TEST Opel Frontera Hybrid 1.2 Turbo Hit – Nenechte se ošálit
Sourozenec Fiatu Grande Panda se u Opelu jmenuje Frontera. Nabízí se s dvěma pohonnými jednotkami. Vedle elektrické verze můžete mít také mild-hybrid s přeplňovanou dvanáctistovkou, kterou jsme vyzkoušeli.
Design, interiér
Oprášit jméno modelu známé z minulosti patří v poslední době k oblíbenému koloritu tradičních automobilových značek. Na rozdíl od těch nových, zejména čínských, mohou využívat svoji bohatou historii. Bohužel ne vždy se návrat starého jména střetává s pochopením. Třeba Mitsubishi Eclipse bývalo sportovní kupé nabízené ve třech generacích. Dnes je to s přídomkem Cross SUV. Podobně třeba Ford Capri, kdysi slavné kupé, dnes pod tímto názvem najdete elektrický crossover s technikou VW ID.4.
Opel Frontera býval v 90. letech jakousi kombinací SUV a offroadu na bázi Isuzu MU. Šlo v podstatě o globální model nabízený pod různými značkami a jmény po celém světě, přirozeně vše pod hlavičkou GM. Frontera se coby nová prodávala také v Česku. Dnes na ni však už takřka nenarazíte. Koroze vykonala své, navíc auto už je hodně staré.
V loňském roce se však objevila nová frontera. Ta je stejně jako ta původní rovněž crossoverem, byť menším. V útrobách vůz ukrývá menší variantu modulární platformy EMP1, kterou Stellantis vyvinul ve spolupráci s čínskou firmou Dongfeng. Frontera je tak po technické stránce sourozencem Fiatu Grande Panda, stejně jako soudobých Citroënů C3 a C3 Aircross.
Frontera je dalším modelem značky, který adoptoval designový styl Opel Vizor vyznačující se jednolitou černou maskou s výrazným logem značky. Celek doplňují Eco LED svítilny. Při pohledu z boku zase zaujme masivní sloupek C spolu s výraznými podběhy.
Nejvíce mě ovšem zaujala kola. Kdy naposledy jsme testovali auto, které jezdilo na plechových discích, si už vážně nepamatuji. Mohla to být leda tak nějaká ojetina, nové auto ale ne. Frontera zaujala právě ocelovými koly. Ta jsou standardem základní výbavy Edition stejně jako testované prostřední výbavy Hit, přičemž se chlubí průměrem 16 palců. Obouvají pneumatiky o rozměru 215/65.
Výbava Hit se pojí pouze se slabší verzí motoru 1.2 Turbo Hybrid s výkonem 81 kW. V nabídce je i výkonnější verze motoru se 107 kW dostupná v rámci linie Edition a také ve vrcholné verzi GS. Co si vybrat nemůžete, je převodovka. Ta je výhradně šestistupňová dvouspojka eDCT.
Inovativní sedadla
Kabina frontery je zařízená jednoduše. Zajímavé je, že s výbavou GS se za 25.000 korun pojí třetí řada sedadel, takže frontera může být sedmimístná. My máme ale pouze pětimístnou verzi, přičemž zmínku zaslouží úroveň předních sedadel. Frontera sice nepoužívá známá sedadla s certifikátem AGR, avšak v tomhle případě na nich Opel zapracoval. Výsledkem je komfort sezení, který v této třídě není příliš obvyklý.
Přední sedadla využívají patentovanou konstrukci Intelli-Seat, snižují nežádoucí tlak na kostrč, čímž zajišťují vyšší úroveň pohodlí i při dlouhých cestách. Sedadla jsou navíc nejen dobře zpracovaná a nečekaně výrazně tvarovaná, ale zaujmou i na první pohled díky kontrastnímu prošívání. Tkaniny sedadel jsou také k dispozici v plně udržitelném recyklovaném materiálu.
Ty ale ve výbavě Hit získáte pouze v rámci příplatkové sady Komfort za 30.000 Kč. Ta zároveň zahrnuje mimo jiné také samočinnou klimatizaci. Standardem je manuální. Pouze GS má automatickou klimatizaci v základní výbavě. Klimatizace se navíc ovládá na samostatném panelu, nikoliv na dotykové 10palcové obrazovce rozhraní. Součástí panelu jsou také spínače vyhřívání předních sedadel i volantu. Obojí je rovněž součástí sady Komfort.
