Toyota Celica jako pick-up: Před 17 lety přímo z továrny
Toyota Celica T230 se začala vyrábět v červenci 1999 a byla bohužel poslední toho jména. Japonský výrobce od dubna 2006, kdy produkci ukončil, v tradici dostupných sportovních kupé nepokračoval, což se posléze ukázalo být chybou, i když trh stagnoval. Na konci milénia k tomu však bylo ještě daleko. Celica vycházela z konceptu XYR, na domácím autosalonu v Tokiu však Toyota představila jinou zajímavou studii. Jmenovala se Cruising Deck a šlo vlastně o pick-up odvozený ze základního kupé.
Jenže to pochopitelně nebylo užitkové auto v pravém slova smyslu, ale vůz určený k aktivnímu trávení volného času. O tom svědčil nejen stylový přívěs s vodním skútrem, ale i sytě žlutá „letní“ barva. V otevřeném nákladovém prostoru se nacházela lavice pro cestující, která byla sklopná do podlahy, takže umožňovala i převoz nákladu. Záď zdobilo mohutné křídlo, na kterém byly nainstalovány opěrky hlav! Lezlo se sem dvířky pod oním spoilerem, pasažéři měli k dispozici před sebou i dvě mohutná madla, ale bezpečnostní pásy nemohly chybět. Přední část interiéru skrytá pod střechou zůstala dvoumístná, za ní bylo vyjímatelné okno. Zbytek vnitřního (tedy při troše dobré vůle) prostoru pokrývala modrá a bílá barva.
Sklopná sedačka představovala americký vynález, poprvé se uplatnila u Fordů Modelu A na konci 20. let minulého věku. Podobné vozy pak prožívaly zmrtvýchvstání v osmé dekádě 20. století.
Tohle auto bylo vhodné opravdu na pláž, i když šlo o lehký sporťák. Toyota cílila i prodejními verzemi na mladou klientelu. Cruising Deck se ovšem nepředstavil na americké půdě, jak již bylo zmíněno výše.
Byl poháněn sériovým dvouvačkovým zážehovým čtyřválcem VVTL-i objemu 1,8 l s výkonem 138 kW (187 k) při 7600 otáčkách. Žádné turbo se nekonalo, jednotka byla poctivá atmosférická. Technici ji ani dále neladili, používala šestistupňovou manuální převodovku, která přenášela točivý moment dopředu, zadní pohon byl minulostí. Čtyřkolku rovněž nedostala, sedmí představitel ikonického jména už se na soutěžních tratích neobjevil a vavříny zde nedobýval.
Toyota mimochodem navázala na podobnou víceúčelovou Celicu CAL-1, představenou taktéž v Tokiu, ale už v roce 1977. Ta měla zadní část pokrytou dřevem a průhlednou posuvnou střechu nad předními sedadly. Šéf japonské automobilky před bezmála sedmnácti lety řekl: „Rozhodli jsme se přivést zpátky tuto vizi ještě jednou. Auto je naprosto v pohodě, sportovní a sakra hodně zábavné!" Se sériovou výrobou se pochopitelně nepočítalo a také k ní ani nedošlo.
