Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rozhovor s Petrem Hubáčkem: Finové jezdí přehnaně opatrně

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 11. 5. 2013 • 22:02
8
2
Zobrazit náhledy (8)
Abarth Abarth Abarth
Reprezentační hokejový útočník Petr Hubáček se mezi automobilové nadšence neřadí. Mistr světa z roku 2010 však díky hokeji poznal několik zemí a má o čem vyprávět.

V Česku strávil několik týdnů, aby se vrátil s národním mužstvem na sever Evropy, kde působil předchozích osm měsíců. Druhým rokem totiž obléká dres finského klubu JYP Jyväskylä, kde získal loni mistrovský titul. Pokud se český tým dostane do čtvrtfinále světového šampionátu, vrátí se třiatřicetiletý hráč do země tisíců jezer v boji o medailové umístění.

V současné době jezdíte Škodou Superb Combi. Podle čeho se rozhodujete o koupi daného vozu?

Nechávám si poradit od lidí, kterým věřím. Také mě zajímá přirozený komfort auta, abych se v něm cítil pohodlně a bezpečně, když do něj poprvé usednu. Těžko to přesněji specifikovat, ale je to pocit, že vozu můžu věřit.

A proč právě tohle kombi?

Řadím se do kategorie řidičů konzumentů, kteří používají automobil výhradně k tomu, aby se přesunuli z bodu A do bodu B. Vůz je pro mě přepravním prostředkem, občas si ho nechám umýt, uklidím interiér, ale to je tak všechno. Do současného auta se vejde celá naše rodina (manželka, devítiletá dcera a tříletý syn) se vším, na co si vzpomeneme.

Sáhnete do vzpomínek na dobu, kdy jste získal řidičák?

To bylo v osmnácti, když jsem přišel hrát do Vítkovic. Instruktor mi tehdy nevěřil, že sedím v autě poprvé. Po patnácti minutách popojíždění na parkovišti, což byly moje první chvíle za volantem, jsme vyrazili do ulic. Matně si vzpomínám, že mi to na začátečníka docela šlo.

Spočítáte auta, kterými jste dosud jezdil?

První byl Volkswagen Golf – samozřejmě na doporučení. Táta mi poradil, abych si ho vzal. Vyzkoušel mi ho a opravdu autíčko řadu let poctivě sloužilo. Z mých vlastních vozů ho následovala octavia, passat a Superb Combi. A když k tomu připočtu auta, která mám jako hráč k dispozici od klubu, kde hraji, došel bych asi k deseti modelům, kterými jsem od roku 1998 jezdil.

Spočítáte kilometry, které strávíte za volantem?

No, to bude minimálně dvacet tisíc jako řidič a pak asi dva tři tisíce v roli spolujezdce. A to nepočítám kilometry, které po Finsku nacestujeme autobusem na ligové zápasy.

Čím jezdíte služebně ve Finsku?

Tam se nosí peugeoty, takže mám k dispozici typ 208 s velkými znaky JYP na obou předních dveřích.

Opravdu je v této zemi třeba dávat si náramný pozor před porušováním dopravních předpisů?

Ve Finsku si nedovolíte překročit povolenou rychlost o více než jeden dva kilometry. Možná je to dáno mentalitou, výchovou nebo disciplínou, ale lidé jsou tam na kázeň zvyklí. A finští policisté jsou náramně přísní.

Máte s tím osobní zkušenosti?

To mám! Ovšem nikdy za rychlost, pokaždé za špatné parkování. Za dva roky hraní ve Finsku jsem platil osmkrát nebo desetkrát pokutu. Jazyk neznám, v klubu používám angličtinu. Občas nevím, co je na finské značce napsáno, a zaparkuji, kde nemám.

Přenesl jste si severskou disciplinovanost i do Čech?

Manželka se po sezoně vracela z Finska domů o něco dříve. Když jsem pak přiletěl já, vyzvedla mě ve Vídni na letišti a cestou domů se doslova ploužila, protože byla zvyklá na klidný finský provoz. Pochopil jsem to za pár dní, když mě čekala cesta z Brna na reprezentační sraz do Prahy. Skoro sto kilometrů mi trvalo, než jsem se adaptoval na český provoz.

Jsou severští řidiči lepší než čeští?

Určitě ne. Když například Čech odbočuje doleva na hlavní, více si věří. Nečeká spoustu času jako Fin, který dokud nemá zprava půl kilometru volno,

do křižovatky nevjede.

Můžete porovnat úroveň řidičů v evropských zemích, kde jste hrál?

