtější úseky, ale zase je to neskutečné rychlé. Zvedli jsme motor o 800 otáček. Kdybychom to posunuli ještě více, tak bychom mohli oddělat motory a to nechceme riskovat. Oni vědí, že jim to vydrží i v 12000 otáčkách, mají to vyzkoušené. Pár nápadů ale ještě máme,“ přiblížil šéf stáje Ervín Krajčovič. Pokud aktuální trend v profilu etap bude pokračovat, český tým patrně sáhne k určitým změnám v nastavení motorky. 

„Pořadatelé před letošním Dakarem tvrdili, že to bude pomalejší a bezpečnější, říkali, že bude více dun. Ale kluci zatím většinou jedou na plný kotel. Jsme teď na solné pláni a slyšíme motorku dvě minuty předtím, než přijede k nám, jak se to z dálky po rovině rozléhá,“ dodal Krajčovič.

 

 

Macík skákal v kamionu

Rovněž ve 3. etapě Dakaru se posádce sedlčanského týmu Big Shock! Racing dařilo. V cíli přistála na výborném 4. místě a také v celkovém pořadí drží také čtvrtou pozici. Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik David Švanda ve svém kamionu Iveco letěli několikrát vzduchem, dvě duny museli vyjet až napodruhé a jednou se málem převrátili. Nakonec dokázali zdolat záludnou trať ve skvělém čase a bez větších zaváhání. Spolehlivě zatím funguje i jejich kamion Karel, který se od začátku závodu statečně předhání s nejrychlejšími továrními speciály. 

I v úterní smyčce kolem Wadi Ad-Dawasir měřícím 403 závodních kilometrů se Macík se svou posádkou pohyboval na předních pozicích kategorie kamionů. Výborně zvládl úvodní nebezpečný kamenitý trial, který v širokých písečných platech přecházel do dun. „Dneska jsme projeli velmi těžké duny. Dvakrát jsme museli couvat. Hodně krát si skočili. Na jedné obrovské duně jsem si myslel, že se převrátíme. Trať byla členitá, byly tu brutální skály, kde jsme zase šplhali, vyzkoušeli jsme si snad všechny terény. A také dost foukalo, takže stopy byly zakryté. Pár chybiček určitě bylo, ale jelo se nám fakt parádně, klidně,“ popisoval Macík těsně po dojetí etapy.

V bivaku týmu Big Shock Racing i nadále vládne pohoda a dobrá nálada. „Jsme už vyzrálý tým, takže tu nedochází ke stresovým situacím. Když se podívám na výsledky, nepamatuji, že by naše auto jelo od začátku zamíchané mezi absolutní světovou špičkou. A jsou to další cenné zkušenosti. Je zajímavé vidět, jak spolu vedoucí závodníci spolupracují a co se vpředu odehrává,“ popisuje manažer týmu Martin Pabiška. Také technická záhada předchozí 2. etapy je už vyřešena. Vibrování kamionu měl na svědomí jeden uvolněný beadlock v přední pneumatice. Oprava byla hotová za chvíli. „Technika zatím drží neskutečně. Myslím, že za ty roky, co jezdím na Dakar, můžu porovnávat a letos je auto připraveno fakt skvěle. Teď se projevuje, že Kocour, tedy Martin Macík starší, se svým týmem udělali na konstrukci Karla maximum toho, co se v aktuálních podmínkách dá realizovat,“ doplňuje Martin Pabiška. 

Pabiška hodně řadil

Oba jezdci motocyklového Jantar Teamu dokončili 3. etapu , která se jela převážně v písku a písečných dunách v okolí Wadi Ad-Dawasiru a byla plná rychlých pasáží. 

První z týmu dorazil do cíle David Pabiška a patřilo mu průběžné etapové 47. místo. ”Nasadil jsem svoje tempo, ale brzy dojel čtyřkolky, které práší a nedá se za nimi pořádně jet. Motorka měla značný nedostatek ve výkonu, protože mi to na pláních jelo maximálně 130 km/h a já musel neustále řadit pětku a šestku nahoru a dolů. Ale další den je za námi, ukousnul jsem další sousto a jdeme dál.

