TEST Mitsubishi L200 2.4 DI-D Expedition – Cestovatelská specialitka

Expediční L200 vzniklo přímo u nás, z iniciativy českého zastoupení třech diamantů, o tovární přestavbu nebo příslušenství se tedy nejedná. A i když vypadá tenhle japonský pick-up opravdu docela dobrodružně (třeba „africké“ nahoru vyvedené sání), podle chlapců z českého Mitsubishi to však vyložený expediční speciál do nejtvrdších podmínek přece jenom není. Úpravy a příslušenství se prý nejvíc hodí do přívětivější Evropy, třeba na výlety do přírody nebo aktivnější outdoorovou dovču.

Všechny doplňky najdete hezky pohromadě v přiložené tabulce (celkem přijde expediční výbava na necelých 430.000 Kč), tím nejviditelnějším prvkem je kromě zvýšeného sání samozřejmě stan (za pětašedesát tisíc). Složený ve svém domečku vypadá rozměrově velice skromně, vzpřímený však poskytne naprostý spací komfort dvojici dospělých. Stan se stavěl samozřejmě ručně – tak dlouho jsem točil pákou, až byla střecha v nejvyšší poloze. Šlo to snadno, směrem dolů už o něco hůř. Stan se totiž bránil a zlomyslně vyčuhoval vždycky v těch místech, kde se měl horní kryt překrývat s tím spodním. A já tak musel obíhat auto a stan vždycky zastrčit. Nic hrozného, jenom si zkrátka musíte dávat pozor na vykukující látku, jinak stan bezpečně nezavřete. A vzhledem k tomu, že jde o teréňák, musíte za stanem docela vysoko…

A co by to bylo za dovolenkovou idylku, kdybychom si díky markýze za sedm tisíc nemohli připravit romantické posezení (hliníková židlička stojí patnáct stovek). Se samotnou markýzou jsem se pral daleko víc než se stanem. Ani ne tak při jejím rozkládání, to až při fixaci. Aby se totiž trochu vratké nožičky s poryvem větru nezlomily, musel jsem je ke konstrukci přichytit ještě provázky. Vzdal jsem to.

Pak už jenom vyndat z pětatřicetilitrové ledničky (čtyřiadvacet tisíc, místo našla na korbě) něco dobře vychlazeného a výlet nemůže být lepší. A níže tedy kompletní seznam expediční výbavy. Jenom bacha, v ceně není montáž.

mitsubishi testy

Naftová síla

V tabulce expedičních příplatků jste si možná všimli i uzávěrky diferenciálu za devětadvacet tisíc. Znovu se jedná o dodatečně montované příslušenství, na středovém tunelu tedy přibyl speciální čudlík. I bez uzamykatelného diferenciálu však Mitsubishi L200 zvládne i velmi obtížné mimosilniční podmínky, kromě připojitelné čtyřkolky (elektronicky, do rychlosti 100 km/h) s redukcí jsou v terénu obrovskými pomocníky poctivé drapáky (znovu položka z expediční tabulky, tentokrát za dvaatřicet tisíc).

Tohle je OK, ještě poctivý pick-up s rámem a čtyřkolkou s redukcí, nadstandard v terénu se tedy dá předpokládat. A právě vzhledem k těmto schopnostem mě hodně překvapilo spořádané silniční vychování. Samozřejmě v rámci třídy, ale s L200 se dá vcelku normálně jezdit. Podvozek nijak nepříjemně neskáče (asi pomohla i zátěž na korbě, lednička, naviják, zahradní nábytek…), spíš žasnete nad jeho filtračními schopnostmi. Taková díra se ještě ani u nás nenarodila, aby Mitsubishi L200 rozhodila. Nezvyk je samozřejmě řízení s nekonečným převodem, zaručkujete si opravdu hodně. A pak i ty vnější rozměry nejsou úplně denní chleba, hlavně délku skoro 5,3 vám dá pick-up čas od času pocítit. Od volantu bych ale řekl, že je auto daleko širší než jeho 1815 mm. Hodně vysoké posezení a dlouhá kapota se postaraly o tenhle optický klam ještě většího auta.

mitsubishi testy

Ani dálnici se vyhýbat nemusíte, terénní pneumatiky jsou vcelku potichu, jenom komín sání se kolem stotřicítky už s nápory větru potýká docela hlasitě. Silniční schopnosti tedy potěší a mile překvapí, síla naftového čtyřválce 2.4 DI-D mě ale dostala. Čísla 133 kW a 450 N.m nevypadají nijak zvlášť úderně ani sama o sobě, teď k nim ale přidejte dvě tuny železa, pneumatiky jak z traktoru a čtyřkolku. Ve skutečnosti je však pocit ze zátahu velmi intenzivní, subjektivně podpořený ještě chrochtáním z komína – čtyřválec se holt dožaduje přísunu vzduchu. Vždyť ani desetisekundové zrychlení na stovku není vůbec špatné a reálně dosahovaná dynamika víc než uspokojivá. Hučení ze sání je navíc skoro tím nejhlasitějším projevem jednotky, čtyřválec je díky nízkému kompresnímu poměru 15,5:1 a vyvažovacímu hřídeli velmi tichý nejen při porovnání s pick-upy. A ještě jedná technická – na rozdíl od slabší verze se 113 kW používá ta silnější se 133 kW ještě proměnné časování a zdvih sacích ventilů (Mitsubishi tomu říká MIVEC).

Spotřeba se v mém případě pohybovala mírně nad jedenácti litry, hodně času jsem však strávil expedičním dálničním přesunem a ani jinde jsem se rozhodně neomezoval. Jo, jede fakt moc hezky, ten čtyřválec 2.4 DI-D. Možná bych si spíš než šestistupňový manuál vybral automatickou pětistupňovou alternativu. Za čtyřicet tisíc bych získal měnič s chováním ze staré automatové školy (komfort řazení neskutečný, rychlost ovšem velice pozvolná). Na expedici by se hodil víc.

Když chcete něco dobrodružnějšího

Letos jsem měl štěstí na víc obytňáků, upravené Mitsubishi L200 se však dost vymyká. Jasně, jde o pick-up, což jeho vlastnosti tak nějak logicky předurčuje. Spaní je proti plnohodnotným obytňákům přece jenom provizornější, sprchu nebo sporák v japonském teréňáku opravdu nenajdete. Na druhou stranu se s ním podle očekávání dostanete tam, kde byste třeba s californií od Volkswagenu jenom tak hrabali kolečkama. Třeba rybářům by se Mitsubishi L200 Expediton mohlo líbit. Za samotný pick-up s motorem 2.4 DI-D a testovanou prostřední výbavou Intens dáte minimálně 781.650 Kč, expediční nádobíčko pak přijde na necelých 430.000 Kč.

Plusy

• Velmi silný motor
• Použitelný i na silnici
• Praktické a cenově dostupné expediční doplňky

Minusy

• Obtížnější manipulace se stanem a markýzou