Unikátní test Jawa 650 OHC a 650 Sport: 650 je zpátky. A za málo!

Ať už jste na motocykly Jawa zanevřeli, nebo je máte stále v srdci, nedá se současnému vedení fabriky v Týnci na břehu Sázavy upřít snaha o široké portfolio výrobků. Bohužel zhusta z ciziny.

Vyjma dožívající dvoutakt 350, který si můžete koupit leda jako sadu dílů bez dokladů, to máte indické třístovky, čínské čtyřstovky a argentinské pětistovky. Myšlenky na kdysi ohlašovaný litr domácí produkce už jsme dávno pohřbili, proto nás potěšila čerstvá novinka – Jawa 650 OHC, respektive 650 Sport. Vypadá stejně jako čínské 350 OHC a má s nimi hodně společného.

Indická Jawa má novou verzi modelu 42. Zaujme barevnou kombinací

Copak je pod sukní a kolik stojí?

Nová Jawa 650 OHC startuje na báječných 139.700 Kč ve vzhledu legendárního modelu 634 ze 70.–80. let. Pokud toužíte po kapkovité nádrži `a la historické kývačky a panelky, dáte o 4000 Kč víc za model Sport značený na schránkách SOHC. Nízké ceně odpovídá spartánská výbava. Na fotkách vidíte nosič a masku – skutečně tu původní z modelu 638, jen zkrácenou – které budou za příplatek.

Až na drobnosti jako zvednuté výfuky nebo absence schránky pod sedlem u druhé z nich jde o zcela totožný motocykl na základě čínského stroje Shineray, který se v Evropě zhusta prodává jako Mash i pod jinými značkami. Pokud padáte do mdlob, vězte, že v domácí produkci by velká motorka za takovou cenu nikdy nevznikla.

Z originálních shinerayů vznikly i jediné dva dosavadní prototypy na fotkách za účelem homologace – základní OHC dokonce fabrika koupila coby jetou předváděčku a přestavěla pomocí originálních dílů ze starých jaw. Takže blatníky, rozšířená nádrž nebo převařené kastlíky jsou originály z Týnce, zbytek čistokrevná Čína. Úsměvně to působí zvlášť na víkách motoru, kde jsou jen nalepené plaketky – u produkčních kusů budou víka s prolisem. Jinak najdete nápisy Shineray na rámu nebo výfucích. U sportky jsou u prototypu loga na nádrži lepená, v produkci budou taky lisovaná.

Konstrukce a výkon

Se stejnou filozofií vznikl model 350 OHC, v reálu čtyřstovka, což je čínská kopie starší hondy. U 650 OHC máme stejnou konstrukci, ovšem ze silnějších trubek – i přední vidlice je silnější – a k tomu konstrukčně letitý motor z Hondy Dominator. Aby dokázal vzducháč s olejovým chladičem plnit emisní normu Euro 5, dostal pochopitelně současné emisní řízení.

V řeči čísel to znamená, že má teď impotentní výkon 29,4 kW. Víc ale neměl už v poslední japonské reinkarnaci jako Honda FMX 650. A taky to stačilo. V jawě po otočení heftem máte nejdřív pocit, že se agregát dusí a nedává o nic větší výkon než čtyřkilo, ale pak v něm bouchnou saze a žene se urputně do otáček. Pravda, ani potom to není žádný výplach mozku, ale na řádění kolem komína bohatě stačí a se sympatickou čtyřlitrovou spotřebou.

Jednoduchý agregát se čtyřmi ventily a jednou vačkou navíc spravíte kladivem a šroubovákem, mnoho překvapení nejspíš nechystá ani pětistupňová převodovka. Řadí obstojně, jen najít na místě neutrál vyžaduje chvilku cviku. Zvlášť když si kontrolka dává s rozsvěcením na čas. À propós, zapomněli bychom na zvuk z dvojice laufů – ten je vskutku dobový a připomíná něco mezi starou kroskou a pádem hrnců ze schodů. Tak to ale u retra chcete!

Jawa na čtyřech kolech: Slavná značka nevyráběla jen motorky!

Hmotnost? Lehká váha

Bez ohledu na fakt, že má sportka laminátové kastlíky místo plechových u základní verze, hmotnost obou strojů vychází shodně na pohotovostních 181 kg. Čili ani manipulace na místě není těžká, a pokud by motorky měly nějaké hlavní stojany (jsou jen policajty), nebude stavění na ně komplikované.

Výška sedla 780 mm u základní verze připomíná bidýlko starých třistapadesátek, kde mohou mít menší jezdci problém došlápnout. Těm se hodí nižší sportka se 760 mm, kde má jezdec pokrčená kolena a svádí to k větší hravosti.

Řidičská pozice je přirozená a jízdně jsou motorky na úrovni menších čtyřstovek čili ideálně v klidu na kochačku a s rychlostí do stovky. Podvozek je naladěný na komfort, zadní tlumiče mají stavitelné předpětí pružiny, předek je napevno. Stejně objemní konkurenti dnes nabídnou vyzrálejší požitek z jízdy, o broušení kolen tady ale primárně nejde – vždyť zadní osmnáctka má šířku jen 130 mm.

Žánru odpovídají taky brzdy, které sice zajišťuje dvojice kotoučů s funkcí ABS, ale jejich nástup je velmi vlažný. Až když za ně vezmete „plnou tlapou“, fungují vlastně důstojně. Je ale třeba připomenout, že jsme zkoušeli prototypy. OHC měl natočeno 12.000 km – sériovky budou asi fungovat lépe.

Jawa 700 a 750 (1933–1937): Od motorek k autům

Pro nenáročné

Když sečteme cenu a podařený retrovzhled, mohlo by mít novodobé 650 OHC docela úspěch. Technika je jednoduchá jako facka, budíky nekazí jediný displej a fakt tady nepotřebujete manuál k nastavení jízdních režimů.

Jede tak, jak vypadá – nenáročně. Novodobé jawy si ale nekupují divočáci na vybouření, typický zákazník má svoje odjeto nebo se po letech vrací do jedné stopy. V Týnci se ani nebojí, že by velké OHC kanibalizovalo prodeje menšímu modelu. Kdo si dnes jawu koupí, už ví, co od ní má čekat.

Plusy

• Atraktivní cena
• Jednoduchá technika
• Podařený retrovzhled

Minusy

• Vlažné jízdní výkony
• V podstatě nulová výbava

Neuvěříte, jak v Indii vykládají nové Jawy. Může to být práce pro kaskadéra

Velké OHC už tu bylo

Když před dvaceti lety přišla Jawa s modelem 650 OHC, velkou díru do světa neudělala. Tehdy nabízela šestsetpadesátky s motorem Rotax – cruiser Classic, naháč Style a enduro Dakar. A kdypak jste je naposledy viděli na ulici? Stejně jako modernější 660 Sportard s pohonem Minarelli se většina ukrývá v temných koutech sběratelských sbírek a majitelé doufají, že nebudou nikdy potřebovat nedostatkové součástky. Škoda, minimálně v případě posledního z nich šlo o robustní bytelný stroj, bohužel taky nekonkurenceschopně drahý.