TEST Toyota RAV4 vs. Subaru Forester

V souvislosti s tím se proto přímo nabízí srovnání nových generací modelů RAV4 a Forester. Kam se posouvají a jaké mají trumfy?

Subaru na silnici působí mohutnějším dojmem, Toyota zase dává přednost na pohled ladnějším tvarům. Při pohledu na technická data je ale jasné, že designérům Subaru se povedl parádní páví efekt. Forester je sice s délkou 4595 mm o 25 milimetrů delší než RAV4, nicméně oproti ní má o dva centimetry menší rozvor (2640 mm) a o celých pět centimetrů menší vnější šířku (1795 mm). Při pohledu zboku však větší délka a o něco větší výška 1735 mm (včetně střešních ližin, které Forester dělají větší) dává jasný signál: U mě, zákazníku, kupuješ „víc železa“!

Interiér

Hned po otevření dveří je jasné, že společných prvků mezi oběma japonskými SUV moc není. Subaru sází na strohou klasiku, která se však u nového modelu může zdát až příliš usedlá, Toyota pak nabízí výborně zpracovaný interiér, zabalený ve futuristickém kabátku. Oba dva směry mají něco do sebe: Forester je se světlou výškou 220 mm v této dvojici za toho více drsného, zatímco RAV4 se světlostí 187 mm chce zapůsobit spíš komfortem a elegancí. Forester proto míří spíše na zákazníky, pro které je pohon všech kol nezbytností třeba při každodenních cestách (klišé tipu „je pro lesníky“ nechme stranou), zatímco RAV4 chce zaujmout spíše tatínka-manažera. Obě auta ale, jak jsme se přesvědčili, řidiče nenechají na holičkách ani mimo silnice. O tom však ještě bude řeč.

Toyota nabízí na první pohled mnohem propracovanější interiér, sesazený z hodnotněji vypadajících materiálů. Celek však trochu kazí detaily, jako třeba nestejné provedení digitálních displejů. V podstatě co displej, to jiná barva podsvícení, navíc grafika monochromatického ukazatele mezi budíky je opravdu lehce zoufalá. Subaru však na tom není o nic lépe, byť alespoň designovou čistotu či minimálně jednotný styl se mu držet daří. Obyčejné rádio se záplavou tlačítek po funkční stránce samozřejmě stačí, nicméně píše se rok 2013 a konkurence nasazuje mnohem (na pohled) lákavější audiosystémy i do aut s cenovkou o polovinu nižší. Stejně tak třeba mazání spotřeby kolíčkem v přístrojovém štítu a ne tlačítkem na volantu ukazuje na to, že konstruktéři u Subaru jsou tak trochu jinej gang. Zaměřují se prostě na podstatnější věci, třeba na veliké a skvěle dostupné tlačítko nouzových blikačů. To chválíme, protože když jde do tuhého, není času nazbyt. Obě auta umějí trojblik. Sláva.

suv subaru toyota srovnavacitesty  

Ačkoliv má Forester podle údajů výrobce znatelně užší karoserii, v interiéru to znát není. Vpředu i vzadu jsme u obou vozů naměřili, ve výši loktů, zcela shodných 150, resp. 148 centimetrů. Toyota však přední pasažéry hýčká většími a pohodlnějšími sedadly s výraznějším bočním vedením a pocit většího komfortu dotváří i masivnější středový tunel. To v Subaru máte, díky velkorysejšímu prosklení kabiny a tenčímu A-sloupku, nejen pocit větší vzdušnosti, ale také o něco lepší výhled šikmo vpřed i vzad. Toyota poněkud nepochopitelně rezignovala na dostatečnou podélnou nastavitelnost volantu, takže vysocí lidé budou jezdit s rukama nataženýma víc, než by jim možná bylo příjemné. A dlouháni se nebudou dobře cítit ani na místě spolujezdce, kde pro jejich levá kolena připravili lidé z Toyoty nepříjemnou ostrou hranu v (jinak designově zajímavé) vlně na palubní desce.

Na zadních sedadlech je rozdíl mezi oběma SUV o něco výraznější. Místa je dostatek ve všech ohledech, dokonce když se 180 cm vysoký muž posadí „za sebe“, zbývá mu před koleny ještě více než patnáct centimetrů místa. V obou autech se vysoký člověk nebude vzadu nepříjemně hrbit, s komfortem sezení je to ale horší. Ani v jednom z vozů bych na zadních sedadlech nechtěl jet dál, než by bylo nezbytně nutné.

