Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda Favorit nevznikla jen jako hatchback. Pamatujete si praktiky, stylovky nebo elektrovozy?

Jan Zajíc
Diskuze (2)

Škodu Favorit máme dodnes spojenou s pětidveřovým hatchbackem, případně s odvozeným kombíkem Forman. Ono těch verzí ale vzniklo vícero a některé se i prodávaly.

Škoda Favorit je dodnes považována za mezník v historii mladoboleslavské automobilky, který zachránil její další budoucnost. Právě díky Favoritu o ní projevil zájem Volkswagen, který ji následně koupil a dodnes ji vlastní. Jenže nebýt sametové revoluce, mohla se budoucnost značky ubírat jiným směrem. A s tím i další budoucnost Favoritu.

V době projektování tohoto automobilu se totiž počítalo s vícero karosářskými verzemi, jen některé se však dočkaly realizace. Jednak to bylo kombi, nazvané nakonec Forman, které vzniklo i díky zakázce Veřejné bezpečnosti, jednak odvozený praktický Pick-up. V plánech toho ale bylo mnohem více.

Favorit sedan nakonec vznikl

Logicky se nabízel Favorit sedan, i kvůli tomu, že dlouhá léta předcházející Favoritu byla u Škody věnována automobilům s tříprostorovou karoserií. V případě Favoritu přitom taková koncepce měla smysl, protože při přesunutí motoru dopředu vzadu vznikl objemný zavazadlový prostor, s udávaným objemem 350 litrů.

Právě sedan byl jednou ze čtyř karosářských variant navržených přímo Bertonem. Jeho první exemplář nazývaný jako Škoda 742 sedan tak vznikl jen krátce po zhotovení prvního hatchbacku. Samotná karoserie byla zhotovena v Itálii, k šasi však bylo usazeno až v Československu. Rozvor i základ designu zůstal shodný, lišila se hlavně záď. Koncová světla ale vycházela z hatchbacku, pro snížení vývojových nákladů.

Do výroby se však sedan nakonec bohužel nedostal, tehdejší AZNP na jeho dokončení zkrátka neměly dostatek financí, kvůli čemuž to nakonec málem nedopadlo ani s kombíkem. Šéfkonstruktér Petr Hrdlička však při jeho přípravách využil lest, když se poptal, zda by kombi nevyužila tehdejší československá policie. Rychle se ukázalo, že tehdejší Veřejná bezpečnost takové auto nutně potřebuje, a tak dostal vůz zelenou. To v případě sedanu se nic takového nestalo.

Zhotoveny tak byly celkem tři karoserie, zkompletovány však byly jen dva vozy. Zatímco jeden se ztratil, druhý, béžový kousek se čtyřválcem o výkonu 43 kW je součástí sbírky továrního muzea značky.

Sedan se však k zákazníkům nakonec dostal, byť v hodně netradiční formě. Metalex totiž pro syrský trh stavěl tzv. MTX Pickup D.C. (double cabin), neobvyklý pick-up s dvěma páry bočních dveří na bázi Formanu, který si mnozí klienti nechali přestavět právě na sedan. Důvodem vzniku byla tehdejší mezera v legislativě, která znamenala výrazně nižší clo na zemědělskou techniku z dovozu, mezi níž pick-up byl řazen. V daleké Sýrii tak díky tomu nakonec vzniklo něco, co se v Boleslavi nikdy nevyrábělo.

Další dílo Metalexu

Když už jsme u toho Metalexu, nesmíme samozřejmě zapomenout na MTX Roadster, otevřenou verzi Favoritu. Ta byla myšlenkou přímo ředitele Metalexu Petra Bolda, která využívala zkušeností z dříve realizované otevřené Škody Rapid, která u Metalexu rovněž vznikla.

MTX Roadster se světu poprvé představil na autosalonu v Birminghamu v roce 1990, a to jen pár měsíců po zahájení prací. Původně se uvažovalo nad čtyřdveřovým kabrioletem, nakonec však byl zhotoven dvoudveřový model, tedy klasičtější koncepce, avšak nákladnější na zhotovení. Skládací střecha byla plátěná a skládala se do prostoru zadních sedadel, později však byl k dispozici i pevný hardtop.

Konstrukci zesílily výztuhy podvozku, které reagovaly na snížení torzní tuhosti karoserie způsobené chybějící střechou. Naopak technika pod kapotou zůstala vlastně standardní, pohon zajišťovala třináctistovka o výkonu 46 kW kombinovaná s pětistupňovým manuálem.

MTX Roadster se nakonec vyráběl až do roku 1996, za tu dobu bylo objednáno na 150 exemplářů tohoto modelu. Velká část z nich putovala do Německa, Velké Británie nebo Nizozemí, což není špatné, s ohledem na to, že v zahraničí neměl Metalex takové renomé jako u nás.

Kupátko bylo moc velká exkluzivita

Favorit s jedním párem dveří ale vznikl také přímo v automobilce. Říká se mu Škoda 782 Coupé, a jak název napovídá, šlo o kupé, postavené podle Bertoneho návrhu v Kvasinách. Právě tamější závod se totiž dlouhodobě zabýval sportovně laděnými vozy.

