TEST Renault Latitude: První jízdní dojmy

Francouzská automobilka Renault se v posledních desetiletích profilovala jako jedna z designově nejodvážnějších a tuto svou filozofii aplikovala nejen na vozy nižších kategorií, ale i na segmenty, kde se nosí konzervativní styl – vzpomeňme na modely Avantime a Vel Satis. Jenže teď to vypadá, že se něco stalo. Vel Satis odchází (nepochopen) na odpočinek a střídá ho vůz, který je všechno, jen ne excentrický. ¨

Odpověď na to, co je Latitude vlastně zač a proč vypadá, jak vypadá, je třeba hledat v jihovýchodní Asii, konkrétně v Koreji. Tam totiž Francouzi mají své želízko v ohni – značku Samsung, v jejímž porfoliu je od letošního roku model SM5. A když doplním, že má Latitude korejský rodný list, pak vám asi začne svítat...

Segment neprémiové vyšší střední třídy prodejně v Evropě padá jako cifry jaké se objevují v ceníku Thalie. Pro tak silnou značku, jako je Renault, je ale nutností mít v ní i přes tento nepříznivý trend zastoupení. Tím spíš, že na jiných kontinentech jsou vozy této kategorie stále žádány. Moje hypotéza tedy je, že Latitude měl sice být původně pouze Samsungem, ale nakonec se dospělo k názoru, že mít ho v nabídce i jako Renault vlastně ničemu neuškodí.

Tím máme za sebou tentokráte poněkud delší, nicméně dle mého názoru potřebný úvod a nyní se už budeme věnovat výhradně této žhavé francouzské novince.

Interiér

Jak už bylo řečeno, Latitude není po designové stránce ani avantgardní, ani moderní. Je prostě... seriózní, usedlý, nudný a bylo by asi marné pokoušet se zamaskovat japonskou, potažmo asijskou designérskou školu. Ta naštěstí končí venku. Interiér by klidně mohl být ...třeba klidně francouzský. Řešení palubní desky je velice konzervativní, dostatečnou výlučnost mu ale určitě dá „kšilt“, spojující kapličku se středovým panelem.

Posaz je poměrně vysoký, sedadla mají nulové boční vedení, které se ještě zhorší (pokud je to vůbec možné), když se rozhodnete nastavit si bederní opěrku, lépe tak paradoxně zapadnete do sedadla spolujezdce. To řidičovo má ale na oplátku masážní funkci, což dnes stále ještě není v této kategorii úplná samozřejmost.

Volant je sice velký, má ale tlustý věnec, takže se dobře drží, ergonomie ostatních ovladačů je bezproblémová. Velmi příjemnou inovací je možnost ionizovat vzduch (specialita Samsungu) v kabině, a to prostřednictvím tlačítek v horní části středového panelu. Zvolit lze buď čištění (a dezinfekci) vzduchu, to v případě, že by se automatické filtraci nepodařilo odchytit nepříjemné pachy zvenku, nebo relaxační mód, jenž do kabiny pouští negativní ionty. Zvolit si lze ale i vůni vzduchu. Pochvalu zaslouží v našem případě i audiosystém Bose s velmi slušným zvukem.

Nabídka prostoru na zadních sedadlech odpovídá poměrům, běžným v této kategorii, pro kolena je místa dost, pro hlavu už méně, ale stále nějaký zbývá, pouze v místě přechodu střechy do zadních sloupků může dojít ke kontaktu s čalouněním. Přestože je ale přední sedadlo posazeno výše, prostoru pro vsunutí nohou pod něj opravdu není mnoho.

Za volantem

Latitude spoléhá na naftové motorizace, v nabídce je jen jediný benzinový motor, 103kW dvoulitr, jenž doplňují turbodiesely ve třech výkonových variantách. Dvoulitry se 110 a 127 kW a třílitrový šestiválec se 177 kW. My vyzkoušeli dvě nejsilnější verze, jaké Latitude nabízí.

