Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Unikátní koncept Ferrari 512 S Modulo změnil majitele

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 30. 9. 2014 • 06:46
19
Zobrazit náhledy (19)
Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione Ferrari P4/5 Competizione
Studio Pininfarina prodalo jedinečný koncept Ferrari 512 S Modulo z vlastního muzea. Majitelem se stal James Glickenhaus.

Ferrari 512 S Modulo bylo představeno v Ženevě 1970. Auto označované také jako Pininfarina Modulo, případně Pininfarina Ferrari Modulo představovalo futuristický dvoumístný sporťák. Vzpínající se koník mu nechybí, určitě jde tedy o jedno z nejzvláštnějších Ferrari historie. Je naprosto zřejmé, kde tento jediný prototyp vznikl i co jej pohánělo. Vnější design navrhl Paolo Martin, později měl na svědomí třeba nádherné kupé Fiat 130, nebo aristokratický Rolls-Royce Camargue. Přelom šedesátých a sedmdesátých let minulého věku byl vůbec dobou odvážných studií, proslulé karosárny jinak už neměly co na práci, protože díky samonosným konstrukcím zájem o speciální zakázkové „obleky“ prakticky ustal. Navíc si srovnejte Modulo se Stratosem Zero nebo Carabem Marcella Gandiniho. Ty legendární stylista vytvořil pro Bertoneho s mechanikou Lancie, respektive Alfy Romeo. Mimochodem, Martin k Pininfarinovi přišel právě od turínského konkurenta!

Pětilitrový vidlicový dvanáctiválec Modula však pochází z Maranella, konkrétně ze sportovního prototypu. 512 S, který stál na konci éry těchto velkých motorů v evropských vytrvalostních závodech. Rozměry (vrtání 87 mm a zdvih 70 mm) odpovídají objemu 4993 cm3 a svědčí o podčtvercové konstrukci. Nepřeplňovaná pohonná jednotka je vyrobena z lehké slitiny, válce svírají šedesátistupňový úhel. Nechybí jí čtyřventilová technika, ani rozvod DOHC, má mazání se suchou klikovou skříní. Díky kompresnímu poměru 11,5 : 1 a vstřikování paliva Lucas dosahuje největšího výkonu 410 kW při 8000 otáčkách. Stejně jako v dárci orgánů i zde pilot sedí vpravo, řazení pětistupňové manuální převodovky má taktéž po své pravé ruce. Klínovitý a v tuto chvíli zatím bohužel nepojízdný supersport je 4480 mm dlouhý, značných 2040 mm široký a pouze 935 mm vysoký, tedy spíše extrémně nízký. Polomonokok výrobního čísla 27 má rozvor jen 2405 mm, šasi tvoří klasické závodní dvojité lichoběžníky a vinuté pružiny. Kola od sebe dělí 1518, respektive 1511 mm a jsou částečně zakryta, což však znamená minimální rejd těch předních. Zajímavý je i přístup dovnitř, kabina se posouvá směrem dopředu. Podívejte se na široké prahy a zmíněný tunel převodovky vpravo, snadné to určitě není... Ústrojí mimochodem spolupracuje s vícelamelovou spojkou. Modulo má samozřejmě poháněná zadní kola, z jednoho z pětadvaceti postavených 512 S byla převzata kompletní mechanika, takže podélně umístěný agregát typu 261C najdeme až za dvojicí sedadel. Pro lepší chlazení se v krytu nachází čtyřiadvacet kruhových otvorů, dvanáct na každé straně. U Pininfariny měli ale se stavbou vozů s motorem uprostřed již zkušenosti.

Bílé auto s červeným pruhem, které vypadá spíše jako kosmická loď, koupil známý sběratel vozů Ferrari James Glickenhaus. Martin se mimochodem při jeho návrhu nechal inspirovat filmem 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka, takže přirovnání k vesmírnému korábu není tak daleko od pravdy. Pro italské studio se v Glickenhausově případě jedná o váženého zákazníka, sám o prodej ovšem dokonce požádal. Od karosárny už koneckonců získal i ještě starší žlutý prototyp Dino Berlinetta Competizione. Ten byl mimochodem také prací Martina. Fanoušci se tak nemusejí obávat, že přechází do soukromého vlastnictví... Glickenhaus je nadšenec, nikoli spekulant a známe jej nejvíce coby majitele jediného Ferrari P4/5 a strůjce vzniku závodní verze, která se v mnohém lišila. P4/5 si nechal postavit na zakázku. Cena, kterou zaplatil za Modulo, samozřejmě zůstává v tajnosti. Kupé byste mohli v nedávné době najít i v muzeu Ferrari, kam bylo zapůjčeno. Už tam ale pochopitelně vystaveno není...

Jim, jak mu říkají přátelé, ovšem se svými vozy vždy jezdí, takže nováček v jeho kolekci bude určitě co nejdříve probuzen k životu. Jak sám sdělil magazínu Road & Track, vzkříšení proběhne v Evropě a jeho tým by to měl stihnout do příštího ročníku Concorso d'Eleganza Villa d'Este v italském Cernobbiu. Soutěž elegance se koná tradičně v květnu. Naposledy se zde vůz ukázal v roce 2005, stejně jako v Pebble Beach. Poté bude převezen do New Yorku a nalezne své místo v prestižní majitelově garáži. Zrychlení z klidu na stovku za 3,2 s by určitě jeho šťastný nový vlastník vyzkoušet mohl, ale nezapomínejme, že 44 let stará střela se uměla rozjet až na 354 km/h! Při hmotnosti jen 900 kg a výkonném dvanáctiválci není divu...

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud