TEST Hyundai Santa Fe 2.7 V6 - ticho léčí

Byla jednou jedna korejská automobilka, která vyráběla levná auta. Na domácím trhu s nimi měla úspěch, autíčka se dobře prodávala i v ostatních asijských zemích, ale automobilka měla vyšší cíle. Chtěla vyrazit do Evropy a Ameriky a dokázat, že umí vyrábět vozy kvalitní, jež se mohou poměřovat s nejlepšími evropskými či americkými produkty. Začátky byly těžké. Rozmazlení Evropané zvyklí na vysokou kvalitu zpracování, špičkové převodovky nebo přesné řízení se dívali na korejská auta skrz prsty.

Korejská automobilka se však nenechala odradit a bojovala dál. Začala na sobě tvrdě pracovat a zavázala se, že s každou novou generací modelu vylepší kvalitu zpracování, jízdní vlastnosti, převodovky a přizpůsobí design vkusu evropských či amerických klientů. Ještě dlouhou dobu musela korejská automobilka poslouchat posměšky a bojovat s opovržením statisíců Evropanů. Už na konci 20. století začaly výrobcům ze starého kontinentu docházet argumenty.

Korejská auta vypadala stále lépe, a to jak zvenčí, tak zevnitř a v žebříčcích hodnocení spolehlivosti, jimž kdysi vládly evropské značky, jim najednou patřily přední příčky (hned za tradičně spolehlivými japonskými vozy). S novým tisíciletím přidalo zlepšování vozů automobilky jménem Hyundai na tempu a vyvrcholilo uvedením několika nových modelů včetně nové generace velkého SUV Santa Fe.

Design made in USA

Předchozí generace Santa Fe vypadala všelijak. Karoserie boubelatých tvarů nerespektovala moderní designové trendy, interiér bohužel nebyl ukázkou dokonalého řemeslného zpracování a ani utlumení motorů či jízdní vlastnosti nepatřily mezi silné stránky vozu, což dohromady způsobilo, že mezi náročnými evropskými klienty a velkým korejským SUV vyrostla poměrně vysoká zeď. Přesto se Santa Fe neprodávalo špatně, za dobrými čísly prodejů stála nízká cena.

suv hyundai crossover testy Poměr ceny a výkonu nebyl špatný, ale přesednutí ze starého Santa Fe do některého z moderních konkurentů mohlo majiteli přivodit šok. S novou generací velkého SUV zvolili Korejci odlišnou strategii a začali s rekonstrukcí od základů. O design se tentokrát postaralo americké studio Hyundai a výsledek tomu odpovídá. Mohutná karoserie sice nese některé charakteristické prvky korejských automobilů, ale ve srovnání s předchůdcem vypadá nové Santa Fe o sto procent moderněji a dynamičtěji.

S novým modelem se design posunul a notný kus dál a docela se těším, co Hyundai za pár let předvede s nástupcem modelu Tucson. I on sice získal docela moderní kabát, ale proti Santa Fe působí stále trochu cizokrajně. Na Santa Fe mě nejvíce upoutala přední část s masivním nárazníkem a maskou chladiče ocejchovanou velkým H a pěknými světlomety. Z profilu se mi Santa Fe zamlouvalo o něco méně, naopak záď celkem dobře vystihuje charakter auta. Upřímně řečeno jsem takto vyvážený design nečekal.

Příjemná překvapení pokračují. První jízda vede skrze ucpané město a končí u restaurace, kde parkuji vedle Volkswagenu Touareg. Luxusní SUV Volkswagenu platí za obra, jež nahání hrůzu většině účastníků silničního provozu a ejhle Santa Fe se vedle německého Goliáše z Bratislavy neztratí. Naopak. Hyndai Santa Fe vypadá jako důstojný protivník Touaregu, alespoň co se týče rozměrů. Santa Fe skutečně není žádný drobeček. Potvrzuje to i pohled do zavazadlového prostoru.

V základním pětimístném uspořádání nabízí zavazadelník objem parádních 774 litrů, sklopíte-li sedadla druhé řady, objem vzroste na 1582 litrů a Santa Fe se promění v stěhovací vůz. Po vzoru konkurence Hyundai nabízí své nové SUV i v sedmimístném provedení, přičemž sedadla třetí řady se ukrývají v podlaze. Rozložení sedadel není operace o nic složitější než u ostatních sedmimístných SUV. Stačí jeden pohyb a šestý cestující může nastupovat. Další pohyb a do kabiny se vejde sedm lidí.

