Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Století Fordu - 2. část (1953-2003)

Karel Haas
Do druhého padesátiletí své existence vstoupil Ford v období výrazného hospodářského oživení v USA. Začátkem padesátých let zde byl spuštěn velkolepý program výstavby dálniční sítě, propojující východ se západem a sever s jihem. Americké rodiny si...

1953-1960

Ford se představil novými modelovými řadami s novými názvy: Crestline, Customline a Mainline. Zastaralé šestiválce s postranními ventily byly vystřídány modernějšími motory s rozvodem OHV. Také vidlicový osmiválec, vylepšovaný od roku 1932, se v roce 1954 dočkal své moderní verze s rozvodem OHV. Při objemu 3,9 litru dosahoval výkonu 95 kW (v nabídce byl i motor 4,1 litru). Světlo světa spatřil model Fairlane, vyráběný v několika generacích až do sedmdesátých let a sportovní Thunderbird, který se v desáté generaci vyrábí dodnes.

Rok 1956 přinesl zrod další značky koncernu Ford – Continental. Nový vůz nesl označení Mark II, neboť první Continental si postavil v roce 1940 Edsel Ford pro svoji vlastní potřebu a potěšení. Označení Mark II nesly i evropské (britské) modely Consul a luxusnější Zodiac. V roce 1957 představil Ford dlouho očekávaný model pojmenovaný podle jediného syna Henryho Forda - Edsel. Jeho design byl zajímavý, zvláště maska chladiče ve tvaru koňského chomoutu a vodorovná zadní světla. Svojí velikostí a spotřebou však velkou oblibu nezískal a Ford utrpěl velkou ztrátu, když do roku 1960 prodal jen málo přes 100 tisíc těchto vozů.

V dubnu 1959 byl ve Fordově továrně v Dearbornu vyroben padesátimiliontý vůz značky Ford. V následujícím roce představil Ford svůj první „kompakt“ Falcon jako reakci na zvýšené dovozy menších aut do USA. Byl to první americký vůz se samonosnou karoserií a první Ford skutečně vyráběný (ne jen montovaný) v Austrálii. Ve stejném roce se prezidentem firmy stal Robert McNamara, ale jen na několik měsíců, neboť byl jmenován ministrem obrany USA.

1961-1970

V šedesátých letech se postupně prohlubovala spolupráce mezi britskou a německou pobočkou koncernu Ford. Ve Velké Británii slavila velké úspěchy Cortina (1962), prodávaná i u nás, a v Německu Taunus (1960), pro svoje tvary přezdívaný "baadevanne" (koupací vana). Byl položen základní kámen továrny v belgickém Genku a v roce 1967 byla založena evropská centrála s názvem Ford of Europe se sídlem v britském Essexu. Hned v následujícím roce bylo představeno první "evropské auto" – Escort, vyráběné v Anglii i v Německu. Escort první generace se uplatnil i na sportovním poli (rallye a mistrovství Evropy cestovních vozů). Také sportovní Ford Capri (1969) se vyráběl v obou zemích, měl ale odlišné pohonné jednotky.

Také na sportovním poli byla šedesátá léta pro značku Ford úspěšná. Henry Ford II si umínil, že zvítězí v nejprestižnějším evropském vytrvalostním závodě v Le Mans. Když se mu nepodařilo koupit značku Ferrari, nechal ve Velké Británii postavit vozy Ford GT 40 (číslovka v názvu je odvozena od výšky vozu 40 palců). Ty pak skutečně v letech 1966 až 69 v Le Mans zvítězily.

V USA se v těchto letech objevila řada nových modelů. V roce 1964 zaujal sportovně laděný čtyřmístný Mustang, který se na americkém trhu skvěle prodával a stal se splněným snem mnoha mladých lidí. Jeho duchovním otcem byl Lee Iacocca, který se později stal prezidentem společnosti Ford Motor Company. Také Mercury Cougar (představil se v roce1966, na obrázku je model 1970) měl sportovní charakter s dlouhou přídí skrývající motor V8. U cestovních vozů pokrýval Ford široké spektrum modelů od velké Galaxie (1965) až po „malý“ Maverick (1970).

