Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rekordní BMW M1 má jednu zvláštnost. Jezdí na plyn...

Aleš Dragoun
Diskuze (0)
Supersportovní bavorák s dvojicí turb a na plyn, který navíc zajel rychlostní rekord. Ne, to není žádná utajená novinka mnichovské automobilky. Příběh se začal psát na začátku 80. let...

Historie BMW M1 je dostatečně známá. Dosud jediný malosériový vůz mnichovské značky, který si díky uložení velkého motoru před zadní nápravou zaslouží označení supersport, měl pohnutý osud. Navrhl jej Giugiaro, měli ho vyrábět u Lamborghini, ale to zkrachovalo, takže se nakonec stavby ujal stuttgartský Baur. Placka se slavným tříapůllitrem V6 vznikala od podzimu 1978 do konce roku 1981.

Zrodila se pro závody, ale změny předpisů tomu učinily přítrž. Jezdila ve značkové sérii Procar před Grand Prix F1 a největší hvězdy do ní také usedaly, objevila se i v Le Mans a v asfaltových rallye. 453 produkčních kusů dělá z tohoto auta naprostou sběratelskou raritu a současné ceny jí odpovídají. Exemplářům pro běžné silnice i těm, které získaly závodní háv a sedačku měly propocenou od slavných pilotů, se jeden vymyká. A to i přesto, že existuje pár zajímavě modifikovaných... Je aerodynamicky optimalizovaný, za jeho volant usedal pilot z královny motoristického sportu a dokonce zajel rekord. Aut na plyn! Jiný takový neexistuje.

Kus s číslem podvozku 4301150 byl původně zcela běžnou M1 s jasně modrým lakem, kterou si v roce 1980 koupil jistý boháč ze Západního Berlína (to byla ještě dnešní německá metropole rozdělená stejně jako stát samotný). Jenže pak se objevil muž jménem Harald Ertl. Pamětníkům závodní scény 70. let není tohle jméno neznámé.

Kdo byl Harald Ertl?

Černovlasý Rakušan s typickým plnovousem, rodák z Zell am See byl motoristickým novinářem, ale hlavně sám závodil. Se vším možným od cesťáků (BMW a Alfa Romeo) přes formuli Super Vee, Interserii a F3 až po F2. Spolu s Derekem Bellem dominovali RAC Tourist Trophy 1973 v Silverstone. Na BMW 3.0 CSL Alpina vyhráli každý jednu jízdu, což znamenalo celkový triumf v závěrečném podniku mistrovství Evropy cestovních vozů. Největší úspěch ale Ertl zaznamenal v roce 1978, kdy vyhrál seriál silně upravených cesťáků a sporťáků DRM, tedy Deutsche Rennsport Meisterschaft se Schnitzerovým BMW 320 Turbo Turbo. Pak přešel na Ford Capri, ale s ním už se mu tolik nedařilo.

Záměrně jsem vynechal jeho kariéru ve formuli 1, kde se objevil na pronajatém Heskethu 308 (1975) s podporou pivovaru Warsteiner (zaplatil mu tři starty), aby záhy zamířil do továrního týmu. Ten ale už byl pouze odleskem časů Jamese Hunta. Harald pak s penězi od Sachsu koupil Ensign N177 a nakonec zaskakoval dvakrát u ATS Güntera Schmida. Zúčastnil se 28 závodních víkendů, ale startoval jen v 19 GP a nezískal ani bod. Byl však také jedním z jezdců, kteří pomáhali vytáhnout těžce zraněného Nikiho Laudu z Ferrari 312T2 1. srpna 1976 na Nürburgringu. Původně se totiž hořícímu vraku nestačil vyhnout a narazil do něj.

Nejrychlejší na světě

No a tenhle Harald Ertl si v roce 1980 usmyslel, že zajede nový světový rychlostní rekord pro plynová auta, konkrétně s pohonem na LPG. Proto tenhle exemplář koupil a jeho přítel Gerhard Freudenberg jej v tom plně podporoval. M1 jim přišla jako nejvhodnější nářadí a pochopitelně se jednalo i o reklamu, protože palivo a potřebný balík peněz dodal British Petroleum, který chtěl řádně upozornit na svůj „Autogas“. Alternativní pohonná látka se ale tehdy ještě nechytla...

