TEST Renault Clio 0.9 TCe – Lidová stylovka

Čtyřka je u Renaultu synonymem úspěchu – vždyť slavný model R4 se vyráběl 30 let a vniklo přes osm milionů kusů. Čtvrtá generace Clia, novodobého nástupce čtyřky, sice ani jeden z rekordů legendárního předka skoro určitě nepřekoná, má ale zaděláno na úspěch v mezích dnešního trhu s automobily.

Renault dobře ví, že obal prodává. Vytvořil proto slušivý kabátek, který se víc než inspiruje u konceptu sportovního kupé DeZir. Ani tentokrát není Clio v pravém slova smyslu krásné, má ale přitažlivé křivky a tvary, které dohromady tvoří nezaměnitelný design.

renault testy malevozy | acz 

Základem je maska chladiče s velkým logem automobilky – tento znak bude společný všem příštím Renaultům. Přední světla znamenají návrat k osvědčenému trojúhelníkovému tvaru, tím se celý facelift třetí generace ukázal jako slepá ulička. Dojem z nové přídě kazí jen samostatně umístěné diody denního svícení.

Bokům vládnou výrazné obliny. Zaujme klika zadních dveří, zamaskovaná ve sloupku, nebo nízká zadní světla. Zdá se, jako by se Renault trochu inspiroval u SEATu, záměna s Ibizou nebo Leonem ale nehrozí.

renault testy malevozy | acz 

Interiér

Nové výrazové prostředky nacházíme i uvnitř. Renault se rozhodl být hravý a přesto solidní. Palubní deska má příjemné a přehledné tvary, zřetelně z ní vystupuje přístrojový štít před řidičem a dotykový displej multimediálního systému. Mimochodem, jeho standardní výbavou je ve verzích Expression a Dynamique satelitní navigace!

I když se nové Clio nepatrně protáhlo do délky, nějaké ty centimetry obětovalo ve prospěch lepší pasivní bezpečnosti. Navíc je karoserie o 45 mm nižší než u předchůdce, takže ve skutečnosti prostoru pro posádku ubylo. Když se k tomu přidá menší prosklená plocha a masivní sloupky karoserie, výsledek je jasný: Clio působí stísněně.

Posádku ze všech stran obklopují masy levného plastu, který se snaží dojem vylepšit strukturovaným povrchem. A upřímně, docela se mu to daří. Dokonce veselá kombinace černé a zářivě červené barvy Cliu sluší. Jediná opravdu nedomyšlená věc je lesklý dekor na věnci volantu. Na obrázku v katalogu se vyjímá hezky, ale nedrží se dobře a samozřejmě se během okamžiku ušpiní.

renault testy malevozy | acz 

Motor

Pohon dostal na starosti nový motor: přeplňovaný tříválec TCe o objemu 0,9 litru. Vznikl zmenšením čtyřválcového 1,2 TCe, který známe už z Méganu. Společně s jedním válcem ubylo 19 kW, nový motor ale plní úlohu virtuálního středu nabídky. I když zatím silnější Clio neseženete, už se pro něj chystá i právě zmíněný přeplňovaný čtyřválec.

Ze základních parametrů (66 kW a 135 N.m) je zřejmé, že přeplňovaná devítistovka nemůže být žádný závodník. Reálný potenciál motoru přibližně odpovídá srovnatelné atmosférické čtrnáctistovce – ovšem s jedním příjemným bonusem. Tím je razantnější nástup točivého momentu, kdy maximum je dostupné už při 2500 min^-1. I kopce proto Clio dokáže vyjet hezky v nízkých otáčkách a bez podřazování. Sice to není žádný vrchařský úprk, na udržení tempa ale tříválec stačí. Nicméně k výraznější akceleraci pochopitelně vede cesta skrz střední pásmo otáček.

renault testy malevozy | acz 

Největšími přednostmi motoru 0,9 TCe je na poměry tříválců klidný chod a vhodně odstupňovaná převodovka. Musí si vystačit s pěti rychlostmi, ale 3400 min^-1 při 130 km/h na nejvyšší převod má blíž k atmosférickým motorům než stále běžnějším downsizingovým extrémům.

Ale spotřeba bohužel žádný extrém není. Tříválcové Clio jezdí za šest litrů jako jakékoliv malé auto s podobně silným motorem. Mimo město se jen vzácně přiblíží k průměru 5 l/100 km, zatímco v městském provozu se většinou spokojí s necelými sedmi litry. Opět se ukazuje, že i když se výrobce zaměří na snížení normované spotřeby auta, zákazník nemusí v praxi pocítit žádný rozdíl oproti běžnému motoru. Renault ale nedělá ze svého turbotříválce žádný zázrak na úrovni kosmické techniky – cenově ho staví mezi základní 1,2 16v/55 kW a nejslabší turbodiesel 1,5 dCi/55 kW. Cenový rozdíl na obě strany činí 30 tisíc korun.

renault testy malevozy | acz 

Podvozek

Vedle výrazného designu Clio překvapuje i jízdními vlastnostmi. Pro většinového zákazníka Renaultu to možná není důležitý aspekt a od městského auta (s výjimkou Mini) nikdo neočekává řidičské zážitky – přesto se Renault rozhodl vydat německou cestou. Špičky v podobě Fordu Fiesta a Volkswagenu Polo sice nedosáhl, významně se ale přiblížil.

Něco zmůžou dospělejší proporce – rozvor se natáhl o centimetr a rozchod obou náprav o dva – a něco zmůže tužší naladění, které brání výraznějším náklonům. Řidiči se nabízí dříve nevídaný pocit kontroly nad autem, podpořený přesným řízením s aktuárním účinkem elektromechanického posilovače. Škoda jen příliš horlivého ESP, které zasahuje daleko před odhadovanými limity podvozku.

Jak se v lepší společnosti sluší a patří, Renault kromě slušně ovladatelnosti nezapomněl ani na zdravou dávku komfortu. Mezi malými auty rozhodně patří nad průměr, a to jezdí na 16palcových kolech.

renault testy malevozy | acz 

Závěr

Za ceny, které se pohybují mírně pod standardem (a jen těžko budou někdy vyšší), Renault prezentuje stylový městský hatchback. Chytré strategii přitom nepodkopávají nohy další vlastnosti auta. Design sice zvítězil nad výhledem z kabiny i nad vnitřním prostorem, podvozek se ale dočkal náležité péče a nový přeplňovaný motor je zajímavou alternativou k atmosféricky plněné konkurenci, bohužel bez zásadních výhod na straně spotřeby paliva. Clio by mělo naznačit další směřování Renaultu – jestli Francouzi udrží nastolený kurz, jsou na budoucnost dobře připraveni.

Plusy

• Stylový design
• Vstřícná cenová politika, bohatá výbava
• Ovladatelnost a jízdní komfort
• Pětiletá záruka

Minusy

• Prostor v podélném směru, stísněný interiér
• Výhled z vozu, příliš silný zadní sloupek se symbolickým okýnkem
• Motor nad atmosférickými 1,4 l vyniká jen tahem v nízkých otáčkách