TEST Nejslabší vs. nejsilnější Škoda Superb: 1.6 TDI (88 kW) vs. 2.0 TSI (206 kW)

Základní a vrcholnou motorizaci nové Škody Superb od sebe dělí jen čtyři deci zdvihového objemu. Nejmenší hodnotu v kolonce výkonu najdeme u naftového čtyřválce 1.6 TDI: 88 kW.

Nejvyšší číslo čeká v řádku nazvaném 2.0 TSI 4x4 aut.: 206 kW. Přímovstřikový přeplňovaný zážehový čtyřválec nahradil v nabídce vysloužilý šestiválec 3,6 l, je o 15 kW výkonnější a dodává se výhradně s automatem a pohonem všech kol.

Ač zvenku k nerozeznání, charakterově před námi stojí dva zcela jiné superby. Však také za cenu plně vybaveného dvoulitru byste pořídili dvě základní šestnáctistovky. Je tak propastný rozdíl adekvátní kultuře jízdy, nebo zákazník připlácí hlavně za image a společenský statut?

DOJEM

Nejde jen o naměřená čísla

Začněme nejslabší pohonnou jednotkou, ať se máme na co těšit. Studený diesel 1.6 TDI/88 kW má na náš vkus a poměry střední třídy trochu hrubší

chod, po zahřátí se ale zklidní a při jízdě je utlumený lépe než třeba v octavii. Tak to má být, hierarchie má být dodržena. Upřímně jsme čekali, že základní verze bude jakýsi podmotorovaný chudáček, doplněk ceníku. Mýlili jsme se. Nejede vůbec špatně. Při obsazení jedním nebo dvěma cestujícími je dynamika adekvátní, dokonce i na dálniční stotřicítku jsme se rozjeli nad očekávání svižně. S pružností to tak slavné samozřejmě není, když jsme potřebovali předjet kolonu kamionů, museli jsme manévr pečlivě zvážit a jet takříkajíc na jistotu. Motor od čtyř tisíc otáček umírá, takže je při akceleraci potřeba řadit a držet motor v optimálním režimu. Jednoznačně vůz pro věčně osamoceného řidiče, který vyznává uvolněné tempo bez dynamických excesů, zato s důrazem na nízkou spotřebu.

Dvoulitrový benzin naladěný na 206 kW je jiná, citelně silnější káva. Za plynem letí jako chrt, předjíždět se mu chce na každé rovince a německá dálnice bez rychlostního omezení je pro něj tím pravým hřištěm. Srovnání s předchozím šestiválcem se nevyhneme, to se samo nabízí. A tady už budeme chválit méně. Přeplňovaný dvoulitr je bez diskuse svalovec. Jde ale spíš o sportovní motor, kterému se líbí v otáčkách, zatímco ve středním pásmu pocitově nevyniká. Třeba u Seatu Leon Cupra žádný problém, ale při aplikaci ve velkém sedanu by se nám líbilo trochu uhlazenější vystupování. Kde si starý šestiválec jen zabublal, mocně se nadechl a jemně vyslal superb vpřed, nový čtyřválec razantně podřadí, chvíli počká, až se turbo nafouká, zavyje a vystřelí. Efektně, rázně, ale už ne tak noblesně. Kdo nemá srovnání a není nakažený bontonem luxusních limuzín, nejspíš ani nepochopí, o čem mluvíme. Takže klid, nejde o nic dramatického.

DYNAMIKA

Světec a letec

Protentokrát jsme motory škodovek proměřili důkladněji než při běžných srovnávacích testech. Pružné zrychlení jsme zkoušeli hned na čtyři rychlostní stupně a přidali i sprint z místa – a pokaždé byli zhruba o sekundu pomalejší než tovární údaj. Naměřené rozdíly mezi základním a špičkovým modelem odpovídají očekávání.

Benzinový dvoulitr dosahuje v jednotlivých disciplínách přibližně 60 % času malého dieselu, v rychlostech kolem stovky a na vyšší zařazený stupeň je pak živější skoro o polovinu. Odspodu se mu ale nějak zvlášť nechce, vyčkává, a až když se roztočí nad hranici dvou tisíc, zapojí svaly na maximum.

Specialitou motoru 2.0 TSI je funkce Launch control, kdy sešlápnete levou nohou brzdu, pravou plyn, otáčky se ustálí na optimální hodnotě a po uvolnění brzdy superb vystřelí maximálním možným tempem. Zázraky nečekejte, v praxi jsme nenaměřili rozdíl větší než 0,2 s. Stejně tak se neprojevilo přepnutí převodovky do sportovního módu.

