Peugeot 402 (1935–1942): Auto pro rodiny, taxikáře i sportovce
Rodinné vozy Peugeot 402 s rámovým podvozkem a pohonem zadních kol se vyráběly ve francouzském Sochaux se třemi rozvory a čtyřválcovými motory s objemem 2,0 a 2,1 litru. Několik prototypů poháněl vznětový motor.
Peugeot 402, nástupce Peugeotu 401 vyniká z hlediska designu aerodynamickými tvary s nádechem stylu Art Deco. Návrháři byli silně ovlivněni revolučním americkým Chryslerem Airflow, vyráběným v letech 1934 až 1937. Peugeot 402 šel ale ještě dál, mřížka chladiče dostala ještě výraznější sklon a světlomety byly umístěny za mřížkou a před chladičem. Ve srovnání s Chryslerem Airflow však Peugeot 402 nebyl prodejní propadák. Peugeot 402 se také zapsal do historie tím, že v provedení Éclipse Décapotable, vyráběném ve spolupráci s karosárnou Pourtout, byl jedním z prvních kabrioletů se skládací pevnou střechou. K dalším inovacím patřily zapuštěné kliky dveří a nabídka poloautomatické převodovky nebo vznětového motoru.
Peugeot 402 se spolu s menším, podobně tvarovaným Peugeotem 202, stal hlavním výrobním programem továrny Peugeotu v Sochaux na východě Francie. Peugeot byl jedním z prvních velkovýrobců automobilů, kteří aplikovali při výrobě racionalizaci. Ve srovnání s Citroënem Traction Avant s předním pohonem sázel Peugeot na konvenční známé technologie, jejichž vývoj a výroba byly levnější. Klasická konstrukce se samostatným podvozkem a karoserií umožňovala Peugeotu vyrábět širokou škálu karoserií. Zatímco Peugeot si zachoval samostatnost, Citroën byl nucen prodat v roce 1934 výrobu automobilů svému největšímu věřiteli, výrobci pneumatik Michelinu.
Na prodejním úspěchu Peugeotu 402 se podílela řada drobných vylepšení, například dvojité stěrače čelního skla poháněné vlastním elektromotorem, ručkové ukazatele směru, hodiny na přístrojové desce, dvojité sluneční clony nebo přepínatelná rezervní část palivové nádrže.
Motory, převodovky a podvozek
Peugeot 402 se v roce 1935 představil na pařížském autosalonu s pohonem zadních kol zážehovým, kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem s rozvodem OHV, objemem válců 1991 cm3 (vrtání/zdvih: 83/92 mm) a kompresním poměrem 6:1. S karburátorem Zenith měl nejvyšší výkon 55 koní (40,5 kW) při 4000 ot/min. Sedan s pohotovostní hmotností 1110 kg s ním dosahoval nejvyšší rychlost 120 km/h.
V roce 1938 byl uveden na trh Peugeot 402B s pohonem zadních kol řadovým čtyřválcem o objemu 2142 cm3 (vrtání/zdvih: 83/99 mm) s maximálním výkonem 62 k (46 kW). Sportovnější verze měly výkon ještě o něco vyšší, například kupé s karoserií Darl'mat mělo výkon 71 k (52 kW).
Peugeot vyráběl vznětové motory od roku 1928 ve své továrně v Lille. Byly určené pro lodě, železniční vozy a zemědělské traktory. Pro modelový rok 1936 měl Peugeot připravený vznětový motor řady HL50, určený pro lehká dodávková vozidla. Tehdejší francouzské předpisy nepovolovaly použití dieselových motorů v silničních vozidlech s výjimkou nákladních a užitkových vozidel. Pro použití v modelu 402 musel mít Peugeot zvláštní povolení od úřadů. Na konci roku 1938 bylo několik prototypů Peugeotu 402 vybaveno vznětovým motorem HL50, dosud používaným v malých nákladních vozech.
Na počátku roku 1939 vyrobil Peugeot několik desítek sedanů 402 s naftovým motorem HL50 s objemem 2300 cm3 a výkonem 55 koní (40,5 kW). Prodávaly se převážně taxikářům. Tyto vozy měly zhruba o třetinu nižší spotřebu než vozy s benzinovým motorem 2,1 litru. Vývojové práce nepřišly nazmar, na podzim 1958 představil Peugeot typ 403, poháněný vznětovým motorem o objemu 1816 cm3
Standardní převodovkou byla třístupňová manuální. Za příplatek se dodávala třístupňová poloautomatická převodovka Cotal. Tato převodovka byla obvyklejší u luxusních malosériových modelů, jako byly vozy Delahaye a Delage. Poloutomatická převodovka se v roce 1936 nabízela za příplatek 1800 franků a o rok později za 2500 franků. To byla cena, která mnoho zájemců odradila.
Peugeot 402 byl vybaven bubnovými brzdami s mechanickým ovládáním kabelem, zatímco konkurenční Citroën Traction Avant již používal hydraulické brzdy. Rámový podvozek Peugeotu 402 měl přední kola zavěšena na příčných závěsech a odpružena příčným listovým perem. Vzadu byla tuhá náprava s podélnými listovými pery.
Tři rozvory
Odhaduje se, že podvozek Peugeotu 402 byl použit až u šestnácti různých typů karoserií, od drahých sportovních kabrioletů až po prostorné rodinné sedany. Ve třicátých letech minulého století se karoserie vyráběly z ocelového plechu a jejich výroba byla značně nákladná kvůli nutnosti pořízení těžkých ocelových lisů a matric potřebných k řezání jednotlivých panelů, které by po svaření tvořily dostatečně tuhou a robustní karoserii vozu. Výhodné bylo proto sdílení panelů mezi různými verzemi karoserií.
Aby mohl být podvozek lépe přizpůsobený různým druhům karoserie, existovaly tři velikosti rozvoru náprav. Od začátku výroby Peugeotu 402 v roce 1935 byl k dispozici „normální“ rozvor náprav 3150 mm a „dlouhý“ rozvor 3330 mm. V roce 1937 byl přidán „krátký“ podvozek s rozvorem 2880 mm.
Rozvor 2880 mm
V červenci 1937 představil Peugeot model 402 Légère s rozvorem 2880 mm, zděděným spolu s karoserií z modelu 302 a dvoulitrovým čtyřválcem převzatým z Peugeotu 402. Zatímco Peugeot 302 měl maximální výkon 43,5 k, tak model 402 Légère měl výkon 56 k (41 kW) při 4000 otáčkách. Čtyřdveřový Peugeot 402 Légère (foto) s rozvorem náprav 2880 mm byl dlouhý 4500 mm, široký 1640 mm a vysoký 1580 mm. S pohotovostní hmotností 1110 kg dosahoval maximální rychlost 120 km/h. Celkem bylo „lehkých“ vozů 402 Légère vyrobeno kolem 11 tisíc.
Zvenku byl Peugeot 402 Légère prakticky nerozeznatelný od modelu 302. Jediným rozlišovacím prvkem byl otvor pro kliku k ručnímu startování motoru. Peugeot 302 měl tento otvor umístěný v prostřední číslici 0 názvu vozu v dolní části přední masky, u 402 Légère musel být tento otvor umístěn výše, neboť i motor byl umístěn o něco výše. Znak s označením modelu byl umístěn v horní části přední masky. Peugeot 402 Légère mohl být za příplatek vybaven poloautomatickou převodovkou Cotal s předvoličem, ovládanou pákou pod volantem.
Čtyřdveřový sedan 402 Légère Berline s karoserií z modelu 302 stál v říjnu 1937 24.900 franků. Dvoudveřový čtyřmístný Peugeot 402 Légère Coach (foto) byl o 6 tisíc franků dražší a měl boční okna „sklo na sklo“, tedy bez pevného středového sloupku a sklápěcí přední sedadla. Třetím „lehkým“ modelem byl kabriolet s plátěnou stahovací střechou Peugeot 402 Légère Décapotable, za který bylo nutné zaplatit 31.900 franků.
Rozvor 3150 mm
Standardní čtyřdveřový sedan Peugeot 402 Berline s „normálním“ rozvorem 3150 mm se poprvé představil veřejnosti na podzim 1935 na pařížském autosalonu. Sedan byl prezentován jako šestimístný na dvou lavicových sedadlech a měl šest bočních oken (po třech na každé straně). V roce 1936 stál 23.900 franků. Dodávková verze 402 Commerciale byla rovněž šestimístná, ale vzadu měla navíc dvoudílné dveře usnadňující přístup k nákladu. Zadní lavice se dala vyjmout.
K dalším modelům s „normálním“ rozvorem patřil od roku 1936 Grand-luxe Berline s posuvným ocelovým střešním oknem, 4/5místný dvoudveřový kabriolet se shrnovací horní částí střechy, 5/6místný dvoudveřový Coach, 2/3místný roadster a konečně „Coupé transformable Éclipse“ se skládací pevnou střechou prodávaný za 34.900 franků.
Peugeot 402 Éclipse (foto) byl významný jako první z mnoha kupé Peugeot s ocelovou střechou, kterou bylo možné uložit do zavazadlového prostoru. Mechanismus zatahovací pevné střechy navrhl a v roce 1931 patentoval Georges Paulin. Prostor k uložení pevné střechy byl značně objemný, a proto vyžadoval velmi dlouhou záď vozidla. Pro cestující přitom zbývala jen dvě sedadla. O více než půl století později se objevily s podobným řešením vozy Mitsubishi 3000 GT Spyder (1995) a Mercedes-Benz SLK (1996). Peugeot se vrátil k výrobě kabrioletů s pevnou střechou v roce 2001 s modelem Peugeot CC (Coupé Cabriolet).
S rozvorem 3150 mm se v malém počtu vyráběly verze Coach a dvoudveřový čtyřmístný kabriolet. Dvoumístný Peugeot 402 Éclipse byl později nahrazen čtyřmístným Éclipse s rozvorem 3330 mm.
Na autosalonu v Paříži v říjnu 1936 byla vystavena aerodynamická čtyřdveřová studie, kterou navrhl designer Jean Andreau. Peugeot 402 Andreau měl typickou přední masku se světlomety schovanými pod mřížkou, ale tím podobnost s „normálními“ sedany 402 končila. Sedan Andreau (foto) měl na kapotě stylizovanou hlavu kočkovité šelmy, kapkovité blatníky (zadní měly kryty kol), tenké střešní sloupky a mírně zaoblené dělené přední okno. Středem protažené zádi procházela velká ploutev rozdělující zadní okno na dvě části. Bylo vyrobeno pět prototypů s rozvorem 3150 mm, jeden z nich je v majetku muzea Peugeot v Sochaux.
Rozvor 3330 mm
„Dlouhý“ rozvor náprav 3330 mm využíval od roku 1935 Peugeot 402 Familiale (foto), velmi podobný 402 Berline s „normálním“ rozvorem a trojicí bočních oken na každé straně. Prodloužení rozvoru umožnilo umístit v zadní části kabiny třetí řadu sedadel, která mohla být složena v případě, kdy nebyla zapotřebí.
Pro modelový rok 1938 připravil Peugeot užitkovou verzi 402 Commerciale, která rovněž přešla od „normálního“ rozvodu k „dlouhému“. Rozvor 3330 mm měla také speciální taxi verze podobná Familiale. Několik tisíc těchto vozů sloužilo jako taxi v Paříži a dalších velkých městech ve Francii a také v koloniích. Velkou pozornost také sklidil v roce Peugeot 402 Cabriolet Metallique Decouvrable, což bylo převtělení Peugeotu 402 Éclipse, tentokrát s rozvorem 3330 mm a s dvěma řadami lavicových sedadel.
V souvislosti s Peugeotem 402 je třeba se zmínit o dealerovi této značky Émile Darl'matovi (1892–1970). Od roku 1928 prodával v Paříži peugeoty a v třicátých letech se stal malovýrobcem sportovních vozů značky Peugeot. Nejdříve je stavěl ve své pařížské dílně a od roku 1936 se vyráběly v továrně Peugeotu v Sochaux. Několik modelů Peugeot Darl'mat 402 Spécial Sport v roce 1938 úspěšně závodilo v Le Mans (celkově 5. místo). V omezeném množství vyráběl Darl'mat roadstery, kupé a kabriolety.
Francie vyhlásila v roce 1939 Německu válku a Peugeot krátce potom vyřadil kabriolet a další verze z ceníku modelu 402 a od dubna 1940 v něm zůstaly jen standardní sedany s rozvorem 3150 a 3330 mm. Peugeot se už v roce 1938 stal dodavatelem aut pro potřeby armády. V letech 1939 a 1940 sloužilo ve službách armády několik tisíc vozů řady 202 a 402. Zvláštní oblibu si získaly modely s dlouhým rozvorem.
Po porážce Francie v červnu 1940 se očekával nedostatek paliva pro civilní potřeby. Peugeot se proto zaměřil na úpravu benzinových motorů na plyn, vznikající řízeným spalováním dřevěného uhlí. Na zádi vozu byl umístěn kotel schopný spalovat až 35 kg dřevěného uhlí. Tím vzniklo množství plynu postačující přibližně na 80 km jízdy vozidla. Do roku 1944 vzniklo přes 2500 Peugeotů vybavených tímto systémem.
Během sedmi let výroby vzniklo kolem 75 tisíc vozů Peugeot 402. „Čtyřistadvojka“ pomohla Peugeotu překonat kritické období mezi třicátými a čtyřicátými lety, kdy došlo k výraznému omezení počtu výrobců automobilů ve Francii. Z těch, kteří přežili byl Citroën v roce 1934 převzat výrobcem pneumatik Michelinem a Renault byl v roce 1945 znárodněn. Peugeot přežil a udržel si nezávislost.
Až po 13 letech po ukončení výroby typu 402 se na trhu objevil jeho nástupce Peugeot 403. Důvodem tak dlouhé odmlky spočíval v tom, že po válce potřeboval trh levnější, menší a úspornější vozidla, jako byly modely 202 a 203.