1971-1980

Další zbraní proti invazi japonských automobilů na americký trh mělo být subkompaktní Pinto. Tento vůz již měl opravdu evropské rozměry (délka 414 cm), měl však problémy s palivovou nádrží, neboť při kolizi zezadu mohlo dojít k výbuchu. 1,5 milionu těchto vozů bylo povoláno k opravě. Sedmdesátá léta tedy nezačala nejlépe a podíl Fordu na americkém trhu klesl v tomto desetiletí z 20% na necelých 17%. Velký podíl na tom měla ropná krize a recese v USA. V Evropě se Ford rozhodl vybudovat velkou továrnu v Almusafes, poblíž španělské Valencie a v roce 1976 tam začal vyrábět malou Fiestu s předním pohonem. Již v následujícím roce se prodalo 441 tisíc vozů a byl překonán Fordův rekordní prodej Mustangů. V roce 1980 odešel na odpočinek Henry Ford II a vystřídal jej Phil Caldwell. Poprvé tak stanul v čele firmy někdo jiný než člen Fordovy rodiny.

1981-1990

Rozsáhlé investice do vývoje, nových zařízení a produktů spolu s radikálními úspornými programy vedly k obnově prosperity automobilky Ford. Nejúspěšnějšími modely se v tomto období staly Sierra v Evropě a Taurus v USA. Sierra (1982) nahradila řadu Taunus/Cortina a vyznačovala se moderními karoseriemi v provedení hatchback, kombi a později i sedan se stupňovitou zádí. Brzy následoval Ford Scorpio, luxusní vůz vyšší střední třídy, který získal evropský titul "Automobil roku 1986". Taurus (1986) měl společnou platformu s modelem Mercury Sable a zpočátku se potýkal s kritikou svého vzhledu. Dostal dokonce přezdívku „létající brambora,“ ale prodejně byl úspěšný. Stal se dokonce americkým vozem roku. Nejprodávanějším Fordem v USA však byla americká verze modelu Escort. V roce 1987 zemřel Henry Ford II, který se velice zasloužil o rozšiřování zahraničních aktivit společnosti Ford Motor Company. V osmdesátých letech vytvořil Ford také největší americkou leasingovou společnost Ford Credit a získal podíl v půjčovně automobilů Hertz. V roce 1990 koupil Ford tradičního výrobce britských sportovních vozů, Jaguar Cars Ltd.

1991-2003

V devadesátých letech minulého století pokračovala expanze společnosti Ford nákupem dalších významných značek. Byly to automobilky Mazda (v roce 1992 získal Ford 33% podíl, což je maximum podle japonských zákonů), Aston Martin (1994), Volvo (1999) a Land Rover (2000). V roce 1993 přišel Ford s projektem "světového vozu" střední třídy Mondeo, v USA prodávaného jako Contour. Mondeo získalo titul "Automobil roku 1994" a jeho druhá generace dodnes slaví velké prodejní úspěchy. Ford se také zúčastnil společného projektu s koncernem Volkswagen pod názvem Autoeuropa. V Portugalsku se od roku 1995 vyrábí velkoprostorové vozy VW Sharan, Seat Alhambra a Ford Galaxy. V roce 2000 vyrobil Ford společně se všemi partnery 7,5 milionů automobilů.

Současnou produkci Fordu reprezentují v Evropě modely Ka, Fiesta, Focus (evropský automobil roku 1999), Mondeo a Galaxy. V USA zastupují společnost Ford tři značky: Ford, Lincoln a Mercury. Ford nabízí například terénní Explorer a Expedition nebo velkoprostorový Windstar. Bestsellery na americkém trhu jsou také pikapy Ford Ranger a F-150/250. Velké vozy klasické koncepce zastupuje ve výrobním programu model Crown Victoria.

V tomto článku nebylo možné postihnout v celé šíři bohatou historii této značky (první díl najdete zde). Není divu, vždyť Ford je nejrozšířenější značkou automobilů na světě. Převážnou většinu vozů totiž vyráběl a vyrábí pod jednou značkou. Snad se alespoň částečně podařilo postihnout ty nejdůležitější okamžiky v historii firmy a připomenout ty modely, které nejvíce přispěly k rozvoji automobilismu.

Karel Haas