Řadovému šestiválci M88 s přesným objemem 3453 cm3 samozřejmě kapalný propan normálně nechutnal, musel být náležitě modifikován. Nádrž na pohonnou látku byla umístěna v zádi za motorem. Pohonná jednotka, původně atmosférická s výkonem 204 kW (277 k) navíc dostala přeplňování. Dvě obří turba KKK K26 zvedla tuto hodnotu na 301 kW (410 k). Aby rekordní M1 mohla projíždět vzduchem jako nůž máslem, byla upravena i aerodynamika.

Plný plyn

Příď se protáhla a klesla k zemi, dole našel místo větší spoiler. I boky byly jiné, za dveřmi se objevily velké otvory NACA připomínající spíše ferrari než auta bavorské značky. Zpětná zrcátka byla integrována do jinak zahlazené karoserie, totéž platilo o mohutném zadním křídle. Vnitřek ale závodní, natožpak rekordní auto nepřipomínal, dokonce i autorádio Blaupunkt v něm zůstalo.

Přestavbu provedla Gustav Hoecker Sportwagen-Service GmbH, údajně vznikly celkem tři vozy s touto karoserií, další dva však neměly přeplňované motory. Na finálním designu se podílel i Walter Wolf, kanadsko-rakouský podnikatel, bývalý majitel úspěšného týmu F1.

17. října 1981 se Harald Ertl posadil za volant na testovací dráze Ehra-Lessien (dnes patří koncernu Volkswagen), nastavil plnicí tlak turb příslušným ovladačem na palubní desce na maximum a... výsledkem byla rychlost 301,43 km/h. Stávající nejlepší hodnota byla o 18,3 km/h nižší. Rakušan se stal světovým rekordmanem, byť neoficiálním, ověřené dokumenty chybějí. Jenže dlouho se ze svého úspěchu neradoval, bohužel zahynul 7. dubna 1982 při havárii malého letadla nedaleko německého Giessenu, ještě mu nebylo ani 34 let. Při rodinné cestě na velikonoční dovolenou vypověděl službu motor... Tragickou nehodu nepřežil on, pilot, kterým byl jeho švagr Jörg Becker-Hohensee a jeho dcera, tedy Haraldova neteř. Pouze manželka Vera a syn Sebastian se zachránili, byť se zraněními.

Nelehký osud

V roce 1984 vzácný vůz prodal jeden dealer Alpiny v Porůří Nizozemci Pietu Oldenhofovi, následně změnil barvu na stříbrno-modrou kombinaci, na kapotě se dokonce objevil meč. Později byl přestříkán na fialovou, kterou má dodnes – a přišel o střeva, v osmdesátém osmém dostal nový motor M88. Oldenhof také nechal kokpit opatřit svými iniciály, ty v něm rovněž zůstaly. O rok později jej na dražbě v Paříži koupila jedna japonská investiční společnost, v sezóně 1993 se objevil u dealera Ilford ve Velké Británii, ale jeho další majitel, lékař Pummy Bhatia v polovině 90. let tragicky zahynul. Byl tedy předmětem dědictví a tak vlastně i zůstal. Současným vlastníkem je syn Pritham, hudebník. V době otcova skonu mu bylo pouhých pět.

Bavorák naposledy vrčel před patnácti lety, ale dlouho stál na ulici. Proto je v nepříliš uspokojivém stavu, i když od roku 2005 má svoje místo v garáži nového domu, který si rodina v čele s matkou Shaheen pořídila. O renovaci unikátního kusu se postará britský dealer Munich Legends, který mu jistě vdechne nový život.

Foto: Sara Norris, Dan Curwin, Rowan Horncastle, archiv C.A.R. & Harald Ertl

Aleš Dragoun
Diskuze (0)