Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Volkswagen Lupo
Volkswagen Lupo
Volkswagen Lupo
Volkswagen Lupo
33 Fotogalerie

TEST VW Lupo 3L TDI - třílitrový zázrak

Využili jsme unikátní příležitost vyzkoušet Volkswagen Lupo 3L TDI, o kterém výrobce tvrdí, že je schopen na necelé tři litry nafty ujet stokilometrovou vzdálenost. Jaká je skutečnost?

Historie a současnost „třílitrů“ koncernu VW

Ferdinand Piech stál u zrodu několika velkých a ambiciózních projektů koncernu Volkswagen. Z ekonomického hlediska se některé z nich dnes jeví jako nesmysly, ale přinejmenším z hlediska vývoje automobilové techniky jsou projekty jako Lupo 3L, Bugatti Veyron nebo koncept skládání motorů W8-W12-W16 dodnes velmi zajímavé.

K populárnímu tématu konce devadesátých let patřilo u Volkswagenu snižování spotřeby paliva. Sériové třílitrové auto se zdálo být ještě před patnácti, dvaceti lety takřka nerealizovatelným snem, ale pak přišlo TDI a razantní snížení normovaných spotřeb paliva udávaných výrobcem v technických průkazech. Limuzíny střední třídy najednou jezdily za 5 až 6 litrů nafty a tak bylo jen otázkou času, kdy cena dovolí výrobcům dostatečně zmenšit přeplňovaný přímovstřikový diesel zabudovatelný do vozů třídy mini. Ten čas přišel v roce 1999 a Volkswagen jej náležitě marketingově prodal. Vysvětlovací kampaň, co že to vlastně to třílitrové auto je, nás obklopila dokonale.

My jsme se poprvé k Lupu dostali paradoxně až ve chvíli, kdy se začíná v Německu prodávat jeho nástupce Fox, který nahrazuje běžná Lupa v nabídce. Ve výrobě však nadále zůstávají malosériové verze Lupo GTI a Lupo 3L TDI.

Minulý týden řekl současný šéf Volkswagenu Bernd Pischetsrieder v rozhovoru pro list Financial Times Deutschland, že se zastavuje vývoj dalšího Piechova dítka, tzv. jednolitrového auta. S prototypem tohoto vozu přijel Piech v roce 2002 na svou poslední výroční konferenci z Wolfsburgu do Hamburgu, ale přípravu produkční verze již zanechal na svému nástupci. Důvodem ukončení projektu, který byl již v posledním vývojovém stádiu koncipován jako třímístné vozidlo, je neschopnost výrobce stlačit cenu pod 20.000 Euro, což by pravděpodobně vedlo k neúspěchu i na vyspělých trzích západní Evropy. Už návratnost investic do třílitrových aut totiž byla problematická. Lupo 3L za 15.225 Euro ani Audi A2 1.2 TDI za 19.000 Euro se totiž příliš neprodávají, ani přes vládní podporu a vysoké ceny benzínu. Podle týdeníku Automobilwoche se od roku 1999 prodalo asi jen 27.000 Lup 3L, kdežto výrobce předpokládal minimálně dvojnásobný odbyt. Audi svůj třílitrový model s technikou Lupa 3L přestane kvůli nízkému odbytu vyrábět v letošním roce, Lupo 3L by se mělo vyrábět dál.

Lupo: neznámý Volkswagen?

Nejmenší Volkswagen současné nabídky se k nám sice nikdy nedovážel, ale zcela neznámý také není. Je to tím, že jej jako model Arosa prodával Seat. Tři a půl metru dlouhý Volkswagen se donedávna prodával s motory 1,0 (37 kW), 1,4 (44 kW), 1.4 16V (55 kW), 1.4 16V (74 kW), 1.7 SDI (44 kW), 1.4 TDI (55 kW). V současné době jsou v nabídce již jen motory 1.6 16V (92 kW) pro Lupo GTI a 1.2 TDI (45 kW) pro Lupo 3L.

Automobil s usměvavou tváří měl běžně masku se dvěma páry kruhových světlometů podobně jako Polo, v případě Lupa byly menší kruhová světla vyhrazena ukazatelům směru. Třílitrové Lupo se liší na první pohled jinou maskou, ve které jsou místo kruhových směrovky obdélníkového tvaru. Chladící vzduch je u Lupa 3L přiváděn výhradně spodním otvorem v novém nárazníku.

