Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda Octavia SUV: studie od čtenáře (doplněno o pohled zezadu!)

Ondřej Láník Ondřej Láník 18. 2. 2005 • 17:11
264
Většinou nezveřejňujeme obrázky, které nám sami posíláte do redakčních emailů. Tentokrát jsme ale udělali výjimku, protože tento reálně vypadající automobil stojí všemi čtyřmi koly na zemi...

Před několika dny nám Milan Král poslal v počítači vytvořenou podobu nové Škodovky do lehkého terénu (nyní doplněno i o zadní pohled). Protože si myslíme, že je povedená a vypadá reálně, zveřejňujeme ji.

Podobný model, by podle nás, mohl najít svého zákazníka jak u nás, tak i na náročných trzích alpských zemí. Na příkladu Audi Allroad vidíme, že hlad po takovém autě je velký. Cena Škodovky by nemusela dosahovat tak astronomických částek jako u Audi, protože všechny strategické komponenty (pohon všech kol, silné vznětové i zážehové motory) v Combi řady Octavia jsou připraveny.

Co vy na to?

Témata
23. 2. 2005 20:31
NEMÁ ŠANCI
Je to nerealistické, na obrovských kolech, se světlou výškou asi 30cm. Jen snaha pana krále a z ní tušená potence není důvodem k tomu uvažovat, zda se to bude vyrábět. Vyrábět se to nebude, protože by to bylo neprodejné. SUV je svébytný segment a naději uspět na trhu má jen vůz konstruovaný od počátku jako SUV. Výjimka v podobě Audi je jen výjimkou, která tohle pravidlo potvrzuje. Vůz na fotografii by byl prodejný v této podobě jen jako RC model.
20. 2. 2005 23:04
Re: pro GTI, ciello, mates atd.
Dík za informaci. Tolik se v Evropě neprodá ani autíček bburago. Máš to v malíčku. Trochu mi vadí, že pod vlivem tvejch textů myslím víc a víc na americký káry. V tomhle mám co dohánět.
20. 2. 2005 22:40
Re: Panu Královi upřímně - umí
Nějak jsem si rejpnout musel.
20. 2. 2005 22:16
Re: VŠEM CO TU PÍŠÍ
Tak do třetice (pak už jen o autech): Má lásko, Kenwort jsem opustil na severním předměstí Miami, hodil khaki bágl na záda a ohlížel se po něčem kloudným na noc, kde by mě nerušil cinkot injekčních jehel. Jdeme spolu s tímhle báglem slzavým údolím už dlouho a oba už jsme pěkně omšelí. Já trochu víc. Potřeboval jsem sprchu, trochu tekutý naděje do sebe a aspoň dvanáctihodinový spánek. Hlavně jsem však potřeboval tekutou naději, co ti v hrdle připomene tvý dávný sny, má lásko. Mám smysl pro detaily, ovšem zpravidla k tomu nepotřebuju mikroskop. Hošan, co se povaloval za recepcí hotelu se, jak mne zmerčil, teda podívat uměl. Bylo mi jasný, že mu stačí tři vtečiny na to, aby poznal, jestli před ním stoji švorcovej nýmand nebo někdo, kdo mu stojí za to, aby si kvůli němu upravil uzel na kravatě. V mým případě se kravaty ani nedotkl. Měřili jsme jeden druhého a abych trochu vyrovnal skore, mrknul jsem zřetelně na to, co tady pohodili do haly a čemu se před čtvrtstoletím mohlo s úspěchem říkat pokus o perskej koberec, ale nijak mi to nepomohlo. Co se týče zbytku hotelu, je fakt, že dveřma sem táhl svěží vzduch zvenku. Byl bez zápachu. Z druhý strany jsem ovšem zavětřil režnou. Hodně režný. Tohle ale nebyl můj problém, tak jsem jen čekal, až se strefí na hák a dá mi klíč od pokoje. Snídani jsem odmítl. Poznal jsem dost chlápků, kterým federálové nasadili klepeta ještě dřív, než stačili sníst první ranní vajíčko na hniličku. Snídám zásadně přes ulici. Pokoj byl v posledním, třetím patře, ale líbánky bych v něm trávit nechtěl. Sprcha, nebo to co tady za sprchu vydávali se s pokojskou už dlouho neviděla. Kohoutku s teplou vodou se evidentně stejskalo po pořádným proudu teplý vody. Možná ale že tu bylo dlouho sucho. Sprchu jsem zvládl poměrně bez úhony, navlékl jsem si slavnostní ponožky a skočil naproti protáhnout kostru do špeluňky, co jí nějakej chytrák s vlasteneckým cítěním nazval pruhy a hvězdy. Originalitou teda tady nikdo nestonal. Zpočátku to vypadalo, že s tou malou šlapkou v rohu lokálu budu mít víc práce, než by mi udělalo radost, ale vyřešil to za mně jeden beznadějně bludnej holanďan se studenejma těkavejma očima a s ohryzkem větším než pecka od broskve. Ten večer jsem ale ani já nezůstal sám. Měl jsem společnost, co mne nikdy nezradí. Vyměnili jsme si pár zdvořilejch doteků a hlavně obsah. Zkusil jsem pak jít do humra ale možná to nebylo ten den rozhodnutí z nejlepších. Nebyl živenej nebyl čerstvej a byl bez chutí a bez jisktry jako ten holanďan v rohu. Před dvanáctou jsem se přesunul naproti a těšil se do hajan. Násoska v recepci rozdělil svou pozornost mezi mne a nedopitou láhev režný, v který se jak jsem si všimnul nestačily ustát kruhy na hladině. Tahle činnost mu evidentně nešla k duhu, tak jsem se tiše protáhl kolem a zamkl jsem na dva západy. Vždycky se zamykám na dva západy. Rád si zamykám a s radostí odemykám. O pár kdysi ostrejch hochů jsem v Elej zakop a vím, že dlouhou dobu ani nezamykali ani neodemykali. Tuhle službu jim platili daňoví poplatnící. Umím ocenit vlastní klíče. Teď ležím na zádech v zaplivaným pokoji, na stropě luštím zprávy z uličních neonů pode mnou a myslím na tebe, lásko. Nejvíc mi o Havaně dokázal říct Kenny G svou sopránkou. Dokud jsem nepoznal tebe, lásko. To tys mi ukázala napřed celou Havanu a pak sebe. Obě vás mám, obě Vás miluju a obě jste tolik, tolik daleko... Stojíme na nábřeží, zavíráme oči před sprškama z hřebenů vln, co se tu staletí tříštěj Fidelovi navzdory. Zavíráme oči před časem, kterej nám zbejval, zavíráme oči před tím, co nám do žil vpustila naše srdce. Když jsem pak, lásko, odplouval, a řezal tyhle vlny napříč, vzdalovala ses až jsi mi zmizela docela. Díval jsem se stále tvým směrem, a jediné, co jsem vnímal, byl tvůj pohled, temně modrý, hluboký a mírně rozostřený. Takový, jako je celý náš život, má lásko. Ráno, až vyjde slunce vstanu a pojedu ne Key West. Tam si budeme nejblíž...
20. 2. 2005 18:44
Re: Panu Královi upřímně - umí
Ten horní anonym jsem já, psal jsem to z jiného PC a zapomněl na nicka.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku