TEST Volvo V40 2,0 - Nenápadný luxus

Popravdě řečeno, na první pohled vám tohle auto značku VOLVO příliš připomínat nebude. Střízlivá firemní čelní maska a výrazně klínovitý profil karosérie ale říkají všímavým pohledům, že tady nemá místo výstřednost, ale spolehlivá nenápadnost. Ten, kdo hledá důstojný design i v "rodinné" kategorii kombi, tedy rozhodně zklamán nebude.

Nastupování je díky rozměrným dveřím vpředu i vzadu pohodlné. Po usednutí pak čeká řidiče několik drobných, ale příjemných překvapení. Už sedadla se sklopnými sedáky i opěradly nabízejí široké možnosti zaujetí optimální polohy. Se svými 196 centimetry jsem tak měl menší problém pouze s volantem, který se dá nastavit jen výškově. Všechny ovladače jsou na standardních místech, snad jen kónusové ovladače zpětných zrcátek objevíte překvapivě na střední konzole. Tlačítka na stahování oken (včetně blokování zadních) jsou naopak i na střední konzole, i na dveřích.... Ještě před vyjetím se také nenechejte znervóznit nepříjemným elektronickým klapáním - to vás jen auto upozorňuje, že nemáte zapnutý bezpečnostní pás. V námi testovaném autě chyběl palubní počítač, ovládaný poměrně nezvykle otočným knoflíkem pod ovladači topení.

Velké množství funkcí zvládají obě páčky pod volantem: Levá kromě směrovek a přepínání dálkových světel ovládá ještě tempomat. Kombinace kolébkového spínače pro plynulou změnu rychlosti a posuvného ovladače paměti se nám v provozu velmi osvědčila. Pravá páčka pak standardně ovládá stěrače. Kolébkový spínač a posuvný přepínač tady slouží k ovládání zadního stěrače - i s cyklovačem. Jako součást "zimního paketu dodává výrobce i stěrače s ostřikovači světlometů - ty zvládly při našich letních testovacích jízdách i drobný hmyz. Velmi užitečnou "severskou maličkostí je také možnost nechat ovladač vnějšího osvětlení potkávacími světly trvale zapnutý - při vypnutí motoru auto samo zhasne. Ke komfortní výbavě patří i kvalitní autorádio, nestandardních rozměrů, s přehrávačem kazet i CD a také automatická klimatizace.

Zavazadlový prostor nezmenšuje ani plnohodnotné nákladní kolo. Praktická je také pevná police za zadními sedadly, pod kterou se zasouvá roleta kryjící zavazadlový prostor.

Testovaný vůz byl jedním z reprezentantů modelového roku 99 a byl osazen řadovým čtyřválcem 2.0 o výkonu 103 kW s maximálním kroutícím momentem 183 Nm při 4500 ot./min. Při jízdě se dal vcelku ochotně vytáčet, ale dával znát, že výkon je u něj určen hlavně na spolehlivou rychlou jízdu na dlouhé tratě. Ale ani při pokusech o sportovnější jízdu výrazně neprotestoval - to se ovšem projevilo na spotřebě, která se přehoupla přes 11 litrů na 100 km. V běžném provozu se spotřeba pohybovala okolo 9 litrů/100 km. V rychlostech nad 110 km/h, jsme také zaznamenali mírně zvýšenou hladinu hluku motoru. Také od zrcátek se při této rychlosti ozývá nezvykle silné pískání způsobené proudícím vzduchem.

V zatáčkách sedí V40 výborně, ale pérování je nastaveno relativně měkce - řidič tak má pocit intenzivnější konfrontace se svým stylem jízdy. U rodinného kombi to ale nemusí být na škodu. Brzdy můžeme označit za spolehlivé - nejsou nijak ostré, ale při dlouhodobé zátěži neslábnou.

Velkou úlevou na delších tratích je tempomat. Řidič, neuvyklý na jeho používání ale bude ze začátku možná překvapen tím, jak mu po jeho aktivaci "ujíždí" pedál plynu pod nohou - jde ale o zvyk. Ocenili jsme také jednoduché ovládání paměti. Po průjezdu obcí nebo manévru na dálnici se auto samo rozjede na původně nastavenou rychlost.

VOLVO V40 nás celkově příjemně překvapilo. Pokud bude na trhu existovat skupina zákazníků, kteří dají přednost nenápadné spolehlivosti před okázalostí, má tahle modelová řada perspektivu. Přímá konkurence zde příliš není - ostatní vozy stejné kategorie dávají svou výjimečnost najevo hlasitěji - což nemusí vyhovovat každému.