Tvar zádě je podřízen účelu, asi nelze vymyslet nic lepšího pro efektivnější využití obestavěného prostoru, než krychli s minimálními zaobleními. Zadní převis je minimalistický stejně tak jako tvarování koncových světel a bočních oken.

Interiér: všechno těžké muselo pryč

Uvnitř Lupa je místo jen pro čtyři cestující. Všechny nepotřebné díly byly odstraněny, ty co byly potřeba, ale byly příliš těžké byly nahrazeny lehčími. To je případ volantu funkcionalistického designu, který má rám vyrobený z hořčíku ale minimální rozměry středu přesto umožnily montáž airbagu. Bohužel sloupek volantu je jen výškově seřiditelný. Hliník je použit i na rámu sedadel. Zcela schází rádio (příplatková položka), kryt zavazadlového prostoru (příplatková položka) a některé díly čalounění.

Řidič se za volantem cítí poněkud podivně. Námi testovaný automobil byl v základní výbavě, ve které nebylo možno výškově seřizovat sedadlo, takže i průměrný řidič sedí dost nízko, má před i nad sebou mnoho místa, ale výhled z bohatě proskleného interiéru by se zlepšil jen zvýšením sedačky. Dozadu se nastupuje obvyklým (nepříliš pohodlným) způsobem, zavazadlový prostor nabízí v této třídě běžných 130 l, které lze mírně zvětšit proměnným sklonem zadního opěradla (140 l) nebo úplným sklopením zadních sedadel (830 l). Z uživatelského hlediska jsou nepraktické zámky dveří bez možností centrálního uzamknutí.

Vznětový tříválec 1.2 TDI PD v praxi

Vznětový tříválec 1191 cm3 byl předchůdcem dalších maloobjemových motorů stejného uspořádání, které postupně přebírají roli nejmenších motorů ve vozech koncernu VW od začátku tohoto desetiletí. Sdružené vstřikovače čerpadlo-tryska dodávaly již v roce 1999 nejvyšší vstřikovací tlak přes 2000 bar. Celohliníková konstrukce vznětového agregátu je dodnes považována za vrchol automobilové techniky a ve spojení s malým zdvihovým objemem se Volkswagenu před šesti lety podařilo postavit jeden z nejlehčích vznětových motorů pro automobily, vážící přibližně 100 kg(!). Přeplňování je realizováno s pomocí turbodmychadla Garrett s proměnnou geometrií rozváděcích lopatek, nejvyšší plnící tlak dosahuje hodnoty 1 bar.

V praxi se malý motor po startu projevuje vskutku extrémně traktorovým projevem, který je umocněn minimální aplikací tlumící hmot ve voze. Motor se v pružných lůžkách mohutně otřásá, uvnitř vozu ale hladina vibrací příliš neruší ani řidiče ani posádku. Typický hluk dieselu TDI PD s vysokými vstřikovacími tlaky neustává ani při jízdě. V režimu ECO je samočinně agregát udržován v nízkých otáčkách, kde má nízkou měrnou spotřebu, ale jeho zvuk vygeneroval úsměv na tváři většiny cestujících, které jsme s Lupem svezli.

Je-li hnací ústrojí v režimu ECO, automobil poměrně neochotně zrychluje, protože převodovka nedovolí motoru překročit hranici 2000 ot./min. Jakmile dosáhnete požadované rychlosti, nízké jízdní odpory již nevyžadují od motoru velké úsilí pro udržování dosažené rychlosti a jízda je vcelku pohodová. Není problém dosahovat běžné cestovní rychlosti v rámci předpisů platných v České republice, Lupo 3L jede podle údajů výrobce nejvíce 165 km/h. Ačkoli vrchol točivého momentu je k dispozici již od 1800 ot./min, živější chování Lupa se dostavuje až mezi 2400 a 3500 ot./min, tedy v oblasti kam se již v ECO modu nedostanete.