V Rusku mám pocit, že musíte být kaskadér, abyste bez úhony přežil tamní provoz, velká města nevyjímaje. Ve Švýcarsku to funguje hodně podobně jako ve Finsku. Tedy maximální ukázněnost a všichni vědí, že předpisy jsou od toho, aby se dodržovaly. Třeba u nás na to moc zvyklí nejsme.

Podle vašeho přístupu k automobilům a zkušenostem ze zahraničí by se dalo říci, že patříte ke klidným řidičům…

Nedělám za volantem žádná gesta, neukazuju na lidi kolem sebe, snad jen občas si ulevím ostřejším slovíčkem. Třeba můj kamarád Zbynďa Irgl má rád v autě svižnější hudbu, protože to sedí jeho způsobu jízdy. Mně naopak vyhovuje spíše muzika pro důchodce, jedu si pianko a nikam nespěchám. Možná je za tím dřívější zkušenost z Ameriky, když mi bylo dvacet. Tehdy jsem tam měl nepříjemnou havárii, při které se naštěstí nikomu nic nestalo. Od té doby si říkám, že slogan „Spěchej pomalu“ má něco do sebe.

Vzpomenete si na tu bouračku?

To se nedá zapomenout. V táhlé pravé zatáčce jsem předjížděl kamion na silnici, která byla kvůli opravě zúžená svodidly. Moje auto se v jednu chvíli ocitlo dost blízko náklaďáku. Tehdejší přítelkyně a nyní už manželka vykřikla. Já se lekl, strhl volant doleva, od svodidel se auto odrazilo ke kamionu a skončili jsme na střeše. Vůz byl sice na odpis, ale naštěstí jsme vylezli bez zranění.

Sednete si v autě jako spolujezdec, nebo musíte stále držet v ruce volant?

Rozhodně nepatřím k těm, kteří si chorobně střeží to, že řídit musí pouze oni. Když jedu já, je to v uvozovkách moje auto. Pokud sedí za volantem někdo jiný, čtu si třeba noviny a řízení mě v danou chvíli vůbec nezajímá.

Petr Hubáček

  • Narozen 2. září 1979 v Brně
  • Profesionální hokejista, útočník
  • Výška 184 cm/váha 90 kg
  • Mistr světa (2010), stříbro na MS (2006), bronz na MS (2011)
  • Profesionální angažmá: Vítkovice (1998-2000, 2002-2009), Philadelphia Flyers (2001-2002), Bern (2007), Nižněkamsk (2008-2009), Kometa Brno (2009-2011), JYP Jyväskylä (2012-2013), mistr 2012, bronz 2013

Související články

Témata
12. 5. 2013 02:22
Ale kdepak !
Zajímavý článek nevypovídající skoro nic o ježdění ve Finsku. Anebo Petr Hubáček jezdí v jiném Finsku než v jakém jezdím já.

"Ve Finsku si nedovolíte překročit povolenou rychlost o více než jeden dva kilometry"

1) A právě že klidně. Je ale velký rozdíl, jestli se jede město nebo široké hluboké lesy. Nicméně po dvou letech můžu říct - a říkám to s klidným svědomím - že tady se jezdí max. povolená PLUS 10 ! I v samotné Jyväskyle, kde pan Hubáček nejspíš nejvíc jezdí, mě na 80tce dost pravidelně předjíždějí přes plnou čáru rychlostí cca 90 - 100 km/h. Ona sice jako za pár set metrů začíná dálnice se 100kou, ale na to nikdo nečeká.

Když jsem se do Finska přistěhoval, jezdil jsem podle předpisů a dělal jsem takové zácpy a kolony, že se to nedalo a tak jsem se přizpůsobil. Jestli jedete prostě trasu Juva - Pieksämäki a kolem dokola nic není a nikdo ani skoro nebydlí, na nějakou 80ku není potřeba myslet. Rozdíl je v tom, že když je nějaká osada nebo průjezd, každý zvolní - prostě se jezdí víc zdravým selským rozumem, ale že by se nějak striktně dodržovala maximálka >:D no to opravdu ne.

Před dvěma týdny jsem jel dálkovým autobusem (Expressbus.fi), řidič pospíchal domů - byl to večer před svátkem (Vappu, 1. května), takže vzal na pěkné rovince asi 3 auta, která se trckala 80kou, my jsme si to švihali něco přes 100 a já si dost dobře pamatuju na to, jak jsem si v duchu říkal "A vidíš, všude na světě je to cca stejné - je to jako když autobusák ve 22:30 hučí Zlínem 85km/h, protože je všude mrtvo"....

"Tam se nosí peugeoty, takže mám k dispozici typ 208 s velkými znaky JYP na obou předních dveřích."

