Šéf sportovní divize KTM Pit Beirer: I na vozíku mám šílené nápady

V neděli 8. června 2003 svítilo v bulharském Sevlievu slunce, ale jeden z jezdců ho nevnímal. Po dlouhém skoku totiž přepadl Němec Pit Beirer přes přední řídítka a zůstal bezvládně ležet. Zranění byla velmi vážná a z třicetiletého závodníka udělala paraplegika.

Mohl jsem skončit v kamionu

Vzpomenete si na období před třinácti lety?

V první řadě jsem musel dostat pod kontrolu svůj život na vozíku. Pak bylo důležité zvládnout přestup od motorkáře za kancelářský stůl. Spolupracoval jsem s KTM ještě jako aktivní závodník, měl dost zkušeností a bylo mi jasné, že spousta věcí by se dala dělat lépe.

Poslouchal vás někdo?

Mluvil jsem o tom s generálním ředitelem Stefanem Piererem a svým dobrým přítelem Heinzem Kinigadnerem, který tehdy pracoval pro značku. Říkal jsem, že KTM kupuje spoustu drahých věcí a mnoho peněz přijde vniveč. „Kinimu“ se líbily moje názory a myšlenky, a tak jsme se domluvili.

Byly chvíle, kdy jste nevěřil, že by vaše nápady mohly vyjít?

Nebyl jsem jediný, kdo tehdy u KTM věděl něco o motoristickém sportu, ale snažil jsem se dát věcem řád a nebát se investovat do odvážných projektů. Prvním takovým byl vstup Stefana Evertse do mistrovství světa v motokrosu třídy 350 cm³. Vypadalo to jako hodně odvážný projekt. Pokud by nevyšel, možná bych teď dělal řidiče kamionu pro některý tým KTM.

Nebojíte se rizika?

Když jdu na schůzi správní rady, pak jsem si jist, že se to dá udělat. Příkladem může být sledovaný severoamerický seriál v superkrosu, jenž je zajímavý z pohledu tamního trhu. Vstup značky KTM, jež byla v té době v USA prodejně slabá, mě stál mnoho bezesných nocí. Pohyboval jsem se na tenkém ledě a bylo dobrodružné přesvědčit lidi ve společnosti. Vyplatilo se, v současné době náš jezdec Ken Dungey a KTM vládnou tamnímu seriálu.

V čem spočívá obliba superkrosu v USA?

Pro tamní publikum je specifická koncentrace sportovních akcí do jednoho prostoru. Věřím, že je nejvyšší čas přinést fantastickou show superkros také do Evropy a Austrálie. Je to formát jako stvořený pro televizní přenos. Všechno jde rychle, stále je na co se dívat. Když sledujete, co kluci předvádějí s motorkou na stadionu, máte husí kůži.

Na Rallye Dakar už léta ovládáte kategorii motocyklů. Nebudete z těchto pozic ustupovat?

Investujeme nyní více úsilí a peněz do silničního segmentu, protože je aktuálně žádanější než offroad. Pro terénní závody máme jasnou strategii na další roky. Jednáme se zástupci Mezinárodní motocyklové federace a promotéry, protože chceme zůstat významným hráčem na tomto trhu. Vím, že Honda se snaží prosadit své zájmy, ale s námi to rozhodně nebude mít lehké.

Nebojím se o židli

Kde jste pobral tolik strategického myšlení?

Pocházím ještě ze staré školy. Svého času mi patřilo třetí místo v mistrovství světa s vlastním soukromým týmem. Musel jsem si pronajmout motocykly, domluvit se s mechaniky, řešit dopravu, celní karnety a přepravu trajektem. To jsou věci, které v našich týmech už organizují konkrétní lidé, a jezdec se soustředí jen na svou práci. Znám to totiž z vlastních zkušeností, které jsou nepřenositelné.

Myslíte si, že to stačí?

Už jako mladého závodníka mě zajímalo, jak podpořit motokros v Německu zejména prostřednictvím televize. Tehdy mi radili zkušení promotéři a já tušil, jakým směrem by se měl tenhle sport ubírat. Samozřejmě mě nenapadlo, že budu mít jednou zodpovědnost za globální projekty KTM.

Čím se při své práci řídíte?

Nejhorší je být průměrný. Mám rád extrémy, když se pokusíte o něco odvážného. Nemusí to vyjít, ale důležité je něco zkusit. Stal jsem se silnějším zásluhou dobrých lidí kolem sebe.

Umíte si vybírat spolupracovníky?

