Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Řídili jsme auto na dálku: Simulátor, co skutečně ovládá auta

Tomáš Hadač Tomáš Hadač 30. 5. 2020 • 22:52
9
2
Zobrazit náhledy (9)
Zmáčknutím červeného tlačítka se systém dálkového řízení okamžitě vypne Brzdový pedál se na dálku sešlapává pomocí motoru, který je zakomponovaný u nohou spolujezdce Robotický hyundai může v módu dálkového řízení jet až 80 kilometrů v hodině. Maximální limit však lze nadefinovat i vyšší. Brněnská firma disponuje dvěma sofistikovanými stanicemi. Na té druhé na dálku ovládají tento manipulační elektrický vozík, kterým jsme se rovněž svezli.

Předstupeň autonomních vozidel vidí brněnští vývojáři v dálkovém řízení. Jejich unikátní technologii jsme vyzkoušeli na vlastní kůži a svezli se prvním robotickým autem v Česku.

Trochu nervózně usedáme do upraveného herního simulátoru v brněnském Králově Poli: řídit nebudeme virtuálně, nýbrž reálně. Naše manévry bude věrně kopírovat skutečný Hyundai i40 na druhé straně města. „Nebojte, jednou to bude normální. Manželka vás třeba takhle odveze z hospody,“ snaží se nás uklidnit třiatřicetiletý Martin Králík, ředitel společnosti Roboauto. Nepomáhá to. Na couvnutí ze sci-fi projížďky ale již není čas.

Je Česko připravené?

Uznávaný britský profesor Scott Cohen z univerzity v Surrey hovoří o tom, že se do dvaceti let budeme z velké části oddávat sexu v autonomních autech. Podobně odvážných optimistických výstřelů lze mezi akademiky zaznamenat spoustu. Realita ovšem bude střídmější, což platí obecně pro nástup samořiditelných vozidel. „Zvlášť v případě České republiky bych byl dost opatrný. Něco jiného to je u Spojených států, kde existuje nejpřátelštější infrastruktura. Výrazné dopravní značení, dostatečně široké silnice a větší politická poptávka,“ poznamenává Martin Králík a rázem doplňuje: „Myslím, že cesta po D1 z Prahy k nám vám dost napověděla, o jak daleké budoucnosti se bavíme.“ Růžové to není ani v baště autonomních aut, v kalifornském San Francisku, kde je místní v minulosti několikrát zasypali kameny. Proč? „Kvůli obavám z možných střetů bývá nastavení samořiditelných aut konzervativnější. Někdy tak reagují pomaleji. Typicky na nepřehledných křižovatkách,“ vysvětluje Martin Králík.

Ne! Není to hra

I proto se jihomoravští inženýři vrhli do technologie vzdáleného řízení, v němž spatřují největší perspektivu. Jak vypadá v praxi? Za důležitou součást platí inovovaný herní simulátor, takzvaná stanice, v níž se teď nacházíme. Před námi se rozprostírá trojice displejů. Co se týče výhledu, je snad ještě lepší než z běžného automobilu. Před sebou dál máme klasický (herní) volant a tři pedály. „Budete používat pouze dva - brzdu a plyn. Zadupnutí spojky znamená, že si převezmete šoférování od kolegy, který se nachází na testovací ploše na druhé straně města,“ zapojuje se šéf vývoje Jakub Jůza. Byť venku lije jak z konve, silnici vidíme na obrazovkách téměř dokonale. Z telefonu dostáváme informaci, že můžeme sešlápnout spojku, čili převzít moc nad „í čtyřicítkou“. Tu roztáčíme až do rychlosti šedesáti kilometrů za hodinu (nadefinované maximum je 80 km/h, přičemž podle potřeby lze nastavit vyšší či nižší). Sem tam vezmeme nějakou tu díru - otřesy si ovšem „užívá“ pouze řidič skutečného vozu. Dost si musíme zvykat na úplné zastavení, neb musíme na brzdu zatlačit opravdu razantně. Za vůbec nejsložitější ale pokládáme odhad, jejž realita nabízí logicky kvalitnější. Někdo se rovněž může prát s tím, aby mozek přemluvil, že nejde o hru, ale že svými příkazy uvádí skutečně auto do pohybu. „Přivolám kolegu nazpět. Teď si to zkusíte z té druhé strany a popíšeme si, jak to celé funguje, souhlasíte?“ nečeká ani na odpověď Králík a volá testovacího pilota na základnu.

