TEST Seat Ibiza Cupra vs. MINI Cooper S - Cupra lepší Coopera?

Zrychlení na 100 km/h kolem sedmi sekund a nejvyšší rychlost vysoko přes dvěstě – to vše zabaleno do malého hatchbacku: Donedávna sen, ze kterého se konstruktéři budili zpocení a potom vymýšleli přemotorované bolidy, zbavené ve jménu ušetřených kilogramů téměř všech komfortních i bezpečnostních prvků.

Počátky novodobých hot-hatchů

V roce 1976 ukončil jalové fantazírování malý Golf GTI, který ve jménu vzpomínek na zvěčnělého Coopera Mini přijal podobu vlka v rouše kompaktním a dal podobu modernímu, komerčně úspěšnému hot-hatchi. Pandořina zapalovací skříňka se pootočila a majitelé drahých sportovních vozů se museli začít dělit o levý pruh s pestrobarevnými mrňavými gétéíčky, géesíčky, vétéíčky, či eresy. A teprve poté přišlo na kompaktní scénu turbo…

Turbodmychadlo v sériové výrobě

Zatímco během posledních dvaceti let ovládlo turbodmychadlo vznětový svět, sladit přeplňování a benzín není tak snadné. Většina výrobců hraje na absolutní jistotu a trochu riskantní uvedení přeplňovaných zážehových motorů do velkosériové výroby odkládá. Prapor čestné výjimky nese Renault, který dlouhodobě nabízí přeplňované zážehové motory i do cestovních aut, což ve srovnatelném měřítku činí již jen Mercedes a Volkswagen.

Dnes testujeme:

VW 1,8 L 20V DOHC turbo

Volkswagen vyvinul univerzální pětiventilovou litinovou osmnáctistovku, jejíž přeplňovaná verze se vystřídala v bezkonkurenčním počtu modelů od kompaktní až po vyšší střední třídu. Pokud lze o některém motoru říct, že naučil Evropu masově kupovat přeplňované benzínové agregáty, je to právě tenhle. Ačkoliv se do nových modelů díky své litinové konstrukci již nemontuje, stále ještě zdobí mnoho koncernových modelů všech čtyř hlavních značek, počínaje Octavií I a Superbem, přes celou paletu Seatů, Audi A4 a TT, až po Volkswagen Sharan. V minulé Audi A6 to dotáhl i do prestižní společnosti a pod kapotou TT a minulé generace S3 zase naháněl krev do hlavy ve své vrcholné verzi (165 kW).

MINI 1,6 L 16V SOHC kompresor

Druhý agregát vzešel ze spolupráce mezi BMW a Chryslerem, před jeho spojením s Daimlerem-Benzem. Jednovačková celohliníková šestnáctistovka se měla stát základem modulární řady motorů pro malé modely obou výrobců. BMW mínilo, Daimler-Benz měnil, a tak z ambiciózního projektu zůstala pouze pohonná jednotka pro MINI, ve kterém dokazuje svoje kvality ve třech výkonových verzích.

Představení

seat mini testy malevozy srovnavacitesty První soupeř se jmenuje Seat Ibiza Cupra 1,8 20VT a jako vrcholná verze typové řady Ibiza v civilní třídveřové karoserii skrývá druhou nejsilnější variantu motoru 1,8 turbo (132 kW), dobře známou majitelům Octavií RS. Jinak se kromě extrémních kol, ztuženého pérování, sportovních sedaček, několika interiérových a exteriérových doplňků a zlepšených brzd (za příplatek) proti sérii prakticky nic nezměnilo. Hlavní výhoda je jasná – nesnížená užitečnost objemného interiéru a možnost splynutí s davem konzumních aut, aby následné vycenění zubů bylo o to překvapivější.

