Posádka AUTO.CZ, 170 koní Seatu Leon a ekorally

Marketing nezná hranic. Land Rover si kdysi zakládal na hyperblátivé Camel Trophy, Audi šokovalo Le Mans s turbodieselem, Škoda létá vzducholodí a Seat pořádá ekorallye s vrcholným turbodieselem v nabídce. Pozvání k vytvoření posádky jsme přijali.

Zjednodušeně řečeno, jde o projetí 517 kilometrů na trase Praha-Hradec Králové-Mohelnice-Olomouc-Brno-Praha v limitu 7,5 hodiny s kalkulovanou třicetiminutovou přestávkou. Prakticky to znamená udržet průměrnou rychlost alespoň 75 km/h a je jen na posádce, zda a jak toho dosáhne. Vědomi si specifik českého provozu, vybrali jsme si raději noční směnu se startem v sobotu ve 23.00.

Předchozí posádka přijela v limitu s komentářem „bylo to na krev“, což potvrdilo dotankování a vypočtená spotřeba 3,98 litru/100 km. Máme tak sice skvělou motivaci, ale pohled na palubní počítač budeme od této chvíle brát jako zdoj deprese. Ale to ještě nevíme.

Vymotat se z Prahy není nic složitého, jenže po nájezdu na D11 zjišťujeme, že průměrná spotřeba činí nelichotivých sedm litrů při rychlostním průměru 33 km/h. A to jsme ani jednou nestáli na semaforech, nepředjížděli a noční provoz je téměř nulový. Skvělé vyhlídky.

U Poděbrad máme při sjíždění z dálnice jasno: Méně než 4,7 litru motor jíst nedonutíme, přehnané vyřazování a trápení pátého a šestého stupně na volnoběh je nám také proti mysli. Rozhodujeme se tedy jet „lidsky úsporně“, tedy nikoli ekorallye, ale asi tak, jako bychom měli hromadu času, krásný den vůkol a současně nechtěli zdržovat provoz.

Přiznám – těšil jsem se kvůli spotřebě na dvě místa: sjezd od Hřebečského tunelu k Moravské Třebové a proslulý mohelnický kopec. Dopadlo to, jak muselo: těsně za tunelem jsme pravými koly najeli do asfaltového hrbu a zbytek kopce věnovali pomalé jízdě a „sluchové“ diagnostice poškození (nakonec vše OK) a na horním okraji mohelničáku jsme dojeli kamion a vlevo nás vítala dvojitá plná…

Výsledek odpovídal našemu „internímu“ zadání. Na dálnici jsme spotřeba-nespotřeba jeli stejně 130 km/h, hlavně kvůli dorovnání časové ztráty získané přehnanou snahou o mikrospotřebu v úvodu jízdy.

Ospalá noc končí a předáváme auto další posádce. Za výsledných 5,3 litru/100 km se nikterak nestydíme. Skvělý turbodiesel o výkonu 170 koní si sice nechá líbit dost, ale jet mimo obec důsledně 70 a na dálnici stovkou je nám proti mysli.

Možná děláme z nouze ctnost. Možná obhajujeme náš výsledek v kontextu jiných posádek, které dosáhly spotřeby pod 4 litry. Dá se to brát i tak, že když jsme zjistili, že nevyhrajeme, vymysleli jsme si vlastní zadání.

Všechno to může být pravda. Ale: když už někdo zjistil, že se s tímto vozem dá jet i pod čtyři litry, proč právě my bychom nemohli zjistit, jak se s tímtéž vozem jede ekonomicky, ovšem bez zdržování a jednosměrného důrazu na spotřebu.

Pokud se s takto výkonným vozem dá jezdit „normálně“ s pětilitrovou spotřebou, klobouk dolů. Není to pro Seat lepší vysvědčení než rekord s trojkou na začátku?