TEST Hyundai i30 1.6 CRDi vs. Škoda Octavia 1.6 TDI

Hyundai se drží zavedeného třídního rozdělení, takže v jeho nabídce najdeme modely nižší střední třídy i30 a střední třídy i40.

Škoda dlouhodobě zastává strategii nabízet jistý velikostní bonus, takže kompaktem v jejím podání je řádně urostlá octavia, délkou bližší spíš čtyřicítce. Ta patří mezi globální modely Hyundaie zaměřené primárně na asijské a americké trhy, zatímco v Nošovicích vyráběná třicítka byla vyvinuta na míru Evropě. Naše volba byla proto jasná: Octavia Combi 1.6 TDI coby favorit českých firem i rodin se utká s i30 kombi 1.6 CRDi, které v prodejním žebříčku dýchá škodovce na záda.

Pokud by vás přece jen zajímala konfrontace octavie s větším modelem i40, odkážeme vás na letošní číslo 15, ve kterém se vozy utkaly.

DOJEM

Vlny, nebo klidná hladina?

Hodnocení designu je v dnešním případě obzvlášť komplikované. Obě auta jsou prostá zásadních designových přešlapů a omylů, vyloženě ošklivé partie na nich nenajdeme. Každé je zkrátka hezké po svém, ale úplně jinak.

Značky vyznávají natolik odlišné filozofie designu, že zákazníky skoro s jistotou rozdělí na dva tábory. Komu učarovaly obliny a vlnky třicítky, bude vidět v hladkých plochách octavie nejspíše jen nudu bez nápadu. Naopak kdo tíhne k nenápadné škodovácké eleganci a nepropadá okouzlení komplikovanými křivkami a zdobnými motivy, může vnímat prvotní přitažlivost hyundaie jen jako krátkodobou záležitost.

Tohle objektivně nerozsekneme, pojďme alespoň zkusit najít nějaké hmatatelné nedostatky. Ptali jsme se v redakci, známých i vás, čtenářů. Celkem často jsme slyšeli výtky vůči příliš krátké zádi hyundaie, která jako by se styděla za příslušnost k rodině kombi.

U octavie se možná trochu nečekaně příliš nelíbí prolis ve víku kufru, na který jsou škodováci paradoxně pyšní a udělali z něj typický znak všech nových boleslavských vozů.

V interiéru se názorová kontroverze opakuje. I30 má přístrojovou desku hodně členitou, octavia zase co nejjednodušší s řadou čistých ploch. V obou případech musíme hodnotit vysoko jak výběr materiálů, tak kvalitu provedení. Častěji jsme se setkali s větší chválou povrchů u škodovky, ale opět jde o velmi subjektivní hodnocení.

Po zvážení všech aspektů jsme se rozhodli pro remízu blízko ideálu, přičemž oběma autům k dokonalosti tu a tam něco schází.

PROSTOR A POHODLÍ

Rozhodla kolena

Přesedáme z jednoho kombi do druhého a potvrzujeme si dojem, že octavia působí o dost širším dojmem. Jenže jde jen o optický klam. Přístrojová deska škodovky využívá horizontální architekturu pro zdůraznění šířky, zatímco hyundai má celou středovou část situovanou vertikálně. Čísla ale hovoří jasně – mezi dveřmi jsme oběma interiérům naměřili téměř stejně, navzdory pocitu dokonce o chloupek víc třicítce. V praxi to znamená optimální cestovní prostředí, podtržené navíc dostatečnou výškou kabiny, opět skoro shodnou. Proč si nakonec octavia odnáší lepší vysvědčení?

Zatímco hyundai nabízí „pouze“ dostatek prostoru pro kolena zadních cestujících, škoda vyčnívá nad průměr.

Samotné centimetry ale nejsou všechno. Octavia si kazí reputaci nepohodlným posazem zadních pasažérů. Zadek nízko, kolena vysoko, nádrž vystupující pod sedákem diktuje nepříliš komfortní pozici chodidel. V hyundaii se sedí výš a nohy svírají přirozenější úhel. Cesta vzadu je tudíž o třídu příjemnější. Přední sedačky korejsko-českého modelu nám vyhovovaly bez sebemenších připomínek, u německo-české konstrukce nejsou záda tak obemknutá. Octavia je tak lépe připravena na usednutí prostorově výraznějších řidičů, hubenější ale přicházejí o boční oporu v zatáčkách.

Pohodlím vpředu jsou si však oba vozy kvit. Ne už tak prostorovou nabídkou. Zatímco octavia se poučila z chyb předchozí generace a netlačí do kolene, hyundai doplácí na koncepci s nízko položenou přístrojovou deskou. Výhled z vozu je dobrý, ale stačí vyrůst do nijak výjimečných 180 cm a budete se kopat koleny o sloupek volantu. Celkově budete mít nohy na palubní desce zbytečně namáčknuté.

