Povídali jsme si s fotografem motorsportu: Valentino Rossi? Tomu dělám taxikáře!

Mnoho lidí neví, kde budou zítra. Natož třeba za týden. Fotograf Václav Duška, jenž na Vánoce oslavil pětadvacáté narozeniny, to má naopak. „Na moc volných víkendů to opět nevypadá,“ listuje na notebooku virtuálním kalendářem v jedné z kadaňských kaváren.

Mistrovství světa superbiků, Moto2, Moto3, MotoGP. V podstatě vše, co se týká šampionátů silničních motocyklů. Tam Vencův objektiv nebude na trati chybět. Výšlap na fotografický Mount Everest ovšem nebyl zadarmo.

Genům podlehl

„Svou budoucnost jsem viděl v motokrosu. Za řídítky. Přestože mě spíš než závodění bavilo jezdit s připnutou kamerou na helmě a natáčet se, stříhat videa,“ přemýšlí nahlas Duška. Focení ho prý jako kluka nikdy nezajímalo. „Možná proto, že táta dlouho fotil a stále fotí. A tak jsem chtěl vzdorovat,“ pokračuje Václav. Neubránil se. Když mu bylo patnáct, potuloval se po tribunách brněnského Masarykova okruhu. Přesněji si umanul, že brzy nakoukne do paddocku, bude hned u trati, stane se osobním fotografem borců, kteří tady na jednostopých strojích řežou zatáčky. „Na superbiky získáte akreditaci poprvé v šestnácti. Čili jsem ještě rok čekal. O permanentní (celoroční) si dokonce můžete zažádat až v osmnácti,“ vrací se k začátkům Venca.

Marc a Alex Marquezové: Dva bratři, kteří se sejdou v jednom týmu MotoGP

618.287 kilometrů

Vůbec první oficiální závod absolvoval coby benjamínek na okruhu v nizozemském Assenu. „Ti starší najednou koukali, s jakým cucákem sdílejí prostory. Naštěstí si mě pod patronát vzal taťka. Zjednodušil mi to, donutil mě mít ostré lokty,“ chválí Duška junior Dušku seniora. V osmnácti nastalo pozitivní zemětřesení: první dvanáctiměsíční akreditace, účast v prestižním seriálu MotoGP, sblížení se s jezdci, křižování všech kontinentů. „Na palubě letadel jsem zatím kvůli závodům strávil přesně 618 287 kilometrů,“ dává nám Václav před obličej mobil s aplikací. O žádné víkendové poflakování v Malajsii, Austrálii či Spojených státech však nejde. I když „víkendové“…

Bez skútru jste nahraní

„Do centra dění dorážím většinou ve středu. Ve čtvrtek si prošustruju paddock, pobavím se s klienty (jezdci), kolem čtvrté hodiny odpoledne si obcházím trať,“ popisuje kolorit mistrovství energický pětadvacátník a dálkový student žurnalistiky. Co dělá v pátek? „Cvakám tréninky až do zbláznění!“ rozplývá se Václav, který s sebou vždy tahá šestnáctikilovou výzbroj, skládající se především z objektivů. Během sobot a nedělí pak vrcholí závody: „O víkendu se nikdy neobědvá, pouze lehce snídá a zakousne něco večer,“ komentuje fotograf sloužící stájím Kawasaki a Yamaha. Okruhovým areálem se ve dnech zápolení proplétá na skútru, s nímž kvůli honbě za co nejzdařilejšími snímky najezdí průměrně kolem sto třiceti kilometrů. „Bez skútru jste totálně nahraní,“ shrnuje Venca pregnantně jeho důležitost.

Motocyklová VC Valencie 2019: Marc Márquez vyhrál MotoGP a překonal hranici 400 bodů

Nejen fotograf

Repliku na to, proč se již sedmým rokem řadí mezi fotografickou špičku motorsportu, servíruje Duška následující. „Jsem vesměs stále ve věku jako ti kluci. Takže to vnímám jejich očima a jim se to líbí,“ říká. „Za druhou výhodu považuji aktivitu na sociálních sítích, kde jsem dost vidět.“ Třetí surovinou úspěchu byl poté podle něj postupný vzestup, respektive nevnucení se hned těžkým kalibrům z MotoGP typu Valentina Rossiho nebo Marka Márqueze. Oni se s jistou nadsázkou vetřeli spíš jemu. „V Le Mans spadl Rossimu řetěz, já mačkám spoušť, a on najednou ukazuje. Otočím se a za mnou nikdo, tudíž to bylo asi na mě,“ cukají Václavovi koutky při této vzpomínce. Ital mu vzal jeden fotoaparát, dvakrát poděkoval a třikrát se prý ujistil, jestli zná cestu do boxů. „Běželo to ve všech televizích, a poněvadž jsem před dvěma lety už vezl podobně dalšího mistra světa Márqueze, komentátoři mě od té doby nazývají Taxikářem. Na druhou stranu kolik lidí dělá osobního řidiče Rossimu?“ ptá se z legrace Duška, jehož počiny též hojně zkrášlují poslední stranu Světa motorů.

Milované Brno

Václav není podle nás jen fotograf a „taxikář“. Na základě vedení spousty detailních statistik působí rovněž trochu jako analytik. „Za rok jsem pořídil 342 996 snímků,“ nabízí dnes již několikáté číslo. Jakou má vlastně nejoblíbenější destinaci na zachytávání motoristických okamžiků? „Miluji australský okruh Phillip Island, který je zasazen na samou hranu útesu. Úchvatná atmosféra. Výborně se fotí taky v americkém Austinu. Tam se zase tyčí sedmasedmdesátimetrová věž, z níž vznikají nádherné netradiční fotky,“ vypráví s vysokou kubaturou patosu v hlase Duška. Nejintimnější vztah si nicméně vytvořil k místu, jež se nerozprostírá za Velkou louží. Ba mnohem blíže. „Brněnský Masarykův okruh je pro mě nejkrásnější trať,“ přiznává Venca. Tedy ta, kde si coby čerstvý držitel občanky vysnil, že jednoho dne bude profesionálně zachytávat hvězdy motorsportu. A ono se mu to povedlo!

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.