Za soupeře jsme vybrali špičkovou verzi britsko-bavorského hot-hatche, pojmenovanou MINI Cooper S a poháněnou ortodoxní šestnáctistovkou, přeplňovanou mechanicky poháněným Rootsovým dmychadlem. Převodovka Getrag nabízí o stupeň lepší zážitek než v Seatu, hlavním rozdílem je ovšem od počátku stylové zaměření; MINI není žádným kompromisním derivátem rodinného auta, čemuž také odpovídá celkové provedení a koneckonců i vyšší cena. To je hlavní problém i výhoda současně; Cooper S vůbec nehodí k víkendovým cestám na chalupu, takže roli jediného domácího auta zahraje, na rozdíl od Cupry, jen stěží. Zároveň si ale jeho majitel kupuje výlučnost a špičkovou techniku, okořeněnou exkluzivním designem. Splynutí s davem je v tomto případě vyloučeno.

Den D

Počasí ukázalo vlídnou tvář – i když celý týden padala z nebe voda v různých formách, toho dne vykouklo příjemné polozatažené slunce, vysušilo silnice, ohřálo vzduch na ideálních 20 stupňů Celsia a krásně osvítilo oba atlety. Pro srovnání jsme použili obvyklou testovací dráhu, tvořenou ze 40% procent dálnicí, 30% kvalitními širokými a rovinatými okreskami, 20% klikatými horskými serpentinami a 10% městem. Pro dynamická srovnání posloužila rozlehlá letištní plocha s kvalitním hrubým asfaltem. Oba vozy vyjely zatíženy zhruba na polovinu užitečné hmotnosti.

Obě nádrže byly naplněny 95 oktanovým Naturalem, což MINI, zvyklému (ovšem nikoliv bezpodmínečně vyžadujícímu) na vyšší oktanová čísla, poněkud přistřihlo rozlet, ovšem na druhou stranu zvýšilo objektivitu celého srovnání. Pro úplnost dodáváme, že při zkušebním natankováním vysoce kvalitního značkového aditivovaného benzínu s vyšší oktanovým číslem se dynamický i akustický projev Cooperu dramaticky zlepšil, zatímco Cupra nevykázala subjektivně zaznamenatelné změny.

První dojmy

Tvary obou soupeřů jsou více než dobře známé, protože brázdí ve statisícových sériích silnice celé Evropy.

Seat

Ibiza se ani čtvrtým rokem svého působení zvenčí nezměnila a koncernoví šéfové mají o jejím vzhledu natolik vysoké mínění, že ke stvoření ostré verze si vystačili jen se skutečně minimálními aerodynamickými korekcemi, zvýrazněným nápisem Cupra na zadních dveřích a výstředními sedmnáctipalcovými koly. Výsledek je efektní, zejména v testované černi to Cupře velmi sluší seat mini testy malevozy srovnavacitesty a filigránská dasilvovská záď s efektní horizontální hranou a oválnou koncovkou výfuku patří mezi to nejhezčí, co lze mezi malými vozy najít. K dokonalosti už chybí jen trochu povytáhnout kola blíže obrysu vozu; takto působí, zejména při šikmém předním pohledu, poněkud utopeně. Ibiza prošla redakčními testy s motorem 1,2 HTP, zde je test předchozí generace Cupry, se stejným motorem ve verzi 115 kW.

Mini

je o dva roky starší a začátkem letošního roku prodělalo citlivý facelift, po kterém vypadá ještě lépe. Vybrali jsme tmavě šedý lak s bílou střechou, chromovými doplňky a CHILI-paketem, zahrnujícím mj. elegantní sedmnáctipalcová kola také xenonové světlomety. Při přímém srovnání působí MINI rozkročenějším dojmem a velký rozchod kol spolu s minimálními převisy karoserie působí proporčně vyváženěji. MINI se ze všech stran tváří tak trochu jako okarosovaná motokára; kromě specifické odklopné přídě se liší především plochou střechou a malým, téměř kolmým čelním sklem. Specialitou jsou bezrámové boční dveře a originálně řešené víčko nádrže. Redakčním testem již prošel Cooper S v předfaceliftovém provedení a dva kabriolety Cooper S ve srovnávacím testu s hatchbackem.

