TEST Mitsubishi Pajero 3.2 DI-D SWB - Ještěrka

Čtvrtá generace offroadu slavného jména má zvenčí blíže ke klasickému faceliftu – a dle našeho názoru to vozu jen prospělo. Jednoznačně identifikovatelný model totiž dostal střízlivěji tvarované přední blatníky, méně agresivní masku chladiče svázanou s novými světlomety, v zrcátkách přibyla směrová světla a na zádi se světelný park konečně sestěhoval do bočních sloupků. Rezervu na zadních dveřích už nechrání celoplošný kryt, ale jen podélná objímka, což spolu s dalším snížením závesu rezervy přispělo k lepšímu výhledu dozadu. Celkově působí auto oproti předchozí generaci lehčeji.

Podstatnější změny se odehrály v interiéru, kterému dominuje přepracovaná palubní deska s na dotek příjemnými plasty. V základní výbavě obsahuje velmi příjemně čitelný středový barevný displej, který zobrazuje údaje z palubního počítače, kompasu a výškoměru. Oproti minulé generaci se znatelně lépe a intuitivněji dá ovládat také autorádio i klimatizace. Klasickou přístrojovou kapličku nahradily v Pajeru trochu výstřední dva samostatné tubusy, ve kterých jsou ale modrobíle podsvícené přístroje dobře čitelné.

U širokého vozu se všichni testující řidiči shodli na pocitu relativní šířkové stísněnosti, kterou nezpůsobuje ani tak absolutní hodnota, ale spíše blízkost sedadel ke dveřím, podobně jako například u Land Roveru Defender. V řízení to pochopitelně nijak neomezuje, ale v kombinaci s nemožností podélného nastavení volantu a blízkosti hrany palubní desky k levému koleni to může řidiči na delších cestách připadat nepohodlné.

Samotná přední sedadla jsou ovšem velmi pohodlná, paměť polohy, a to ještě jen podélné, má ale jen to spolujezdcovo. Zadní sedáky jsou tradičně umístěny o trochu výše, slušela by jim ale větší délka a vzhledem k malému zavazadelníku (290l) i možnost podélného posuvu. Přístup do zavazadlového prostoru příliž neulehčují dosti těžké dveře se závěsy vpravo, potěší ale integrované sítě na drobnosti.

Pouze čtyřválcový turbodiesel 3.2 DI-D je standardně osazován filtrem pevných částic a v kombinaci s manuální převodovkou poskytuje stejný výkon 118 kW jako předchozí generace, kroutící moment ale dosahuje maxima 381 Nm, tedy o 8 Nm více. Verze s pětistupňovým automatem má naopak výkon zvýšený na 125 kW, krouticí moment pak zůstal na původní hodnotě. Zvuk mohutných válců se oproti minulé generaci nijak podstatně nezměnil, dunění lze s různou intenzitou očekávat v celém spektru otáček. Kupodivu nejlépe se motor projevuje okolo 3000 otáček, kdy většina nepříjemností je nahrazena velmi hladkým během a na nižší stupně i dostatkem síly.

Pajero má spíše silniční naturel, poměrně komfortním podvozkem vyžehlí mnoho nerovností a na dálnici překvapí jistotou i dosti solidní zpětnou vazbou řízení. Příčné nerovnosti dá vůz posádce poznat hlasitými ranami od náprav, více než dvě tuny pak v kombinaci s vysokým těžištěm naklánějí karoserii s podobnou samozřejmostí, jako kdysi GAZy. I v nebezpečně vypadajících zatáčkách však Pajero drží stopu statečně a nedotáčivý smyk se dostavuje až při snížené adhezi.

Důvodem koupě třídveřové verze je ale nejčastěji (kromě úspory místa) lepší manévrovatelnost v terénu a tady krátké Pajero skutečně kraluje. Obratnost, s jakou se pohybuje na omezeném prostoru, je subjektivně zlepšena velmi dobrým výhledem a netečností k malým nerovnostem. V 90% případů stačí posunutí páky voliče SuperSelect II do polohy 4x4 a vůz se samozřejmě vydrápe přes stupeň, u kterého byste měli s pětidveřovou verzí o starost více s přechodovým i zadním nájezdovým úhlem, délkou i hmotností. Systém pravuje rozdělení točivého momentu mezi přední a zadní kola z poměru 33 : 67 až na 50 : 50. Redukce a uzávěra mazinápravového diferenciálu přijdou ke slovu skutečně asi jen v rozbahněné rokli, zadní uzávěru ovládanou samostatným tlačítkem jsme pak byli nuceni zapnout jen jednou – abychom se dostali kvůli focení mokrým sněhem do svahu, který vzdal i řetězy obdařený lesní traktor. Světlá výška 225 mm i například brodivost 700 mm jsou dobrými výchozími parametry, jediným omezením při výletech mimo silnici tak zůstávají pneumatiky.

Žíznivost motoru se drží v mezích daných způsobem pohonu i hmotností – na dálnici je standardem 11-13 l/100 km, mimo město pak lze spotřebu držet i pod osmilitrovou hranicí. Ve městě velmi záleží na jízdním stylu, pod deset litrů se ale dostanete jen v noci bez semaforů a kolon.

Plusy:

• schopnosti v terénu
• silný a relativně úsporný motor
• velmi dobrá základní výbava
• komfortně odpružený podvozek

Minusy:

• hlučný motor
• boční náklony v zatáčkách
• poloha sedadel blízko dveřím