TEST Suzuki Swift Sport - Dokonale nedokonalý

Tohle suzuki nevypadá, že byste se před ním měli mít na pozoru. Je přibližně stejně vysoké, široké ... a snad i dlouhé. Jenže i s těmito proporcemi se designérům povedlo udělat překvapivě dynamicky vypadající vůz. Nástavce prahů si sice asi Swift vypůjčil z vitary, jinak ale nelze mít vůči jeho sportovnímu vzhledu sebemenších výhrad.

Usednutí do sedadel s lehkým bočním vedením odhaluje, proč je „svišť“ tak krátký a vysoký. Sedadlo totiž svým umístěním nad podlahou připomíná spíš barovou židličku, což v kombinaci s pouze výškově stavitelným volantem neumožňuje tak sportovní posaz, jaký by odpovídal sportovně laděnému autíčku. Alespoň že ten volant je dobře tvarovaný a pěkně do dlaně padne i hlavice řadicí páky manuálního pětikvaltu.

suzuki testy malevozy  

Výkonná jednašestka

Ani pohled do tabulky technických údajů nezavdává důvody ke kdovíjakému optimismu. Výkon 92 kW z objemu 1,6 l je sice slušná hodnota, ale pomalu se už stává pravidlem, že má ostré malé auto této kategorie tak 160-200 koní. Nepodcenili Japonci tak trochu konkurenci?.

Na papíře opravdu nevypadá Swift Sport nijak zázračně, ale šestnáctistovka dokáže vytěžit maximum z toho, že jde o atmosférický motor. Ačkoli nemá vysloveně sportovní charakter, její dynamika se zvyšujícími se otáčkami nabírá na intenzitě, a to za pěkného zvukového doprovodu, který je dostatečně jadrný, v kabině ale rozhodně neobtěžuje. To znamená, že posádku neotravuje hlukem a současně řidiče spolupráce s ním bude bavit.

Tedy alespoň my se bavili náramně, tím spíš, že pětistupňový manuál má krátké, přesné a blízko vedle sebe poskládané dráhy. Na neutrálu je, pravda, docela vzdorovité a nezachrání to ani meziplyny, které lze díky rychle reagujícímu pedálu plynu dávat velmi snadno. Při jízdě se však na tuhost řazení dalo zvyknout celkem dobře a zápěstí netrpělo.

suzuki testy malevozy  

Škoda, že motoru vystaví elektronika stop ihned poté, co výkon dosáhne v 6800 otáčkách svého maxima. I přesto je ale dynamika auta velmi dobrá, nebo lépe řečeno tak dobrá, že když ze swifta budete dostávat maximum, jeho schopnosti vás nepochybně uspokojí. Nesmíme totiž zapomínat, že tohle malé suzuki váží méně než 1,1 tuny, takže s ním těch stopětadvacet koní cvičí celkem slušně. Při svižné jízdě nám palubní počítač ukazoval hodnoty mezi 9 a 10 litry, když jsme schopnosti auta zkoušeli na okruhu v Sosnové, podařilo se nám dosáhnout ale i bezmála třiadvacetilitrové mety. Na druhou stranu snaha o klidnou jízdu (což nebylo vůbec nic snadného) naznačila, že by neměl být problém se dostat pod osm litrů na 100 km.

Hravost v genech

Naladění podvozku hodně připomíná o kategorii větší Civic Type R nebo (hodně) nepřímého konkurenta Mini Cooper S JCW, je však ještě tvrdší než u této dvojice. To samo o sobě jako by snad bylo klíčem k tomu, že se při jeho řízení budete bavit stejně dobře jako u těch výše jmenovaných. Swift Sport má tvrdé pružiny a tuhé, ale rychle pracující tlumiče. Tvrdé nastavení se postará o důkladné natřesení posádky, ale tlumiče zvládají velmi slušně tlumit rázy, takže jízda rozhodně není nepříjemná a přitom auto dokáže perfektně vtáhnout do děje.

To ale neznamená, že by swift měl být příkladem motokárového chování na silnici. Nelze ho totiž považovat za neutrální s lehkou tendencí k nedotáčivosti, jako je tomu u celé řady jeho soků. Malé suzuki je totiž prakticky stále lehce nedotáčivé a do zatáčky je třeba ho „strkat“ pootáčením volantu o něco více, než je skutečný poloměr zatáčky. To má jistě svůj podíl na tom, že v zatáčce stačí polevit tlak na pedál, na což zadní náprava reaguje odlehčením a ochotně se vydává do přetáčivého smyku. Ten ale nepřichází záludně, ale plynule a je velmi dobře kontrolovatelný. Stačí lehké kontra volantem a prakticky vzápětí se Eagly F1 opět zakousnou do asfaltu a pokračují v původně plánovaném směru. Na nerovnostech v zatáčce je kvůli krátkému rozvoru a tvrdému pérování trošku neklidný a snaží se odskakovat, ale to už u tvrdého pérování patří k bontonu. Zdá se, že inženýři Suzuki prostě do Sportu přenesli něco z toho, co se naučili v rallye...

suzuki testy malevozy  

Náklony swiftu v zatáčkách jsou minimální, což přidává autu na obratnosti a ovladatelnosti, na níž má lví podíl i přesné řízení se zdařile zvoleným účinkem posilovače řízení. Ten řidiče nutí skutečně řídit a držet volant oběma rukama. Posilovač se sice snaží vracet volant do středové polohy trošku „playstationově“, ale požitek z jízdy to nijak zvlášť nedegraduje. Kvůli vyššímu posazu lze zaujmout za volantem hodně vzpřímený posaz, takže sedadlo dokáže poskytnout více opory, než se původně zdálo. Velkou pochvalu ale rozhodně zaslouží brzdy. Mají rychlý nástup, perfektně se dávkují a především – jsou k neutahání. Brzdové destičky sice občas trochu pískají a hučí, takže jsme lidi od Suzuki podezřívali, že dali na auto nějaké polozávodní, ale jde opravdu o sériovky od TRW.

Nekupte to

Swift Sport nepatří k těm autům, které uchvátí jízdními vlastnostmi a ostrým motorem. Vlastně má spoustu chybiček, kterých se už jeho konkurence dokázala vyvarovat. Jenže jeho obratnost, ovladatelnost a spontánnost způsobuje, že je velmi zábavné ho řídit a vlastně by nikomu z redakce nevadilo, kdyby měl sviště doma jako autíčko na hraní. Tím spíš, že stojí necelých 365 000 korun, tedy prakticky stejně jako o kategorii menší Twingo Renault Sport.

Plusy

• Výkonný a dynamický motor
• Přesné řízení
• Přesné řazení
• Účinné brzdy

Minusy

• Lehce nedotáčivá charakteristika podvozku
• Vysoký posaz za volantem
• Na nerovnostech neklidný podvozek