Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Sdílení vozidel na vlastní kůži: Vzrušení na baterky

Svět motorů Svět motorů 3. 11. 2018 • 18:20
27
5
Zobrazit náhledy (27)
Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth
Sdílená ekonomika nabírá v posledních letech na přitažlivosti. Jak si vedou v této disciplíně auta? Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži tu nejbláznivější variantu.

Přejíždíme očima naposledy stav baterky mobilu a otevíráme dveře jedné z kaváren v centru Prahy. Tam nás už vyhlíží Pavel Förster, první zaměstnanec služby Re.volt, která stojí za černožlutou invazí miniautíček v našem hlavním městě.

Povinné selfie

„Předtím, než budete moct usednout za volant, bývá ten proces trochu složitější. Proto jsem vás vzal nejprve sem,“ omlouvá se muž, jenž se stará o kompletní servis elektrické flotily ke sdílení. Jdeme ihned k věci. „Potřebujete chytrý telefon, na kterém si stáhnete aplikaci, zadáte platný e-mail a počkáte na registraci,“ radí s prvními kroky čtyřiačtyřicetiletý Förster. Všechno zatím šlape, jak má. Nyní ovšem přichází komplikovanější fáze 2. Po vyťukání obligátních osobních údajů žádá carsharingová společnost naše zvěčnění, respektive půltucet fotek. Zepředu a zezadu vyfotit řidičské oprávnění, to samé u občanky, a aby toho nebylo málo, nakonec ještě selfie s každým průkazem. Což potěší zejména zájemce s narcistními sklony, a o to víc vytočí osoby opačného ražení. Při nahrávání snímků aplikace na chvíli vypovídá spolupráci, zhruba po osmi minutách jsme ale i my úspěšní. „Validaci stíháme obvykle do druhého pracovního dne. Tedy to není tak, že si Re.volt uložíte a vzápětí vyrazíte na silnice. Jde ale zavolat a my vás vyřídíme přednostně,“ poznamenává Förster k možnosti expresního schválení.

To je i náš případ. Splňujeme potřebné podmínky, jako je například překročení hranice jedenadvaceti let, a po čtvrthodince nám již nic nebrání

v cestě žlutou mikroponorkou. „Zákazníkům někdy přijde zamítnutá žádost a oni se diví. Setkali jsme se již s mnoha motoristy s propadlými doklady,“ hodnotí nezodpovědnost některých tuzemských řidičů Förster, zatímco míříme ven do Jungmannovy ulice. Tam by si podle aplikační mapy měla lebedit dvě čínská elektrovozítka. Jenže…

„Okradli“ nás

Za tu dobu, co jsme boxovali s technologiemi, někdo přišel a jeden žlutočerný model (nám!) vyfoukl. Inu, takhle vypadá sdílená ekonomika v praxi. „To se stává často, poněvadž zatím neexistuje systém rezervací. Člověk vyrazí nakoupit a auto je fuč,“ není překvapený náš průvodce. Druhým zaplaťpánbůh neodcestovali. Elegantně na šířku zaparkovaná žlutá „hračka“ značky Jia Yuan za přibližně 360.000 korun tak čeká na naše odemknutí. Než se jí naplno ujmeme, zeptáme se ještě na pár důležitých otázek. O sdílení automobilů se v poslední době hovoří často. Finanční stránka věci ovšem bývá zpravidla zahalena hustou mlhou. Vydělává to vlastně? „Byla to opravdu velká investice. Vše je plánováno s výhledem do budoucnosti. Zatím tedy ne. Ale vyhodnotíme si to až na konci roku,“ uhýbá trochu Förster a dodává: „Rádi bychom rozšířili park z nynějších dvaceti autíček na dvě stě čtyřicet v roce 2020. Nicméně jak to dopadne, ukáže poptávka.“ Aktuálně to na závratný balík zrovna dvakrát není, klienti však postupně přicházejí jedinečné službě na chuť. „Denně se s námi svezou desítky, někdy až stovky lidí. Celkově používá aplikaci kolem tisíce uživatelů,“ odkrývá čísla první pražský zaměstnanec Re.voltu, zatímco nedočkavě dychtíme po nalodění. Podle internetových instrukcí si „žluťáka“ raději ještě zkontrolujeme. Kromě dvou lehčích škrábanců zaráží rejstříková značka. Celou dobu hovoříme

o autíčku, ve skutečnosti máme co do činění s motocyklem. Jinak nákupní košík o výkonu deseti koní vypadá v olympijské formě, čili jej pomocí

chytrého telefonu odemykáme.