Středový panel palubní desky je natočen k řidiči, což je obvyklé u BMW. V minulosti to však nabízely i některé opely, třeba poslední Kadett E, stejně jako Astra F. To se ale bavíme o 80., respektive 90. letech.
Ergonomie je solidní, snad jen ovládání audia na pravém rameni volantu, což je standardem výbavy Hit (základní Edition to nemá), se mi trochu pletlo. Hlasitost neměníte výkyvným spínačem (podobá se kolébkovému), jak by člověk čekal, ale šipkami vpravo od něj. Zmíněným spínačem zde listujete mezi stanicemi, respektive soubory. Je to o zvyku, ale mně se to po celý týden občas pletlo.
S délkou 4385 mm není frontera větší než její dávný předchůdce. Ovšem díky dlouhému rozvoru 2670 mm je v kabině místa překvapivě hodně, a to i ve druhé řadě sedadel. Pro zajímavost, sesterská grande panda je dlouhá pouhých 3999 mm při rozvoru 2540 mm. I to dokazuje, jaké možnosti modulární platforma EMP1 nabízí.
Motor, jízdní vlastnosti
Kdo nechce elektrickou fronteru, má na výběr pouze jedinou alternativní mild-hybridní motorizaci. Z toho na spalovací motor připadá 74 kW při 5500 otáčkách za minutu, elektromotor nabízí 15,6 kW. A protože výkony obou agregátů nelze aritmeticky sčítat (maximální výkony nejsou k dispozici současně), činí systémový výkon 81 kW.
Jedná se o známý pohon Stellantisu, který jsme v redakci měli už mnohokrát. Pracuje s napětím 48 voltů, avšak elektromotor je tady součástí převodovky eDCT6. Jedná se o produkt belgické firmy Punch Powertrain. Převodovka je dvouspojková, ve skutečnosti má ale spojky tři – dvě pro řazení převodových stupňů, třecí spojka odděluje spalovací agregát od elektromotoru. A tedy umožňuje jízdu čistě na elektřinu.
Spalovací motor je tady přeplňovaný tříválec řady EB2, který v rámci poslední evoluce, primárně pro elektrifikovanou verzi, už nepoužívá dodnes problematický rozvodový ozubený řemen v oleji, ale mnohem spolehlivější řetěz. Že to ale trvalo… Třeba Ford jej u svých motorů řady Fox (1.0 EcoBoost) nabídl coby náhradu za řemen v oleji mnohem dříve. A japonská Honda pro jistotu motor 1.0 Turbo, který slavil premiéru v minulém civiku, už dávno nenabízí.
Je to sice takový poloviční mild-hybrid, přesto je překvapivé využití elektrického pohonu. Ovládání převodovky se v podstatě omezuje na režimy D a dále L. Ten neřadíte kolébkovým spínačem na středovém tunelu, ale tlačítkem. Jeho aktivací se zvýší úroveň rekuperačního brzdění.
V praxi ale režim L v podstatě neaktivujete, jelikož i v „Déčku“ je zpomalení po ubrání plynu brzdným momentem elektromotoru, který je v tu chvíli v generátorovém režimu, velmi silné. V některých jízdních situacích je to až protivné. Děje se tak v situacích, kdy chcete, aby auto setrvačností dojelo třeba ke křižovatce. Jenže po ubrání plynu následuje silné zpomalení, takže nakonec musíte ještě plyn naopak přidat, abyste dojeli tam, kam požadujete. Úroveň rekuperace nastavit nikterak nelze, což ale není chyba, jelikož je tomu tak i jinde.
