Praha zvýší jízdné v MHD: Koupíte měsíční jízdenku, nebo sednete do auta?
Za využití hromadné dopravy včetně vlaků linky S zaplatíme v metropoli od 1. července 2011 více. Radní úpravu jízdného schválili v úterý 17. května 2011. Základní tarify se zvyšují z 18 na 24 a z 26 na 32 korun. Obě jízdenky přitom budou přestupní, až dosud bylo možné na levnější přestoupit pouze mezi linkami metra v rámci pěti stanic a s časovým omezením dvaceti minut.
Dojde také k prodloužení jejich časové platnosti - na 30, respektive 90 minut. S přestupním lístkem bylo možné cestovat hodinu a půl jen o víkendech, nebo s využitím SMS jízdenky. Děti do 15 a senioři nad 65 let budou jezdit zdarma, nemohou ale využívat služeb bez zcela jízdenky, musí mít opencard. Nepravidelným návštěvníkům hlavního města se však její pořízení nevyplatí a náklady na dopravu jim tak stejně o plnou třetinu vzrostou. Zvýhodněni jsou opět ti, kteří v Praze bydlí, nebo alespoň pracují: ceny předplatních časových kupónů totiž zůstávají stejné, jich se popsané změny netýkají.
V roce 2010 vykázal Dopravní podnik Praha (DPP) provozní zisk ve výši 2,7 miliardy korun. Tržby z jízdného meziročně vzrostly na 4,27 mld. Kč. Díky jeho úpravě se sníží o 240 milionů, chystají se ale další tarifní změny, které by měly rozpočet DPP navýšit o 206 mil. Kč. I tak bude muset město do pokladničky dopravní společnosti přispět. Bude také spolufinancovat prodloužení trasy metra A, a to buď z dotací EU, pokud je získá, nebo z vlastní kapsy. Nový úsek z Dejvic do Motola by měl být uveden do provozu v roce 2014. Poté bude pokračovat ražba tunelů k ruzyňskému letišti včetně budování další potřebné infrastruktury.
Výhoda zejména metra je jasná - jeho rychlost. Praha má také velmi hustou síť linek, ať už povrchových, či podpovrchových. Hlavním nedostatkem je ovšem protěžování nechvalně proslulé opencard. A ještě jedna dosti podstatná: k tomu, abyste se dostali odněkud někam, potřebujete mít u sebe drobné mince. V tomto ohledu je systém MHD v jiných velkých evropských městech daleko propracovanější. Za všechny stačí vybrat německý Hamburk, kde je možné zakoupit jízdenku v automatu i bankovkami, nebo kartou. Zařízení pochopitelně komunikuje v několika jazycích. Cestující tam rovněž neznají označování lístků ve speciálních strojcích.
Zvýší se tedy počet těch, kteří raději zvolí pražskou hromadnou dopravu? Pokud vůbec, tak zřejmě o velmi malé procento. Děti a senioři ji využívají stejně v poměrně hojné míře, nárůst jízdného naopak odradí ty, kteří jezdí do Prahy jen občas a nárazově. Ti spíše sednou do svého auta, pokud jej pochopitelně vlastní. Skupina lidí, kteří preferují individuální dopravu před hromadnou, pak svá zvyky jistě měnit nebude.