Co vše vytváří pohodlí

K pohodě na palubě nepřispívá jen prostornost a sedadla. Jsou to i různé detaily, které člověka více či méně potěší, nebo naopak obtěžují.

Zaměříme-li se na ovládací prvky, fungoval hyundai k naší plné spokojenosti. Jednotlivé ovladače jsou velké, dobře čitelné, snadno dosažitelné za jízdy a logicky uspořádané. U octavie jsme se pozastavili třeba nad tím, že když potřebujeme vypnout protiprokluzový systém nebo chceme jen ztlumit podsvícení přístrojů, musíme se prokousat menu dotykového displeje. Všechny ostatní funkce už mají svá tlačítka a „točítka“ rozmístěná vzorně.

Jak je to s těmi litry

Podle Hyundaie nedělá velké, kvalitní a reprezentativní auto jen kufr a škrabka. Na koho slogan míří, je jasné – Škoda Octavia se chlubí suverénně největším kufrem v segmentu a škrabku na okna umístěnou ve víčku nádrže s oblibou uvádí jako příklad chytrých řešení pro každodenní život v autě. Nechme stranou žabomyší války značek a pojďme se do útrob zavazadelníků zanořit s metrem, taškami, krabicemi a nezaujatým pohledem.

Je zřejmé, že karoserii kombi zákazník volí kvůli větší přepravní kapacitě – buď potřebuje naložit rodinnou výbavu, psa, kolo, nebo jiné sportovní náčiní, případně různé zboží, když vezmeme v úvahu práci obchodního zástupce. Kdo opravdu počítá každý litr, najde jich u octavie o 82 víc, přesně 610 l. Hyundai patří s hodnotou 528 litrů na šestou příčku v segmentu.

Kde rozdíl v objemu hledat? Kufr octavie měří mezi zadními podběhy rovný metr, i30 nabízí o 6 cm víc. Role se obrací v déle ložné plochy, tady má škodovka navrch 8 cm (104 vs. 96 cm). Využitelnou výšku mají obě auta shodnou – 45 centimetrů. Škodovka si ale umí pomoci k dalšímu decimetru spuštěním falešného dna do spodní polohy. Stačí k tomu jeden rafinovaný pohyb. Boleslavská podlaha se také dokáže zlomit do praktické přepážky.

Rovněž hyundai má pod podlahou ještě prostor, tentokrát vyplněný plastovou vanou členěnou na několik přihrádek. K uchycení nákladu lze využít posuvnou zábranu s gumovými kurty, manipulace s ní ale není tak komfortní jako se škodováckými zarážkami na suchý zip.

Škoda sbírá ještě další plusy: nabízí průvlak na lyže v opěradle, které lze navíc pohodlně sklopit páčkou přímo z kufru. Je to pohodlné, ale podlaha jde mírně do kopce. Hyundai má komplikovanější sklápění typu „nejdřív sedák, potom opěradlo“, ale vykouzlí dokonalou rovinu. Škoda boduje ještě víkem zavazadlového prostoru, které se vyklápí výš a za příplatek může mít elektrické ovládání.

Máme-li to shrnout, kufr Hyundaie i30 kombi nepřekvapí, je však dostatečně velký a praktický pro potřeby běžné české rodiny. Škoda Octavia Combi se nespokojí s hodnocením dostatečný a snaží se nabídnout o kus víc. Víc objemu, víc variability, víc možností ukotvení zavazadel, víc praktických detailů a také kvalitnější čalounění, které vypadá bytelněji než to v i30. Rezervu mohou mít obě kombi.

MOTORY A ZPŘEVODOVÁNÍ

Natvrdo, nebo naměkko?

Vznětová šestnáctistovka hyundaie má ve slabší verzi 81 kW, což odpovídá silnější verzi Octavie 1.6 TDI se 77 kW. Motor i30 je po všech stránkách příjemný. Běží měkce, po zahřátí sympaticky tiše a bez problémů s ním lze jezdit pod hranicí šestilitrové spotřeby. Náš průměr činil 5,7 l/100 km. Kdyby „í-třicítka“ nevážila o 150 kg víc než octavia, nejspíš by se i víc rozparádila při měření dynamiky. Ta je pro rodinné využití dostatečná. Ale výrazně větší a navíc slabší octavia se dostane na stovku o 0,8 s rychleji, má vyšší maximálku a navzdory dlouhým převodům v pružnosti nijak dramaticky nezaostává.

Jízda se škodováckým TDI umí být ještě o kousek úspornější, dostali jsme se na průměr 5,5 l. Příjemný nám však není tvrdý projev agregátu. V nízkých otáčkách je hlučnější než konkurent a nepříjemně duní. Při jízdě ustálenou vyšší rychlostí se rozdíl smazává, ve městě ale diesel hyundaie uchu lahodí víc.

S pěti, nebo šesti?

