TEST Nissan Pick-up 2,5 TDI

I když se pod pojem pick-up dá v je ho rodné Severní Americe schovat i třítunový Dodge s dvojmontáží, který slouží hlavně k tahání desetimetrového obytného návěsu, základní poevropštělé modely tohoto střihu se dobře prodávají i Evropě. Nissan pick-up přitom patří k typům, které lze koupit v čtyř i pětimístném uspořádání a navíc s velkým rozptylem výbav.

Pro test jsme si záměrně vybrali nejužitkovější, tedy nejméně vybavenou verzi s dlouhou kabinou a nástavbou na korbě. Kromě ostatních specifik jsme chtěli zjistit, jak moc se na komfortu posádky projeví absence palubní elektroniky a ostatních prvků mimořádných výbav. Také bychom chtěli tímto testem zahájit občasné výlety do světa žlutých značek a představit tak čtenářům vozy, které kromě řidičovy potěchy z jízdy jsou s to ještě pracovat.

Svůj pracovní charakter signalizuje Nissan už při prvním pohledu zvenčí. Rozšířené plastové blatníky, extrémní světlost a absence ozdobných prvků typu prahové lišty sice pohyb v terénu přímo neusnadňují, řidič se ale nemusí bát, že bude těmito drobnostmi omezován. Téměř pět metrů délky zahrnuje mohutnou kapotu s vstupním otvorem vzduchu, pětimístnou čtyřdveřovou kabinu a krytou korbu o rozměrech 140 x 140 cm. Bílá barva je sice spíše určená pro firemní nápisy než lesní maskování, ku cti tohoto vozu je ale třeba říci, že v disciplíně vlastního ohozu blátem si vede až nezvykle čistotně.

Také v interiéru není řidič hýčkán více, než je u pracovních aut nutné. V základním provedení například chybí elektrické ovládání oken i zrcátek - to ale v běžném provozu vůbec nevadí, lze naopak pustit z hlavy starosti o výdrži či údržbě. Překvapí ale absence airbagu, ABS a centrálního zamykání. Tyto prvky výbavy nabízí pick-up v dražší variantě Navara.

Vzdor výše zmíněné spartánskosti je interiér překvapivě útulný, použité plasty působí kvalitně a slícování by mohly tomuto užitkovému autu závidět leckteří osobní konkurenti. Při jízdě hýčkají posádku vpředu i pohodlné a vysoko posazené tužší sedačky, vzadu pak musí zbytek posádky vzít zavděk užší i když relativně pohodlnou lavicí. Delší cesty vzadu asi nebudou nejpříjemnější, u vozu tohoto charakteru se s delšími cestami nicméně příliš nepočítá. Obavy z úzkých zadních dveří jsou zbytečné - nastupování do nich je méně pohodlné spíše výškou prahu než jejich profilem.

Prostor pro náklad kryla u námi testovaného vozu praktická nástavba, jejíž jedinou nectností bylo neustálé zanášení prostoru mezi ní a zadním oknem kabiny - občasné zásahy vysokotlakou mycí pistolí pomohou jen na chvíli a po pár kilometrech v dešti se už opět dá spoléhat jen na vnější zrcátka. Přístup k nákladu je pracovně pohodlný, potěší hlavně velká nosnost sklopného dílu korby.

Pod kapotou pracuje sice relativně slabý (76 kW) zato však v provozu nezvykle živý turbodiesels mezichladičem stlačeného vzduchu. Maximální hodnota točivého momentu 245 Nm/2000 ot. sice přišla vhod hlavně v terénu, na silnici ale motor udílí vozu velmi slušnou dynamiku, táhne od nízkých otáček a za přijatelné zvukové kulisy předjíždí i osobní vozy. Desetilitrovou spotřebu dosaženou za přibližně šest set kilometrů jízdy s terénními a městskými vložkami považujeme u auta tohoto typu za průměrnou.

Na silnici se Nissan chová jako klasický nákladní vůz se zadním náhonem. Boční náklon v zatáčkách je přijatelný, poskakování nezatížené zadní nápravy na nerovnostech snesitelné a nedotáčivost malá. Na mokré vozovce se u varianty pohonu jen zadních kol hlásí sklon k přetáčivosti, i bez ABS se díky citlivým brzdám ale dá vůz zvládat bezpečně. Městský provoz Nissan zvládá díky nadstandardnímu rejdu a rozměrným zrcátkům se ctí, parkování mezi auty ale vyžaduje přece jen více místa. V běžném provozu navíc přijdou vhod volnoběžné náboje v předních kolech, které lze ovládat tlačítkem na palubní desce - výsledkem je menší hluk a nižší spotřeba paliva.

V terénu se kromě přiřaditelného pohonu všech kol a přiřaditelné redukce uplatňuje i diferenciál zadní nápravy se zvýšenou svorností. S tímto arzenálem je možno zajet i jinam než mimo zpevněné cesty, což je eufemismus používaný pro vozy třídy SUV. Půlmetrovou brodivost jsme nevyzkoušeli, ze všech ostatních situací nás ale Nissan vytáhl bez většího zaváhání. Extrémně účinný posilovač a čtyři otáčky volantu mezi dorazy vyžadovaly na silnici sice chvíli zvyku, v terénu jsme ale tento mechanismus ocenili. V terénu se tohle auto cítí zjevně dobře, ani na hrbolech výrazně neskáče a na šikmém svahu nemá tendenci ujíždět.

Jako čistě užitkový vůz je Nissan Pick-up k neutahání. Pomineme-li absenci airbagů, lze o něm mluvit jako o plnohodnotném bezpečném a praktickém autě. Výborný motor spolu se snadným ovládáním a nadprůměrnou průchodností těžkým terénem jej řadí na přední pozice této specifické kategorie. V ČR se již navíc prodává i další generace tohoto modelu s lepšími výkonovými parametry, zvedla se ovšem i cena.