Dvoulitr dCi s výkonem 127 kW a s točivým momentem 380 Nm považujeme za optimální motorizaci pro tento sedan vyšší střední třídy. Autu poskytuje slušnou dynamiku při předjíždění i pružnost při plynulé jízdě, jeho odhlučnění představuje dobrý standard kategorie a šestistupňový automat řadí naprosto hladce, zatímco rychlost změny stupňů patří spíše do druhé poloviny spektra třídy.

Je asi zbytečné zdůrazňovat, že šestiválec se 177 kW a 450 Nm nabízí dynamiky ještě o poznání více a jeho větší kultivovanost se projevuje přenosem menšího množství rušivých zvuků do kabiny, Latitude je s ním ale už příliš těžký na předek.

Novinka od Renaultu má pohon předních kol a přestože je jako technický základ použita aktuální Laguna, jako jediný vůz francouzské značky disponuje nezávislým zavěšením zadní nápravy, jde o multilink Nissanu. Velké rozměry auta a tím zřejmě i slušné rozložení hmoty mezi nápravy zajišťuje verzi s naftovým dvoulitrem obstojné jízdní vlastnosti s jen mírnou tendencí k nedotáčivosti, takže se s Latitude dá jet i vcelku svižně, aniž by byl systém jízdní stability v permanenci.

Dobrý dojem zanechalo řízení, které je lehké tak akorát a s výjimkou mírné ospalosti kolem přímého směru se může chlubit dobrou přesností a citlivostí. Jakmile se však vpředu ocitne těžký šestiválec, stává se sedan neohrabaným a zatáčet se mu moc nechce. Na oplátku sice nabízí větší plavnost jízdy, velmi noblesně se pohupuje a přitom se nijak extrémně nenaklání. I s dvoulitrem je na komfort kladen maximální důraz, ale trocha té nonšalance V6 tam chybí.

Kabina je za jízdy příjemně tichá, dobré odhlučnění motoru jde ruku v ruce s povedenou izolací kol a také aerodynamický hluk je nízký, o to méně radosti udělá horší tlumení rázů od větších nerovností vozovky. To je ovšem problém, kterému dnes čelí v tomto segmentu i auta mnohem zvučnějších jmen.

Co je ovšem poněkud znepokojivé, je chování podvozku na nerovnostech. Zatímco tuhou nápravu za poslední roky Francouzi odladili téměř k dokonalosti, zdánlivě pokrokovější víceprvek jim dělá problémy a Latitudu na některých nerovnostech odskakuje zadní náprava. To není problém, když právě proplouváte v pohodovém tempu okreskou, jenže neklid zádě je patrný i na příčných spárách na dálnici a poskočení zadku v oblouku při stočtyřicítce není zrovna prémiový pocit.

Závěr

Renault Latitude má být dalším logickým krokem výš poté, co přestane být majiteli Laguna z různých důvodů vyhovující. Technika novinky z Laguny vychází a sedan vyšší střední třídy nabídne prostornější interiér, seriózní vizáž, plavnější jízdu a komfortní prvky jako jsou sedadla s masáží nebo ionizace vzduchu. Jenže všechno ostatní je horší, než u výchozí Laguny. Motory jsou odhlučněny o něco hůř a o poznání problematičtější je tlumení rázů, komfort sedadel a též materiály v kabině působí lépe u menšího auta. Sice to není až tak podstatné, ale méně vypiplané je i řízení a jízdní vlastnosti.

Latitude si určitě nedělá ambice být špičkou své kategorie, to ale neznamená, že by to bylo špatné auto. Jen je Laguna v těch oblastech, které zajímají klienta E-segmentu, prostě příliš dobrá, jak jsme se mohli přesvědčit při jízdních testech její faceliftované verze. Dojmy z nich najdete v článku Za Volantem: Renault Laguna 2.0 dCi 4Control 2011.

Ovšem pozor, Latitude by mělo mít velmi agresivní cenovou politiku. Není to sice oficiální, ale mohli bychom očekávat, že se v základní verzi vejde do půl milionu korun.