TEST Dodge Caliber SXT 2.0 CRD – Frajer třídy

Takže jsme si půjčili jeden z prvních dovezených exemplářů a na českých a polských silnicích s ním najeli přes dva tisíce kilometrů.

Lomená křivka forever

Už první pohled na auto dokonale zmate – do jaké třídy vlastně Caliber patří? Délka i rozvor napovídají cosi o pomezí nižší střední a střední třídy, ale zkuste tohle auto postavit vedle Octavie či Mondea a jsme zase na počátku problému… Svalnaté, mohutně vystupující blatníky, lomené křivky na všech rozích a především svažující se prolamovaná záď ve spojitosti s obřími 18“ koly dávají na odiv výjimečnost, ale kupodivu nepůsobí vyumělkovaně. Design je svým způsobem originální a až na nízké a stále se špinící okno pátých dveří není na úkor účelnosti. V praktickém provozu jsme také ocenili rozměrná zpětná zrcátka a kupodivu skvělý výhled před auto. I když vůz disponuje pouze pohonem předních kol, vystavuje na odiv světlost hodnou crossoverů i SUV – na polských cestách necestách jsme ověřili, že auto přejede lecjaký hrbol bez strachu o podlahu.

Šedý plast jako mantra

dodge nizsistredni testy Interiér si v překvapivosti s vnějším designem nezadá. Okamžitě upoutají jednoduché plastové kliky dveří, v praxi se ovšem ukázaly jako velmi robustní a dobře zpracované. Interiéru dominuje poměrně široký volant s příplatkovým ovládáním audiosoustavy a tempomatem, do kolen obou členů posádky ale trochu tlačí zbytečně široký středový panel s chvályhodně logickým ovládáním klimatizace a velmi solidním autorádiem. Kam posádka dohlédne, vidí jen dva odstíny šedého plastu, na jeho povrch si ale nelze stěžovat. Dojem z odkládacích přihrádek před spolujezdcem je rozporný – ta menší horní má víko velmi subtilní a navíc bez aretace, ta dolní naopak vyniká objemem a samostatnou „ledničkou“ s prostorem pro čtyři půllitrové plechovky. V tropických vedrech jsme si tuto část výbavy tak oblíbili, že jsme s ohledem na dostatečné odkládací prostory na středové konzole autu odpustili i nepříjemně úzké kapsy ve dveřích. Řadicí páka má optimální tvar, jednotlivé polohy jsou ale naskládány velmi blízko sebe a několikrát jsme si tak pletli třetí a pátý stupeň.

dodge nizsistredni testy Nastupování je trochu neobvyklé, Caliber má totiž velmi široké prahy. Po půldni jsme si ovšem zvykli a nástup do vozu nedělal problémy dokonce ani zadními dveřmi. Přední sedadla můžeme jen pochválit – v zatáčkách sice tělo příliš nevedou, ale důležité je, že ani po 15 hodinách jízdy nedaly řidiči pocítit přílišnou únavu. Určitě bychom ale uvítali propracovanější opěrky hlavy. Obdobné pocity hlásil zbytek posádky ze zadních sedadel, která disponují na třídu neobvyklou možností změny náklonu opěradel. Na všech místech pak bylo dost místa nejen pro hlavu, ale překvapivě i pro nohy.

Zavazadlový prostor se chlubí základním objemem 524 litrů, vzhledem k jeho vysokému dnu jde ale pravděpodobně o hodnotu s naplněním zavazadel až po strop. Po sklopení zadních opěradel lze dosáhnout obsahu až 1339 litrů, pod podlahou se pak ukrývá obrovské rezervní plnopryžové kolo. V praxi nám ale daleko nejvíc vadilo víko zavazadelníku, které kvůli odporu plynové vzpěry nezvládl zavřít jednou rukou ani urostlý basketbalista. Pochvalovali jsme si příplatkovou výklopnou dvojici reproduktorů, která dělala z otevřené zádě solidní zábavní centrum.

Evropský motor

Dodge tentokrát nevsadil na vznětové motory z produkce Daimler-Chrysler a na evropských trzích nabízí Caliber se známým čtyřválcem TDI od Volkswagenu s výkonem 103 kW a krouticím momentem 310 Nm. Motor sice s 1500 kg těžkým vozem kdovíjak necvičí, je ale dost silný jak pro rychlé starty, tak pro předjíždění s plným zatížením. Šestistupňová převodovka je laděna spíše na úsporný než dynamický provoz a pro ostřejší jízdu je potřeba častěji řadit. Ve 130 km/h na šestý stupeň točí motor 2800 ot./min, tedy už za hranicí nejvyššího krouticího momentu – přesto lze uspokojivě zrychlovat. Stylem brzda/plyn jsme vůz rozhýbali velmi slušně, ovšem za cenu více než osmilitrové spotřeby. Naopak svižná jízda s průměrnou rychlostí 80 km/h řadou průjezdů městy a bez dálnic způsobila pokles spotřeby až na velmi dobrých 6,7 litru/100 km.

Jízda s vajíčky

Zatím nikdy jsme nezažili auto, které by se na 18“ kolech chovalo tak jistě a přitom komfortně. Drobné nerovnosti obrovská kola zcela „vyžehlí“, na těch větších pak vůz nemá tendenci odskakovat a jako třešeň na dortu si Caliber ponechává jízdu přes retardéry a příčné zlomy – auto sice poskočí, ale zdaleka není třeba se bát o jazyk či náraz hlavy do střechy. Do rychlých zatáček se vůz šine poněkud rozšafně a vysoko posazený řidič má zprvu tendenci i dobře zvolenou stopu trochu „utahovat“. Jde ovšem jen o pocit – ve skutečnosti jede podvozek téměř jako po kolejích a není snadné jej přimět k nedotáčivosti. Boční náklony jsou sice nadstandardní, ale na stabilitu vliv nemají. Chválíme brzdy s asistentem – využili jsme obojí a oněch pár decimetrů nám zachránilo chladič před zádí autobusu.

Moc za málo

dodge nizsistredni testy Jedním z výrazných kladů vozu je bezpochyby cena, kterou lze směle srovnávat např. se zmíněnou Octavií. Základní verze se zážehovým čtyřválcem 1.8/110 kW začínají na 445 tisících a k důstojnosti chybí za rozumné ceny dostupná klimatizace (+22.900,-) a autorádio s CD (+5.900,-). Všechny stupně výbav pak obsahují mimo jiné ABS, šestici airbagů či elektricky ovládaná zrcátka. Přes výstřednost a drobné nedostatky v praktické využitelnosti jde o velmi povedený automobil, který bude bojovat o přízeň na trhu především kombinaci neotřelého designu, skvělé motorizace a příznivé ceny. Přijemně nás také překvapil na první pohled nečekaný vnitřní prostor a především komfort, který vůz cestujícím poskytuje.

Související odkazy:

• Představujeme: Dodge Caliber - Amerika nasadila těžký kalibr

Plusy:

• pružný a úsporný motor
• výbava a cena
• vnitřní prostor vpředu i vzadu
• jízdní komfort
• nízká vnitřní hlučnost

Minusy

• výhled dozadu
• ergonomie některých odkládacích prostor
• velikost základního zavazadlového prostoru
• těžké zavírání víka zavazadelníku