Zatímco Hyundai i30 kombinuje už slabší verzi s šestistupňovou převodovkou, Škoda pro motor 1.6 TDI nabízí výhradně pětikvalt. Tedy s výjimkou verze 4x4. To však neznamená, že by byla octavia na dálnici přetočená. Při skutečné (nikoli tachometrové) stotřicítce točí na pětku 2500 otáček, což je dokonce o sto méně než u hyundaie na šestku. Zakopaný pes je v délce převodů. Aby mohla nastat popsaná skutečnost, má octavia velmi dlouhý čtvrtý a pátý převodový stupeň. Předjíždět se na ně nedá, je třeba sestoupit až na trojku. Při řazení na čtyřku se pak připravte na pořádný přeskok, kdy vám výrazně spadnou otáčky. Hyundai díky šesti stupňům hospodaří s potenciálem motoru efektivněji. Akcelerace je plynulejší a už na čtyřku docela jede.

Pocitově je sympatičtější precizní řazení octavie. Hyundai působí příjemně měkce při klidném tempu, jakmile však nasadíte ostřejší styl, ukáže drobné rezervy v přesnosti chodu řadicí páky kulisou.

JÍZDA

Sportovec vs. požitkář

Celkové vyznění kombíků kopíruje dojmy popsané ve stati o motorech. Zatímco hyundai se pohybuje měkce, tiše a na poměry sedmnáctipalcových kol velmi dobře tlumí nerovnosti, octavia se staví do role tvrďáka. Ač obouvala stejný rozměr pneumatik, šly od nich do kabiny citelně tvrší a hlasitější rázy než v i30. Nepříjemné dunění a vibrace velkou octavií prostupovaly na dlažebních kostkách, které třeba v Praze potkáte stále ještě často. Ani hyundai není s velkými koly zcela vzorný, na větších dírách si také kopne, ale komfort odpružení je bez diskuse o třídu lepší. A to už

má za sebou škodovka několik úprav, především na zadní nápravě. Ta má u většiny verzí včetně testované motorizace jednodušší konstrukci s vlečenými rameny. Právě toto řešení si s velkým obutím principiálně nerozumí, víceprvkové zavěšení hyundaie se s nerovnostmi vypořádává z podstaty lépe.

Vyhýbací manévr v rychlostech do 80 km/h zvládla obě kombi bez ztráty kytičky, ESP se ani moc nezapotilo. Rozdíly začaly vyplouvat, až když jsme auta prohnali pěkně svižně po rozbitých okresních silnicích.

Octavia těží z nízké hmotnosti. Ač je rozměrově větší, působí agilněji a zatáčky si vyloženě užívá. Řízení má solidní citlivost a je přes něj cítit vysoká tuhost přední nápravy, o kterou se můžete v zatáčce doslova opřít. Vlečená zadní náprava si na výmolech bouchne, někdy i poskočí, ale pořád nám připadala škodovka o něco hravější a jistější než i30. A také se lépe vyrovná s opakovaným tvrdým brzděním. Zatímco octavia zvládala repete bez problému, brzdy hyundaie začaly vadnout únavou. Ani o i30 ale nemůžeme říci, že by při sportovní jízdě zklamalo. Nechá si líbit i drsnější zacházení a snáší jej lépe než větší model i40. Řidiče nepodrazí, neudělá žádnou záludnost, jen mu chybí škodovácká lehkost a mrštnost. O 150 kg větší hmotnost je znát. A pak tu máme řízení s nastavitelným účinkem posilovače. Buď jde nepřirozeně zlehka, normálně, nebo příliš ztuha, pořád je ale absolutně bez citu a zpětné vazby, jako byste tahali za gumu. Pro řidiče, který se nechce nechat jen vézt, ale rád řídí, je to asi nejslabší ingredience jinak vyváženého koktejlu i30.

ZÁVĚR

Misky vah vyrovnaného souboje se nakonec naklonily na stranu Škody Octavia Combi. Podélná prostornost, velikost a praktičnost kufru, mírně lepší

dynamika motoru a v neposlední řadě agilnější jízdní projev nakonec převážily hlavní negativum, a sice horší cestovní komfort. Pokud patří uvedené

plusy k vašim prioritám, bude škodovka nejspíš i vítězem vašeho rozhodování.

Jestli však při jízdě preferujete cestovní komfort ve všech jeho aspektech a k životu vám stačí kombi prostorné namísto nejprostornějšího, dokáže Hyundai i30 bez zásadních nedostatků naplnit očekávání. O tom, že rozdíly mezi testovanými vozy jsou spíš v detailech a stanovených prioritách výrobce, svědčí minimální bodový odstup.

Zapomenout nesmíme ani na pořizovací a provozní náklady. Cenově vychází výhodněji Hyundai i30, má delší záruku, ale povětšinou také dražší servis a nižší zůstatkovou hodnotu. Svou úlohu při rozhodování tedy hraje také doba, na jakou si nové kombi pořizujete.