A když už by to muselo být, zvolil bych Toyotu, byť hrana zadního sedáku ve výšce 34 centimetrů nad zemí vskutku není pro dospělého pasažéra ideální. Můžete si zde alespoň sedadlo a opěradlo polohovat (jen společně, jde v podstatě o upravený mechanismus sklápění, který ovládáte stejnou pákou). U Subaru, byť je hrana sedáku o dva centimetry výš, budou mít podepřená stehna snad jen děti. Sedák je totiž dlouhý jen 44 centimetrů, tedy o pět méně než u Toyoty. Ani v jednom z aut nebudete mít problém s odložením potřebných věcí, velké lahve s pitím lépe zapadly do dveří Foresteru.

Klasické srovnání často poptávaných položek příplatkové výbavy tentokráte příliš nefunguje, u Subaru si totiž můžete připlatit pouze za koberečky nebo třeba elektricky ovládané střešní okno. Chcete navigaci? Bezklíčový vstup? Elektrické páté dveře nebo třeba kožené čalounění? Pak není jiná možnost, než si připlatit za nejvyšší výbavu Executive, ve které jsou tyto položky zahrnuty. Jednotlivě je nedostanete, bude vás to stát 85 tisíc navíc.

Přesto porovnat obě auta není až tak obtížné: výchozí cena vozů v kalkulaci je totiž téměř shodná. Z tabulky je vidět, že Toyota má v rukávu hned několik trumfů, jako je kožené čalounění, audiosystém s 6,1“ barevným dotykovým displejem, osmnáctipalcová kola nebo zadní parkovací senzory.

suv subaru toyota srovnavacitesty  

A jak jsou na tom zavazadelníky? Do obou vozů se lze dostat elektricky ovládanými pátými dveřmi, v případě Subaru však máme k testu verzi s mechanickými dveřmi. Zatímco pod elektrickými dveřmi Toyoty projde bez hrbení i 185 centimetrů vysoký člověk, u Subaru nosem narazí do rohu dveří.

Větším a lépe využitelným zavazadelníkem se může pochlubit RAV4. Za nakládací hranou ve výšce 63 centimetrů se ukrývá kufr o největší délce 95 centimetrů a minimální šířce 109 centimetrů. Výška pod roletkou je 50 centimetrů. To u Foresteru musíte náklad zvednout o deset centimetrů výš, mezi podběhy je o dva centimetry méně místa. Maximální délka u dna je 87 cm, výška pod roletkou 45 centimetrů. Ve všech čtyřech změřených hodnotách tak vítězí Toyota. U obou aut lze roletku pohodlně uložit do přihrádky pod podlážkou. U Toyoty je tento prostor znatelně objemnější, má přesně 100 litrů, nicméně náhradní kolo zde není, pouze lepící sada. Subaru boduje jednoduchým sklápěním sedadel pomocí táhel v bočnicích kufru. Naměřené hodnoty najdete v tabulce níže.

Jízda aneb Rozdílné charaktery

Forester se v minulé generaci dost nakláněl, ten nový dostal mnohem tužší podvozek a nenaklání se skoro vůbec. Na kvalitním asfaltu vás tak v zatáčkách limituje pouze obutí a snaha vysoké karoserie nalehávat na vnější přední kolo. Mít stejné pneumatiky a před sebou zatáčkovitou trať s dobrým asfaltem, nejspíše by řidič RAVky závod prohrál.

Nic však není zadarmo a jízdní komfort tím bohužel u Subaru dost trpí. I na sedmnáctipalcových kolech je kvůli tuhým pružinám podvozek na horších silnicích pořád trochu nervozní a uskákaný. Dokládá to příhoda z focení jiného vozu: na magistrále fotograf dělání obrázků auta z auta zcela vzdal, protože nebyl schopen udělat ostrý obrázek. Den předtím fotil na stejné trase z Versa a fotky jsou jako víno. Zhoršená je také čitelnost auta, kdy zkrátka bez náklonu přesně nevíte, jak dlouho auto ještě dokáže vzdorovat nedotáčivosti.

Toyota povrch českých silnic žehlí lépe, žádné terno to ale taky není. Nesmíme však zapomenout na to, že měla obuté osmnáctipalcová kola a i přesto byla znatelně komfortnější. V zatáčkách se naklání, nicméně není tak citlivá na nerovnosti a proto je v českých podmínkách při svižné jízdě paradoxně příjemnějším společníkem. Zajímavostí je tlačítko „Sport“, po jehož aktivaci mezinápravová spojka posílá k zadním kolům víc momentu. Zadokolkové manýry od japonského SUV nečekejte, spíš vítaný posun k neutrálnějšímu chování.