2) Možná tím myslel hokejový klub JYP, rozhodně ve Finsku "pösö", jak Finové slovo Peugeot vyslovují, neletí - anebo - znovu a zase - bydlím v nějaké podivné části. Kolem hezdí plno Kií, Avensisek - celkově plno Toyot a pak podstatně více Volva a Saaby ve srovnání s ČR.

"A finští policisté jsou náramně přísní."

3) Přísnost a dodržování zákonů se nedá míchat dohromady. Právě že naopak, stejně jako celá Skandinávie a Finové jsou i policisté celkem benevolentní. To, jak v pohodičce v klidu řeší věci a dost často napomenou a nechají jet - je právě dost zarážející. Jestli ale někdo dostane 3x pokutu za rychlost, tak jde prostě na kobereček a po diskuzi v kanclu prostě může přijít o řidičák. To ale neznamená, že jsou policisté přísní. Mimochodem, 120 eur za 15 km/h přes limit, další pokuta 8 km/h za 70 eur. Samozřejmě ne mé pokuty.

"Jazyk neznám, v klubu používám angličtinu. Občas nevím, co je na finské značce napsáno, a zaparkuji, kde nemám."

4) Značky jsou úplně stejné a není možné "bez jazyka" blbě zaparkovat. To musí člověk prostě ignorovat. Právě že na rozdíl od Česka je značení tak jasné, že jazyk člověk ani nepotřebuje. A to platí i během cestování po městě - ulice, žluté čáry, jednosměrky, odbočení a všechny tyhle detaily. Situace jsou tak jasné, že slušný řidič se nemusí bát, že by někde omylem něco blbě udělal (přehlídnul) a dostal za to tučnou odměnu.

"Když jsem pak přiletěl já, vyzvedla mě ve Vídni na letišti a cestou domů se doslova ploužila, protože byla zvyklá na klidný finský provoz."

5) Klidný finský provoz znamená asi toto: Je zima, silnice absolutně bílá, ujěžděný zledovatělý sníh bez posypu, lehce vyježděné koleje, max. povolená rychlost 80 km/h - jako je běžně skoro všude v zimě - jedu 80 a za mnou 25-tunový náklaďák se dřevem mi funí na záda tak, že vidím ve zpětném zrcátku JEN mřížkování na jeho motoru s nápisem SISU. No a když už to není náklaďák, tak na 60ce, kde jedete 85 vás někdo začne předjíždět.

"Nečeká spoustu času jako Fin, který dokud nemá zprava půl kilometru volno, do křižovatky nevjede."

6) A to je právě to! Fin raději počká, až bude půl kilometru volno a pak to tam střihne. Proč čeká až bude půl kilometru volno? Protože je to bezpečné a protože se tu jezdí dost často 80 - 100 a na těch rovinkách se to někdy dost blbě odhaduje, kolik mám času! Jenže taky jde o to, že jsou tady silnice dělané tak, že může stát v pohodičce a nikoho nezdržuje - při odbočování vlevo jsou silnice vždy rozšířené tak, že kolem čekajícího to lítá vpravo normální cestovní rychlostí - nikdo ani nezpomaluje.

No a naposled jsem si nechal přecházení cesty. Jestli jste chodec, zapomeňte na to, že vám někdo zastaví, až se budete poflakovat u přechodu. Když už někdo zastaví, je to svátek, panečku! Protože tady nejsou davy lidí jako u nás, nebudu se kvůli jednomu zastavovat celá dvouproudovka. Pěkně si chlapec počká... no anebo tam musíte hodně "nadrzo" vlézt.

Finové rozhodně nejsou andělé a v zimě mi opravdu po zádech občas běhá mráz z toho, jak se tady DOSLOVA na tom sněhu "lítá". Finové nedodržují tupě rychlostní limity, které občas nesledují skutečný stav vozovky (např. holý asfalt, jenže ještě není značka přehozená z 80 na 100,... no tak všichni jedou 100, protože logicky značka třeba pozítří už bude na 100).

Nicméně musím dodat, že ježdění ve Finsku je, musím to zaklepat, vzhledem k rychlostem dost bezpečné. I diky tomu, že na velké ploše je tady celkem málo lidí a tím i aut. Takže jsou cesty většinou prázdné. Vlastně jsem za ty dva roky ani neviděl normální nehodu, občas nějaké auto zapichlé v lese, ale tak... v zimě se stane, když hřeby už nepodrží. Finové jsou ale slušní a vzhledem k jejich povaze - občas neskuteční salámisti - hodně prominou, spraví chyby za ostatní a dost tolerujou. A i proto je tady bezpečno :-)