Přinášíme postřehy některých českých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí.

Milan Engel (motocykly, Orion – Moto Racing Group, 60./34.): „Zhruba po třiceti kilometrech od tankovačky začaly problémy se zadní pneumatikou, která se postupně zdeformovala. Cítil jsem, jak se mi vlní kolo a v tu chvíli bylo jasné, že něco není v pořádku. Ihned jsem zpomalil, abych neriskoval pád a kolo pošetřil. Bohužel i tak jsem musel dojet snad padesát kilometrů jen na ráfku. Místo, kde bylo možné se potkat se servisním týmem, bylo vzdálené patnáct kilometrů od konce rychlostní zkoušky. Navíc na osmdesát kilometrů dlouhou cestu do bivaku byl omezený čas. Po příjezdu do cíle se mi kolo už skoro rozpadalo. Dráty z něj koukaly na všechny strany. Bylo štěstí, že jsem se dostal až do asistenční zóny. Jinak by to byl velký problém, a pokud by se kolo rozpadlo, dostal bych opravu velkou penalizaci.“

Martin Macík (kamiony, Big Shock Racing, 10./4.): „Na začátku to jelo krásně, všechno cajk. Letěli jsme, Lopík nás pěkně pustil, honili jsme se s kamazy. Pak najednou… představte si, že lezete s kamionem po skalách. No, odnesly to postupně dvě pneumatiky. Vezeme si s sebou v etapě jenom dvě náhradní. Do cíle zbývalo sedmdesát kilometrů a šutry, kam se podíváš. Všichni jsme měli stažené zadnice. Ale David nafoukal pneumatiky, aby držely, František našel nejkratší cestu a naštěstí jsme to v pořádku dojeli.  A dobrá zpráva je, že Karel už má zpět svůj výkon. Takže ve čtvrtek na to znovu pořádně vlítneme.“

Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 25./30.): „Byla to asi nejšílenější trať, co jsme kdy zažili. Po třech kilometrech jsme dojeli MAZ, který vyrážel před námi. Hrozně prášil, a navíc málo foukal vítr. Museli jsme za ním proto hodně zvolnit. Pak nás předjel Martin Macík na ivecu. To už byla taková mračna, že nebylo vůbec nic vidět. Něco nepředstavitelného bylo neskutečné množství kamení. Kdyby mi někdo tvrdil, že naše auto dokáže jet přes takové překážky, tak bych mu řekl, že je blázen. Představte si zběsilé kličkování mezi ostrými skalami po velkých šutrech. Na jednom z nich jsme dokonce na chvíli uvízli. Z mého pohledu šílenství. To pořadatelé trochu přepískli. Moc nechápu smysl takové etapy. Snad jen, že chtěli, aby se rozbilo co nejvíc aut. O to jsme šťastnější, že se nám s nepoškozeným vozem podařilo dojet do cíle. Navíc nebyl jediný defekt, což je zázrak.“

Rallye Dakar 2020 – 4. etapa: Prokop drží desítku, Michek jedničkou v motocyklech

Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra Racing, 13./9.):  „Bylo to dlouhé a těžké. Byla to snad nejtěžší etapa, co jsem kdy jel. Opět mnoho šutrů a dělali jsme jedno kolo. Nechápu, jak vepředu mohou tak letět, protože to jsou strašný rány. Párkrát jsme si ji pěkně dali, byla to hrozná roztloukačka. Tatra drží skvěle. Uchází nám jen jeden měch, ale to se nyní opraví a frčíme dál. Teď už se ale těším do postele.“

Jan Brabec (motocykly, Big Shock Racing, 65./45.): „Mám svůj úkol jasný. Jet v pohodě, držet navigaci. A to se mi zatím celkem daří, ale je to brutal. Kdo letos Dakar dojede, ten vyhrál. Po devíti hodinách slézám z motorky. Nefungoval mi speedocup ani azimut, protože vypadl konektor. Hledal jsem body přes oči a nejelo se mi vůbec dobře. Ale jsem zdravý v cíli. To je hlavní.“

Josef Macháček (SSV, Buggyra Racing, 17./33.):  „Čtvrtá etapa byl pořádný masakr. Mnoho aut je z důvodu defektů zůstalo za námi na trati. My taky měnili dvě roztržené gumy a modlili se, abychom dojeli. Nakonec jsme zastavili u jednoho motorkáře. Volali jsme mu helikoptéru, ale ty už nebyly ve vzduchu. Strávili jsme u něj dost času a etapu museli dojet za tmy, což bylo další peklo.“

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 7./5.): „Pro mě to bylo utrpení, cítím se dost vyčerpaný. Byla to jedna z nejnepříjemnějších etap vůbec. Jeli jsme ještě těžší kamenité úseky, než známe z Maroka. Cítíme se dobití, schytali toho fyzicky opravdu hodně. Auto šlapalo slušně, ale výkonově, a hlavně kvůli taktice na dva tovární týmy před námi nemáme. Oni mohou v kamení víc riskovat, my musíme udržet nervy na uzdě. Je to extrémně vysilující, rychlý a náročný Dakar.“

Rallye Dakar 2020: 3. etapa - Prokop v desítce, Kubiena odstoupil

Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing, 11./9.): „Zhruba polovině etapy jsem zaznamenal podivné zvuky v mašině. Byly dost zvláštní. Motor vyhazoval chladící vodu i olej. Musel jsem trochu zvolnit. Asi pět kilometrů před cílem se mi do pneumatik namotal ostrý drát a prorazil obě zadní kola. Jednu gumu šlo zalepit, druhou bohužel ne. Mám na defekty velkou smůlu. Musel jsem jet hodně opatrně a volil jsem co nejlepší stopu, abych se vůbec zvládl dostat do cíle. Množství kamenů, které jsme museli překonat, bylo suverénně největší. Zahnali nás do šíleného kamenného pole, které měřilo asi dvacet kilometrů. Doufám, že v následujících dnech už bude více písku a dun.“

Po dojezdu do cíle jsem usoudil, že bude nutná jeho výměna. Zátah měl pořád dobrý, ale převodovka a spojka už byly načaté. Chceme dojet do cíle a tohle je nezbytný krok. Výměna zabrala zhruba tři hodiny, podle pravidel bude čekat patnáctiminutová penalizace. „Sériový motor sice nebude mít takový výkon, ale spoléhám na jeho výdrž.“

Martin Prokop (automobily, MP-Sport, 14./9.): „Neudělali jsme žádnou větší chybu, jenom jednou měnili kolo. Když si uvědomím, že dneska vysypali pořadatelé na trať snad všechny kameny světa, tak jedno píchlý kolo není zase špatná bilance. Posledních padesát kilometrů to byl jenom trial na jedničku dvojku. Kamiony přes to frčí a my se tam trápíme. Těch šutrů už máme plný zuby. Jsme rádi, že jsme to všechno za čtyři dny přeskákali. Doufáme, že dál už to bude jenom o písku a o dunách.“