Toyota se ale ovládá o něco příjemněji, má totiž strmější řízení a tužší naladění posilovače. Subaru naopak vyžaduje menší ovládací sílu a má trochu zpětné vazby v řízení. Obojí příjde vhod, když se vypravíte mimo asfalt.

A co terén? U obou rivalů najdeme kouzelné tlačítko, které je vhodné před vjezdem do terénu zmáčknout. Zde vítězí Foreseter a to nejen díky 22centimetrové světlé výšce. Systém X-MODE, který nejenže připraví motor, převodovku a stabilizační systém na blížící se bahýnko>, ale také nabídne funkci pro sjíždění svahů. Od mezinápravové spojky Toyoty se po chvilce ježdění pro kameru na bahnitém plácku začala šířit nelibá vůně spáleniny, Subaru „drželo“ bez ztráty kytičky. A nejenže drželo, ale systém pohonu všech kol napodoboval mezinápravovou závěrku mnohem lépe než u RAV4. Pokud někdo čeká od SUV i trochu pokročilejší terénní vlastnosti, není nad čím přemýšlet, Subaru je jasný vítěz.

suv subaru toyota srovnavacitesty  

Motor a spotřeba

O převodovkách typu CVT toho bylo napsáno už dost a dost. Pokud vám jejich projev vyhovuje a nebojíte se pravděpodobně kratší životnosti (v porovnání s manuálem či klasickým automatem s hydrodynamickým měničem), nebudu vám je vymlouvat. A nebudou vám je vymlouvat ani automobilky, protože právě s nimi mají moderní auta nejlepší výsledky na poli normované spotřeby. Realita však tak skvělá nebývá.

Pod kapotou obou vozů bijí benzinová čtyřválcová srdce s velmi podobnými parametry. Konstrukčně se však velmi liší. Teď není řeč o tom, že v Subaru jde o agregát s protiběžnými písty, jde o vrtání a zdvih. Zatímco Toyota má dlouhozdvihový (80,5 x 97,6 mm) motor s variabilním zdvihem ventilů, Subaru sází na klasičtější rozměry s vrtáním 84 a zdvihem 90 milimetrů. Ten má lepší vlastnosti ve vyšších otáčkách, pohonná jednotka od Toyoty je zase jistější v dolních dvou třetinách otáčkoměru. Převodovka ve Foresteru se při rozjezdu nastaví tak, že auto vystřelí jako šipka vpřed i po malém polechtání plynu.

Na dálnici Toyota překvapí svou tichostí, oproti Subaru je lépe utlumena, což platí i pro motor. Spotřebu má však lepší Subaru. Při ustálené stokilometrové rychlosti si Forester řekne o 6,6 litru naturalu na 100 kilometrů, což je o dvě desetiny méně než u Toyoty. Zrychlení na 130 km/h přinese zvýšení odběru paliva na 8,8 litru u Subaru a 9,4 litru u Toyoty. Otáčky se v tu chvíli pohybují zhruba kolem 2.300 min^-1, resp. 2.500 min^-1 v případě RAV4. Jde však o dost teoretické hodnoty, když třeba jedete do kopce, převodovka si mění převodový poměr dle potřeby a tak jsme třeba jeli na dálnici 130 ve stoupání i s motorem vytočeným na 3.500 min^-1.

Závěr

Určit, na základě směsice objektivních a subjektivních parametrů, vítěze, nebývá snadné. Tentokráte jsme se však v redakci poměrně přesvědčivě shodli na tom, že jako celek je lepší Toyota RAV4. I když mi je Subaru svým přístupem sympatické, jeho rival je modernější, na českých cestách příjemnější a má lepší výbavu.

Subaru Forester 2,0i-L CVT

Plusy

• Schopnosti mimo silnice, světlá výška
• Minimální náklony
• Živější motor
• Řízení
• Výhled

Minusy

• Jízdní komfort
• Nízko otevírané páté dveře
• Menší zavazadelník než u RAV4
• Krátké sedáky vzadu

Toyota RAV4 2,0l Multidrive S AWD Style

Plusy

• Jízdní komfort i na 18“
• Sedadla
• Kvalita zpracování
• Nízká nakládací hrana

Minusy

• Ospaleji působící motor/převodovka
• Malý rozsah nastavení volantu
• Palubka tlačí spolujezdce do kolena
• Nízko umístěný zadní sedák

Foto: Petr Homolka