Jedeme do Říma

Baterie elektromobilu ukazuje devadesát procent, otáčíme klíčkem s připnutým tenisákem, po menším zápase zdoláváme ruční brzdu a míříme

na dvouminutovou instruktážní jízdu. Vozítko pro dva funguje na bázi automatu, proto je třeba mít na paměti zejména rozjezdy. „Lidé neřídí osm let a myslí si, že tohle zvládnou levou zadní. Pak nesešlápnou brzdu, vyskočí dva metry dopředu a trefí lampu,“ rozčiluje se Förster nad nedávným případem, v němž žádá firma po nešikovném šoférovi náhradu škody. Po detailním školení usedáme za volant sami a za pomoci couvací kamery se pouštíme vstříc zážitku. „Ještě mi řekněte, kam se chystáte,“ zastavuje nás na moment čtyřiačtyřicetiletý servisní technik. Do Říma asi nedojedeme, takže zaparkujeme u redakce v Holešovicích, uklidňujeme ho. Právě Praha 7 je jednou z částí, které přibyly do mapy.

Dříve byly totiž výpůjčky omezené pouze pro Prahu 1 a 2.

Jako Bican

Už po třiceti sekundách jízdy způsobujeme u kolemjdoucích takový poprask, jako bychom se proháněli v Bugatti Chiron, a za sebou nadto táhli

růžový kombajn. My však míjíme Tančící dům ve žlutočerné krabičce, z níž lze vyždímat maximální rychlost 78 kilometrů za hodinu. „Dá se z toho vůbec vylézt?“ žertuje na přechodu pár se skateboardy v ruce. Naráží na to, že jsme s fotografem uvnitř kokpitu opravdu natěsno. Když sdílený elektromobil, tak také prostor! Byť pro rande basketbalistů to není úplně ideální místo.

Vozítko s dojezdem 120 kilometrů sem tam zadrncá, vše je ale vykoupeno neutuchajícím zájmem turistů. Epicentrum pozornosti zažíváme u Karlova mostu. Zde zdvižené palce téměř atakují počet branek „Pepy“ Bicana, jež nasázel ve Slavii. Krátkodobí návštěvníci mají ale smůlu, neboť Re.volt je určený primárně pro Čechy. „Chceme předejít tomu, aby si třeba skupina opilých Britů půjčila naše autíčka a napáchala škody v centru. Pak si odletí a nikdo už to z nich nedostane,“ popisuje obranu proti rozjančeným cizincům Förster.

Sbohem za 44 Kč

Po jedenácti minutách vjíždíme k redakci. Coby elektromobil problém s modrou zónou neřešíme. Klíče necháváme v zapalování. Vyndáváme batohy z miniaturního kufru, zamykáme a opisujeme stav baterky. Teď ta nejméně příjemná činnost – platba. Aplikace nás přesměrovává na bránu GoPay, kde naťukáme údaje platební karty a uhradíme požadovanou částku. Re.volt si účtuje čtyři koruny za minutu. Bláznivá projížďka nás tedy vyšla na čtyřicet čtyři korun. Nyní nastává nuzná chvíle loučení. Extravagantní stroj si naše srdce získal. Jedním slovem zážitek. Přesto ze sebe nemůžeme svléknout svetr skepse, zda to bude ziskové. Ostatně jako celý carsharing…

Víte, že…

… elektrické vozítko je dlouhé pouze 2,2 metru, vysoké 1,6 a široké 1,3 m?

… kromě dvaceti autíček půjčuje společnost Re.volt i čtveřici klasických motorek?

… poté, co klesne stav baterky pod 35 %, je třeba elektromobil vrátit do zóny? Tam ji servisní pracovník vymění za novou.

Autor: Tomáš Hadač

Související články

Témata
5. 11. 2018 01:08
Chápu to správně,
že za tu brutální minutovou cenu dostanu vozítko, které ani není pojištěné a případné poškození plně hradím? Tedy že mě fakticky donutí podepsat směnku bez vyplněné částky než mi to půjčí? Tato koncepce autopůjčovny je naprosto zcestná - přijdu a auta nikde. Smůla, zrovna si je někdo půjčil, pokračuj pěšky... Technik, který mění baterie při poklesu pod 35%? Cože? A není už lepší si vzít skládací lehkou moderní koloběžku a kombinovat ji třeba s MHD?
3. 11. 2018 15:04
Super
Rád to vyzkouším až se zase vydám do Práglu. U nás na jihu takhle fungují zatím jenom kola ;-)
3. 11. 2018 10:05
Re: Probůh
Naviac aj ten princíp je úplná kravina. Keďže tá vec nie je tvoja, tak ti na nej nezáleží, a je jasné, že všetky "zdieľané" vozítka budú za prvé čoskoro bohapusto doničené, a za druhé nešetrnou jazdou, ktorá nebude pravdaže nijak prívetivá ani k okoliu, sa stanú pliagou mesta...
Avatar - lyon667
3. 11. 2018 09:26
Probůh
Kde se vzala ta móda označovat auto/kolo(bežko)půjčovny za sdílenou ekonomiku? Vždyť to nemá s principem sdílení společného lautr nic.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud