TEST Opel Astra OPC: První jízdní dojmy

Opel se s Astrou OPC postaral o dvě senzace. Napřed menší, když oznámil, že dvoulitrové turbo pod kapotou naladí na 206 kW (280 k). To z něj činí nejvýkonnější dvoulitr po Mitsubishi Lancer Evo.

Ta druhá se ukrývá v nedávno odtajněném ceníku: základní provedení stojí 628 tisíc a k tomu není moc co připlácet – leda ortopedická sedadla, 20palcová kola a nadstandardní „drobnosti“ jako audio Infinity nebo bezpečnostní asistenty.

Důležitější je ale technika. Hliníkový čtyřválec má přímé vstřikování, které si zatím Opel šetří jen pro ty největší čtyřválce, a vysokotlaké turbo (1,5 bar). Výsledkem je 206 kW při 5500 min^-1 a rovných 400 Nm mezi dva a půl a pěti tisíci otáček. Ve spojení s šestistupňovým manuálem to stačí ke sprintu na stovku za šest sekund a maximální rychlosti 250 km/h.

Auto ale nedělá jenom motor. OPC sedí o 10 mm blíž k zemi než výchozí Astra GTC, která už sama má přepracovaný podvozek. K tomu Opel o 30 % přitvrdil adaptivní tlumiče FlexRide od ZF Sachs, přidal brzdy Brembo a diferenciál s poctivou 50% mechanickou svorností. Samozřejmostí je u OPC přední náprava s oddělenou těhlicí, nazvaná HiPerStrut.

Všechno by to mělo skvěle fungovat na okruhu, protože se Opel chlubí deseti tisíci testovacích a ladících kilometrů na Nordschleife. My jsme ale měli lepší nápad – nečekat na okruhovou prezentaci a využít příležitost, když se Astra OPC objevila jako bonus na představení Astry sedan. Hot hatch od Opelu jsme proto zkoušeli na docela normálních silnicích ve středoněmeckém pohoří Taunus.

Svižné jízdní dojmy

Při běžné jízdě vyniknou přednosti pro každodenní využití. Spojka jde zlehka, i když musí krotit těch 400 Nm. S volantem není potřeba se prát a převodovka má normální kulisu. Není to žádné sportovní řazení, ale páka se pohybuje hladce po jasně daných drahách.

Po pár kilometrech se dálnice za německým Frankfurtem otevírá a přichází první možnost vyzkoušet sílu motoru naplno. Takže podřadit z šestky na trojku a plynový pedál do podlahy. Zatím to ve 150 km/h vypadalo jako poklidný výlet s tlumeným bručením čtyřválce, při jízdě na sto procent možností se ale přidá tryskové syčení od tlumiče výfuku a Astra vyrazí vpřed.

Čtyřka stačí na dosažení 210 km/h během pár okamžiků, další zrychlování už chce svůj čas. S decelerací je to ale jinak – brzdy Brembo za to pořádně vezmou i ve vysoké rychlosti a neúnavně zpomalují o desítky kilometrů v hodině. Dálniční epizoda přitom nemá vliv na jejich kondici v následujícím okreskovém úseku.

A tady Astra předvádí to nejlepší. Starší hot hatche od OPC byly divočáci. Tahání za volant, poskakování a vůbec neposednost, kterou bylo potřeba pořád krotit… Stačí vzpomenout na Corsu OPC, která je stále v prodeji. To všechno je nyní pryč. Lepivé Pirelli P Zero nazuté na příplatkových 20palcových ráfcích drží, tlumiče zvládají svoji práci na jedničku a samosvor zachraňuje trakci na výjezdech.

I když jsou řízení, řazení i chod brzdového pedálu naladěné na pohodu, všechno to funguje skvěle i v ostrém tempu. Kdo miloval divokost minulých OPC, ten bude asi zklamaný. Ale Opel usiluje o to, aby byla Astra OPC vůbec nejlepším hot hatchem na trhu. Proto postavil auto, které je civilizovanější než Mégane RS a zábavnější než Golf R. Ovládá se snadno, má konzistentní jízdní vlastnosti, je rychlé a přitom komfortní. Co víc si přát, když cena je neodolatelná?