Revoluce za dveřmi

Zvnějšku si na robotickém hyundaii na první pohled všímáme čtveřice kamer (pro každou stranu) na střeše. „Mozek všeho nicméně najdete v kufru,“ vede nás k němu šéf vývoje Jůza. Spousta kabelů, síťových prvků, řídicí jednotka a šedá tajemná krabička: právě ta propojuje vozidlo se stanicí, kde jsme ještě před chvílí seděli. „Aktuálně pracujeme na vysokorychlostní mobilní síti LTE, potažmo pomocí wi-fi . Přičemž riziku výpadku se snažíme předejít spoluprací se dvěma operátory,“ popisuje Jůza pozadí připojení. A vzápětí navazuje: „Příchod nastupující sítě 5G přinese revoluci. Dovolím si tvrdit, že půjde z Česka v klidu ovládat vozidla třeba v Tokiu nebo Paříži.“ V interiéru zase v prostoru pro nohy spolujezdce narážíme na speciálně zakomponovaný motor. „Ten napíná lano, které následně tahá za pedál brzdy,“ osvětluje nám fungování systému Jůza s tím, že většina úkonů nyní stejně bude na šoférovi v několik kilometrů vzdálené stanici.

Obrana před rozmachem

Pilot a vývojář Jůza dává stanici přes telefon signál, že je s to přenechat řízení. Vůz se bez jeho přičinění rozjíždí, on vše dozoruje s klávesnicí na klíně a s velkým monitorem na palubní desce, kde mu běží nejrůznější data. „Kvůli jednodušší obsluze jsme využili automatickou skříň. Třebaže by si šlo vypomoci robotickou rukou, která by řadila,“ konstatuje na zadním sedadle Martin Králík. Asistent udržování jízdy v pruhu prý zase dovoluje elektronicky točit volantem. „Problém nejmodernějších modelů spočívá v tom, že se automobilky postupně začínají bránit, aby se dalo připojit na palubní systém - a vozy jsme tak mohli řídit počítačem. Právě jedním z důvodů může být potenciál vlastních systémů vzdáleného řízení,“ snaží se nalézt odpověď Králík, jehož tým se v této disciplíně řadí ke světové špičce.

Klíčový spínač Přestože volant i pedály šlapou k našemu údivu samy, úloha testovacího „dohlížeče“ je stěžejní. „Ano, já mám plnou zodpovědnost za vše, můžu kdykoliv převzít kontrolu,“ kýve hlavou šestadvacetiletý Jůza. Jako pojistka navíc na středovém panelu slouží červené tlačítko, po jehož zmáčknutí se spojení se stanicí ihned vypne. Je to zvláštní. A fascinující zároveň. Vozíme se v automobilu, který do posledního detailu kopíruje příkazy ze simulátoru. Rozum stále tápe a moc to nechápe. K tomu ještě přitéká spousta nevyřešených otazníků: od nasazení robotických aut do běžného provozu až po přípravu legislativního rámce. „S během na dlouhou trať počítáme. V uzavřených logistických komplexech nebo v přístavech může být vzestup vzdáleného řízení ale už za pár let,“ jsou optimističtí zástupci brněnské firmy. Uvidíme.

Související články

Svět motorů 21/2020 Svět motorů 21/2020

Témata
31. 5. 2020 22:51
Re: Potenciál
Problém "alkoholu a dopravy" je v tom, že je někdo nezodpovědné hov*do a bez chlastu se neobejde. Tyhle typy si nevolají drunk taxi, nebudou platit ani za nějaký odvoz na dálku. Ale co čekat od společnosti, kde se pravidelně vylít jak rybník bere jako normální...
30. 5. 2020 17:56
Potenciál
Tohle mi přijde hodně zajímavý a perspektivní směr jak lze řešit "sdílenou mobilitu" a konkrétně problém alkoholu a dopravy. Když by se sečetl počet případů, které lze tímto vyřešit, vyjdou podle mě hodně vysoká čísla a to jak na počet samotných jízd, nákladů a ekologie (např. odvoz auta je vždy řešen autem navíc nebo já třeba jedu většinou autem z práce domů a pak taxíkem zpět někam do hospody), škod z nehod nebo zranění až úmrtí.

Jak se naznačuje v článku, tento vývoj ale má smysl jen v úzké kooperaci s automobilkou, takže držím palce ať se Roboautu podaří domluvit nějaké partnerství (= klienta) v rámci kterého to někam dotáhnou.

Mimochodem těžká brzda je použitým hardwarem - pedály k Logitech G920. Mám ho taky, pocit z řízení je až neuvěřitelně realistický (force feedback simulátorů), ale tu tvrdou brzdu vůbec nechápu. Ve hrách mám nastavenou vyšší citlivost, resp. maximum sešlapu asi na 60%, protože těch 100% nedokážu vyvinout snad ani když si na to stoupnu celou svou vahou...

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku