TEST Ford Transit Kombi 2,2 TDCi – Přijede nás osm, babi

Že je Transit dobrý pracant už víme. Ostatně, stačí se někdy na ulici rozhlédnout, v čem že to ti pekaři, instalatéři a nebo třeba muži zákona jezdí. Nás proto zajímalo, jak se jezdí s novým motorem 2,2 TDCi o výkonu 103 kW a také zda by se dalo s osmimístným Transitem počítat i jako s plnohodnotným rodinným vozem.

Možná kroutíte hlavou, ale dovolte mi to vysvětlit. Většina rodin má jedno, dvě děti, avšak existují i rodiče se třemi nebo čtyřmi ratolestmi. K tomu pes, kočka a Péťa od vedle, který má jet na výlet s vámi. V tu chvíli můžete zapomenout na své rodinné kombi, ba i na své šestimístné MPV – všichni se tam prostě nenamačkáte. Jestli nejste zarytí fandové vláčků a autobusů, možná vás při početnější rodině napadla varianta něčeho krapet většího.

Mohl by to být právě Transit? Rychlý pohled do ceníku...Ford nabízí přesně pro tyhle příležitosti osmi či devítimístné Tourneo, Klapzubáci zase šáhnou po Minibusu se čtrnácti či dokonce sedmnácti sedadly.

ford testy Dobrá, původní myšlenka pasovat Transit Kombi do role rodinného vozu se díky přítomnosti Tournea stává poněkud lichou, avšak i tak si můžeme podrobněji říci, v čem že na klasické osobní MPV ztrácí a kde naopak boduje.

Prostor a výhled za jedna

Jednoznačnou devizou podobně střižených automobilů je samozřejmě vnitřní prostor. Ve výši loktů mají dva přední cestující k dispozici celých 185 centimetrů napříč, ve druhé řadě jen o čtyři méně a i ve třetí řadě sedadel stále naměříme výborných 179 centimetrů. Čísla sice vypadají zajímavě, avšak nezapomínejme, že zatímco v osobním voze si těch zhruba 150 centimetrů pro sebe rozdělí pasažéři na dvou sedadlech, zde se musí vejít ještě o jednoho člověka víc.

Sedadla ve druhé a třetí řadě proto nejsou nikterak výrazně tvarovaná, takže tělo v zatáčce příliš nepodrží – počítá se zkrátka s tím, že se zapřete o cestující ho vedle. Všechna sedadla měla své velké opěrky hlavy, za což musíme Ford pochválit.

Nastupování do Transitu je díky velkým bočním posuvným dveřím, umístěným zde na obou stranách, velmi jednoduchá záležitost. Možná by se sem přeci jen hodilo příplatkové autobusové madlo z ceníku Minibusu.

Protože měl námi testovaný Transit Kombi MWB (středí rozvor) taktéž zvýšenou střechu, je možné se uvnitř i postavit. Hlavu na stranu musejí dát lidé o výšce 175 centimetrů a vyšší, kdyby to však měl být velký problém, můžete si připlatit za verzi s ještě vyšší střechou, kam se dle druhu pohonu postaví vzpřímeně i skoro dvoumetroví habáni. Vzdušnost interiéru je zkrátka a dobře velmi příjemná, zvláště když jste zvyklí třeba na váš úzký hatchback.

Řidiče pak potěší zvýšená pozice za volantem, i když ta je více než vyvážena nemožností seřídit si volant výškově, takže si budete prvních pár kilometrů připadat jako řidič autobusu. Volant na dlouhé ruce a vzpřímená pozice na delší cestě doslova přemlouvá k tomu, abyste volant drželi jen jednou rukou někde kolem půl šesté, s pravým loktem pohodlně opřeným o opěrku. Pomalu tak začínáte chápat to o těch mizejících hnědých podšálcích...

ford testy  

Když už jsme u dlouhého cestování, není si kam dát plechovku s nápojem – v palubovce jsou buď moc velké nebo naopak moc mělké odkládací prostory a tak musíte rychle upíjet, abyste si energy drink ve velké schránce, kam se nehodí, nerozlili. Jinak je vše v naprostém pořádku, ergonomie se vám dostane rychle do krve. I tak nám však přišlo, že u Mercedesu nebo Volkswagenu se má řidič přeci jen o kousíček lépe.

Couvání s 5,2 metru dlouhým automobilem je dětsky snadné. Jednak máte k dispozici senzory a parkovací kameru u stropu, druhak také skvělá obří zrcátka s panoramatickými plochami a do třetice – Tranzit je přece pravidelně navržená dodávka, takže končí přesně tam kde má a kdyby náhodou ne...no tak co, je tu ještě zadní plastový nárazník.

Jízda s Euro 5

Naše malé srovnání s MPV vezme za své hned na prvním propadlém kanále. Kabina se celá otřese, zadní náprava odpružená listovými pery se roztančí a vůbec, v tomto ohledu nemá Transit kombi opravdu moc daleko ke klasickým skříňovým modelům. Ve městě posádka zkrátka trochu trpí, avšak to naštěstí přestane hned za městem.

Na alespoň trochu slušných silnicích je jízda příjemná, nikde nic nevrzalo, nevibrovalo a i odtlumení podvozku a motoru je na danou třídu velmi dobré. Tranzit s předním pohonem si v zatáčce umí poradit, zvládne dokonce víc než jsme čekali a drží zarytě zvolenou stopu, může to však souviset i s tím, že udržet se ve správné pozici za koženým volantem není třeba při vyhýbacím manévru právě jednoduché. Jedinou možností je sveřepě se držet loketní opěrky, protože ani sedák ani opěradlo nic jako boční vedení neznají a žijí si svůj poklidný, komfortní život.

Pod kapotou máme přeplňovaný čtyřválec 2.2 TDCi o výkonu 103 kW (dříve 96 kW) a s točivým momentem 350 Nm (dříve 310 Nm). Nový motor byl vybaven přímým vstřikováním paliva common-rail pracujícím s vyšším tlakem, novým turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek a dokonalejším odváděním výfukových plynů prostřednictvím systému recirkulace výfukových plynů (EGR), nechybí ani moderní filtr pevných částic cDPF. Díky tomu splňuje emisní normu Euro 5.

ford testy  

K dalším vylepšením patří dodatečný kryt motoru a speciálně navržené přívody vzduchu, které snižují úroveň hluku. Může se navíc pochlubit start-stop systémem, který by měl ve městě uspořit pár kapek nafty.

Motor je sice o něco méně kultivovaný než by bylo v případě MPV zdrávo, jinak ale potěší svým zátahem a relativně dobře vyrovnanou momentovou křivkou. Jisté nakopnutí kolem patnácti set otáček zde však je, na něj si budete muset zvyknout stejně jako na drsný drnčivý zvuk, který motor nad čtyřmi tisíci otáčkami vyluzuje. Ale to už zkrátka k osobním dodávkám tak nějak patří. Řadicí páka (převodovka má standardně šest stupňů) je moc hezky na dosah a její dráhy v kulise snesou srovnání s osobními vozy, podobně jako příjemná a nezáludná spojka nebo přirozeně působící posilovač řízení.

Spotřeba je velice dobrá, při ustálené stovce točí motor na šestý převodový stupeň 1.700 min^-1 a nakrmit jej musíte pouze 7,4 litry nafty na 100 km. To není mnoho, zvláště uvědomíme-li si, že je v podstatě možno jet na hranici jednoho litru na 100 km a osobu. Zvyšujeme rychlost, otáčky stoupají a...víc to nejede! No ano, je zde přece omezovač, který je nutno vypnout tlačítkem „ECO“ ovládajícím start-stop systém. Nyní zrychlujeme i na více než tachometrových 110 km/h, pokud budete udržovat dálniční reálnou stotřicítku, počítejte (podle zatížení) s deseti až jedenácti litry nafty. Celkem jsme z Transitem jezdili za pěkných devět litrů.

Interiér nehýčká, ale zato vydrží

Už při nástupu si všimnete, že interiér se zaměřuje na to hlavní – převést skupinu lidí z bodu A do bodu B. Podlaha je snadno udržovatelná, omyvatelná, ale zavazadla po ní kloužou. Lavice se sice dá sklápět i vyjmout, ale potřebujete někoho, kdo vám s osmdesátikilovou lavicí pomůže. Boční posuvné dveře o délce 1250 mm jsou sice velmi praktické, ale děti či starší lidé je nedokáží zavřít s dostatečnou razancí a vy tak budete muset vystoupit a předvést v praxi svou techniku krátkého suchého úderu.

ford testy  

Sedadla mají sice nikterak velkou délku sedáku (45 cm ve všech řadách), avšak výška horní hrany sedáku nad zemí je 44 centimetrů. Co to znamená? Stehna budou podepřena a cestující nebudou mít po hodině jízdy ztuhlé nohy. Nad hlavou zadních pasažérů je 133 centimetrů místa, takže kdyby Yao Ming potřeboval odvoz, víte čím jej máte vyzvednout.

Zapomeňte na měkké plasty či ozdobné látkové čalounění, plech Transit Kombi před posádkou nikterak nezakrývá. Ano, bude možná v zimě studit, ale zase jej snadno umyjete. Lidé vzadu si budou stěžovat na nedostatek odkládacích prostor, protože klasické přihrádky na boku vozu chybí. Alespoň že zde jsou háčky na kabáty. Velký odkládací prostor najdete nad předními sedadly – to je další výhoda zvýšené střechy. Přístup k zadnímu zavazadlovému prostoru byl díky dvoukřídlým proskleným dveřím s možností otevření do úhlu 180 stupňů (skla jsou opatřena stěrači i vyhříváním) a nákladové hraně ve výšce 56 cm zcela bezproblémový. Šířka mezi podběhy 139 centimetrů dovolí naložit i rozměrné krabice.

Závěr

Transit Kombi je bezesporu velmi dobrý pracovní nástroj, ostatně ke snížení provozních nákladů vedle nižších nároků na palivo nově přispívají i servisní prohlídky po ujetí 50.000 km nebo jednou za dva roky. Otázkou samozřejmě zůstává spolehlivost pokročilých systémů jako je EGR ventil.

Jasné však je, že pro rodinu se Transit Kombi moc nehodí. Ostatně, na to tu jsou jiní. Nově naladěné TDCi nás svým projevem i spotřebou potěšilo, takže jej můžeme s klidným svědomím doporučit.

Testovaný vůz byl bohužel ve specifikaci, která se na našem trhu neprodává: Kombi se středním rozvorem (3.300 mm) pořídíte v základní verzi Base nebo ve střední výbavě Trend, testovaný vůz se však mohl pochlubit nejvyšším stupněm Limited. Seznam sériové výbavy se proto vztahuje k modelu Trend, stejně jako tabulka s cenovým srovnáním.

Plusy

• Prostorný interiér a zavazadlový prostor
• Výkonný motor s přiměřenou spotřebou paliva
• Přiblížení mnoha vlastností a detailů osobním vozům
• Výhled z vozu
• Snadná ovladatelnost (přesné řízení i řazení)

Minusy

• Malá variabilita interiéru
• Omezený komfort ve srovnání s osobními MPV
• Chybí výškově stavitelný volant
• Boční vedení sedadel