TEST Mazda Tribute 2.0

Ale vážně: Máme-li hodnotit výsledek spolupráce Fordu s Mazdou z hlediska designu, nelze tomuto vozu vytknout vlastně nic. Samonosná karoserie s nezávislým zavěšením všech kol vyniká především pravidelností a tvary spíše nadčasovými než futuristickými. Zvyšující se dolní linie oken činí záď vozu opticky těžší, naopak výklopné zadní dveře působí lehce a elegantně. U Mazdy se nenosí žádné nadbytečné prolisy, zrcátka jsou důsledně černá a chromem se šetří.

Předvídatelnost vládne i interiéru. Vše je příjemně pravidelné, pro nového řidiče má Mazda jen drobná překvapení: přední a zadní mlhovky mají spínače na opačných koncích palubní desky, a k aktivaci tempomatu je třeba několika hmatů na volantu. Ten je sice čtyřramenný a jeho střed často zakrývá přístroje, ale je i mimořádně příjemný na dotek a má optimální průměr věnce. Přední sedadla jsou vzdor malé délce pohodlná, v zatáčkách ale řidičovo tělo "plave" bez dostatečné opory. Pro nohy i na výšku je zde místa dost, ale pouhé dvě opěrky na zadních sedadlech jsou u auta s pětimístnou homologací snad už přežitkem. Odkládacích prostor je hodně - přemíru malých otvorů ve střední konzoli nahrazuje v třílitrové verzi praktická obrovská uzavíratelná schránka.

Zavazadlový prostor překvapí dvakrát. Dá se do něj vstoupit i odklopným zadním sklem (příjemně) a je velmi malý a vysoko nad zemí (nepříjemně). Daň za spolehlivě ukryté plnohodnotné náhradní kolo je v tomto případě možno eliminovat sklopením zadních dělených sedadel, přesto si ale myslíme, že základních 368 litrů zavazadlového prostoru je na hranici přijatelnosti.

Slabší z nabízených motorůsi svůj přívlastek zaslouží i v obecnějším smyslu. Buďme ale spravedliví - vzdor malému výkonu a hlavně nijak oslnivému točivému momentu je s to udělit vozu dostatečnou dynamiku k bezpečné jízdě, a to při vcelku klidném projevu. Nejlépe se tato pohonná jednotka cítí mezi 2500-3000 otáčkami, kdy je nehlučná. Bohužel ve vyšších otáčkách hluk výrazně stoupá Spotřeba se dá při velmi klidné jízdě udržet i pod osmi litry na 100 km. Při běžné jízdě s částečným podílem jízdy ve městě je však nejméně o litr vyšší. Slabinou je řazení vcelku krátkou pákou na podlaze - zdálo se nám poměrně "gumové" a relativně těžké.

Systém pohonu čtyř kol Rotary Blade Coupling použitý u modelu Tribute má zabezpečovat automatické využívání pohonu 4x4, dle aktuálních potřeb. V případě, že soustava zaznamená prokluz předních kol, je okamžitě pomocí hydraulického systému převedeno až 50% kroutícího momentu motoru i na zadní nápravu. Tlačítkem na palubní desce má navíc řidič možnost zapnout systém 4x4 i trvale. Citát z prospektu má ale svá úskalí - při vyjíždění do zasněženého svahu jsme se několikrát ocitli v situaci, kdy se jedno přední kolo protáčelo a ostatní stála. Teprve ruční zapnutí 4x4 pomohlo, i když zde je třeba být opatrný - návod k obsluze vypočítává několik situací, kdy se systém 4x4 ručně zapínat nesmí: mimo jiné i v situaci, kdy jedno z kol nemá kontakt s pevným podkladem...

Terénní schopnosti jsou u tohoto vozu limitovány spíše pneumatikami než výkonem motoru či světlou výškou. Standardní jízdy po louce a do svahů zvládá Tribute bez problémů. Na silnici je vzdor vysoké stavbě velmi stabilní, s lehkým sklonem k přetáčivosti. Brzdy slouží spolehlivě i při opakovaném používání.

Doménou Mazdy Tribute je zjevně spolehlivost, relativně úsporný nenáročný motor a nadčasový vzhled. Slabinou pak je tužší řazení a menší základní zavazadlový prostor. Vcelku bohatá základní výbava a dobré jízdní vlastnosti tak z nejnovějšího přírůstku rodiny Mazda dělají zdatného konkurenta ostatním, na trhu již etablovaným SUV.