TEST Mitsubishi Outlander 2.0 4WD – pohodička

Je docela zvláštní, že Mitsubishi ověnčené mnoha úspěchy v dakarské rallye (deset vítězství není náhoda) zůstávalo dlouho stranou nelítostného souboje o zákazníky v kategorii menších SUV a místo toho, aby dokázalo soupeřům s mnohdy mizivými nebo žádnými zkušenostmi v terénu, že know how není v automobilovém průmyslu prázdným slovem, nabízelo pouze pajero.

Teprve v roce 2003 prásklo, povzbuzeno úspěšnou restrukturalizací, do koní a představilo SUV Outlander. Ačkoliv bohaté zkušenosti s terénními vozy a závodní úspěchy dávaly samy o sobě záruku kvality, pojistila se automobilka trochu nudným, ale docela funkčním způsobem a prohlásila, že spojením vlastností SUV a dynamického až sportovního designu vytvořila jedinečný automobil.

Výraz jedinečný automobil v rétorice výrobce většinou znamená, že daný produkt v podstatě těžko hledá konkurenta a vytváří subsegment nebo zcela nový segment. V případě outlanderu nemá debata o novém segmentu opodstatnění, protože odhlédneme-li od designu, získáme normální SUV. Tedy skoro normální.

Tvář tygra

Výrobcem vyzdvihovaný sportovní design skutečně odlišuje kompaktní SUV od všeho, co se pohybuje na českých vozovkách. Vytažená přední část s agresivními světlomety a středním pruhem osazeným třemi diamanty vytváří dojem nabroušeného vozu, zadní část s lehkým zaoblením a dynamickými světlomety sportovní feeling dotváří. Ale dost řečí o designu, nastupujeme.

Doširoka otevřené dveře, vyšší světlá výška a zatažené prahy proměňují nastupování v příjemný zážitek. Příval příjemných pocitů pokračuje i v interiéru. Ehm, jak se to vezme. Pokud budu považovat outlander za čistokrevný off-road anebo sporťák, který nepotřebuje oslňovat exklusivními materiály a místo toho dokazuje kvality v terénu nebo na okruhu, nemohu být nespokojen.

Z černé palubní desky vytesané z docela příjemného materiálu vyzařuje jednoduchost, kromě pruhu imitace snad kovu nenaleznete uvnitř nic, s čím vyráží na lov konkurence. Je tu ale jeden problém. Outlander není čistokrevný sporťák a neblíží se ani pravověrnému off-roadu. Otázka zní: Nemělo se Mitsubishi místo prosté orientace na účel raději zaměřit na navození pocitů luxusu.

Odpověď není jednoznačná. Luxusní interiér má své kouzlo, řidič si niterně dokazuje, že investoval správně, na druhou stranu takový přístup volí každý druhý výrobce, takže není ničím zajímavý. Ve prospěch luxusnějšího provedené hovoří i fakt, že exteriér luxusně vypadá. Upřímně, když jsem poprvé otevřel dveře a spatřil hromadu černého plastu, nemohl jsem se ubránit zklamání.

Ale jak běžel čas a kilometry, přestal jsem outlanderu strohý interiér vyčítat, až jsem nakonec úplně změnil názor a přišel jednoduchým tvarům na chuť. Pravda, číslice označující teplotu nemusely vypadat jako výtvarné cvičení třeťáka, ale přesto převážila pozitiva v podobě přehledného uspořádání, bezchybného slícování a neexistujícího vrzání.

Poslední jmenovaná skutečnost si zaslouží podtrhnout, neboť na obrovských výtlucích, které zanechala na českých vozovkách tuhá zima, plasty v interiér mlčely jako hrob. Ergonomie, bude-li řeč o středové konzole, dosáhla absolutního vrcholu, nastavení zrcátek vedle volantu japonské automobilky zbožňují, ale evropské většinou využívají praktičtější madlo dveří. Druhou možnost považuji za vhodnější, ale člověk si zvykne.

V jednoduchosti je síla

Vyšší posez za volantem, který s sebou přináší koncepce SUV, je tradičně zmiňovaným pozitivem a tentokrát tomu nebude jinak. Když zkrátka převyšujete většinu okolních vozů, nemůžete se cítit špatně. Ale pozor na to. Automobilů kategorie SUV stále přibývá. Blažené pocity navozené vyšším posezem udržovala v testovaném provedení rovněž komfortní kožená sedadla.

Délka sedáku ani boční vedení nevybočuje z průměru, ale komfort sezení nemá chybu. Za jediný vážný nedostatek považuji malý rozsah výškového nastavení. Je totiž skvělé, že sedíte vysoko, ale pokud se hlavou dotýkáte stropu, nemáte na chválu ani pomyšlení. Na zadních sedadlech kontakt se stropem nehrozí a nehrozí ani kontakt se sedadlem řidiče či spolujezdce, protože místo na zadních sedadlech může outlander rozdávat.

Usedne-li za volant řidič s výškou 185 cm, zbude stejně vysokému pasažérovi na zadních sedlech dostatečně velká. Škoda, že sedák nemá dostatečnou délku, a proto neposkytuje ideální oporu stehnům. Zajímavou kategorií jsou odkládací plochy. Z úzké kapsy na dveřích odložený předmět stěží vytáhnete a možná se dočkáte situace, že vám uvízne v kapse ruka.