Interiér 5 + 2

Bránu na sedadla třetí řady otevírá sedačka druhé řady na pravé straně, kterou musíte dvěma pohyby (nejdříve opěradlo, poté sedák) zcela složit. Tím se vytvoří dostatečný prostor a vy můžete bezpečně vklouznout dovnitř. Tento systém vyžaduje více pohybů než například systém v Audi Q7 (což pochopitelně není a nikdy nebude konkurent Santa Fe), ale velikost nástupního otvoru za „tu námahu“ stojí. Sedadla třetí řady se mohou pochlubit širokým sedákem i opěradlem, avšak komfort Mercedesu třídy R nečekejte.

Po krátké slovní výměně s cestujícím před vámi si dokážete zajistit prostor v oblasti kolen, ale svažující se střecha významně omezuje místo nad hlavou. Dospělý člověk s výškou okolo 180 cm si musí dávat pozor, aby si o hranu neotloukl hlavu a přitom neotlačil kolena. Dokáži si představit, že takto vysoký pasažér vzadu přetrpí 20, maximálně 50 kilometrů.

suv hyundai crossover testy To do druhé řady sedadel posaďte třeba prezidenta a nedočkáte se možná jediné negativní reakce. Místo přebývá nad hlavou, u kolen a neschází ani v oblasti ramen. Jen sedáky mohl Hyundai o několik centimetrů protáhnout a možná také trochu snížit, protože vzadu sedíte hodně vysoko a pokud si řidič i spolujezdce sklopí sluneční clonu, neuvidíte dopředu. Přední sedadla v komfortu vedou. Vyhovovala mi délka i šířka sedáku, měkkost i šířka opěradla, nevyhovovalo mi slabé boční vedení a hladká kůže, kvůli nimž jsem v prudkých zatáčkách poletoval ze strany na stranu.

Inženýři Hyundai naštěstí vyslyšeli nářky evropských a amerických řidičů a vybavili Santa Fe podélně i výškově nastavitelným volantem. Ten měl mimochodem optimálně tlustý věnec potažený příjemnou kůží, takže se dobře držel. Palubní deska vypadá od pohledu kvalitněji, ale revoluci ve výběru materiálů a zpracování nečekejte. Korejci chtějí udržet příznivou cenu a zřejmě proto zlepšují kvalitu nikoliv ve skocích ale po krůčcích.

Pokrok, ale s chybičkami

Na měkčené plasty made in Korea si zřejmě ještě chvíli počkáme, ale ke cti Hyundai nutno říct, že i tvrdé plasty dokázal povrchově upravit a slícovat tak, že jako celek zanechávají v posádce dojem kvality a serióznosti. Tento dojem trochu kazí imitace dřeva připomínající vše možné jen ne kvalitní dřevo a obrovská tlačítka na středové konzole. Je tu však i druhá strana mince. Velká tlačítka usnadňují orientaci a prakticky vylučují možnost přehmátnutí.

Ergonomického přehmatu se páni inženýři dopustili umístěním tlačítka palubního počítače na hranu přístrojové desky (to je to tlačítko na fotce v pravo dole), mimochodem pěkně zpracované a přehledné, tlačítko na páčce směrových světel či stěračů nebo volantu zatím nikdo nepřekonal. Objevil jsem i další drobné chybičky. Scházelo mi například automatické stahování a dojezd všech oken, velmi jsem postrádal jasně vymezený prostor na odložení chodidla vedle spojkového pedálu, vadila mi také nemožnost regulace podsvícení displeje audiosystému. U přístrojové desky, displeje hodin a klimatizace intenzitu podsvícení nastavit můžete, ale na displej audiosystému se zapomnělo.

suv hyundai crossover testy Náladu vám spraví pohled na výčet odkládacích prostor. Rozličné přihrádky a držáky jsou rovnoměrně rozesety po celém voze, odklopením loketní opěrky se pod vámi rozevře obrovská propast, kapsy na dveřích si poradí s 1.5 litrovou lahví, šikovnou krytou přihrádku najdete i na středovém tunelu a vrcholu středové konzoly.

Absolutní ticho

Ať vzpomínám, jak vzpomínám, nevybavuji si SUV s lépe utlumeným šestiválcem než v Santa Fe. Tradiční popis vývoje zvukové kulisy v nízkých, středních a vysokých otáčkách mohu tentokrát zcela vypustit, neboť množství hluku proudícího od motoru do kabiny se téměř nemění. Vlastně bych měl spíše napsat množství ticha, do 3500 otáček totiž nevíte, že pod kapotou motor máte. Z motorového prostoru se ozývá jakési vzdálené ševelení připomínající spíše proudění okolního vzduchu než chod agregátu.

Teprve kolem 4000 otáček do kabiny proniknou zvuky ukazující na zážehovou jednotku, ale i za 5000 otáčkami nezmizí pochybnosti, zda motor nepřestal šlapat. Odhlučnění dosáhalo takové dokonalosti, že jsem chvílemi přemýšlel, zda to Hyundai nepřehnal, zda by nebylo lepší, kdybyste alespoň v oblasti maximálního výkonu slyšeli zvonivý hlas šestiválce. Z objemu 2.7 litru se Korejcům podařilo vymáčknout maximální výkon 139 kW při 6000 otáčkách a točivý moment 248 Nm při 4000 otáčkách.