Pokud přesto mód L zvolíte, zjistíte překvapivou věc. A sice že namísto ještě účinnější rekuperace, a tedy většího zpomalení, auto brzdí „motorem“ skoro stejně jako v „Déčku“.U hybridů obecně platí, že pokud je trakční baterie plná, auto nerekuperuje. Druhou možností je rekuperace do odporníků, což je ale maření energie a její přeměna v teplo. Zde je to zřejmě vyřešeno velkým rozdílem mezi hrubou kapacitou trakční baterie, která činí 0,876 kWh, a využitelnou, jež je ani ne poloviční (0,41 kWh). Jen znovu dodávám, že napětí je v tomhle případě jen 48 voltů. Proto můžeme tento pohon označit jako mild-hybrid.
Bez emocí
Frontera bude plnit roli menšího rodinného auta, třeba pro mladé lidi. Auto vás přepraví z bodu A do bodu B veskrze komfortně a v bezpečných podmínkách. Nic víc, nic míň. Zapomeňte na jakékoliv emoce, radost z jízdy nebo nějaký vyšší řidičský akcent. To sice platí u celé řady jiných moderních aut, přesto za volantem mnoha z nich zažijete více radosti a emocí. To je z mého pohledu vlastně ta největší chyba frontery. I když je otázkou, zda je to opravdu chyba. Spíše vlastnost, kterou řada uživatelů přehlédne, pro jiné ale bude zásadním argumentem, proč si auto nepořídit. Třeba menší Fiat Grande Panda také emocemi nehýří, přesto jsem se za jejím volantem bavil více. Možná i proto, že je menší, obratnější a také po designové stránce zajímavější.
Výhodou frontery je ale hospodárnost. Opel udává v kombinaci 5,3 až 5,4 litru. V praxi se přes 6 litrů skoro nedostanete. Tady se mild-hybridní pohon ukazuje v tom nejlepším možném světle. Frontera má ale ještě jednu výhodu, a tou je cena. Testované auto je v současné době k dispozici v rámci akční ceny za skvělých 499.900 korun, což je o 87.000 korun méně než ceníková cena. Opel na auto zároveň poskytuje pětiletou záruku, což také není k zahození.
| Opel Frontera Hybrid 1.2 Turbo a konkurenti | Opel Frontera Hybrid 1.2 Turbo | Fiat Grande Panda Hybrid | VW Taigo 1.0 TSI |
| Zdvihový objem [cm3] | 1199 | 1199 | 999 |
| Výkon [kW] | 81 (systémový) | 81 (systémový) | 70 |
| Točivý moment [N.m] | 205 (spalovací motor)/55 (elektromotor) | 205 (spalovací motor)/55 (elektromotor) | 175 |
| Převodovka | 6 DCT | 6 DCT | 5M |
| Max. rychlost [km/h] | 176 | 160 | 184 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] | 11,4 | 10 | 11 |
| Kombinovaná spotřeba dle WLTP [l/100km] | 5,3 - 5,4 | 5,0 - 5,1 | 5,3 |
| Vnější rozměry [mm] | 4385 x 2020 x 1655 | 3999 x 1763 x 1629 | 4269 x 1757 x 1497 |
| Rozvor [mm] | 2670 | 2540 | 2554 |
| Zavazadlový prostor [l] | 460-1600 | 412-1366 | 440-1222 |
| Základní cena [Kč] | 499.900 | 459.900 | 529.900 |
Závěr
Frontera je velmi prostorná, nabízí solidní zavazadelník a v případě verze GS můžete mít až sedm míst. Pohon je výhradně elektrifikovaný, dynamika je průměrná, jízdní vlastnosti také. Výhodou je cena, záruka i solidní výbava. Nevýhodou je minimum emocí, zejména při jízdě. Na svezení s fronterou si tak patrně pamatovat nebudete. I když tady asi záleží na konkrétním jedinci. Pokud auto berete jen jako přepravník z bodu A do B, pak jsou uvedené výhrady bezpředmětné. Jenže v Evropě stále existuje dost lidí, kteří chtějí od auta něco více. A to tady už nenajdou.
| Nejlevnější verze modelu | 499.900 Kč (Hybrid 1.2 Turbo Hit) |
| Základ s testovaným motorem | 499.900 Kč (Hybrid 1.2 Turbo Hit) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 499.900 Kč (Hybrid 1.2 Turbo Hit) |
| Testovaný vůz s výbavou | 529.900 Kč (Hybrid 1.2 Turbo Hit) |
Plusy
Minusy
