TEST Subaru Legacy 2,0 GL kombi - Čest rodu (11/2003)

Samurajové s hvězdami v erbu se vždy distancovali od plebejského davu. Všechna originální Subaru, s vyjímkou outsourcovaných modelů, vždy odlišovaly stálý pohon všech kol, ploché motory a bezrámové dveře, a mnoho typů i redukční převodovka. Všechny tři současné výrobní řady s rodokmenem - Impreza, Forester a Legacy - tyto podmínky bezezbytku plní a navazují tak na tradici automobilů pro majetné individualisty, kteří vždy museli překousnout nezaslouženě nižší prestiž značky, za což dostali neokoukaný automobil s vynikajícími jízdními i adhezními vlastnostmi. Stejné je i nejnovější Legacy, přidává ale několik kladů. Již na první pohled je jasné, že největší kus práce odvedli designéři, kteří v intencích konzervativního stylu stvořili vycizelovaný artefakt.

Test Vám přinášíme jako druzí v ČR, "náš" exemplář ještě voněl novotou a najeto měl necelé 2 tisíce km. Kromě námi testovaného dvoulitru je k dispozici i stejný motor s kubaturou o půl litru větší a třílitrový šestiválec pro Outback (pozoruhodných 180 kW). Můžeme Vám slíbit, že co nejdříve vyzkoušíme i další provedení.

Pohled z kterékoliv strany je potěchou pro zrak, v současné produkci bychom těžko hledali podobné linie. Detaily přídě ctí styling předchozího Legacy, tvar je však uhlazenější. Pozoruhodné jsou módně zvýrazněné projektorové moduly světlometů s výbornou svítivostí. "In" je i vydutá kapota a zdůrazněné logo s chromovou lištou.

Profil nenechává nikoho na pochybách, s kým má tu čest. Jestli je něčím Legacy zvenku charakteristické, tak siluetou. Střecha, směrem vzad nabývající na úkor oken, začerněné všechny sloupky kromě prvního, charakteristický tvar zadních dveří a dlouhé převisy jsou ochrannou známku největšího Subaru. Pohlednost poněkud degradují výřezy kol jakoby pro podstatně větší, než namontovaná 16" kola. Nejen hezké, ale i vysoce funkční jsou boční blikače v zrcátkách, což jistě potvrdí každý, kdo někdy přehlédl blikající oranžové světélko, umístěné těsně vedle ostře žhnoucího světlometu.

Nejhvězdnější je ovšem záď, ačkoliv se díky přepracovaným koncovým světlům od předchůdce liší nejvíce, tak masivní zadní nárazník, silně skloněné panoramatické zadní okno překrývající sloupky a výrazný horizontální prolis vás nenechají tápat. Punc vyjímečnosti má podobu dvou vodorovných štěrbin pro světlo zpátečky a skutečně výraznou mlhovku z LED diod. V dnešní unifikované době se cení především detaily, takže koncovka výfuku se neschovává pod nárazníkem, ale naopak se dává na odiv.

Přístup do interiéru díky vysoké podlaze a rozměrným dveřím nečiní nejmenší problém. Zejména vstup do zavazadelníku je takřka hatchbackovský a kdyby se páté dveře s jinak bezchybnou kinematikou zdvihaly o kousek výš, zasloužil by jen superlativy. Nákladový prostor ovšem zaplatil daň prostorově náročnému poháněcímu ústrojí v podobě vysoké podlahy a jeho objem a zejména výška zůstávají za očekáváním. Přes obří vnější rozměry dovnitř nenaložíte např. nerozmontovaný bicykl, a to ani při sklopených opěradlech, které i přes pevné sedáky vytvoří rovnou podlahu bez schodu. Tradiční bezrámová skla jsou dokonale utěsněna, do pryžového těsnění bezchybně zapadnou i bez automatického dovírání oken. Do vozu neproniká vlhkost ani zvýšený aerodynamický hluk. Jedinou úlitbou zůstává tloušťka bočních dveří, ubírající milimetry vnitřnímu prostoru.

Ten je totiž jedinou výraznější slabinou vozu. Přestože Legacy rozměrově klepe na dveře vyšší střední třídy, svou posádku stísňuje. Čtyři dospělí se dovnitř sice vejdou, ovšem o nadbytku místa nemůže být řeč, a to zejména v podélném směru. Sedí-li za sebou dva normálně vysocí muži, ten vzadu se dotýká koleny opěradla. Na vině je zvýšená podlaha, chybějící výškové centimetry se berou odjinud.

Dost kritiky, uvnitř se sedí opravdu příjemně. Již námi testované standardní provedení obsahovalo kromě štědré porce výbavy především vynikající sedačky, hodnotné materiály, takřka bezchybné dílenské zpracování a bezchybnou ergonomii. Zvláštní zmínku zaslouží také estetické ztvárnění, zde totiž japonské automobily včetně Subaru během posledních pěti let zaznamenaly revoluční pokrok. Legacy je dalším novým Nipponem, osvěžujícím řidičovy smysly líbivou středovou konzolou s kvalitní povrchovou úpravou, imitující kov. Pohledný je i pouze výškově seřiditelný volant, který prodejní ceně obětoval kožený potah a nahradil ho poněkud klouzavým tuhým pěnoplastem. Líbila se nám klasická přístrojová deska Odkládacích prostor není nazbyt, což částečně kompenzuje skvělý kastlíček na místě barevného displeje, vyhrazeného dražším provedením. Citelně nám chyběl palubní počítač, když například přesný kilometrový dojezd na téměř prázdnou nádrž by nás v danou chvíli velmi potěšil...

