TEST Za volantem Škody Octavia Cup: Trochu jiná octavia!

Znáte ty řeči, že na okruhu cokoliv pod 400 koní nemá smysl a podobně… Takže, soukám se přes ochrannou klec do totálně odstrojeného interiéru, kde je na první pohled jenom volant a dvojice sedaček (testovaná octavia je evidentně připravená i na „taxi“ závodní jízdu) a snažím se vstřebat všechny základní informace. „Ovládání je vlastně standardní, řadí se páčkami pod volantem, vyšší rychlost tam dej asi v šesti tisících. To poznáš,“ radí mechanik. „Zvyká se na to rychle, ale přece jenom, je to turbo, s výkonem kolem 260 koní a auto váží i s tebou nějakých dvanáct metráků.“ K závodnímu speciálu (auto je opravdu kompletně přestavěné, k jednotlivým úpravám se dostaneme postupně) samozřejmě přistupuju s pokorou a respektem, výkon 260 koní ve mně ale vysloveně strach nebudí.

První kola si dávám vyloženě na osahání auta a zahřátí pneumatik. Překvapují mě minimální ovládací síly, hlavně páček pod volantem se sotva dotýkám a DSG (převodovka se od sériové produkce v zásadě neliší) okamžitě řadí. Velmi jemné jsou také brzdy. Když si vzpomenu na rallyového Adama Cup nebo „enkovou“ sedmičku Evo, kde se muselo na pedál dupat… V Octavii Cup stačí klasický tlak, jenom si je potřeba dávat pozor na dávkování, ABS chybí, takže se kola snadno zablokují. To vše díky předním šestipístkovým brzdám AP s kotoučem o průměru 362 mm, vzadu pak najdeme sériové brzdy z výchozí Octavie RS. Řízení je přímé, zpětná vazba podle očekávání úžasná.

A jde se na to! Snad jsme se už s octavií alespoň trochu oťukali a po první šikaně konečně dávám plný plyn! No… Tak tohle jsem opravdu nečekal! Zátah je naprosto bezprostřední, okamžitý a hlavně opravdu mohutný! Překvapivá dynamika, od dvoulitrového přeplňovaného TSI s výkonem kolem 260 koní…

Na výjezdu ze šikany se navíc nemusím bát nedotáčivosti, mechanický samosvorný diferenciál a osmnáctipalcové slicky od Pirelli se starají o přilnavost naprosto nesrovnatelnou s jakoukoli sériovou produkcí. Karoserie se navíc ani nehne, dvoucestné nastavitelné tlumiče Öhlins pracují fenomenálně!

Úžasný je i zvuk, ten se technikům společnosti Benet Automotive, která stojí za vývojem cupové verze, opravdu povedl. Octavia je příjemně a charakterně hlučná nejen uvnitř (vzhledem k absenci čehokoliv tlumivého pochopitelné), působivou atmosféru vytváří také pro vnější posluchače. I díky tomu budou závody určitě atraktivní záležitost!

Zpátky za volant. Na famózní přilnavost přední nápravy si rychle a rád zvykám, zkouším tedy postupně zvyšovat rychlost, hlavně v pomalé vracečce v nejvzdálenější části mosteckého autodromu. Tady je posouvání hranic přece jen bezpečnější… Přiznám se, během vyčleněné půlhodinky se mi za limit Octavie Cup nepodařilo dostat. Tedy v případě přední nápravy. Tu zadní se mi utrhnout povedlo. Když jsem přehnal brzdy do šikany po cílové rovince (v tu chvíli jsem si na sdruženém digitálním přístroji všiml rychlosti kolem 190 km/h), zadek se odlehčil a ještě ne úplně ideálně zahřáté zadní pneumatiky bleskově ztratily přilnavost. Zkušený závodník by možná stihl zareagovat, pro mě to však byl sotva mžik a už jsem se točil. Naštěstí jsem nic a nikoho netrefil, dotočil se přesně do směru šikany a mohl tak s ještě propocenějšími zády pokračovat dál.

Cesta k okruhům

Od mala jsem fandil rallye a zvlášť v poslední době, kdy jsem se svezl na sedačce spolujezdce hned s několika výjimečnými jezdci a vyzkoušel si i volant, jsem se do soutěží vyloženě zamiloval. Na okruhu jsem se také párkrát svezl, i s několika silnějšími auty, žádná velká láska se však nedostavila. S cupovou octavií se mi ale lýtka řádně zapálila!

Ono totiž řídit opravdový speciál na hladkých pneumatikách je něco úplně jiného než sebesilnější sériovka. Ta vás možná polechtá při zrychlení na rovince, na brzdách a v zatáčkách se však standardní technika chová… Prostě standardně. To v Octavii Cup jsem za půl hodiny totálně propotil tričko i kuklu a z auta vylezl jak v transu. Postupné zrychlování a neustálé ujišťování ze strany auta, že limity jsou stále ještě hodně daleko, mě totálně dostalo. Nad absolutní přilnavostí přední nápravy žasnu doteď, výbušná dynamika příjemně překvapila, zvuková kulisa pobavila…

Rallye pro mě zůstalo jedničkou, v Octavia Cupu bych se ale možná zabil později. A kdybych se třeba za volantem něco málo naučil, mohl bych si na trati užít i nějaké zajímavé souboje. Krátké svezení s pohárovou octavií mi zkrátka otevřelo okruhové oči a ukázalo, že i na pohled možná trochu sterilnější jízda na uzavřené a široké trati s bezpečnostními zónami adrenalin vyplavuje víc než spolehlivě.

A navíc se v případě Octavia Cupu jedná o relativně dostupnou cestu k okruhovému závodění. Slovo „relativně“ opodstatnění má, jako každý motosport není ani tohle pohárové závodění za hubičku, náklady jsou však s přihlédnutím k moderní a výkonné technice, řekněme, přijatelné. Nové auto přijde zhruba na 1,6 milionu, na závodní víkend počítejte s výdaji kolem sto dvaceti tisíc. To ovšem za předpokladu, že auto dovezete do cíle celé… Nebo si můžete Octavii Cup pronajmout, v tom případě si připravte necelých dvě stě padesát tisíc na jeden závod.