seat mini testy malevozy srovnavacitesty

Uvnitř

se oba soupeři liší patrně nejvíc. Zatímco obývací prostor v Cupře se od funkčně zařízené běžné Ibizy liší jen v detailech, MINI nabízí svébytný prostor, akcentující styl a exkluzivitu na úkor praktičnosti v míře, dnes často nevídané. V Seatu se tak nadějete panelů, vyvedených v matném, na omak příjemném, ovšem poněkud neosobním tvrdém tmavém plastu, strohých plastových tlačítek a úsporně řešených detailů, ozvláštněných bíle podbarvenými přístroji, několika drobnými červenými doplňky, kůží obšitým věncem standardního volantu a anatomicky tvarovanými sedačkami. Prakticky založený řidič zaplesá, estét si povzdychne. Výhodou je v rámci třídy nadprůměrný vnitřní prostor a díky zvýšené střeše i vzdušný pocit. MINI je přesným opakem – designér dostal volnou ruku a překopal mnoho zavedených zvyklostí do podoby efektní kombinace členitých ploch, působivých křivek a rafinovaných detailů. Originální rychloměr uprostřed palubní desky, podařené „letecké“ páčky na středové konzole či nekonvenčně řešené výplně dveří doplňuje kůže, chrom a efektní broušený hliník. Styl tedy vítězí s jasnou převahou v MINI, ovšem v této kategorii se nelze vyhnout ani hodnocení praktickému, a tam se karta obrací, hlavně kvůli téměř absentujícím použitelným odkládacím prostorům a stísněnosti, zejména na zadních sedadlech.

Nastartování

rozezní dvě zcela odlišné harmonie. Zatímco zpod okaté tmavošedé kapoty se při túrování rozléhá elektrizující bzučivý tenor rotujícího kompresoru, podkreslený sytým nepřehnaným duněním ve všech otáčkách a čistým zvukem jednovačkového motoru, Ibiza vyluzuje nepříliš sportovní plejádu mechanických ruchů, důvěrně známou např. majitelům Octavií, ovšem efektně umocněnou dunícím sportovním tlumičem výfuku a zejména nečekaně hlasitou fistulí výkonného turbodmychadla. To je ovšem slyšet zvenčí, uvnitř je naopak velké ticho, oproštěné od zmíněného dunění výfuku i svištění turba. Sice příliš sportovně nepůsobí, ovšem při delších dálničních cestách vysokými rychlostmi se uvnitř dá v klidu povídat nebo poslouchat klasická hudba. To v MINI není možné, protože posádka uvnitř slyší prakticky totéž, co přihlížející, a při špičkové zátěži jsou její sluchovody atakovány přílivem agresivních decibelů. Taktéž při vysokých cestovních rychlostech je autorádio prakticky zbytečnou položkou a nikoliv ideální aerodynamika situaci příliš nevylepšuje.

První kilometry

prozrazují, že ještě více než vzhledem, se šedý a černý liší charakterem. Zatímco Cupra i přes provedené úpravy zůstala především snadno ovladatelným hatchbackem s dotaženou koncernovou ergonomií a minimálními ovládacími silami, Cooper S nedává nic zadarmo a za volant i řadící páku je třeba pořádně vzít. Zhurta se musí i na pedály a některé ovladače, ovšem sladkou odměnou je nefalšovaný sportovní pocit a exaktní kontakt s podvozkem. Pérování obou hatchbacků je pochopitelně značně ztuženo a mění pojíždění po rozbitých českých ulicích a silnicích v nekončící sérii otřesů a ran. V tomto ohledu je na tom hůře Ibiza, která užší rozchod kol kompenzovala ještě o kousek tvrdším laděním pružin a extrémně nízkým profilovým číslem pneumatik (40 proti 45 u MINI). Když k tomu přidáme velice tvrdé anatomické sedačky, rovná se přejezd i malé nerovnosti silnému úderu do páteře a neopatrné najetí na retardér už hazarduje s celistvostí skeletu auta i řidiče. MINI nabízí pohledná kožená křesla, už od pohledu méně vypasovaná a v zatáčkách také slaběji držící tělo, ovšem komfortnější a vhodnější na delší cesty. Spotřebu jsme vzhledem k charakteru testu detailně nehodnotili, omezíme se na konstatování, že je u obou vozů srovnatelná a po dni společných testů a špičkové zátěže se ustálila na hodnotě 14 litrů na 100 km/h. Dlouhodobě platí, že s oběma vozy se průměrná spotřeba pohybuje kolem 10 litrů na 100 km, rozhodně se tedy nejedná o žádné ekonomické rekordmany.

…a na start!

První dynamické zkoušky – prosté opakované porovnání zrychlení a dosažené nejvyšší rychlosti – se odehrály již na letišti. Seřadili jsme se na startovní čáru, vypnuli ESP (v případě MINI pouze ASC), zahřáli provozní kapaliny i pneumatiky a pak start! Zazní dvojí zaječení pneumatik a rozhoří se duel kompresoru proti turbodmychadlu. Poněkud lepší trakční vlastnosti Cooperu s lineárně působícím dmychadlem znamenají mírný náskok několik metrů od startovní čáry; pak se ovšem turbodmychadlo v Cupře roztočí k pekelnému tanci, začne ze sebe vydávat maximum a ještě na o něco delší jedničku je náskok téměř stažený. Dvojí třesknutí bleskového přeřazení, turbodmychadlo zůstává v nejlepším a Seat se pomalu přesune před příď MINIho, aby mu ještě do dosažení stovky nadělil téměř celou délku auta.

seat mini testy malevozy srovnavacitesty

Nedozírná plocha umožní podržet plynový pedál na podlaze a ručky obou rychloměrů uhýbají k rysce 200. Cupra umocní svůj náskok a na konci dráhy je vpředu již o nějakých deset metrů. Po opakované rozjížďce a výměně řidičů se výsledek nemění – Cupra je vítězem testu zrychlení; i dosažená nejvyšší rychlost téměř dosáhla rysky 230, zatímco Cooper přestal zaznamenatelně zrychlovat těsně u rychlosti o 10 km/h nižší.

Zatáčky

jsou tím hlavním důvodem, proč vůbec vznikla auta tohoto typu. Zatímco let po rovné dálnici je v malém, tvrdém a hlučném hatchbacku spíš utrpením, za sjezdem začíná hned v prvním táhlém oblouku čirá radost, násobená v každé krátké rovince, serpentině, či vracečce.

Oba sokové jsou na prudké rohování vybaveni velmi dobře – široká sedmnáctipalcová kola s kvalitními pneumatikami a vyladěné podvozky utváří výborné předpoklady. Přes zdánlivou podobnost se však oba soupeři s prudkým bočním zrychlením vyrovnávají po svém. Relativně vysoká a úzká Cupra se citelně naklání a řidič, sedící poněkud výše, trochu postrádá jistotu, kterou mu MINI nabízí ve vrchovaté míře. Precizní víceprvková zadní náprava poskytuje daleko více jistoty při krajních manévrech a zvládnutí smyku či průjezd ostrou vracečkou zvládá Cooper zcela nonšalantně, zatímco jednoduchá kliková zadní náprava v Seatu někdy znervózní a pokus dostat nakloněnou Ibizu s mírně předbíhavou zádí do prudkého protioblouku občas skončí parádními hodinami. Díky delším převisům se ovšem Ibiza do žádné zatáčky nenechá přemlouvat a hvízdavé dovádění v nižších rychlostech je daleko zábavnější – těmto hrátkám přihlíží MINI shovívavě a většinu pokusů o utržení kol jednoduše s přehledem eliminuje.

Ibiza také jeví tendence k odlehčování vnitřního kola v zatáčce – to MINI nezná. Subjektivně bezpečněji je jednoznačně v Cooperu, Ibiza je zábavnější a na rozlehlé asfaltové ploše dovolí více potěšení ze smyků; MINI je zase §tecuco31 suverénnější, nabízí bezchybný kontakt s vozovkou a jistotu, které se Seatu občas nedostává.

Brzdy

jsou tím nejdůležitějším, čemuž odpovídají dimenze obou zpomalovacích soustav. MINI zdědil po BMW filozofii, popsatelnou jako „nenápadná funkčnost“, proto na sebe jeho brzdy ničím nestrhávají pozornost – ani jásavě barevnými třmeny, ani přehnanou jedovatostí – zato však odvádějí neúnavnou a přesně dávkovatelnou práci, kdykoliv je třeba. Nic méně a nic více. Zato příplatkové (!) sportovní §tecuco84 brzdiče v Cupře se inzerují křiklavým červeným nátěrem, za řídkými paprsky kol dobře viditelným, a především zdrcujícím účinkem. Nejsou do extrému ostré, přesto nevyžadují přehnanou sílu k poslání celé posádky do pásů a zpomalují díky velkorysým rozměrům skutečně účinně. Ovšem podvozek se s jejich mohutným účinkem vyrovnává jen stěží, při panickém brždění je zejména záď nervózní a pokus o prudkou změnu směru s ponořenou přídí občas skončí jinak, než řidič zamýšlel. MINI si naopak i při maximálních brzdách zachovává bezproblémovou ovladatelnost; proto a také díky nutnosti u Seatu si za sportovní brzdy připlácet, patří triumf Cooperu S.

Cenové srovnání

je jednoznačné – Mini Cooper S je i přes slabší motor a horší základní výbavu dražší o 75 tisíc a také příplatková výbava stojí více. V základní provedení jsou pouze 16“ kola, chybí tónovaná okna, klimatizace a xenonové světlomety – to vše je součástí CHILI-paketu za 83 tisíce, který se dá považovat za „povinnost“ k nákupu a velké procento zájemců o Cooper S jej skutečně kupuje. Ovšem MINI není konfekční zboží a tak je třeba s vyšší cenou počítat; ostatně za více peněz nabízí náročnou špičkovou techniku a také možnost detailní individualizace, která je mezi vozy této velikosti ojedinělou výjimkou. Přesto jasně vítězí Cupra, které pomáhá i levnější a dostupnější servis a vysoká koncernová unifikace s domácí Škodou Fabia, dále snižující cenu některých náhradních dílů.

Závěr

Rozhodování bylo jako pokaždé těžké, zvláště poté, co se ukázalo, že přes zdánlivou podobnost a téměř stejné tržní zaměření se jedná o dvě zcela odlišné individuality. Zatímco Cupra zdědila od běžné Ibizy nafouknutou karoserii s rekordními kubíky uvnitř a citelně ekonomické provedení, MINI hýří exkluzivitou, špičkovou technikou a drahými materiály; zato ovšem nabízí pohodlí jen dvěma osobám – sedět vzadu se na delších cestách nedá a vzít sebou více než dvě nevelká příruční zavazadla také ne. Na svůj kompromisní charakter Ibiza doplácí jízdními vlastnostmi; jednoduchá zadní náprava, užší rozchod kol a vysoká karoserie ubírají jistotě v zatáčkách. Ibiza je na druhou stranu prostornější, levnější a dá se u ní do budoucna předpokládat ekonomičtější údržba; v neposlední řadě má silnější motor, i když pouze s pětistupňovou převodovkou.

Vítězství

v testu ovšem přidělujeme MINI Cooperu S, především pro jeho ryzejší sportovní charakter, jistější jízdní vlastnosti, sportovnější zvukový projev a hodnotnější interiér. Gratulujeme, ovšem závěrečné rozhodnutí je jako vždy na vás.