Rallye Dakar: Drsná soutěž, která prověří nezávislost každého účastníka

Letos to bylo vůbec poprvé, co se člen redakce Auto.cz účastnil slavné Rallye Dakar, a přestože jsem se až do poslední chvíle snažil udržovat neutrální postoj a říkal si „však co, nějak to dopadne“, nakonec mě tenhle extrémně náročný kolotoč dokonale pohltil. Nyní, více než týden po skončení poslední etapy vedoucí z Villa Carlos Paz do Rosaria a částečné aklimatizaci (v pondělí 18. ledna bylo v Buenos Aires asi 37°C, v Praze další den o 45°C méně), je na čase zhodnotit situaci.

V práci mi často říkali, abych si účast na Dakaru nemaloval moc růžově a raději se připravil na nejhorší. Málo spánku, špína, dotěrný hmyz a odpudivé sociální zařízení v drtivé většině bivaků ale nakonec nebylo nic, na co by se mladý, zdravý a fyzicky celkem zdatný jedinec neuměl adaptovat. Už kvůli tomu, že vám nakonec stejně nic jiného nezbude, ale hlavně protože řadu věcí, bez kterých si možná ani nedovedete představit den, ve skutečnosti ani nepotřebujete.

Jak jsem psal již v reportáži o „záchranné misi“ v Bolívii, my Evropané jsme ve skutečnosti docela zmlsaní. Vždyť na co potřebuje pubescent nejmodernější tablet, mobil, značkové oblečení a piercing v pupku, když dospělý člověk se bez těchto moderních výdobytků obejde? Také já jsem do Argentiny odlétal se spoustou nesmyslů, abych nakonec zjistil, že mi bohatě stačilo asi sedm triček, jedny dlouhé kalhoty, dvoje bermudy, mikina, pořádné boty, spacák, malý notebook, fotoaparát, základní hygienické potřeby a jídlo jednou denně. To jsou všechno věci, které pohodlně schováte do běžného „kabiňáku“ nebo většího batohu. Možná bych nakonec zahodil i mobilní telefon, protože mimo bivak byl stejně věčně bez signálu a tudíž k ničemu.

Osobní účast na Rallye Dakar, navíc po boku profesionálního závodního týmu, je v každém případě zážitek na celý život. Atmosféru na samotném začátku, v cíli po přejezdu pódia a na jednotlivých etapách nelze dokonale popsat, nemůže se jí však vyrovnat snad jediný z podniků mistrovství světa v rallye. Nikdo vám neříká, kde máte stát, pokud seberete odvahu, aut na startu se můžete klidně i dotknout, a totéž platí o pilotech. Navíc stačí mít trochu štěstí a můžete se přímo zapojit do děje – třeba když některý ze speciálů zapadne a vy pomáháte posádce vyhrabat bezvládné auto z písku.

Tato soutěž je právem považována za jednu z nejtěžších na světě, protože během ní zažijete oba krajní extrémy venkovních podmínek. Zatímco v nížinách bojujete s otravným hmyzem, vlhkostí a horkem k zalknutí, ve výškách okolo 5000 metrů nad mořem jste rádi, že si zavážete tkaničky u bot a máte na sobě kus teplého oblečení. Takových výšin jsme se naštěstí pokaždé pouze jenom „dotkli“, ani 3500 metrů od mořské hladiny v bivaku v Uyuni ale kolikrát nebyly to pravé.

Největším problémem nakonec bylo spojení s okolním světem. Možná si řeknete, že tato slova trochu podrývají skutečný seznam věcí potřebných k bezproblémovému životu v Jižní Americe, reportáže, fotografie a videa z jednotlivých etap se ale na český internet samy nedopraví. Dá se říci, že letošní Dakar byl pro nás, stejně jako pro řadu zúčastněných jezdců, hlavně o sbírání cenných zkušeností, které využijeme hned při další příležitosti. A začneme tím, že budeme plánovat každý den hezky krok po kroku – bez toho totiž nejde!

Foto: Martin Hůle, Tatra Buggyra Racing