Spotřeba paliva: rekordman

Hlavní výhodou tohoto vozu má být spotřeba paliva a proto jsme tuto veličinu bedlivě sledovali po celou dobu testu. Během tří stovek kilometrů jsme vyzkoušeli tři režimy. Při jízdě mimo město, při snaze o nejnižší spotřebu paliva běžně Lupo řidiči lichotí hodnotami průměrné spotřeby pod třemi litry. Kdybychom se vyvarovali prudkých zrychlování a jízdy nad rychlosti 100 km/h spotřeba by se mohla přiblížit hodnotám mezi 2,6-2,8 l/100 km(!) při obsazení dvěma osobami. Na dálnici při rychlosti 120 km/h, odečtené z tachometru, se spotřeba lehce přehoupne přes hodnotu 3 l/100 km, ve městě pak lze cestovat za 3,5-3,7 l /100 km(!). Ani při snaze o maximální využití možností motoru se nám nepodařilo překročit hodnotu spotřeby 4,5 l/ 100 km. To ale bylo již s vypnutým režimem ECO. V běžném režimu převodovka řadí až ve vysokých otáčkách, jste-li v automatickém modu. Pravda, zacházení eletrohydrauliky není ani hbité ani něžné, takže sportovní jízdě nakonec brání více převodovka než motor samotný. O málo lze celý průběh rychlého zrychlování vylepšit manuální volbou rychlostního stupně v krátké „plus minus kulise“ Tiptroniku.

Režim ECO šetří palivo ve městě také vypínáním agregátu ve chvíli, kdy zastavíte na křižovatce a sešlápnete pedál brzdy. Zpočátku je to pro řidiče pokaždé překvapení, protože rozdíl mezi zvukem motoru běžícího na volnoběh a tichem je velký, ale zvyknout si není příliš obtížné. Abyste nezdržovali na křižovatkách se zapínáním motoru, je dobré se naučit sundávat nohu z pedálu brzdy ve chvíli, kdy naskočí na semaforu oranžová, tedy asi tak, jako když řadíte jedničku v běžném autě. Motor naskočí a vy se s Lupem rozjíždíte. Těmto procedurám byly přizpůsobeny parametry startéru (dimenzován na 200 tisíc startů) i kapacita akumulátoru.

Jízdní vlastnosti: nikdo není dokonalý

Lupo 3L dostalo do vínku bohatou bezpečnostní výbavu. Připlácet se nemusí za ABS ani za ESP (včetně rozdělovače brzdných sil, ASR). Na druhou stranu jezdí jen na 155 mm širokých pneumatikách 155/65 R14, které mají nízký valivý odpor, ale kompromis zohledňující snížení jízdních odporů se projevil na přenosu bočních sil i horších brzdných schopnostech, než nabízí rozměrově srovnatelná konkurence. Autobild naměřil třílitrovému Lupu brzdnou dráhu z rychlosti 100 km/h 45 m, což je asi 5 metrů za všeobecně uznávanou maximální hodnotou 40 m. V praxi se tento extrém příliš často neprojeví (ale o to hůře to pak dopadá), mnohem častěji majitele zamrzí jeho ekologické rozhodnutí kvůli absenci posilovače. Nejen že je parkování s Lupem bez posilovače nepohodlné, ale při extrémním vyhýbacím manévru bude mít řidič plné ruce práce, aby dostatečně rychle stihl přeručkovat z jedné úvratě na druhou. Volkswagen nakonec asi podlehl tlaku zákazníků a posilovač od července 2001 nabízí za nemalý příplatek 600 Euro. V tom případě ale není v režimu ECO vypínán motor.

I na podvozku byla aplikována důsledná odtučňovací kůra. Komponenty náprav jsou místo z oceli vyrobeny z hliníkových slitin, stejně jako kovaná kola nebo brzdové třmeny. Ostřejší jízda zatáčkami je provázena dramaticky velkými náklony karosérie a deformací vysokých pneumatik. Lupo 3L je zkrátka určeno spíše pro klidnou jízdu, kde je extrémem jen a pouze spotřeba nafty.

Závěr

Volkswagenu patří za Lupo 3L uznání, stejně jako Toyotě za Prius (test zde). Oba automobily ukazují cestu vpřed a oba dva vyžadují spolupráci řidiče, mají-li se jejich výhody plně projevit v praxi. Ani jeden z těchto automobilů není v tuto chvíli českými předpisy zvýhodňován, takže fakt, že po českých silnicích jezdíte nadprůměrně šetrně k životnímu prostředí vás musí hřát jen u srdce. Peněženka asi jásat nebude, vzhledem k pořizovací ceně 15.225 Euro (v přepočtu přibližně 470.000 Kč).

Podrobní popis techniky tohoto vozu najdete zde: Volkswagen Lupo 3L: třílitrová technika podrobně