Nikdy se mnou necloumala obava, že by mohli převzít moji práci. To je asi problém řady manažerů po celém světě, kteří mají strach o vlastní postavení. Nestarám se o vlastní ego, ale dělám věci dobré pro společnost. V dlouhodobém horizontu se mi takový postup nejednou vyplatil. Máme jasně danou strukturu v každém závodním týmu KTM. Lidé dostávají svobodu v jednání a bez příkazů dokážou plnit své povinnosti.

Máte slabé stránky?

Rozhodně to není trpělivost. Když mi o něco jde, dokážu být hodně emocionální. Chci víc, než čeho můžu dosáhnout. S takovým přístupem můžete dojít daleko. Přiznávám, že to může být někdy hodně bolestivé.

Co byste ze své pozice změnil, pokud by to šlo?

Občas závidím jezdcům, když vyrazí na trať a hned vědí, jak se motorka řídí. Já musím čekat v boxech. Těším se, až přijedou a budou vyprávět své pocity.

Kluci nemluví o penězích

Proč jste angažovali pro kategorii MotoGP Španěla Pola Espargara a Brita Bradleyho Smitha?

Když jsem se bavil s každým z nich, líbilo se mi, že nemluvili hned o penězích. Potěšilo mě, jakou k nám mají důvěru a že do našeho projektu odcházejí z týmu, kde měli určitou jistotu.

Proto padla volba na ně?

Pokud bychom chtěli do týmu mistra světa, výrazně by to zvýšilo rozpočet. Chceme růst s jezdcem, takže nepřipadal v úvahu nikdo na konci kariéry. Museli jsme vzít jezdce, o kterém víme, že nám pomůže s vývojem stroje.

V jaké fázi projektu MotoGP se nyní nacházíte?

V posledních měsících jsem k němu získal důvěru jako ještě nikdy předtím.

Předtím jste ji neměl?

Když jsme začali, byli kolem mě spolupracovníci s určitými vizemi, ale chyběla nám spousta odborníků. V současné době je pohromadě fantastický tým. Inženýři mají vynikající nápady, ještě jsem nepracoval s lidmi tak zapálenými do práce. Cítím, že jsou to pro tento typ projektu správní odborníci, kteří něco umějí a myslí podobným způsobem jako já.

Bylo obtížné hledat správné osoby?

Nešlo jen o shánění potřebných expertů. S jejich angažováním je spojena spousta potřeb. Museli jsme řešit, jaký jim dáme plat, o co se zajímají, kam budou chodit jejich děti do školy. Zpomalilo to proces stavby týmu. Odnesla to naše stáj v Moto3, nemohli jsme jí věnovat tolik pozornosti. Teď už je to lepší a opět vedeme šampionát.

Přiblížíte nám proces stavby týmu?

Všechno se rozeběhlo minulý rok, kdy přišli první technici. Začali pracovat na návrhu motoru a konstrukci celého stroje. Jsou to chytré mozky, které dokážou dát dohromady motorku. Jedná se o mravenčí práci, vždyť jenom motor se skládá ze třinácti set součástek.

Co následovalo dál?

Hledání dalších zaměstnanců. Trvalo rok, než jsme se dostali do současné fáze. Máme testovací tým, připravujeme logistiku na rok 2017 a přicházejí poslední členové naší sestavy.

Ale to ještě nejste u konce?

Následující etapě říkám vstup do závodního depa. Snažím se zachovat stejnou atmosféru jako v ostatních disciplínách. Lidská stránka a týmový duch jsou možná důležitější než zkušenosti soupeřů.

Nevadilo vám nepříznivé počasí při testech na okruhu v Brně?

Neměli jsme žádnou zkušenost s kilometry najezděnými ve větru a dešti, takže to byl užitečně strávený čas. Během několika dní jsme pochopili, jak pracují pneumatiky a senzory, když prší.

Co se děje v testovacím týmu?

Máme za sebou fantastická kola při testovacích jízdách. Všechno je na svém místě, připravena je spousta možností nastavení pro náš motocykl KTM RC 16. Už se těším, až v polovině listopadu vyjedeme ve Valencii při testování s ostatními na trať. Pak už to bude jenom o tom, jak dokážeme pracovat během pěti měsíců, které budou zbývat do prvního závodu sezony 2017 v Kataru.

Na co se v MotoGP cítíte?

Vstupujeme do nejvyššího patra motocyklového závodění. Jedná se o největší projekt, do jakého jsme vstoupili, ale KTM Motorsport za několik posledních let vyrostl. Nejen počtem lidí, ale také jejich schopnostmi a sebevědomím.

Kdy budete v MotoGP vyhrávat nebo se umisťovat na stupních vítězů?

Jsme na začátku. Nemůžeme jen tak přijít a začít hrát rovnocennou partii s velkými kluky. Nevzdáme to. Dokud tady budeme, mohou čekat, že s námi budou mít čím dál více práce.