Na zadních dveřích kapsy schází, a proto se výrobce rozhodl, že použije pouze kapsy na zadní stradě sedadel. Zvláštní zalíbení v úzkých přihrádkách dokazuje i prohlubeň v středové konzole, reputaci Outlanderu napravuje veliký prostor nad středovým tunelem a vytvarované držáky nápojů v středovém tunelu. Nástup jarního počasí a první sluneční paprsky mě a spolujezdcům pomohla vychutnat dvojice střešních oken.

Dříve než se podíváme pod kapotu, zbývá zmínit poslední a bohužel ne pozitivní informaci. Vyplývá z umístění rezervního kola, které jednoduše odhadnete z fotografií. Jelikož plnohodnotné rezervní kolo neskončilo na zadních dveřích, muselo zákonitě nalézt útočiště pod podlahou. Tímto krokem vznikl zavazadlový prostor s objemem pouhých 350 litrů, s nímž můžete počítat na rodinný piknik, ale ne veliké stěhování.

Sklopením sedadlech stěhovací schopnosti vozu sice zlepšíte, ale stále tu zůstává strašák v podobě extrémně vysoké nakládací hrany. Holt všechno má svá pro a proti.

Takový normální motor

Konečně. Akt nastupováním mám za sebou, do osvětleného zámku (praktická věcička) zasunuji klíč, otáčím a startuji. Dvoulitrový zážehový čtyřválec naskočí za doprovodu pisklavého protočení, ale rázem se uklidní a zcela odmlčí. Abyste poznali, že motor stále pracuje, musíte přišlápnout plynový pedál a jednotku protočit. Fajn, motor funguje, můžeme vyrazit.

Výkon 100 kW leží na 6000 otáčkách a točivý moment 176 Nm na 4500 otáčkách, což ukazuje na pořádně točivý agregát. Vědom si této skutečnosti přidržím plynový pedál blíže podlaze, než je obvyklé, a čekám svižnou akceleraci. Kromě toho, že kabinu stále prostupuje minimum hluku, se nedostavilo nic z očekávaného. Outlander se rozjel s hbitostí poraněného levharta a pomalu se šine vpřed.

Točit, točit, točit, říkám si proto, a podřazuji na nižší rychlost. Otáčky poskočí o 2000 nahoru, čímž se dostávám na hodnotu 4200. Tady už motor a s ním i outlander ožívá a naznačuje, že nehodlá skončit s nálepkou vysloužilého atleta. Otáčky rostou, motor se snaží a auto jede. Jede mnohem lépe než v otáčkách nízkých, ale rovnou říkám - na závodění zapomeňte.

Tento motor v tomto voze slibuje příjemné svezení a dostatečný výkon na šplhání se kopcovitým terénem i s plným obsazením, ale ne stříkající adrenalin typický pro EVO VIII. Nutno podotknout, že odhlučnění motoru zůstává v první polovině spektra otáčkoměru na vynikající úrovní, takže slyšíte pouze tiché ševelení, v druhé polovině se ozve hlasitější brumlání a nakonec stoprocentní hukot.

Už jednou zde, na stránkách Auto.cz, padl názor, že dvoulitr s výkonem 100 kW není vůbec špatný motor a já se musím pod tento výrok podepsat. Je to velmi dobrý motor, pokud nechcete závodit a máte rádi tichou, spořádanou jízdu. Jen tu spotřebu nechápu. Ať jsem se snažil sebevíc, vybumbal motor průměrně 10 litrů a ve městě dokonce téměř 12.

Jeden tip pro závodníky: Mitsubishi nabízí přeplňovanou variantu dvoulitru s výkonem 148 kW a točivým momentem 303 Nm. Pokud chce dodat svému novému outlanderu skutečnou šťávu, přemýšlejte o něm. Dostupný bude od května.

Příjemné svezení

Nastává hodina pravdy. Vnější design sporťáku, pod kapotou pohodový motor a zkušenosti z nejslavnějšího závodu pouští. Co z toho vznikne? Vznikl z toho příjemný automobil s komfortně sportovním, ale spíše komfortním naladěním, který se přenáší přes propasti na českých vozovkách s chladnou hlavou a stejně suverénně, jak přehlíží nesrovnalosti ve financování českých silnic, jedná i v lehkém terénu.

Stálý pohon všech nemá chybu a kdo tvrdí opak, neví o čem mluví. I nejhorší situace, pokud nevypovědí službu pneumatiky, zvládnete a dostanete se z problémů, které považujte předem za nevyřešitelné. Na vozovce Outlander dokazuje příbuznost s legendárním sporťákem Lancer EVO, zbytečně se nenaklání a drží stopu. Abych nezapomněl, aerodynamika i odhlučnění ve vysokých rychlostech zaslouží poklonu.

Na brzdy není potřeba razantně šlapat, nastupují docela brzo a s dostatečnou účinností. Řazení zanechalo nejen ve mně, ale v celé redakci příjemné vzpomínky přesným chodem a tak akorát dlouhými drahami. Řízení není ani tvrdé, ani měkké, ani extrémně přesné ani nepřesné. Taková zlatá střední cesta. Tak a jaký z toho vyvodit závěr?

Outlander je příjemné auto kategorie SUV s netradičným, ale atraktivním vzhledem, jednoduchým, ale účelným interiérem, v našem případě pohodovým, ale žíznivým motorem a zatraceně malým kufrem. Cena není z nejnižších, ale pohodové svezení to je.