Moderně ztvárněným klíčkem (také pokrok) startuji a začíná série pozitivních vjemů. Motor přes svou ortodoxní konstrukci není téměř slyšet a vůbec cítit - vibrace se nekonají. Akustická pohoda je vůbec vynikající a vyrovná se vozům nejvyšších kategorií. Bezproblémovým řazením vsunuji jedničku a narážím na patrně jediné slabé místo. Spojka je na dlouhou nohu, jde ztuha a navíc zabírá těsně od podlahy, což zbytečně degraduje jinak bezproblémové měnění dobře odstupňovaných rychlostí. Rozjíždím se, zrychluji a znovu mě pozitivně šokuje charakteristika plochého motoru. Čtyřválcový boxer je totiž neskutečně lineární. První a jediná špička přichází po dosažení cca 1.300 otáček, pak už motor "jen" rovnoměrně táhne. Prvotní pocit nedostatečného výkonu brzy vystřídá nadšení z přesně odhadnutelné síly motoru ve všech režimech. Třešničkou je jeho fantastická agilita, díky krátké klikové hřídeli má minimální setrvačnost. A především nezaměnitelný zvuk, v němž každý pozná to svoje - někdo Brouka, jiný Porsche 356. Přes nezměněnou koncepci byl motor značně zmodernizován, což se projevilo kromě nárůstu výkonu i subjektivně vnímatelným klidnějším během. Když přivyknete jeho charakteristikám, stane se předjíždění radostí bez rizika, sice je potřeba občas podřadit, protože dvoulitrový motor je na těžkou čtyřkolku skutečně poněkud slabý, ovšem vše vynahradí mimořádný rozsah použitelných otáček. Velmi rychle vám také přiroste k srdci bezvadná ovladatelnost velkého kombíka a když v tisící zatáčce Subaru stále díky nízkému těžišti flegmaticky drží směr, tak mu odpustíte i menší interiér, nízká karoserie, která tak vznikla, totiž dále umocňuje fenomenální směrovou suverenitu vozu při všech rychlostech a na většině povrchů. Na obou koncích všech příjemných vyjížděk při parkování zase potěšil kromě výborného výhledu i velmi dobrý rejd. Brzdy odvádějí svou práci bez výhrad, fungují, jak mají.

Konečně opouštíme rovinaté nížiny a míříme s Legacy do prostředí, pro něž byl apriori stvořen - do hor. Beskydy shodou okolností v tentýž čas poprášil první sníh a vytvořil ideální testovací podmínky. Klikaté silničky, šplhající hustými valašskými smíšenými lesy k hřebenům jsou pro Subaru druhým domovem. Je neuvěřitelné, jak vybraně se zde dokáže tenhle kultivovaný dálniční sprinter chovat. Se zařazenou mírnou redukcí svižně zdolávám i příkré terénní lomy a přesné řízení zatočí vždy kam je třeba, zatímco permanentní pohon všech kol dokazuje, proč na něj nedají dopustit horalé celého Světa. Proměnlivo, návěje mokrého sněhu, napadané listí, výmoly, šotolina, místy dokonce ledové jazyky. Horší adhezní podmínky si lze těžko představit, přesto Legacy se svým krátkým rozvorem a velkými koly pokračuje rychlostí, jakou byste těmi místy jeli vaším autem za suchého léta, to vše bez znatelného zaváhání.

Při jízdě po skutečně nerovných cestách si všímám, že uvnitř nic neskřípne ani nevrzne, karoserie je extrémně tuhá, ačkoliv ji konstruktéři podrobili drastické redukční dietě, ke které ještě naordinovali rozsáhlou aplikaci hliníku. Kromě jízdních vlastností a bezpečnosti profituje hospodárnost, pověstnou nestřídmost japonských boxerů se podařilo u nového Legacy výrazně omezit - průměrná spotřeba dle našich měření proti předchůdci klesla totiž téměř o dva litry na 100 km! Přesto zůstává nadprůměrná a vznětový motor je v nedohlednu. Nepotěší ani ostatní náklady - za cenu Legacy v základním provedení u konkurence ve střední třídě často dostanete špičkový motor a paletu příplatkové výbavy...

Pro koho tedy Subaru je? Pro osobnosti, které za peníze, investované navíc, dostanou výtečný, všestranný, bezpečný a vyjímečný vůz. Navíc námi testované provedení prakticky postrádá na trhu konkurenci - stálý pohon všech kol ve voze střední třídy i pro jiné než špičkové provedení nabízí prakticky jen BMW, Audi a Volkswagen, ovšem za mastný příplatek a s ryze silniční světlostí. Subaru je jen jedno a lze jen doufat, že ho mateřský koncern GM ve jménu prodejních výsledků nezbaví jeho vyjímečnosti.