Renault Zoom: Elektrická bublina do města zvládla měnit svou délku a výšku

Jaké je ideální vozidlo do městského provozu? Určitě to není moderní „crossover“ s délkou 4,3 m a více. Pořád platí, že by mělo být co nejmenší, aby se s ním snadno parkovalo a zabralo minimum místa. Stačí, když odveze řidiče a případného spolujezdce, tašky s nákupem se nejdou za sedačky. A ať jej klidně pohání elektromotor, k takovému vozítku se vlastně docela hodí.

Projekt Matry

Renault ve spolupráci s Matrou představil na pařížském Mondial de l’Automobile 1992 koncept nazvaný Zoom. Před celými třiceti lety! Původně šlo právě o projekt P50 průmyslového konglomerátu s úspěchy ve formuli 1 a sportovních vozech, název firmy byl akronymem z „Mécanique Aviation Traction“.

Výše zmíněné požadavky splňoval do puntíku. Dokázal se totiž „smrsknout“. Bublina na kolečkách někomu připomínala žábu, v základní podobě měřila navíc jen 2650 mm, a byla pouze 1520 mm široká. Na to vývojáři moderních městských aut alespoň v Evropě také zapomněli, jsou čím dál širší. Třeba Smart Fortwo. Zoom lze velikostně srovnat s jeho první generací, která měřila na šířku podobně, ale byla o 15 cm kratší, novější generace zase končí na hranici 2700 mm. Se základní délkou se renaultík nemusel štítit ani nezpevněných cest, zůstal pohodlný.

Variabilní rozvor

Zadní kola Zoomu šlo sklopit, což jej zkrátilo na 2100 mm, v konfiguraci se zataženým rozvorem pak nabral 23 cm na výšku (1720 mm místo základních 1490 mm). Také ona vzdálenost mezi nápravami se zkrátila z 2400 na 2000 mm. To usnadnilo manévrování ve stísněných prostorách a při parkování, bylo možné jej postavit v pravém úhlu k obrubníku. Vždyť byl také sotva delší než většina automobilů i se zrcátky široká.

Právě proto, že byl schopen měnit svoji velikost, dostal jméno Zoom. Vešel se skoro všude, zajíždění do mezer bylo doslova hračkou. Počítalo se s tím, že prostor pro jeden hatchback Renault 19 zaberou tři Zoomy. Ani do stran mnoho místa nechtěl, protože tzv. „broučí krovky“ se vyklápěly směrem dopředu a vzhůru. Nejprve se dveře otevřely ven o 120 mm, pak se otočily kolem osy nakloněné o devět stupňů od vodorovné roviny. Řidič či druhý cestující tak potřeboval místo při výstupu či nástupu pouze pro sebe.

Na elektřinu

Zoom se hodil do města i periferií metropolí, kromě variabilního rozvoru využíval elektrický pohon. Pohonnou jednotkou byl synchronní elektromotor. Některé zdroje uvádějí více než dostatečný výkon 45 kW (61 k), jiné mnohem skromnějších 25 kW (34 k). Myslelo se však i na životní prostředí, takže šel z 90 procent zrecyklovat. Nacházel se napříč u přední nápravy, kterou také logicky poháněl – přes jediný přímý převod. To usnadňovalo ovládání, auto mohlo mít jen dva pedály.

Pod sedadly umístěné nikl-kadmiové baterie vystačily na asi 150 km jízdy. Prázdné se dobily na 80 % kapacity z naprosto běžné zásuvky za pouhé dvě hodiny, plné nabití sice trvalo hodin osm, ale pořád bylo možné přes noc... Dnes všudypřítomné lithium-iontové články uvedla na trh firma Sony poprvé v roce 1991 a k jejich použití v elektromobilech bylo ještě daleko.

Mrštné autíčko bylo schopné upalovat až 120 km/h. Z klidu na 50 km/h akcelerovalo za 6 sekund. A na rozdíl od jiných studií té doby, které byly jen nefunkčními slupkami v „životní“ velikosti a nehýbaly se, tohle francouzské futuristické mikro opravdu jezdilo. Vážilo 800 kg, z toho 350 kg připadlo na baterie.

Samoléčba

Základ konstrukce byl hliníkový, střední část karoserie ale z plastů a kompozitů, barvila se během výroby a dále ji nebylo třeba lakovat. V případě poškození se mohla vrátit do původního tvaru, „vyléčila“ se sama, zacelila podobně jako lidská kůže. Uvnitř dveří se nacházely výztuhy.