Se ztrátou necelých 21 minut na Davida dokončil rychlostní test Rudolf Lhotský na 60. Příčce „Pro mě to bylo trochu trápení. Na planinách mi všichni soupeři odjížděli, protože motorka netáhla, stejně jako Davidovi. Začalo se dnes mluvit o nekvalitním benzinu a někteří měli zanesené palivové filtry, tak uvidíme, co s tím v bivaku uděláme. Ztratil jsem tím pár míst, ale stále říkám, že je to jen začátek. Dneska jsem trochu více unavený, takže zkusím jít dřív spát a připravit se na zítřek, který bude hrozně dlouhý.“

V celkovém hodnocení oba jezdci ztratili, když David je na 45. pozici a Ruda klesl na 56. příčku. V kategorii Original by Motul se Ruda celkově drží na 10. místě a David je stále 6. 

Šoltys viděl nehody

Na Dakaru přituhuje. Poznali to i členové týmu Buggyra Zatímco Martin Šoltys pomáhal zapadlým soupeřům ve druhé etapě, následující den musel palubní mechanik Tomáš Šikola tahat posádku z havarovaného kamionu. Josef Macháček a Tomáš Enge řešili defekty a Ignacio Casale, si zvyká mezi kamióny. 

Pomineme li pneumatiky, mají jezdci týmu Buggyra Zero Mileage Racing za sebou vcelku poklidnou etapu. Josefa Macháčka potkal defekt z kraje etapy, pak už pokračoval v rychlém tempu. „Hned na začátku jsme museli dělat pneumatiku, a tak nás hodně strojů předjelo. Museli jsme se pak prokousávat dopředu a ztratili drahocenný čas. Na konci jsme se dostali mezi rychlejší jezdce, nikdo nám už neprášil a jelo se pěkně. Ale s časem spokojený nejsem,“ řekl v cíli sedmý Josef Macháček, který se v průběžném pořadí stále drží na pátém místě. 

Tomáš Enge dorazil do cíle třetí etapy konečně za světla. Ale bez problémů se to opět neobešlo. „V jedné rychlé zatáčce jsme o jeden kámen udělali gumu, ale takových šutrů tam byly tisíce. Pak jsme měnili řemen na variátoru, který se nám roztrhnul, ale jinak dobrý. Jeli jsme mezi úplně posledními a hodně jsme tedy předjížděli. Chtěli jsme to hlavně dojet. Vypadá to, že jsme se začali ubírat správným směrem,“ uvedl Enge, který zajel dvanáctý nejrychlejší čas. 

 

 

Podmol poskočil v pořadí 

Motocyklista Libor Podmol si šel ve třetí etapě Dakaru jistě za svým. Jeho cílem bylo poskočit v pořadí před pomalejší závodníky, což se povedlo – dojel na 43. místě. „Konečně to byla etapa bez větších problémů. Nespadl jsem a neměl žádné technické potíže. A ani jsem moc nebloudil,“ těšilo rodáka z Ostravy, který je průběžně na 48. příčce. „Jsem rád, že jsem postoupil dopředu. Není totiž vůbec lehké tady kohokoliv předjet,“ uvedl bývalý mistr světa ve freestyle motokrosu.

Podmol už toho stihl při své premiéře na slavné rallye hodně. Spadl při pátečním tréninku, na zemi skončil v sobotní úvodní etapě i nedělní druhé, kde si přivodil lehčí otřes mozku. Aby té smůly nebylo málo, včera mu vyhořelo čerpadlo. Tentokrát byl konečně klid. „Prvních 240 kilometrů jsem jel raději opatrněji. Byl jsem trochu postrašený organizátory, kteří nás upozorňovali, ať si pohlídáme benzín. Od startu do tankovací stanice jsem jel tak nějak na půl plynu, aby mi to moc nežralo. Nechtěl jsem řešit nějaké další trable,“ popsal.