Tyto hodnoty stačí na poměrně svižnou akceleraci a dynamickou jízdu, zásluhu na tom má i docela nízká pohotovostní hmotnost. Od Santa Fe s šestiválcem ovšem nečekejte závratné pružné zrychlení ani hbitost osobního auta, obrovská masa hmoty žádá své a obr potřebuje na předjíždění více času. Síla narůstá lineárně, už kolem 3500 otáček motor slušně táhne, kolem 5000 otáček má nejvíce síly, za 5500 otáček nemá smysl motor vytáčet. I když není Santa Fe s šestiválcem žádná raketa, zdál se mi právě tento motor z hlediska kultivovanosti i výkonu ideální.

Horší je to se spotřebou. Ve městě se spotřeba šplhá k 15 litrům, mimo město klesá pod 9 litrů. Poklidný styl jízdy vyústí ve spotřebu okolo 11 litrů, naopak dynamický styl zvedá spotřebu na 14 – 15 litrů. Dlouhodobě není problém jezdit za 10 – 11 litrů. Ve 130 km/h točí motor na čtvrtý převodový stupeň 4500 otáček, na pátý potom 3600 otáček. V rychlosti 160 km/h točí motor na čtverku 5500 otáček, na pětku 4400 otáček a ve 190 km/h ukazuje otáčkoměr na čtvrtý převodový stupeň 6500 otáček a na pátý 5200 otáček.

Komfort na prvním místě

Takto nějak si představuji velké komfortní SUV. Odpružení i na velkých kolech lehce odfiltruje větší nerovnosti a přitom nedovolí vozu v zatáčkách výraznější náklony. To znamená, že cestujete velmi komfortně, neobtěžuje vás kdejaký výstupek nebo příčná nerovnost a přitom se zatáčkou proženete 80 km/h rychlostí, aniž byste měli dojem, že se každou chvíli převrátíte na bok. Santa Fe se drží vozovky skutečně urputně, přesně sleduje vyznačený směr jízdy, pouze na limitu ukáže typickou nedotáčivost.

Točivý moment putuje standardně na přední, v případě nutnosti se až 50 procent točivého mementu stěhuje na zadní kola. V těžkých situacích, například na sněhu nebo v terénu se vyplatí zamknout pohon všech kol (50:50) a v nízkých rychlostech maximálně využít výhodu všech hnaných kol. Santa Fe si dobře rozumí především s asfaltem, ale nezklame ani v lehčím terénu, středně prudké svahy, mokré louky a polní cesty jsou ideálním terénem, se kterým si auto hravě poradí a vy se i pobavíte.

suv hyundai crossover testy Zamlouvalo se mi poměrně přesné řízení s optimálně naladěným posilovačem zakončené volantem s ideálně tlustým věncem, zlepšilo se i řazení. Páka se pohybuje v relativně přesně vyznačených drahách, mezi spodní a horní řadou převodových stupňů jsem musel překonávat mírný odpor (například mezi 2 a 3). Je trochu škoda, že Hyundai nevybavil Santa Fe šestistupňovou převodovkou. Pět stupňů na šestiválec není žádná sláva.

Brzdy se při vysoké zátěži docela rychle unavily, ale v běžném provozu plní svou funkci na jedničku. Testovaný kousek trpěl poměrně zvláštním neduhem, v rychlostech nad 120 km/h se začalo u horní hrany čelního skla ozývat nepříjemné syčení. Aerodynamické odhlučnění není u Santa Fe nejlepší.

Těžký soupeř

Hezký design, prostorný interiér, fantasticky utlumený motor a velmi dobré jízdní vlastnosti. To jsou čtyři základní přednosti testované verze novéo generace Hyundai Santa Fe. Uvážím-li, že základní model stojí 700.000 Kč (v provedení N1 potom pouze 606.000 Kč) a mnou testovaný plně vybavený vůz s šestiválcem a výbavou Elegance zahrnující i kožené čalounění přijde na 900.000 Kč, má konkurence možná menší, ale možná také velký problém. To ukáže čas.

Plusy

• povedený design
• prostorný interiér
• spousta odkládacích ploch
• velký zavazadlový prostor
• skvělé odhlučnění motoru
• komfortní odpružení
• dobré jízdní vlastnosti
• příznivý poměr ceny a výbavy

Minusy

• slabé boční vedení sedadel
• pouze pětistupňová převodovka
• horší aerodynamické odhlučnění
• nemožnost regulace intenzity podsvětlení displeje audio systému