Superb 2.0 TSI 4x4 jezdí standardně na adaptivním podvozku s nastavitelnou mírou tlumení a v komfortním režimu je plavný jako žádná jiná škodovka. Měkce se kolébá a dává vyniknout majestátnosti dlouhé karoserie. Mezi kuželkami se projevila výhoda adaptivního tlumení. Při prudké změně směru tlumiče bleskově ztvrdly a nedovolily superbu takové náklony. K tomuto motoru standardně dodávaný pohon všech kol se spojkou Haldex se na suchu projevuje dlouhou neutralitou a na limitu pak výraznou nedotáčivostí. Celé auto se začne sunout ven ze zatáčky, je cítit, jak se zadní kola snaží udržet vůz ve stopě, výsledek je ale trochu topornější než u předokolky. Jasnou výhodu má čtyřkolka na vodě či sněhu a také při prudké akceleraci, kde neztrácí čas prokluzem.

Superb 1.6 TDI měl základní, nenastavitelný podvozek. Ten je při běžné jízdě o něco tužší než příplatkový adaptivní, na větších nerovnostech proto víc bouchá. Ve většině jízdních situací je míra komforu stále vysoká, nicméně my bychom si 25 000 Kč za elektronické tlumiče připlatili. Dělají ze superbu toho správného polykače kilometrů. Při vyhýbacím manévru v rychlosti 80 km/h se odpružení projevilo spíš jako měkota.

Bílý superb výrazně zaklekl na vnější přední kolo a záď měla mírnou tendenci vybočit. Tyto úmysly ovšem spolehlivě a elegantně zkrotil stabilizační systém. V rychlých zatáčkách a na limitu přilnavosti se nám zdál tento vůz s předním pohonem paradoxně čitelnější a lépe kontrolovatelný plynem než bráška s pohonem všech kol.

SPOTŘEBA

Karty rozdané předem

Těžko čekat nějaké překvapení, diesel 1.6 TDI je jasným ekonomickým favoritem a od dvoulitrového benzinu očekáváme spíš uvolněné stravovací návyky. Nanejvýš může překvapit, když při vyšším výkonu nabídne nižší spotřebu než šestiválcový předchůdce 3.6/ /191 kW, se kterým lze dosahovat průměru pod hranicí deseti litrů, pravděpodobnější jsou ale hodnoty kolem dvanácti.

Na rozdíl od menší octavie má naftová šestnáctistovka standardně šestistupňovou převodovku, na dálnici tak točí jen lehce přes dva tisíce a bez problémů zvládá dlouhé cestování se spotřebou kolem pěti litrů. Dvoulitrové TSI překvapilo, když se udrželo pod devítilitrovou hranicí a nakonec se ustálilo na přídělu 8,5 litru.

Samozřejmě s každým razantním přišlápnutím plynu se nůžky rozevírají, diesel se dál drží skromně při zemi, zatímco ve válcích zážehového motoru mizí litry paliva mnohem rychleji než při ustálené jízdě.

Po městě jsme s nejdražším superbem jen těžko sráželi průměr k deseti litrům, diesel cestoval Prahou za 6,6 l. Spíš než na absolutní hodnotu je ale dobré si spotřebu převést na procenta. Zatímco diesel bral po městě o 50 % víc než na okreskách (6,6 vs. 4,4 l/100 km), spotřeba silného benzinu narostla jen o 42 % (10,8 vs. 7,6 l/100 km).

ZÁVĚR

Příplatek jako rozmar

Jakkoli se to nemusí podle papírových hodnot zdát, základní superb zdaleka není podmotorovaný. Nenadchne, neurazí, ale odvede solidní práci. Turbodiesel 1.6 TDI/88 kW se v rámci povolených rychlostí pohybuje suverénně, neobtěžuje hrubým chodem jako v menších modelech a z pohledu defenzivního řidiče vlastně není rozumný důvod, proč investovat do vyššího výkonu. Nejslabší motor v nabídce se na německé dálnici snadno rozletí k dvoustovce, předjíždět je potřeba samozřejmě s rozvahou. Spotřeba kolem pěti litrů potěší rozpočet rodiny i firmy.

Proč by tedy měl člověk utratit tři sta tisíc za vrcholnou motorizaci 2.0 TSI/206 kW? Pro radost a prestiž. Mnoho z nás se přece nespokojí jen s tím, co ve skutečnosti využijeme, ale dovolí-li to finance, rádi si dopřejeme něco navíc pro potěšení. V případě nejsilnějšího superbu tak přichází ke slovu výjimečná dynamika, výkonová rezerva za každé situace a pocit, že si člověk dopřál to nejlepší možné. V některých režimech až dvojnásobná spotřeba pak znamená daň za luxus a výjimečnost.