V druhé polovině tratě, jejíž měřená část činila 403 kilometrů, se do toho šestatřicetiletý závodník opřel. „Po 260. kilometru jsem za to začal brát. Chtěl jsem se dostat někam kolem čtyřicítky. A to mi celkem vyšlo. Nebyla to ale žádná sranda. Kdykoliv před vámi někdo jede, tak se na těch písčitých cestách hrozně práší a není moc dobře vidět. Je tak snadné přehlédnout nějaký kámen, což pak může skončit fatálně. Všechno to dobře dopadlo.“

Třetí etapa Podmolovi opravdu konečně sedla. „A navíc se mi i líbila. Trať byla na písku a na dunách, což bylo krásný. Ale zhruba 60 kilometrů také bylo po hnusných, ostrých šutrech. Jel jsem na nich raději také pomaleji. Kdyby na to člověk spadl, tak by se tam totálně rozbil. Nechtěl jsem tam strkat ty svoje nožičky,“ připomněl své vážné zranění z předloňského MS ve freestyle motokrosu, kdy si při pádu zlomil obě nohy.

Prokop a Chytka opět skvěle

Letošní Dakar začal posádce Benzina Orlen Teamu zase chutnat! Martin Prokop s Viktorem Chytkou zdolali 403 měřených kilometrů třetí etapy bez zaváhání jako sedmá nejrychlejší posádka a výborný výsledek je posunul na desáté místo celkové klasifikace. 

Jak etapu zhodnotil pilot Fordu Raptor RS Crosscountry? „Hodně rychlá etapa, které osobně moc nemusím, ale chytli jsme dobrý rytmus, auto bylo fantastické a Viktor předvedl skvělou práci. Našli jsme všechny body a dokázali si u toho zachovat parádní rytmus a rychlost. Nemyslím si, že bych nějak extrémně “tahal“, ale byla to prostě čistá jízda, kterou jsme si užili. Opravdu dobrá etapa a jsme rádi, že jsme si po včerejším nezdaru spravili chuť. Pořadatelé nás letos konečně pustili do pořádných dun, kde nás nechali pěkně potrápit. Duny jsou díky vyšším teplotám měkčí, než vloni, takže člověk musí přemýšlet, jak je vyjet a díky ostrým větrům mají také hodně ostré hrany. Jede se kolmo nahoru a kouká se do nebe. Zároveň tam byly opět trialové úseky v kamenech, kde jsme jeli opatrně na jedničku nebo se hrabali nahoru po skalisku. Aby té rozmanitosti nebylo málo, z telemetrie jsme zároveň vyčetli, že z třech a půl hodiny v etapě jsme jeli 58 minut v omezovači 180 km/h!“ 

Hodnocení přidal také navigátor Viktor Chytka, kterému po druhé etapě do řeči příliš nebylo: „Třetí etapa byla naštěstí bez navigačního zaváhání, i díky tomu že jsem konzultoval styl značení v roadbooku s hodně zkušenými navigátory. Dnes tam byly stejné situace v kaňonech a již jsem se nenechal znejistět jiným kurzem, což mne těší. Máme radost, že jsme se pořádně svezli a kromě dun jsme si užili i vysokých rychlostí, ve kterých se nám letos jede oproti loňsku hodně dobře. Vidím na Martinovi, že se již oklepal z té předloňské havárie v Maroku a drží plyn i přes horizonty na planinách, kde ještě vloni trochu ubíral plyn. Musíme věřit, že tam nikde nebude nějaká díra, ale jinak se o přední příčky bojovat nedá.“

Ouředníčkovi chyběly sekundy

Třetí etapa Rallye Dakar okolo Wadi Ad-Dawasiru málem znamenala konec posádky Ultimate Dakar Racing týmu v soutěži. Tomáše Ouředníčka s Davidem Křípalem dělilo jen 120 sekund od vyřazení ze soutěže. Díky nezměrné vůli mechaniků i závodníků ale Toyota Hilux pod českou vlajkou pokračuje dál. 

Už v pondělí večer to nevypadalo dobře, když se auto pořád samo zastavovalo. „Mechanici na tom makali celou noc, když rozebrali skoro celý vůz. Věděli, že jde o elektroniku, takže vytahali všechny svazky. Všechno proměřovali. Náš španělský inženýr přes elektroniku tu bohužel nejen kvůli Covidu není. Takže řešíme vše na dálku, ale internet je tady mizerný. O to byla situace složitější,“ přibližuje Tomáš Ouředníček.

