Sedíte správně za volantem? Podívejte se, jak na to!

Zhruba čtyři roky svého života stráví průměrný majitel automobilu v jeho kabině, ať už se jen veze, nebo ho řídí. Pokud ale sedí vepředu, má přece jen určitou šanci, že se uvelebí podle doporučovaných pravidel. Anebo také ne, systémy nastavování může ignorovat nebo použít tak nešťastně, že si nejen řádně znepříjemní cestu, ale také způsobí zdravotní problémy, případně zvýší riziko vážných zranění při nehodě. Efekt nesprávné pozice se navíc může na zdraví projevit i po letech.

Takže jak se v automobilu správně usadit? V následujících bodech vám přinášíme stručný návod. Možná vás zklame, že se v něm nepracuje se všemi vymoženostmi, které dnešní sedadla nabízejí. Ale nenechte se zviklat, i odborníci z řad jejich výrobců sami přiznávají, že přidružené funkce částečně škodí – pro samé systémy se už nedostává místa pro řádné polstrování a také řidiči oslněni jejich možnostmi mnohé z nich využívají nevhodně, respektive zbytečně.

Začněte tím, že sedadlo posunete co nejvíce vzad a dolů, přičemž opěradlo necháte skloněné pod úhlem 30 až 40 stupňů.

Nastavování výšky

Je třeba zajistit:

• perfektní výhled na přístroje, silnici a zpětná zrcátka,
• kyčle ve stejné výšce jako kolena.

Obecně se za správnou úroveň považuje taková, kdy se oči řidiče ocitnou zhruba v polovině výšky čelního skla. Jakmile musíte jakkoli sklánět nebo

natáčet hlavu, abyste viděli vše potřebné, je vaše pozice špatná. Jedinou výjimkou může být pohled na semafory (z první řady na křižovatce), protože část automobilů prostě optimální pozici neumožňuje a vy se chtě nechtě musíte předklonit. Jste-li „nestandardního“ vzrůstu, budete mít pravděpodobně problémy, ale například menší řidiči mohou využít různé podsedáky. Zde však doporučujeme pouze ty určené pro dospělé a do automobilů, existují i homologované pro užití v modelech s bočními airbagy. Občas se hovoří o tom, že tyto pomůcky pomáhají i v tom, že tlumí vibrace, ale my radíme – pokud nemusíte, nic mezi sebe a sedadlo nedávejte, zadkem a zády získáváte o chování vozu spoustu informací (proto také není dobrý ležérní, „natažený“ posaz). Nejisté sezení navíc vede ke křečovitému svírání volantu, což zvyšuje únavu. S tím souvisí i taková hloupost jako naditá peněženka v zadní kapse kalhot – boule vás nejen tlačí, ale může i zapříčinit špatný posaz…

Podélné nastavování

Je třeba zajistit:

• plné sešlápnutí pedálů bez toho, že by se pohnul trup nebo stehno tlačilo do sedáku, chodidla by měla vůči zbytku nohy svírat úhel asi 80 až 110 stupňů,
• pokrčení nohou v rozsahu 95 až 135 stupňů.

U první položky vyzkoušejte práci se všemi pedály. Je důležité si uvědomit, že při propnuté noze se brzda či plyn nejen obtížně sešlapávají, ale paradoxně i hůře povolují. Pokrčení dolních končetin přináší vedle pohodlí i určité zmírnění rizika při případné nehodě, kde se náraz do chodidel naplno nepřenese přes kosti do pánve, ale částečně se ztratí v ohnutí nohy v koleni.

Nastavení sedáku

Je třeba zajistit:

• maximální podporu stehen,
• malou mezeru mezi podkolenní jamkou a přední částí sedáku.

Pokud to vaše sedadla umožňují, vysuňte sedák tak daleko, aby co nejlépe podpíral stehna. Před podkolenní jamkou ale musí zůstat aspoň dva centimetry volného prostoru, protože skříplá zadní strana nohy může vést k potížím s krevním oběhem.

Nastavení volantu

Je třeba zajistit:

• schopnost rychlých a „plných“ manévrů,
• takovou pozici rukou, aby byla minimalizována únava,
• dostatečný prostor pro nafouknutí airbagu.

Věnec posuňte tak, abyste na něj při předpažených rukou a opřených zádech položili zápěstí. Když ruku natáhnete pod volant, měla by spodní část věnce mířit zhruba do poloviny předloktí. To zajistí patřičné pokrčení, protože obecně platí, že čím jsou lokty výš a dál od těla, tím více se namáhají svaly v oblasti ramen. Proto se také doporučuje pozice rukou „devět a tři“ či „osm a čtyři“, nikoli „za deset minut dvě“ jako v minulosti.

Minimální vzdálenost hrudníku od středu volantu by měla být čtvrt metru, raději ale ještě o pětinu více. Do hry totiž vstupuje airbag. Jeho správná funkce spočívá v tom, že se nafoukne, ovšem tělo zachytává až ve chvíli, kdy z něj plyn opět uniká. K tomu ale potřebuje prostor, respektive čas.

Nastavování opěradla

Je třeba zajistit:

• sklon trupu 100-110 stupňů. Někdo nechává rozsah 95-120º, ale příliš kolmá pozice více zatěžuje boky,
• stálou podporu v oblasti lopatek,
• pozici bez stlačení žaludku.

Pokud to jde, nastavte bederní opěrku, aby také pomáhala nést tělo. Opěrka hlavy pak má svým horním okrajem kopírovat úroveň temene. Celkové pozici pak přizpůsobte nastavení pásů.

Nastavení hlavové opěrky

Je třeba zajistit:

• včasné zachycení hlavy při nárazu zezadu,
• dostatečnou vůli pro pohyb hlavy.

Opěrku vysuňte tak, aby její horní okraj kopíroval temeno vaší hlavy, minimem je úroveň vašich očí. Ke kontaktu by ale dojít nemělo, kvůli volnosti

pohybu a pohodlí nechte mezi týlem a opěrkou vzdálenost asi dva centimetry. Když je však odstup příliš velký, více než čtyři pět centimetrů, je to špatně. Například pro majitele starších vozidel ovšem existuje pomoc ve formě speciálních polštářových návleků, které vzdálenost zmenší.

Středobod auta

Pozice řidiče je jedním z úhelných kamenů při navrhování nových aut. Jde především o tzv. bod H (z anglického hip – kyčel). Jeho výška nad zemí, respektive vzdálenost od čelního skla a kol, určuje základní proporce karoserie.

100.000x za život?

Od věci není ani správně nastupovat a vystupovat. Takže do auta nejdříve složte tělo na sedák a pak teprve přehoďte nohy přes práh, při cestě ven si počínejte opačně. Vedle velikosti dveřního otvoru a vzdálenosti sedadla od okraje dveří přitom o pohodlí rozhoduje především výška sedáku. Ta by měla dosahovat k prstům vaší spuštěné ruky, postavíte-li se na zem vedle auta.