Pokrokové Aero 30 rumunského krále se prodává za 700 tisíc

Třicítka byla druhým největším modelem v nabídce původně letecké továrny doktora Kabeše ve Vysočanech. Vynikala pokrokovou konstrukcí a získala si značnou oblibu, byť se nevyráběla dlouho, jen čtyři roky (1934-1938). Nizounké vozy měly sportovně dlouhou kapotu, proto se jim přezdívalo spolu s větším typem 50 „český jaguar“. Pochopitelně výkonu britských SS 100 nedosahovaly, ale proporcemi je připomínaly.

Otevřené, ale i dvoudveřové uzavřené, navíc celoocelové karoserie byly napevno přivařeny k plošinovému rámu. Typická třicítka měla plátěnou střechu, vykrojená dvířka po obou stranách a dvě, případně i čtyři místa k sezení, tudory jsou méně známé. V přídi se nacházel dvoudobý kapalinou chlazený dvouválec s hliníkovou hlavou, objemem 998,7 cm³ a výkonem 21 kW (28,5 k) v 3700 otáčkách. Aerovky měly akumulátorové zapalování a tehdy ještě atypický, ale pokrokový přední pohon, převodovka byla třístupňová mechanická. Podvozek tvořily dělené kyvadlové nápravy, odpružení obstarávala tehdy obvyklá půleliptická listová pera, stačila příčná, vzadu však raději dvojitá.

Vozy vážily dle provedení od 850 do 950 kg a upalovaly až 105 km/h, přičemž na 100 kilometrů jízdy spolykaly 8,5-11 l benzinu. K zastavení jim musely stačit běžné mechanické brzdy. Během produkce se měnily větrací klapky a žebrování kapoty, těsně před jejím ukončením přišla modernizace vzhledu s módně zakulacenu přídí. Díly zůstaly v továrně i během války, takže po ní, v roce 1947, bylo smontováno ve znárodněném podniku Letecké závody ještě několik aut.

Kus, který je nabízen na mobile.de, pochází z června roku 1936. Na první pohled upoutá snad jen přední mřížka v laku a taktéž barevné středy kol s nápisy „Aero“, ale exemplář má víc zvláštností, například nestandardní velké světlomety a bronzovou hlavu válců ze závodních speciálů, udávaný výkon 22 kW je však vyšší jen mírně.

Prvním vlastníkem byl prokazatelně poslední rumunský král Michal I. (v rodném jazyce Mihail), který jej dostal jako dárek od Edvarda Beneše včetně čestného členství v pražském Aero klubu. Po násilné abdikaci v prosinci 1947 musel uprchnout, nejdříve do Londýna, nakonec se usadil ve Švýcarsku. Stále žije, střídavě i v původní vlasti, letos oslaví 95. narozeniny!

Vůz prodává monarchův pravnuk, takže po celá desetiletí zůstal v rodině a nyní odpočívá v rumunské Ploješti. Je pojízdný a v perfektním stavu, dokonce na pneumatikách Baťa Super Tropic. I když ne zcela původním, protože byl darován v zeleném laku s bílým interiérem. Kožené čalounění měnilo odstín dokonce dvakrát, nejprve na rudou, později na aktuální černou. Pod kapotu se také nastěhoval agregát z jiné třicítky, kterou král z dynastie Hohenzollernů koupil, ale už je tam zpět originální. Změny byly nutné, komunistická vláda chtěla několikrát auto zkonfiskovat.

Je požadovaná cena 25 tisíc eur (675,5 tisíce korun) oprávněná? Vzhledem k unikátnosti by se chtělo říci, že ano, ale v současnosti se otevřené třicítky po renovaci prodávají klidně o 200 tisíc dráž, jen ty uzavřené začínají nad půlmilionem. Rodina samozřejmě schraňuje veškerou dokumentaci i druhou pohonnou jednotku.