I přes celonoční práci ráno těsně před odjezdem Hilux nestartoval. Po konzultaci s inženýrem na dálku tým usoudil, že půjde o problém přímo v řídící jednotce. Ta sice dostávala napájení, ale nevydávala žádné příkazy. „Šel jsem se proto zeptat na časovou kontrolu, do kdy můžeme odstartovat do etapy. Dostali jsme k dobru 20 minut, ale už nám běžela penalizace, že jsme nedodrželi náš čas startu. Vypadalo to už beznadějně, když mechanik David Borkovec vzal řídící jednotku, rozdělal jí a mravenčí prací tam našel spálenou část spoje. Pět minut před naším posledním termínem pro odjezd s pájkou v ruce v bivaku opravoval řídící jednotku. Když to dodělal, dali jsme ji zpátky a auto hned naběhlo. Prostě zázrak!

Tomáš s Davidem naházeli pár věcí do auta a vyjeli ven z bivaku na časovou kontrolu. „Ale pořadatelé nám ukazovali, že nemáme spodní krytí, boky atd. My na to, že jen potřebujeme vyjet do etapy a pak se vrátíme do servisu. Tam jsme se s Davidem rychle převlékli a kluci mezitím auto nastrojili. Bez snídaně jsme skočili do auta a vyjeli,“ vzpomíná na hektické chvilky Tomáš. 

Posádka měla na přejezd dlouhý asi sto kilometrů jen padesát minut. Pak už pořadatelé zavírali časovou kontrolu pro start do rychlostní zkoušky. „Najednou v GPS pípla odbočka, tak jsme na ní najeli, ale cesta nikam nevedla. Takže jsem se ztratili na přejezdu. V GPS byla chyba, ale to nám nikdo neřekl. Po návratu na hlavní cestu šel z auta obrovský dým. Zastavili jsme, dívali se na to, ale utíkal nám drahocenný čas. Zjistili jsme, že teče olej kolem filtru a stříká na motor i tlumiče. David opět svým optimismem zahnal chmurné myšlenky a pustili jsem se do díla a filtr utáhli.“

Čas na dojezd do startovní časové kontroly se opět zkrátil. Teď už šlo o vteřiny. „Jeli jsme, co to dalo, ovšem s omezením rychlosti 130 km/hod na přejezdech. Takže furt 129. Přiznám se, že poprvé v životě jsem jel i na červenou, abych to stihl.  Samozřejmě jsem viděl, že tím nikoho neohrozím. Když jsme dorazili na časovou kontrolu, tam už bylo všechno zabaleno. Chlapi, co už seděli v autobusech, zírali, co tam děláme. Ale přijeli jsme tam dvě minuty před oficiálním uzavřením kontroly, tedy dvě minuty před naším vyloučením z Dakaru,“ oddechl si Tomáš.

Pořadatelé dali české posádce čas na to, aby se napila a připravila ke startu do rychlostní zkoušky. „Poprvé v životě jsme jeli jako úplně poslední vozidlo. Trať byla krásná včetně těžkých dun a už po deseti kilometrech jsme nebyli poslední, protože jsme míjeli rozbitý kamion. Potkali jsme taky Dušana Randýska z asistenčního kamionu Martina Prokopa. A to nás uklidnilo, že už je za námi někdo, kdo by nám pomohl.“ 

Na závodní trati s měřeným úsekem dlouhým 403 kilometrů číhaly i náročné ostré duny. Tomáš s Davidem je ale zvládli na jedničku. „V tempu jsme projeli i nebezpečné rychlé úseky, kde byly odstavené havarované vozy. Sami už jsme zastavili jen jednou na kontrolu úniku oleje a vody, ale všechno fungovalo, jak má. A my jsme dobyli vytoužený cíl. I když nás čekají velké penalizace, jsme šťastní, že jsme tady,“ doplnil Tomáše navigátor David Křípal.

V cíli to znamenalo 50. místo, v celkovém pořadí aut figuruje Tomáš s Davidem na 46. příčce. „Pro nás už není rozhodující výsledek. Ale pořád platí zavazující týmové motto Nikdy to nevzdám! Chci poděkovat mechanikům a hlavně Davidovi, který je bojovník a pomáhá mi překonat někdy až nepřekonatelné. A zítra společně bojujeme dál,“ doplňuje bojovně naladěný pilot týmu Ultimate Dakar Racing Tomáš Ouředníček.

 

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud