Škoda 935 Dynamic: Proudnicový prototyp slaví 80 let v plné kráse
Experimenty mladoboleslavské automobilky s agregátem umístěným vzadu začaly již v roce 1932, i když se nakonec uplatnil v sériové produkci až mnohem později a bohužel tehdy, když se od něj ve světě začalo až na výjimky pomalu ustupovat.
Brouk z Boleslavi
Lidová Škoda 932 přezdívaná Kadlomobil připomínala pozdější Volkswagen Brouk, přední i zadní část jen 3800 mm dlouhého a 1550 mm širokého vozu byly prakticky totožné. Dokonce měla pod kapotou plochý vzduchem chlazený čtyřválec OHV 1498 cm3 s vrtáním 72 a zdvihem 92 mm. Poskytoval největší výkon 22 kW v 3500 otáčkách. Točivý moment přenášela mechanická třístupňová převodovka. Podvozek s rozvorem 2750 měl všechna kola zavěšena na dvojici příčných listových per, byla od sebe vzdálená 1250, respektive 1340 mm.
900 kg lehký vůz se rozjel až na 110 km/h a v deceleraci mu pomáhaly bubnové brzdy.
Vývoj pokračoval bílým, taktéž čtyřmístným tudorem se stejným označením i pohonnou jednotkou (některé prameny hovoří o čtyřválci řadovém), ale úplně jinou karoserií, který byl postaven na základě modelu 637 K. Automobilka se s ním dokonce pochlubila v roce 1934 na dubnovém autosalonu v Praze.
Větší kapka
Škoda 935 z poloviny 30. let však byla v mnoha směrech odlišná. Jednalo se vlastně o mladoboleslavskou odpověď na Tatru 77. Původně Škoda tvrdila, že vznikly dva funkční vzorky tohoto typu. Nakonec ovšem bylo zjištěno, že se zrodil pouze jediný a dvojice motorů místo původních tří. To je nyní oficiální údaj. Optimální teplotu mezi sedadly a zadní nápravou (tedy vlastně uprostřed!) uloženého čtyřválcového boxeru už neudržoval vzduch, nýbrž kapalina. Koncepce dvouventilového zážehového motoru s vrtáním 84 mm, zdvihem 90 mm, a tyčkovým rozvodem OHV snižovala těžiště, vibrace v interiéru a poskytovala větší dynamiku při jízdě do stoupání. Palivo pro dvoulitr (1995 cm3) s výkonem 40 kW/3500 min-1 mísila se vzduchem dvojice karburátorů značky Zenith.
Zvláštnost představovala i elektromechanická převodovka francouzského dodavatele Cotal, která se nacházela za zadním diferenciálem. Měla předvolbu všech čtyř rychlostních stupňů, což bylo uživatelsky velmi příjemné řešení. Následně bylo nutné sešlápnout a uvolnit hydraulicky ovládanou spojku, respektive její pedál. S tatrou se škodovka shodovala použitím podvozku se středovým nosníkem coby výztuhou, nezávislého zavěšení s kyvadlovými polonápravami vzadu a příčnými listovými pery na obou, hydraulických bubnových brzd i proudnicovou kapkovitou karoserií. Ta také ještě vyznávala tradiční výdřevu, ale zároveň kombinovala velmi moderní smíšenou konstrukci z oceli a lehkého hliníku. Její tvar se silně skloněnou protáhlou splývavou zádí a nezbytnou ploutví byl považován ve své době za aerodynamicky optimální. Rozvor náprav činil 3200 mm, rozchod kol 1250, respektive 1300 mm.
Chladič se na rozdíl od kopřivnických výrobků nacházel naopak vpředu, což znamenalo lepší rozložení hmotnosti. Mřížky v blatnících kryly servisní otvory. Čtyřicetilitrová palivová nádrž byla nakonec z místa v nosné rouře páteřového rámu přesunuta také do přední části, ale až za vzpomínaný chladič. To prospívalo jízdním vlastnostem. Vešlo se sem navíc ještě takřka 300 l zavazadel a rezervní kolo, které sloužilo coby dodatečný deformační člen. Auto bylo mnohem větší než předchozí prototypy, konkrétně 4860 mm dlouhé, 1680 mm široké a 1540 mm vysoké. Vážilo 1170 kg a mohlo se rozjet až stočtyřicetikilometrovou rychlostí.
Prototyp reprezentační futuristické limuzíny, do kterého se vešlo pět pasažérů, byl prezentován opět na Pražském autosalonu, který se ovšem v sezóně 1935 konal v říjnu. V jeho vývoji a testování se pokračovalo po veletrhu v metropoli ještě další dva roky. V létě 1939 však putoval do soukromých rukou a v privátním vlastnictví setrval po dalších téměř třicet roků. V šedesátém osmém odkoupila automobilka vozidlo zpět do tehdy vznikající tovární sbírky, stalo se jedním z prvních deseti exemplářů kolekce. Zveřejňovala inzeráty v médiích, ve kterých hledala dříve prodané unikáty. Výsledkem jednoho z nich byl právě onen návrat 935 do míst, kde se zrodila.
Vzkříšení k jubileu
Renovace probíhala od roku 2010, nejdříve byl dokončen podvozek a zprovozněn motor. Již loni na jaře jste jej mohli spatřit oficiálně v nedokončené fázi. Nebylo to ale vůbec poprvé, v továrním muzeu se dal nalézt už před dekádou. Tehdy měl však ještě nepůvodní růžový metalický lak a byl v poměrně zuboženém stavu, v jakém jej automobilka koupila. Roky mu následně přidaly další trochu patiny.
Později jej Škoda přesunula do depozitáře svého podnikového muzea. Nyní však přivezla dokončený a historicky naprosto věrný unikát na zámek Bensberg, kde byl vystaven ve dnech 18. a 19. července. Výrobce si letos připomíná 120 let založení původní továrny Václavů Laurina a Klementa a 110 od postavení prvního skutečného automobilu: voituretty typu A. Před devíti dekádami pak společnost převzal plzeňský koncern a před osmi vznikla právě výše popisovaná Škoda 935, dnes jí říkají ještě Dynamic.
