Rozhovor s Martinem Strakou: Le Mans? Láska na celý život!

Když jsme se sešli a usedli v redakčních prostorách, dohodli jsme se na jednom. Známe se třicet let, spojuje nás společná vášeň k motorsportu a jsme si věkově blízko. Ačkoliv je zavedeným zvykem v rozhovorech vykat, výjimečně přejdeme na tykání. Při prezentaci Martinovy zbrusu nové knihy s názvem 1983 Vojtěch-Enge.

Kde se zrodil tvůj zájem o závodní auta a focení?

V šesti nebo sedmi letech jsem byl v ostravském kině Luna na filmu Le Mans se Stevem McQueenem v hlavní roli. Tehdy všechno začalo, včetně lásky k závodu 24 hodin Le Mans. Pokračuje to už skoro padesát let, čili vlastně celoživotně. Nejprve jsem chodil jsem na závody v Ostravě-Vítkovicích, Havířově-Šenově a pak přišlo Ecce Homo ve Šternberku. Vrcholem bylo mistrovství Evropy cestovních vozů v Brně. Tam jsem měl jet s rodiči v roce 1979, ale objevily se příušnice, a tak jsme to museli o rok odložit. Na autodromu v Mostě jsem se byl poprvé podívat v roce 1985 a po listopadu 1989 se postupně rozjely cesty po celém světě.

Podívejte se do zákulisí příprav 24 hodin Le Mans objektivem Martina Straky

V roce 1986 jsi byl v Mostě i při proslulé jízdě Klause Ludwiga s hořícím vozem až do cíle závodu Intersérie.

Tehdy jsem měl od otce vypůjčený fotoaparát a jen tři čtyři kinofilmy s šestatřiceti políčky na celý víkend. Ve chvíli, kdy se Ludwig v plamenech blížil k cíli, zkusil jsem ještě jednou natáhnout a vyfotit jej. Vzpomínám, jak jsem si cestou domů nervózně říkal, jestli tam ta fotka bude. Doma jsem film hned vyvolal a povedlo se to. Na ten pocit nikdy nezapomenu.