Století Fordu - 1. část (1903-1952)
1903-1907
16. června 1903 zakládá čtyřicetiletý Henry Ford spolu s dalšími jedenácti společníky Ford Motor Company. Henry Ford se s 25 procenty akcií stal viceprezidentem a vrchním inženýrem. Továrna na Mack Avenue v Detroitu vyráběla zpočátku jen několik vozů denně. Menší skupiny dělníků sestavovaly součásti vyrobené na zakázku v jiných společnostech. První vyrobené auto bylo prodáno 23. července 1903. Výroba se postupně zvyšovala a jednotlivé modely byly označovány písmeny abecedy od A do S. Za prvních pět let bylo vyrobeno kolem 20 tisíc vozů. Na konci tohoto období se Henry Ford stal prezidentem a většinovým vlastníkem firmy.
1908-1912
Henry Ford uskutečnil svůj sen o výrobě auta, které by bylo dostatečně velké pro rodinu a přitom nenáročné na údržbu a snadno ovladatelné. V roce 1908 se značení Fordů dostalo až k písmenu T. Model T byl spolehlivý a hospodárný automobil za rozumnou cenu. Tento „univerzální automobil,“ jak jej Henry nazýval, se začal vyrábět v nové továrně na Piquette Avenue v Detroitu a měl okamžitý úspěch, který odstartoval novou éru osobní dopravy. Brzy dostal přezdívku „plechová Lízinka“ (Lizzie bylo tehdy oblíbené slangové označení pro spolehlivou služebnou). Se zvyšováním výrobních čísel se postupně snižovala cena vozu (z původních 825 $ až na 259 $). Roku 1911 byla založena anglická pobočka společnosti Ford. Zpočátku se v Manchesteru montovaly vozy z dílů dovezených z USA, později byla výroba zmodernizována podle amerického vzoru. Sídlem společnosti Ford (England) Ltd. se pak stal Dagenham v hrabství Essex.
1913-1924
Henry Ford zavedl společně s Dánem Sorensenem první pásovou výrobu a způsobil tím zásadní převrat ve výrobním procesu modelu T. Montážní linka v první Fordově továrně v Highland Parku v Michiganu se stala vzorem sériové výroby pro celý svět. Vozy byly montovány na pohyblivých pracovních stolech („kolébkách“), které se přesouvaly na jednotlivá pracoviště. Aby se ještě dále zefektivnila výroba, byly Fordy T vyráběny pouze v černé barvě, neboť tato barva schnula rychleji než jiné barvy. Tehdy vznikla Henryho proslavená poznámka o tom, že zákazník dostane vůz v libovolné barvě, pokud si přeje černou. Lízinka se postupně modernizovala a o její univerzálnosti svědčí například i poněkud neobvyklý způsob přepravy domácích zvířat. Dalším revolučním počinem Henryho Forda bylo rozhodnutí, že jeho dělníci dostanou plat 5 dolarů denně, tedy dvojnásobek průměrného platu v USA. Tím omezil fluktuaci dělníků a mohl zavést třísměnný provoz s osmihodinovou pracovní dobou. V roce 1919 Henry a jeho syn Edsel získali podíly všech menšinových akcionářů a stali se jedinými vlastníky společnosti. V tomto roce také Edsel nahradil svého otce ve funkci prezidenta firmy. V roce 1922 koupil Ford společnost Lincoln Motor Company a pod touto značkou začal prodávat velké luxusní vozy. Poválečná konjunktura však již pomalu končila.
1925-1931
V roce 1925 byla založena německá pobočka Ford AG v Berlíně. Zpočátku se vozidla dovážela z USA, pak se začala vyrábět v licenci. Firma si vedla úspěšně a proto byl v roce 1930 položen základní kámen nové továrny v Kolíně nad Rýnem. Na popud svého syna Edsela založil Ford leteckou společnost Ford Airlines a v roce 1925 začal vyrábět třímotorová dopravní letadla Ford Tri-Motor, která dostala přezdívku „plechová husa.“ Do roku 1933 bylo postaveno 196 těchto spolehlivých letadel s celokovovou konstrukcí a dvanácti pohodlnými sedadly pro cestující. Ford se tak významně zasloužil i o rozvoj civilní letecké dopravy. V roce 1927 byl vyroben patnáctimiliontý Model T, jeho prodej však začal váznout. Ford proto ukončil jeho výrobu a na šest měsíců uzavřel svoje továrny, aby mohl v klidu připravit nový automobil. Model A (se jmenovcem z roku 1903 neměl pochopitelně nic společného) byl proti modelu T výrazně modernější. Měl například hydraulické tlumiče, elektrické stírače čelního skla, měřidlo stavu benzinu, rychloměr a brzdy na všech kolech (model T měl brzdy jen vzadu). V letech 1927 až 1931 vyrobil Ford téměř 5 milionů vozů modelu A a nákladních automobilů.
1932-1937
Ford se musel opět přizpůsobit měnící se situaci na trhu. Američané se stále více ohlíželi po výkonnějších automobilech s šestiválcovými nebo osmiválcovými motory. Tomuto trendu vyšel Ford vstříc uvedením modelu Ford V-8 s vynikajícím vidlicovým osmiválcovým motorem, který měl stejný výkon jako konkurence, ale byl levnější. Automobil se vyráběl v nové továrně Rouge a v roce 1935 překonal počtem prodaných vozů značku Chevrolet.
1938-1945
Ford měl proti zbývajícím členům „velké trojky“ nejchudší paletu modelů, neboť nabízel vozy jen dvou značek – Ford a Lincoln. General Motors měl v té době šest značek a Chrysler čtyři. Byla proto vytvořena třetí značka koncernu Ford – Mercury, zařazená v hierarchii mezi levnější Fordy a dražší Lincolny. V roce 1939 byl představen první model této značky, proudnicový Mercury 8 s motorem V8 (silnějším proti Fordu o 10 k) a kapalinovými brzdami.
Když Spojené státy vstoupily v roce 1941 – po japonském útoku na Pearl Harbour – do války, skončil Ford s výrobou civilních automobilů a začal vyrábět bombardéry B-24, letecké motory, tanky a další vojenská zařízení. V roce 1943 předčasně umírá Edsel Ford a do čela společnosti se krátce vrací Henry Ford, aby v roce 1945 předal „žezlo“ vnukovi Henrymu Fordovi II. Po skončení války se Ford opět vrátil k výrobě civilních vozidel. První poválečné Fordy vyjely z továrny už v červnu 1945, ale naplno se výroba rozjela až v říjnu.
1946-1949
Poválečné americké Fordy vycházely z vozů ročníku 1942. Modely Deluxe měly šestiválcové motory a Super Deluxe motory V8. Také v britském Dagenhamu se začaly po válce vyrábět předválečné modely Anglia (dvoudveřové s motorem 993 cm3) a Prefect (čtyřdveřové s motorem 1172 cm3). V roce 1947 zemřel zakladatel firmy Henry Ford. Ve válkou zničené továrně v Kolíně nad Rýnem se výroba osobních vozů obnovila až v roce 1948. I zde měly Taunusy zpočátku předválečnou konstrukci s karoserií, která byla zmenšeninou amerických fordů. Fordy se začaly vyrábět i ve Francii. Moderně řešený Ford Vedette vyjížděl z továrny v Poissy. Na všech frontách se však již připravovaly nové modely. Ford Custom model 1949 se představil již v červnu 1948. Měl moderní konstrukci s mnohem nižší stavbou proti předešlým modelům a v historii automobilky Ford je považován za stejně přelomový jako model A v roce 1928. Dodával se s karoseriemi sedan, kupé, kabriolet a kombi.
1950-1952
V roce 1950 následoval s novými modely i britský Ford. Consul se čtyřválcovým motorem a Zephyr s šestiválcem měly prakticky stejnou karoserii, Zephyr však byl o 100 mm delší a měl nezávislé zavěšení předních kol. Jako poslední přišel s poválečnou konstrukcí německý Ford. Taunus 12M s moderní samonosnou karoserií se představil v roce 1952. M znamenalo Meisterstück, tedy mistrovské dílo a 12 objem motoru (1,2 litru). Později byl nabízen i model 15M s motorem 1,5 litru, stejnou karoserií, ale odlišnou maskou.
Do další padesátky let historie automobilky Ford nahlédneme v druhé části za týden.
