S ostrými Hyundaii N v Mostě. A nejen s nimi!

Hyundai i30 N mě baví od prvního svezení před čtyřmi lety v Nošovicích, ve verzi Performance je to rozhodně jeden z nejzábavnějších a nejkomplexnějších hot-hatchů. Ten mám docela najetý, v Mostě na mě ale čekalo hned několik poprvé – limitka i30 N Drive-N, která je zaměřená spíš na vzhled, prý překvapivě schopná Kona N a nejmenší z rodiny, model i20 N. A pak ještě v boxech postávala i30 N TCR týmu Vaška Janíka.

TEST Hyundai i30 N a N Performance – Fakt nejlepší hot-hatch současnosti?

Které N je nejlepší?

Začal jsem tím, co znám – i30 N Performance s automatickou převodovkou. Znovu jsem si tak připomněl úžasnou přilnavost přední nápravy, solidně silný motor a těžko definovatelnou celkovou sladěnost. Už jsem se to několikrát snažil popsat, ale stejně nic lepšího nevymyslím, než že to auto je prostě skvěle sladěné. Baví vás při normální svižné jízdě, neobtěžuje prkenností a na okruhu dokáže krásně zakleknout. Špičková práce.

Pak sedám do limitky i30 N Drive-N, která do Česka dorazí v pětadvaceti kusech. Přiznám se, je to trošku zklamání. Přitom i ona dostala silnější verzi dvoulitrového přeplňovaného čtyřválce, tedy s výkonem 206 kW, jediným rozdílem byla manuální převodovka a kvůli prosklené panoramatické střeše vyšší hmotnost (Hyundai udává pro i30 N Performance s manuálem rozmezí 1494-1574 kg, pro vybavenější i30 N Drive-N pak pouze horní hodnotu 1574 kg). Pochopitelně se kvůli panoramě posunulo také těžiště. Ve výsledku to byl proti i30 N Performance s automatem překvapivě citelný rozdíl, i30 N Drive-N s manuálem mi přišlo o dost umírněnější a na výjezdech ze zatáček pomalejší. Něco podobného se mi stalo před lety s velebenou Alfou Romeo Giulia Quadrifoglio – automat byl o hodně rychlejší a bezprostřednější než manuál, který mi na chvilku půjčil Speedfred. Tady to bylo hodně podobné. Osm automatických převodových stupňů je holt poskládáno rychleji za sebou než šest manuálních (s časem 5,4 s je na stovce automat o pět desetin rychleji). Limitka i30 N Drive-N je hezká (kovaná devatenáctipalcová kola v bronzové barvě, nová perleťová bílá barva, polepy, plaketky a uvnitř více alcantary…), ale popravdě netuším, proč bych jí s cenou 899.990 Kč měl dát přednost před normální i30 N Performance, která je s manuálem o sto deset tisíc levnější.

A pak sedám do Kony N. To vám bylo zvláštní, já měl pocit, že jsem s Konou N v Mostě snad ještě rychlejší než s i30 N Performance. Na čas jsme ale nejeli, možná to bylo placebo. Možná mě mátla vyšší stavba karoserie, že jsem si říkal, že to proti hatchbacku nějak víc jede. Jistý si nejsem, ale pekelně rychlá tedy Kona N je, bez debat (na stovce je jenom o desetinu pomaleji než i30 N Performance s automatem, trvá jí to 5,5 sekundy). Crossover působí velmi utaženě, řízení mělo tužší chod posilovače a vůbec jsem přední nápravu cítil líp než v i30 N Performance. Samozřejmě bych si vybral nakonec i30 N Performance, ale z objektivních důvodů bych mohl argumentovat vlastně jen nižším posezením a cenovkou (Kona N se prodává výhradně se silnější verzí dvoulitru a automatem, stojí nejmíň 939.990 Kč, i30 N Performance s automatem je levnější o velmi nezanedbatelných sto tisíc). Obrovské překvapení tahle Kona N.

Limitka Hyundai i30 N Drive-N má české ceny, s koupí dlouho neváhejte

Jako poslední se mi dostal pod ruce nejmenší mostecký účastník, prcek i20 N. Ano, byl v Mostě logicky nejpomalejší, na to jsem stopky nepotřeboval, ale že by za skupinkou, která svorně poskytovala 206 kW, nějak výrazně zaostával, to zase ne. Na výjezdech ze zatáček na delší rovinky mi í-třicítky a kona vždycky trošku ucukly, ale jak píšu, rozhodně ne dramaticky. Přeplňovaná šestnáctistovka v i20 N sice dává 150 kW, váží ale jenom 1,2 tuny. Na stovce je í-dvacítka za 6,2 sekundy, což je jenom o tři desetinky pomaleji než i30 N Drive-N s manuálem (i20 N je k dispozici výhradně s manuálem). V techničtějších pasážích jsem limitce visel na nárazníku a jak jsem už napsal, na rovinkách se mi zase tak neztrácela. Řidič v limitce tedy mohl být určitě o kousek rychlejší, ale já taky nejel úplně na dřeň. Největší devizou i20 N je však jednoznačně hravost. Vím, že to zní dost nekonkrétně, ale podobně jako se v i30 N Performance těžko popisuje dokonalé sladění celku do extrémně dobře fungujícího balíčku, i tady se hůř vypichují jednotlivosti, díky nimž je nejmenší enko tak zábavné. V porovnání s většími enky je pochopitelně velmi cítit nižší hmotnost, v Mostě jsem si i20 N přehazoval jako nic. A říkal si, že na okreskách to musí být neskutečně srandovní raketka. Další skvělé enko od Hyundaie.

Hyundai N na okruhu: Ostrý crossover, poprvé na slickách a cucflek ze závoďáku

Takže, mírně zklamala vlastně jen limitka (hlavně kvůli manuálu a vyšší hmotnosti), brutálně překvapila Kona N a velmi potěšila i malá i20 N. Já bych s dovolením stále zůstal u i30 N Performance s automatem, ale… ta kona byla fakt hrozně rychlá.

A ještě rychlejší byl…

Vašek Janík a jeho i30 N TCR. Ono když máte k dispozici 350 koní, šestistupňovou sekvenci a hlavně závodní podvozek na slickách a vepředu šestipístkové brzdiče a 380mm kotouče, časy kolem 1:40 se čekat dají. Já měl to obrovské štěstí, že jsem se s jiným TCR v Mostě kdysi svezl osobně a byla to pecka. O hodně dotaženější stroj než „moje“ cupová octavia není záludný a řídí se vlastně celkem jednoduše, pokud máte se závodními předokolkami alespoň základní zkušenosti. Nikdy jsem tedy nezvládl hodit auto před zatáčkou do rotace, zkrátka si do oblouku pomoct lehkým smykem zadní nápravy, tohle mi ukázal až Vašek Janík. V tu chvilku jsem se v přilbě uculoval, konečně jsem zažil vyšší dívčí řízení závodní předokolky. Třeba se to taky někdy naučím.

Hyundai se stal novým generálním partnerem Autodromu Most

Spíš asi ne, ale bylo fajn tohle zažít alespoň zprostředkovaně. S Jáchymem Galášem, který u pana Janíka jezdí evropský šampionát TCR, jsem zase rozebíral rozdíly mezi starší i30 N TCR a jeho novou Elantrou N TCR. Kvůli delší karoserii (Elantra plus 260 mm) i rozvoru (Elantra přidává 100 mm) prý musel kompletně změnit styl, největší posun pociťuje na brzdách, kdy se obě TCR chovají úplně jinak. Jáchym se evidentně adaptoval slušně, v posledním závodu evropského šampionátu na francouzském okruhu Paul Ricard v obou závodech bodoval, v tom druhém se dokonce dostal do první desítky. Budeme držet pěsti!

A já začínám přemýšlet, že bych si chtěl u Kony N v Mostě změřit čas… Nějak mi to auto vrtá hlavou.