Prototyp Favoritu kupé měl čtyřmístnou karoserii, s rozvorem 2.450 mm, stejným jako v případě pětidveřového hatchbacku. Výška však vzhledem k odlišné koncepci klesla o 45 mm. Karoserie se oproti sériovému vozu totiž značně změnila, už čelní sklo mělo větší sklon, jiné byly i boky, v nichž zaujaly bezrámové dveře s „vykousnutím“ bočního prosklení a překrytí sloupků B skly nebo interiér. Palubní desku s Favoritu doplňoval textilní potah, tvarované výplně dveří tak měly stejnou barvu jako sedačky, což bylo ve své době hodně efektní.

Ve výsledku tak není divu, že Škoda 742 Coupé nevznikla, když nebyly finance na sedan, logicky nebyly ani na sportovně laděné provedení. V nové éře značky pod taktovkou Volkswagenu se pak do portfolia takové vozidlo už nehodilo, a tak nemělo šanci ani na realizaci v případě Felicie, náhrady za Favorit.

Zábavný Fun se realizace dočkal

To jiný projekt takové štěstí měl. Řeč je o Škodě Fun z roku 1992, která vznikla na bázi tehdejšího Pick-upu. Nešlo však o pracovní nástroj, ale stylovku. Nechyběl jí ochranný rám, kožený sportovní volant nebo rádio Blaupunkt, hlavně ale její součástí byla posuvná zadní stěna, která odkrývala další dvojici sedadel.

Vznikly hned dva exempláře této specialitky, fialovo-žluto-zelený a  žlutobílý s modrými detaily. Jelikož se ale už v tu dobu čile pracovala na nástupci Favoritu, Felicii, byl takový projekt realizován právě až v době nástupce, v podobě Škody Felicia Fun.

Škodě Fun přitom na začátku devadesátých let předcházel prototyp Škoda Favorit Tremp. Ten se pozdějšímu Funu v lecčems podobal, byť původní myšlenka za ním byla ve znamení užitkového vozu.

Jeho autor, Stanislav Cinkl, se totiž po inspektorské cestě do Turecka rozhodl navrhnout automobil přesně pro tamější podmínky. Cílem bylo postavit dvoumístný užitkový model s rolovací zadní stěnou, cílený právě na turecké obchodníky. Výsledkem byl právě Tremp, byť plátěnou stěnu nikdy nedostal - před dokončením vozidla nebyla dodána. Sériové realizace se Favorit Tremp nikdy nedostal, na to byla cílová klientela příliš malá, vlastně ale spolu s prototypem Škoda 787 z roku 1989 vydláždil cestu úspěšnému Pick-upu.

Různé užitkové deriváty

Právě s různými myšlenkami pracovních derivátů Favoritu se na konci osmdesátých let hodně pracovalo. Uvnitř automobilky zazníval názor, že je potřeba široké nabídky, avšak finanční situace neumožňovala nic jiného, než stavět různorodé automobily na jednom technickém základu. Tedy na bázi Favoritu.

Takových projektů bylo vícero. Prototyp Škoda 784 Savana z roku 1987 bylo netradiční kombi, pouze třídveřové, se zvýšenou nástavbou za předními dveřmi ve stylu Matry Rancho. Na jeho bázi byla ve stejném roce odvozena také užitková Škoda 784 Savana Furgon, se zaplechovanou nástavbou. Podobnou koncepci jako Savana měla i Škoda 788 z roku 1991, v tomto případě však s výrazně nataženým rozvorem na 3.100 mm. Ta mimochodem vznikla i ve formě prototypu sanitky.

Když už jsme u těch užitkových modelů, musíme zmínit rovněž Škodu Eltra 151 Pick-up, která vznikla v továrně Škoda Elcar Ejpovice, pobočném závodě plzeňské Škody. Ta reagovala na úspěch dřívějšího projektu Shortcut vzniklého na objednávku jistého švýcarského zákazníka. Tentokrát však místo zkráceného Favoritu byl postaven elektromobil na bázi užitkového modelu, který následoval po dříve uvedeném běžném hatchbacku.

Pohon vozu měl na starosti elektromotor o výkonu 15,4 kW, který postačil k dosažení skromné nejvyšší rychlosti jen 80 km/h. Čtrnáct olověných akumulátorů pak stačilo na ujetí zhruba 80 kilometrů na jedno nabití. To však pro cílovou klientelu mělo stačit, mělo sloužit pro různé rozvážky v rámci výrobních závodů nebo center měst. U nás vozidlo používala třeba Česká pošta. Elektrický pick-up se tedy nakonec vyráběl, byť ne přímo u mladoboleslavské automobilky. Jeho éra ale trvala jen krátce, pro převzetí výrobce koncernem VW Group byl tento projekt ukončen. Spolu s elektrickým hatchbackem bylo během let 1992 až 1994 postaveno asi 150 exemplářů Eltry.

Jan Zajíc
Diskuze (2)
29. 9. 2021 09:41
Po stopadesátépáté...
Máš škodovku opravdu rád, ale tyto donekonečna se opakující historické články ji zdejším čtenářům jedině zprotiví! :-O :-( :-( :no: Čeho je moc, toho je příliš! :no:
28. 9. 2021 19:19
Vy mi to připomenete.
Jistě že si pamatuji další verze Fakanů. A kdybych náhodou nedej bože zapomněl, tak mi je Vaše redakce každý rok připomene reinkarnací starého článku. (Možná že už to děláte s kratším intervalem, protože mám pocit, že už tady nečtu nic jiného) Možná by to chtělo obnovu redaktorů, protože konkrétně pan Zajíc ještě nenapsal nic svého.