Šasi, komponenty zavěšení a struktura dveří byly vyrobeny z recyklovatelných materiálů, celkem šlo o 95 % součástí. Zavazadelník pod výklopnou zadní stěnou stačil akorát na větší nákup. Komunikační centrum umístěné mezi oběma sedadly zahrnovalo bezdrátový telefon a navigační systém Carminat, očím bylo skryté, horní část se vyklápěla. V hlavě nastavitelného volantu se nacházel bezpečností vzduchový vak, konstruktéři sem integrovali i audio brzdový systém byl vybaven ABS. Žádné spartánské přibližovadlo, i když obě zčásti spojená místa pro řidiče a spolujezdce byla pevná.. Zajímavý prvek představovaly směrovky ve vnějších zpětných zrcátkách, ty se do módy dostaly až později.

Nevyráběl se

Před třemi dekádami minimalistický a inovativní Zoom pochopitelně šanci na sériovou výrobu neměl, byl ukázkou toho, co Renault ve spolupráci s Matrou na poli městských elektromobilů dokážou vyvinout. Chyběla infrastruktura, veřejné nabíječky byly hudbou budoucnosti. Matra přesto v roce 1992 doufala, že do tří let vybuduje za pomoci Renaultu, energetické společnosti EDF a francouzské vlády (dodnes má v bývalé státní automobilce podíl) potřebnou síť, aby byly elektromobily životaschopné, to se ale nestalo. Tvrdila také, že by Zoom mohl stát jako středně vybavené Clio.

Před třiceti lety se roční odbyt nových osobních aut ve Francii pohyboval kolem milionu a Matra předpokládala, že by její partner Renault mohl prodat kolem 100 tisíc Zoomů! Auta by se vyráběla u ní. Zmíněný akční rádius bohatě stačil a většina lidí beztak cestovala sólo, takže by pro ně byl použitelný – samozřejmě nejlépe jako druhé auto. Byl kreativní a hýřil nápady. Renault nepovažoval projekt za životaschopný – už jen kvůli dvoumístné karoserii, podle něj by zákazníky neoslovil. Sériovou produkci ani nikdy neplánoval, i když veřejnost v Paříži přijala Zoom pozitivně. Elektromobily svou praktičností oproti klasickým autům se spalovacími motory zaostávají i dnes.

Růžový prototyp schraňuje muzeum Matry v Romorantin-Lanthenay. Je kompletně lakován. Původní Zoom v modro-fialové metalíze s šedými nelakovanými plasty na karoserii včetně boků a nárazníků, který byl použit i pro sérii firemních fotografií, se dochoval rovněž. Nastavitelnou délku karoserie, potažmo rozvoru měl i elektrický koncept Morphoz z jara 2020, záleželo na zvoleném jízdním režimu. Tam už však nešlo o mikroauto do města, nýbrž o crossover s minimálně 4,4 m.

Předchůdci a pokračovatelé

Myšlenku elektromobilu ve stylu Zoomu vzkřísil v roce 2003 Massachusetts Institute of Technology (MIT) a v jeho vývoji pokračovalo baskické konsorcium Hiriko. V roce 2012 se zrodil funkční prototyp, ale došly peníze, na plánovanou malosériovou produkci tak nakonec nedošlo, nebyl ani zájem a o tři roky později vše skončilo před soudem. Jakýmsi pokračovatelem idey je „zastřešený městský skútr“Twizy, má také čtyři kola a elektromotor, ale řidič a spolujezdec v něm sedí za sebou.

Idea ale není nová. Už v roce 1929 vynalezl Němec Engelbert Zaschka skládací tříkolku. Navrhl ji tak, aby mohla být během pouhých dvaceti minut rozložena do tří hlavní částí. Jistě, z dnešního pohledu poněkud nepraktické řešení... Postavil i funkční vzorek, prý dosahoval rychlosti až 48 km/h. Problémy s prostorem a parkováním sužovaly nejen Berlín před skoro stoletím…

Zdroje: Wikipedia, Motor1, below-the-radar.com, Diseno-art.com, Autoconcept-reviews.com, PlaneteRenault.com, PlanetCarsz.com,

Foto: Renault