Šest levných zadokolek od 50 tisíc Kč, které vás naučí driftovat
Drift není jen o BMW řady 3 a japonských ikonách z plakátů. Ceny klasiky letí nahoru, ale naštěstí stále existují auta, která jsou roky přehlížena, a právě proto se dnes vyplatí. Našli jsme netradiční auta, která se v české inzerci prodávají od 30.000 Kč do 150.000 Kč.
I s rozpočtem 50 až 250 tisíc korun se stále dají najít platformy, které nabídnou zadní pohon a poctivou mechaniku. Nejde o auta, která by byla součástí hlavního proudu autíčkářské komunity, což se příznivě projevuje na cenách těchto ojetin. Vysoký výkon a ostrý samosvorný diferenciál by byl samozřejmě fajn, zvláště v zimě ale není k driftování takový luxus potřeba.
Opel Omega B
Zachovalý Opel Omega první generace je už téměř k nesehnání, ale u Omegy B ještě nějaký výběr existuje. Omega je technicky zajímavá hlavně kombinací dlouhého rozvoru, zadního pohonu a šestiválcových motorů, které dávají pohybu klid a plynulost. Společně s Fordem Scorpio jde o nejlevnější vůz z našeho výběru, ceny začínají už na 30.000 Kč.
Benzinové V6 (2.5 a 3.0) i diesel 2.5 TD mají dost krouťáku na to, aby auto šlo bokem bez nutnosti extrémních otáček, což snižuje mechanický stres. Podvozek je v sérii měkký, ale konstrukčně jednoduchý a dobře reaguje na zpevnění – jakmile se omezí náklony a zlepší kontrola zadní nápravy, působí omega stabilně a čitelně i ve vyšší rychlosti.
Ford Scorpio II
Sierra je docela vyhledáváná, ale proč rovnou nesáhnout po větším a silnějším modelu? Ze stejných důvodů jako u omegy se i zde bavíme o druhé generaci. Scorpio sdílí s opelem také základní filozofii: velké auto s pohonem zadních kol, dlouhý rozvor a motory s dobrým spodkem. Vyhledávané jsou hlavně šestiválce, ale mechanika všech motorů je relativně jednoduchá a robustní. Vzácně se dá najít čtyřválec 2.3 i v kombinaci se samosvorným diferenciálem.
Největší technická výzva u scorpia není výkon, ale práce s hmotností a naladěním podvozku – jakmile se odstraní přebytečná měkkost a gumovost, auto přestane působit jako loď a začne reagovat předvídatelně a překvapivě agilně. Největším problémem je náchylnost ke korozi a dnes již omezený výběr na trhu ojetin.
Klasický švédský tank
Zadokolková volva (řady 200, 700 a 900) si vybudovala reputaci mechanickou rezervou. Základem je jednoduchá koncepce s tuhou zadní nápravou (víceprvek až u 900) a dlouhým rozvorem. Vyšší hmotnost sice zpomaluje reakce na povely, ale zároveň výrazně zvyšuje stabilitu a člověk nepotřebuje tak rychlé ruce.
Volvo nepředstavuje nejrychlejší ani nejhravější řešení, ale mimořádně odolnou platformu, která odpouští chyby, zvládá vysoký objem driftování a funguje i tam, kde by sofistikovanější auta už dávno stála na heveru. Na svůj věk jsou tato stará volva také až překvapivě odolná vůči korozi, ale to už záleží spíše na konkrétním kusu.
Čtyřválce řady B230 jsou známé schopností snášet dlouhodobé zatížení bez typických slabin modernějších agregátů. Starší redblocky (B21/B23) sdílejí stejnou filozofii robustnosti. Technicky složitější 16ventilové verze či šestiválce v modelech 960 nabízejí kultivovanější projev, ale za cenu vyšších nároků na údržbu.
Mazda MX-5 NC
Nejdražší auto z našeho výběru, ale za 150.000 Kč už NC před faceliftem pořídíte. Pozor na korozi, jinak MX-5 NC představuje technicky nejdospělejší a nejvyváženější základ z celého výběru. Proti generacím NA a NB nabízí výrazně tužší karoserii, bytelnou podvozkovou architekturu a velmi dobře navrženou geometrii, která dává autu rychlé reakce, přesnost a čitelnost. Drift stojí hlavně na práci s hmotností (okolo 1100 kg) a plynulosti, nikoli na brutálním výkonu. Na rozdíl od ostatních MX-5 se do generace NC vejdou i vyšší postavy.
Vyhledávanou volbou je dvoulitrový motor, který poskytuje lepší dynamiku a pojí se se samosvorným diferenciálem. U předfaceliftových kusů je však nutné počítat se známou vyšší spotřebou oleje a nutností pečlivého servisu. Faceliftované verze jsou z tohoto pohledu klidnější, ale citelně dražší. Základní osmnáctistovka je slabší, ale výrazně levnější na pořízení i provoz a obecně spolehlivější.
Renault Twingo III
Renault ve spolupráci se Smartem vytvořil technicky unikátní městské auto. Twingo III má motor uložený vzadu, pohon zadních kol a extrémně malý poloměr otáčení, respektive velký rejd, který se při driftování hodí. U tohoto auta se nemusíte bát koroze ani velkých servisních nástrah.
Nejlevnější volbou je atmosférický tříválec 1.0 SCe, který je však slabý a driftovat umožní jen na sněhu. Přeplňovaná verze 0.9 TCe je jistě zábavnější. Jednoznačně spolehlivější je manuální převodovka. Twingo III samozřejmě není klasické driftovací auto, ale technická kuriozita, která nabízí úplně jiný druh zábavy než tradiční zadokolky. Stačí vyhodit pojistku ESP a užít si pohon zadních kol.
Mercedes-Benz C (řady 202)
Mercedes C řady 202 stojí technicky na poctivém základu s odolnými benzinovými motory a robustní mechanikou. Vzhledově podle nás krásně dozrál. Volili bychom motorizaci C 230 Kompressor, která nabízí i rezervu k efektivním úpravám.
Zajímavostí je systém ASD, který u některých verzí nahrazuje klasický přístup k trakci a v driftu se chová jinak než běžný mechanický samosvor – někdy pomůže, jindy je nečitelný. Podvozek je v sérii měkčí a po letech často unavený. Největším nepřítelem drifterů je však parkovací brzda ovládaná nohou.
Na závěr dodáváme, že samozřejmě není dobrým nápadem začínat s driftováním v běžném provozu. Nejlepším a nejbezpečnějším tréninkem je závodní simulátor, v zásadě stačí správná hra a levnější herní volant s rozsahem 900 stupňů.
Zdroje: Autorský článek, bazarová rubrika Světa motorů, foto a video: auto.cz
