Rallye Dakar 2023: Zpožděný návrat Čechů s úspěchy

Navzdory pozdnímu nočnímu času se hlavní postavy čtrnácti dnů soutěže, kterým čeští diváci fandili, ochotně podělovali o své zážitky ze soutěže, která se jela již čtvrtým rokem na území Saúdské Arábie. Příletová hala letiště Václava Havla byla na dlouhé desítky minut svědkem velice vzrušených debat.

Martin Macík (MM Technology, Iveco Powerstar, 2.): „Nedá se říci, že by bylo druhé místo s příchutí zlata, tak to není. Jeli jsem tam s tím, že chceme vyhrát, a tak by to mělo být u závodníka pokaždé. Už jsem zažil Dakary, které byly více rozbité a místy náročnější než letošní. Ovšem letos to bylo obtížné v tom, že se nedalo nikde „odpočinout“. Bohužel přišla etapa, kde jsme zapadli, ačkoliv ten úsek, kde se objevovalo čím dále více vody, nevypadal zrádně. Nezapomenu, jak jsme se brodili po kolena vodou a najednou zapadli po prsa. Nakonec jsme se s největšími soupeři synem a otcem Van den Brinkovými vytáhli navzájem. Celkově jsem ani ty náročné podmínky jako zima a déšť moc nevnímal. Jsem na Dakaru od řízení ve špičkovém týmu MM Technology. Prostě jedu jako stroj a nemyslím na to, zda je to složitý.“

Martin Prokop (ORLEN Benzina Team, Ford Raptor RS Cross Country, 6.): „Letošní ročník byl v Saúdské Arábii určitě nejkomplexnější. Obtížnost byla po celou dobu vysoká a nebyla žádná etapa, která by se dala označit jako odpočinková. Nemyslím si však, že by šlo o extrémní podmínky, spíše se rozrostla konkurence. Ohromně se zlepšila auta a jejich příprava, přišla řada jezdců nových nebo z jiných disciplín. Takže z tohoto pohledu má letošní šesté místo vyšší hodnotu. Asi nejkritičtějším a současně nejvíce emotivním momentem byl dojezd třinácté etapy, kterou jsme jeli skoro celou bez předního diferenciálu a nechali tam skoro hodinu času. Pro příští rok už bychom chtěli nasadit šestiválcový turbomotor, jinak se proti těm nejlepším jet nedá.“

Martin Michek (Orion – Moto Racing Group, KTM 450 Rally Replica, 11.): „Během celého ročníku jsem měl dva kritické momenty. První v páté etapě, kdy jsem po skoku narazil na protisvah a dostal velkou ránu do pravé nohy ve stupačce. Dalších padesát kilometrů jsem jel a vůbec si neuměl představit, co se bude dít. Další dva dny byly kritické, nebylo jasné, zda soutěž dojedu. Mechanici mi museli pomáhat do boty, ale ve druhé půlce soutěže se to zlepšilo. Druhý moment přišel v závěru předposlední etapy, kdy mi odešly vstřiky paliva, ale po tom, jak dostala technika zabrat, se člověk nemůže divit. Asi padesát kilometrů před cílem začal vadnout výkon. Poslední dva kilometry měřené etapy jela třicet, pak dvacet a postupně zastavovala. Do cíle jsem ji snad dotlačil očima. 

Rallye Dakar 2023 v cíli! Macík slaví druhé místo, Prokop šesté a Michek jedenácté

Z mého pohledu to byl určitě můj nejtěžší Dakar. V první části bylo šíleně moc kamení a po dojetí jedné etapy, byla představa kolik kilometrů vás druhý den čeká, dost drsná. Hodně dlouhé byly přejezdy. Jsem dost vyčerpaný a myslím, že podobně jsou na tom všichni ze špičky, protože všichni jeli nadoraz až do posledního kilometru. Teď už se těším na dceru, která se narodila před dvěma měsíci“

Jan Brabec (Strojrent Racing, KTM 450 Rally Replica, 31.): „Byl to můj šestý Dakar a určitě nejsložitější a nejkomplexnější. Místy opravdu hodně rozbitý, ale to by mi tolik nevadilo. Speciálky byly dost rychle a daly nám zabrat. Saúdská Arábie je ovšem ve srovnání s Jižní Amerikou docela jednotvárná. Už před startem jsem předesílal, že se nejvíce bojím ranních přejezdů a přesně tak to bylo i letos. Když vyjíždíte ve čtyři ráno ve dvou stupních, tak to rozhodně žádná slast není. Pořadatelé zrušili před polovinou soutěže jednu etapu a udělali dobře, protože v těch mrazivých podmínkách jsme všichni doslova padali na hubu. Teď si dám minimálně jeden týden pauzu, ale pak už začnu přemýšlet o dalším ročníku.“

David Pabiška (Jantar Team, KTM 450 Rally Replica, 36.): „Byl jsem na Dakaru počtrnácté a byl to takový klasický náročný Dakar, nic extrémního. Jako člověk, který podle zkušeností umí posoudit jezdeckou náročnost, byly tam etapy, které byly různorodý a dobře namixovaný. Třeba etapa, která byla dlouhá, nebyla tolik rozbitá jako ty kratší. Myslím, že v první části soutěže nám pomohlo zrušení jedné etapy pro motorkáře, protože zima a déšť byly vážně hrozný. A když mluvím o dešti, tak podmínky v naší kategorii, kdy jsme dělali sami na mašinách, tak to nebylo dobrý. Hodně pršelo a při údržbě motorky jsem měl všechny věci neustále mokrý. Rád bych se objevil na startu i další rok, ale je to o penězích. Ovšem chuť, ta je pořád.

Tomáš Vrátný (Fesh Fesh Team, Tatra Jamal, 9.): „Letošní Dakar byl dlouhý, byl těžký. Důležité je, že jsme v cíli. A tady se každý finiš počítá. To, co organizátoři slibovali, tak se jim podařilo. Těžké dunové pasáže, které se dojížděly za tmy, jedna neplánovaná maratonská etapa, kdy jsme všichni trochu improvizovali v důsledku velmi nepříznivého počasí. Trasa poušti Pustá končina byla v dunách velké maso. Stálo nás to hodně sil, ale zvládli jsme to.“

Tomáš Tomeček (South Racing Service, Tatra 815, 22.): „Jezdím soutěže Dakaru a Africa Eco Race už třicet let, ale ještě jsem nikdy nezažil tolik převrácených aut jako letos. Ačkoliv jsem psaný ve výsledkové listině, tak nezávodím, ale sloužím jako servisní kamion pro malé buginy, které mají na trati problémy. Probíhá to tak, že dojedeme Can-Am, a já vypnu motor, ať zchladne. Kolega vyskočí a podívá se, co se děje. Pak vezme něco z těch naložených náhradních dílů a opraví to. Někdy za hodinu, za dvě. Případně mu pomůže, to záleží na rozsahu závady a její opravy. A pak jedeme dál.“